Že bylo na Hrádku někdy pohanské pohřebiště, lze se domýšleti dle nalezených pozůstatků popelnic, byl-li však obydlen a od koho, těžko říci, an není historických pramenů. Tradice lidu ale dlouho ještě mu budou dodávati báječného lesku, a i pro zkoumatele starožitností je zajímavý.
Znamenitou sbírku slovanských starožitností na Slovensku nalezených mají pánové Radvanští z Radvanic ve svém zámku v Radvani blíž Báňské Bystřice.
Též pan profesor Zipser v Báňské Bystřici má podobnou sbírku starožitností, z níž mnohé museum cizozemské již obohatil. Zvláště vzácné jsou prý starožitnosti nalezené na hoře Sitně u Sťávnice, kde prý stával kdysi chrám Svatovítův. Tam prý se nalezly peníze z časů Svatopluka a Mojmíra (?) a velmi vzácný a drahý meč.
V Novohradské stolici znám je co sběratel starožitností baron Balassa, pán na Modrém Kameně (maď. Kékkó). Jmenovitě má znamenitou sbírku popelnic, nejvíce v sousedních dědinách v Hontu okolo Pribelců, Prikleku a v poblízkém okolí nalezených. – Slyšela jsem sama od lidu v ďarmotském okolí povídati, že tam u Pribelců stojí na vršku kostelíček starý a nedaleko že je zase vršíček a pod ním potok a do toho potoka že se ten vršek sesypává (půda tam písčitá). Že jsou v něm staré hrnce zahrabány, ty že také padají do potoka a že je v nich popel a peníze a rozličné věci, ale že prý již do toho nic není. Tedy se to zahází, rozbije aneb do vody padati nechává. Snad si toho pan baron všimnul. – Ten ale zasílá znamenitější věci do museum pešťanského.
Záhodno bylo by podobných sbírek privátních si všímati a znamenitější věci v nich okresliti neb popsati.
STAROŽITNÉ PAMÁTKY V PODHOŘÍ BUKU V STOLICI BORŠÓDSKÉ
Když se vystoupí na Avas, vrch to nad Miškovcem, stoličním městem v Boršódské stolici, strmící, viděti na skupení krásných vrchů podhoří Buku (maď. Bükkhegyalja), odvětví to Mater, které se táhne od Tapolce (Teplice) k Diósgyóru (Diošděr) mezi Miškovcem a Apátfalvou k Harsányi, kde se potom náhle do rovni Slané (Sajó) a Tisy sklání. Nejvyšší jeho hřeben táhne se od Teplic k Diósgyóru a tu jsou vrchy, ač nepřesahují 1 200 a 1 500', velmi strmé, těžko dostupné a hustým lesem zarostlé. – Mezi nimi čnějí nahé skaliny s hlubokými rozpuklinami a mezi vrchy hluboké kotliny travou porostlé a úzké dlouhé údoliny s potůčky.
V tomto pohoří nalézá se mnoho starožitných památek, jmenovitě v okolí Staré Huty. Překvapilo mne velmi, když jsem tamtudy r. 1850 chodil a v Staré Hutě, uprostřed Maďarů, Slováky našel, kteří v tmavém Buku skrytě žijíce věrni zůstávají řeči a mravům svým. – Stará Hutá leží hluboko v Buku; když se tam jde z Miškovce, jde se hodinu cesty pod nízkými vrchy révou porostlými, za těmito přijde se do utěšeného lesa, potom do údolí Tatarárok zvaného. Údolí toto jest pusté, malým potokem kříž na kříž rozervané. Na pravém boku táhnou se několik sáhů vysoké skaliny, v nichž vidět malé jeskyně a rozpukliny; nad nimi je les, s druhé strany strmina lesem porostlá. Uprostřed táhne se údolí z počátku široké, ale čím dále tím více se úží, až tvoří prosmyk, jímž sotva jeden vůz by projel. – Skaliska na pravém boku vystupují až do 100 sáhů výše. – Tím prosmykem přijde se opět do úzkého dlouhého údolí a do dědiny Stará Hutá zvané, která se po jedné straně údolí as půl hodiny do délky táhne. Potůček podél ní tekoucí sotva jeden kámen (mlýn o jednom kamenu) hnáti může. Okolo dědiny je celé skupení vrchů; hned za ní je vrch Bučina zvaný, pak Repisko, Polána, Žabica a nejvyvýšenější hřeben mezi ústím Tatárka a Starou Hutou jsou Velké šance a Malé šance. O těchto posledních chci něco více povědíti. – Od Staré Huty když se stoupá cestou jihovýchodně vzhůru skrze bučinu, přijde se as třicet sáhů zvýší na prostranství, ježto lid zove Velké šance. Prostranství toto tvoří trojúhelník, mající as hodinu cesty v obvodu. Na východ Šanců je údolí Tatarárok, na západ Stará Hutá, polohu k severu se táhnoucí zovou Pod hroby a tu pod ní jest hřbitov a na jih je malá dolinka. Země na celém tom prostranství je černá, tučná, dílem zoraná, dílem pastva; malé křovinaté háje jsou po ní roztroušeny jako kytice a tu a tam stojí několik stromů. – Malé šance leží výše Velkých, k jihu, podobají se polooblým, několik sáhů širokým, náspům a zarostlé jsou bukem. Mezi Malými a Velkými šancemi leží ona malá dolinka, do níž se svah obou Šanců snižuje; – dolinka ta je uprostřed velmi prohlubena, tvoříc kotlinu, která 30' délky, 15' šířky a 15' hloubky má. Kolem toho kotlíku jsou as na sáh vysoké a na dva tři sáhy široké náspy. Vnitřek kotle je zorán. Okolí Šanců je hustým lesem zarostlé, ale vnitřní prostrannost jen zřídka kde. Po celé té prostrannosti, vyjmouc lesy, je vidět po zemi roztroušené střepy z popelnic; někdy jsou kusy zšíří dlaně i víc. Viděti na nich ještě okrasy; nejvíce jich je na poloze řečené Pod hroby. Tam se následující věci nalezly: i. bronzový drát, svinutý do kola; 2. kus bronzu, zdá se, že od něčeho odlomený; 3. bronzový celt, uvnitř dutý, velmi těžký; 4. opět kus bronzu od něčeho ulomený; 5. bronzový nůž 2' dlouhý, šířka čepele má uprostřed 21/2', rukověť též není dlouhá; 6. popelnice z bílé hlíny 2' vysoká, vydutá část má též 2' v objemu; 7. bronzový kus v podobě podkovy a obroučka z bronzu.
Také peníze se našly. Jeden drobný peníz měděný, na jehož jedné straně viděti vlčici s hlavou svěšenou a pod ní při cecách leží dvě nahé děti (Romulus a Remus). Nad nimi jsou dvě hvězdy. Pod čarou na penízi jsou neznačné již písmeny, jak se zdá S. N. K. E. Na spodní straně je hlava šišákem přikrytá a pod ní zřetelné psáno: V. R. B. S., a neznatelně: ROMa. Jiný peníz pochází z dob císaře Domiciána. Je měděný, velkosti tolaru. Na jedné straně viděti lva s velkou hřívou a okřiveným chvostem, an v tlamě krátký nese kyj; na druhé straně hlavu, břečtanem otočenou, a okolo ní následující čtení: IMP. CAES. DOMIT. AVG. GERM. COS. XIIII. CEN. P.ER: P. I.