На выпас гонят — мы спешим на выпас.
Быть в стаде — основной закон;
И страшно лишь одно — из стада выпасть.
Когда приходит время — нас стригут;
Зачем стригут — нам это непонятно.
Но всех стригут, куда ж податься тут,
Хоть процедура эта крайне неприятна.
А пастухам над нами власть дана...
Какой-то всадник нам кричал,
Что в стадо нас превратил колдун.
А для чего нам надо знать,
Что мы — люди, волей колдуна,
Превращены в баранов?
Так сочна на пастбище хрустящая трава;
Так холодна вода в ручьях журчащих;
Зачем нам надо знать о кознях колдовства,
Когда так сладок сон в тенистых чащах?
Да, хлещет по бокам пастуший кнут,
Что ж из того: не отставай от стада;
А у загонов прочная ограда,
И пастухи нас зорко стерегут.
Но всё ж вчера пропали два барана;
А от костра, где грелись пастухи,
Шел запах и тревожащий, и странный;
Наверно, тех баранов за грехи сожрали волки!
Это пострашнее, чем колдунов невинные затеи.
Мы стадо, миллионы нас голов,
дём, покачивая курдюками,
Нам не страшны проделки колдунов.
Бараны мы. Что можно сделать с нами?
Jak ukázala historická zkušenost, s hominidními „ovcemi“ – stádem bezstarostných – je možné udělat mnohé. A to proběhlo a probíhá ne samo sebou bez zapojení něčí cílevědomé zlomyslné vůle:
„V soudním procesu r. 1936, pokud si vzpomenete, Kameněv a Zinovjev rázně odmítali existenci jakékoliv své politické platformy. Měli plnou možnost představit na soudním procesu svou politickou platformu. Nicméně to neudělali, dávajíce najevo, že nemají žádnou politickou platformu. Nemůže být pochyb, že oba dva lhali, odmítajíce existenci své platformy. Nyní i slepí vidí, že měli svou politickou platformu. Ale proč odmítali obvinění z nějaké jejich politické platformy? Protože se báli prezentovat svou skutečnou platformu znovunastolení kapitalismu v SSSR, bojíce se, že taková platforma způsobí u pracující třídy odpor.
V soudním procesu r. 1937 se Pjatkov, Radek a Sokolnikov dali druhou cestou. Neodmítali přítomnosti politické platformy u trockistů a zinovjevců. Přiznali obvinění z určité politické platformy, přiznali i rozvinuli ji ve svých výpovědích. Ale rozvinuli ji ne proto, aby na ni přizvali pracující třídu, aby přizvali národ k podpoře trockistické platformy, ale proto, aby ji prokleli a označili jako antinárodní a antiproletářskou. Obnovení kapitalismu, likvidace kolchozů a sovchozů, obnova systému vykořisťování, spojenectví s fašistickými silami Německa a Japonska pro přiblížení války se Sovětským svazem, boj za válku proti politice míru, teritoriální rozčlenění Sovětského svazu s odevzdáním Ukrajiny Němcům, a Přímořského kraje Japoncům, příprava vojenské porážky Sovětského svazu z důvodu jeho napadení nepřátelskými státy, a jako způsob dosažení těchto úkolů – záškodnictví, diverze, individuální teror proti představitelům sovětské moci, špionáž ve prospěch japonsko-fašistických sil, taková je odhalená pravda Pjatkovem, Radekem, Sokolnikovem politické platformy nynějšího trockismu. Pochopitelně, že takovou platformu trockisté nemohli netajit před národem, před pracující třídou. A oni ji tajili nejen před pracující třídou, ale i před trockistickou masou, a nejen před trockistickou masou, ale i před jejím horním slojem, sestávající se z nevelké skupiny 30 – 40 lidí. Když Radek a Pjatkov požádali Trockého o souhlas ke svolání malé konference trockistů v 30 – 40 lidech, aby je informovali o charakteru této platformy, Trocký jim to zakázal s odůvodněním, že je bezúčelné říkat o opravdovém charakteru platformy dokonce i malé skupince trockistů, protože taková „operace“ může způsobit rozkol.
„Političtí činitelé“, tající své názory, svou platformu nejen před pracující třídou, ale i před trockistickou masou, ale i před představiteli věrchušky trockistů, taková je tvář současného trockismu.“ (J. V. Stalin. „O nedostatcích stranické práce a nařízení likvidace trockistických a jiných zrádců - О недостатках партийной работы и мерах ликвидации троцкистских и иных двурушников”. Zpráva a Závěrečné slovo na plénu ÚV VKS (b) - ЦК ВКП(б) 3. – 5. března1937, „Partizdat“ r. 1937. Str. 12, 13).
Co je to za politickou platformu – koncept, o jehož utajení byla řeč na tom plénu ÚV VKP (b)? – A stále tatáž Biblická doktrína, v jejích církevně-kultovních a světsko-marxistických podobách. A to potvrdil Zinovjev svým chováním před zastřelením: když ho vlekli na místo trestu, on vyl, a potom začal mumlat slova starozákonně-talmudické „modlitby“, která byla přerušena salvou. A tato doktrína, a její autoři nikdy nezmizeli z globální politiky; navíc, v důsledku jejich činnosti se i vyvinuli v podmínkách bezstarostnosti většiny ty okolnosti, ve kterých nyní žijeme.
„Je třeba skončit s oportunistickou shovívavostí, vycházející z chybného předpokladu, že podle míry růstu našich sil se nepřítel stane slabým a neškodným. Takový předpoklad je od základu nepravdivý. To je přežitek pravičáctví, ujišťující všechny a všechno, že nepřátelé budou potichoučku vpližovat do socialismu, až se stanou koncem konců skutečnými socialisty. Není hodné bolševiků usnout na vavřínech a lajdačit. Nepotřebujeme shovívavost, ale bdělost, současnou bolševickou revoluční bdělost. Je třeba si připomenout, že čím beznadějnější je pozice nepřátel, tím ochotněji se budou chytat krajních prostředků, jako jediných prostředků jedinců v koncích, v jejich boji se sovětskou mocí. Je důležité si to připomínat a být bdělí (citace z uzavřeného dopisu ÚV VKS (b) z 18.1 1935, uvedená J. V. Stalinem v citované zprávě. „O nedostatcích stranické práce a nařízení likvidace trockistických a jiných zrádců“. Tamtéž, str. 7).
Vnitřní prediktor SSSR
4. – 17. září 1999
Upřesnění: 16. prosince 2000
28. února 2001
1. března 2001
50
M. S. Gorbačov a A. N. Jakovlev také „nehovořili“, ani trochu nepochybujíce o tom, že taková operace může vyvolat rozkol ve vedení a znamenat pro ně osobně nebezpečí.
Charakterizujíce současnou politickou orientaci Ruska, A. N. Jakovlev ve své knize „Porozumění – Постижение“ (Moskva, „Zacharov – Захаров“, „Vagrius – Вагриус“, r. 1998) píše: „V podstatě polezeme za svobodou skrz kanalizační potrubí“ (str. 154). Ale vždyť on sám byl „architektem tranformace“; hlavně on sám zvolil tuto cestu, na které je svoboda dosažitelná jen průchodem skrz kanalizační potrubí, plné všemožných nečistot, po čemž společnost ještě
„Celá staletí je politika způsobem řešení problémů včerejška a dneška. Taková byla i perestrojka, snažící se řešit problémy, pocházející od únorové revoluce r. 1917, a odstranit stalinismus.
Jindy jsme se my, reformátoři, snažili nahlédnout i do budoucna. Ale převážně na úrovni přání a snahy, pramenící z morálky doby. Politika se ukázala neschopnou předvídat svůj konec. Ještě jsme neměli k dispozici nezbytnou informaci pro takovou předpověď <…>
Politika perestrojky měla své specifikum, které poznamenalo všechny události. V čem spočívalo? V tom, že jsme nemohli otevřeně říci o našich dalekosáhlých záměrech. Byli jsme nucení říkat, že nevyhnutelné ekonomické reformy jsou pro dobro socialismu, o politických to samé“ (zdůrazněno námi při citování)
Tento citát z jakovlevských přiznání, korelující s vystoupením J. V. Stalina na březnovém Plénu ÚV VKP (b) r. 1937, mnohé objasňuje v záležitostech našich dnů, a hlavně – vybízí zamyslet se o budoucnosti.