6. HRA NA PUKANKU
Při pršce hrají děti na venku rády pukanku. Užmolí a ulapkají kousky hlíny jako ořech veliké a ty hází zpozdálečí buď na vrata nebo na branky, kaní se trefí, volajíce přitom:
Pukanka, pukanka, pukanka,
daj nám, bože, slnca
do novyho hrnca;
veď ti ho my dáme,
kedě sa vyhráme;
príď na naše vrátka,
dáme ti kus, kus blátka –
puk!
Přitom hodí uválenou hrudku na vrata, až se rozpleskne – pukne.
7. VÁNOČNÍ HRA SLOVENSKÝCH CHLAPCŮ
Osoby: Anděl, bača, Fedor, Stacho, Kubo, valaši. Pes Zahraj.
(Fedor spí; anděl se objeví a zpívá:)
Sem, sem, pastýři, k jesličkám Páně,
sem pospíchejte, krále vítejte;
v městě Betlémě, v tom sprostém chlévě
zplodila panna krásného syna
a do jesliček ho položila. Gloria!
(Anděl odejde.)
Fedor (se probouzí, mne si oči a kolem se ohlíží): Kdeže to spievajú? Či to žiačkove, či to ptáčkové? (Zpívá:)
Chodil som, blúdil som
po betlémských horách,
fujaru som stratil.
Kdo by mi ju vrátil,
drahně bych mu zaplatil,
taký dukát bych mu dal,
čo by zhola nič nestál. –
Ale čo mám robiť? Či na brata Stachu volať? Hej, poď sem, brate Stachu, som u velkom strachu!
Stacho (přiběhne): Preboha, bratku Fedore, čo voláš? A snáď ti zabehly ovce po horách?
Fedor: Ej veru zabehly, a či si ich neviděl?
Stacho (zpívá):
Ej tak sa mně počalo chutně spáti,
že sa mně něchcelo hore vstáti,
ptáčkové spievali, kukačky kukaly
pri salaši! –
A keď som sa prebudil, taká jasnosť mna zašla, že som nic neviděl.
Fedor: Ej brate Stachu, něznám, čo máme robiť?
Stacho (zpívá):
Puojděme my za šuhaji,
co na horách prebývají.
Fedor: A či si neviděl dakdě nášho baču?
Stacho: Tamhla sa poza bůčky vlečie a plno syrá v cedile vlečie.
Fedor: Choď preňho!
(Stacho jde k bačovi a bača s ním se vrací; za nimi přichází Kuba, pískaje na fujaru, a pes Zahraj chodí okolo, jako by ovce za ním hnal. Když přiženou, dělá Fedor, jako by košiar otevřel, a Kuba, jako by tam ovce vehnal.)
Bača: Keď sme sa tak poschodili, dlho sa něobmeškávajme, ale si posedajme a napime sa z tohoto kulača (vytáhne kulatou láhev z dýní) a zajedzme z tutoho chliebca ovseného, tri dni, tri noci na mraze pečeného. – Na zdravie ti, Fedorko! Na zdravic ti, Stachajko! Aj tebe, Kubo! (Když všem třem připije, podá láhev Fedorovi.)
Fedor: Eh, bodaj babu vlci zjedli, čo tento trunk varila! – (A otřásaje se, podá druhým.)
Bača: No keď sme sa napili, najedli, políhajme trochu spať, bystrý Fedor bude ovce pásť.
(Všickni ulehnou na zem a dělají, jako by spali.) Fedor (obchází chvíli košiar, potom se zastaví a povídá): Tri dni, tri noci som nespal, musím si za málo pospať a na Zahraj a ovce zaněchať. No, nože hlídaj, starý pes! – (Lehne a usne; pes obchází košiar. Objeví se po chvíli) anděl (a zazpívá):
Vstávejte, valaši, vstávejte,
ovečkám pokrmu dávejte,
oznamujem vám vesele,
že se narodil syn Boží v Betlémě, na slámě!
Gloria in excelsis Deo! –
(Anděl zmizí; Fedor zaslechna hlas andělův, vyskočí a volá:)
Vstávaj hore, bača náš,
narodil se pastýr náš! –
(Bača i valaši vyskočí; Fedor povídá, co byl slyšel, a radují se všickni a začnou zpívati:)
Dobrý pastýr se narodil,
nás ovečky vyslobodil,
radujte se, valaši,
na betlémskom salaši.
Bača: Keď sme vyspievali, puojděme na oferu k Jézuškovi. A či ty, bratě Stachu, znáš cestu do Betléma?
Stacho: Znám.
Bača: A ty, Fedorko?
Fedor: Znám.
Bača: A ty, Kubo?
Kuba: Eh veru znám.
Bača: A ty, starý Zahraju?
Pes: Ako by já neznal, moja hlávka stará, múdra, v děviatich školách vycvičená.
Bača: Nuž dobré, ale keď my k Bohu puojděme, cože my mu vezmeme?
HÁDANKY
V bielom som sa narodila,
v zelenem som rástla,
něraz si na mně oči
naša chasa pásla.
Teraz som v rúchu červeným,
ale srdcom kamenným —
a preca starí i mladí
majů ma rádi.
(Čeřesně – třešně)
Němá dušu ani těla, a každý děn k Bohu volá.
(Zvon)
Beží, beží, nězaleží, němá nohy, ani vuoz, ani saně, preca nikdy neustane.
(Čas)
Otec má 12 synov, 52 vnukov a 365 pravnukov. Každý deň umrel mu jeden pravnuk, každých siedmich dní jeden vnuk, každý mesiac jeden syn, a keď všetci umreli, umrel i on sám. Čo to bol za otca?
(Rok)
Kdo ho zbačí (uvidí),
nach ho potlačí;
kdo ho chce chovať (držet),
musí se varovať,
dávaj mu hlúpo,
a to jen skupo,
ak mu dáš masť (sádlo),
budě ti rásť,
keď něrastie, budě krásť,
budě zbíjať,
mečom okolo hlavy svíjať,
z domu ťa vypere,
všetko ti před očima zežere.
(Oheň)
Letí, letí do hory,
samo k sebe hovorí;
má očička račie
a krídělká ptáčie.
(Včela)
Silo, bodilo,
po vodě chodilo
a nikdy sa něnamočilo.
(Slunce)
Sto prstov, peť krstov, štyri duše.
(Pohřeb, když čtyři nesou mrtvého)
Čierno je, nie je zem; bielo je, nie je sněh; zelenuo je, nie je tráva; má chvost, nie je kráva.