„Přece by ti za to nemohl nic udělat, nebo snad ano?“
„Jestli máš na mysli, že by mě mohl dát zastřelit za velezradu, tak ne — něco takového ho určitě nikdy ani ve snu nenapadlo — ale mohl by mě zbavit funkce a přeložit na práci na farmách. A to bych nechtěla. Bylo to tehdy krátce poté, co jsme měli s Pittem menší rozhovor týkající se objevu planety — nebo průvodce — Nemesis. Až do onoho dne jsme nevěděli, jak ji máme nazývat. Nemesis je od ní vzdálena pouhé čtyři miliony kilometrů a objekt nevyzařoval nic ve viditelném spektru.“
„Mluvíš o Megas, že, mami?“
„Ano. Má to být nějaké archaické slovo znamenající 'velký. Na planetu je opravdu velká, podstatně větší než největší planeta sluneční soustavy, Jupiter. Ale na druhou stranu je velmi malá na hvězdu. Někteří Megas považují za hnědého trpaslíka.“ Zarazila se a kradmo pohlédla na dceru, jako by si náhle nebyla jistá, zda je schopná ji sledovat. „Víš, co je to hnědý trpaslík, Molly?“
„Jmenuji se Marlene, matko.“
Insignová malinko zčervenala. „Jistě. Promiň, čas od času na to zapomenu. Nemůžu si pomoct, víš. Měla jsem kdysi roztomilé malé děvčátko, které se tak jmenovalo.“
„Já vím. Až mi bude příště šest, můžeš mi říkat Molly jak se ti zlíbí.“
Insignová se zasmála. „Víš, co je to hnědý trpaslík, Marlene?“
„Ano, vím. Hnědý trpaslík je vesmírné těleso podobné malé hvězdě, jehož hmota je příliš malá na to, aby na něm vznikla teplota a tlak potřebný ke vzniku vodíkové fúze v jeho nitru, ale dostatečně velké na to, aby na něm vznikly druhotné reakce, které udržují teplotu.“
„Správně. To nebylo špatné. Megas je na rozmezí. Buď je to velmi horká planeta nebo velmi matný hnědý trpaslík. Nevydává žádné viditelné světlo, zato má bohatou infračervenou emisi. Nepodobá se ničemu, co jsme měli doposud možnost studovat. Bylo to první extrasolární planetární těleso — tedy první planeta vně sluneční soustavy — které jsme mohli podrobně zkoumat a observatoř tím byla naprosto vytížená. I kdybych chtěla, nemohla bych se dostat k výpočtům dráhy Nemesis a abych řekla pravdu, na čas jsem na to docela zapomněla. Megas mě zajímala stejně jako ostatní, chápeš?“
„Hm,“ řekla Marlene.
„Ukázalo se, že je to jediné větší planetární těleso kroužící kolem Nemesis, ale nám úplně stačilo. Byla pětkrát větší —“
„Já vím, mami. Pětkrát větší než Jupiter a třicetkrát menší než Nemesis. Tohle mně počítač prozradil už dávno.“
„Ovšem, drahoušku. A není o nic víc obyvatelnější než Jupiter; když, tak méně. Bylo to zprvu tak trochu zklamání, přestože nikdo z nás ani v nejmenším nepředpokládal, že bychom u rudého trpaslíka našli obyvatelnou planetu. I kdyby se u Nemesis nacházela planeta dostatečně blízko, aby se její voda udržela v tekutém stavu, slapové vlivy by ji donutily mít jednu stranu neustále přivrácenou k Nemesis.“
„To je to, co dělá Megas? Že má jednu stranu pořád obrácenou k Nemesis?“
„Ano. Znamená to, že má teplou a studenou stranu, přičemž ta teplá je teplá až příliš. Byla by dokonce žhavá, nebýt cirkulace husté atmosféry, která poněkud obě teploty vyrovnává. Proto, a také kvůli vnitřnímu teplu planety, je i studená strana poměrně teplá. Na Megas je toho více, co je z astronomického hlediska jedinečné. A potom jsme zjistili, že Megas má měsíc, nebo chceš-li Megas považovat za velmi malou hvězdu, tedy že má planetu — Erythro.“
„Kolem které obíhá Rotor, já vím. Ale to už je víc než jedenáct let, co se kolem Megas a Erythro dělal takový rozruch. Za celou tu dobu jsi nenašla čas, abys ses nějak dostala ke spektru Nemesis a Slunce? Abys vypočítala její dráhu?“
„No-“
Marlene chvatně dodala: „Já vím, že ano.“
„Podle mého výrazu?“
„Podle všeho.“
„Mít tě nablízku může být někdy velmi nepříjemné, Marlene. Ano, udělala jsem to.“
„A?“
„Ano, míří ke sluneční soustavě.“
Odmlčela se. Marlene se potichu zeptala: „Zasáhne ji?“
„Ne, podle mých výpočtů ne. Jsem si celkem jistá, že nezasáhne ani Slunce ani Zemi ani žádnou jinou významnější součást sluneční soustavy. Není totiž třeba. Pravděpodobné Zemi zničí, i když ji mine.“
14
Marlene bylo jasné, že matka o zničení Země mluvila nerada, byl v ní jakýsi vnitřní rozpor, který jí v tom bránil. Kdyby to bylo na ní, zmlkla by nadobro. Její výraz — to, jak se od Marlene malinko odtáhla, jako by chtěla raději odejít; to, jak si opatrně přejela jazykem rty, jako by se snažila odstranit pachuť svých slov — byl pro Marlene otevřená kniha.
Nechtěla, aby matka přestala mluvit. Musela se dozvědět víc.
„Když Zemi mine, jak ji může zničit?“ nadhodila opatrně.
„Vysvětlím ti to. Země obíhá kolem Slunce tak jako Rotor kolem Erythro. Kdyby sluneční soustavu tvořila jen Země se Sluncem, obíhala by Země navěky po téměř stejné dráze. Říkám 'téměř, protože při každém oběhu vyzařuje gravitační vlny, které oslabují její pohybovou energii, čímž se její dráha pomalu, nepředstavitelně pomalu stáčí do Slunce. To můžeme pominout.
Existují další komplikující faktory, protože Země není sama. Měsíc, Mars, Venuše, Jupiter; působí na ni každý blízký objekt. Ve srovnání se Sluncem jsou jejich vlivy vedlejší a tak si Země udržuje víceméně stále tutéž orbitu. Nicméně tyto vedlejší vlivy, značně se různící směrem a intenzitou, způsobují drobné změny její oběžné dráhy. Země se nepatrně vychyluje, stejně tak se mírně mění její axiální sklon otáčení, excentricita a tak dále.
Jde dokázat — bylo dokázáno — že všechny tyto drobné výchylky jsou cyklické. Nepůsobí v jednom směru, ale střídavě na jednu a na druhou stranu. Důsledkem toho je, že se Země při svém oběhu kolem Slunce nesčetněkrát slabě zachvívá. Dělají to všechna tělesa sluneční soustavy. Pozemské chvění nebrání zachování života. Přinejhorším může dojít k době ledové nebo naopak k rozehřátí ledovců a zvýšení mořské hladiny, ale za více než tři miliardy let život na Zemi vždycky nějak přetrval.
Řekněme, že Nemesis se přiřítí, proletí kolem a nepřiblíží se víc než na jeden světelný měsíc. To by bylo něco méně než bilion kilometrů. Při svém průletu — a ten potrvá léta — udělí celé soustavě gravitační impulz. Tím se zvýší intenzita chvění, ale to se potom, až bude Nemesis pryč, ustálí.“
„Působíš dojmem, že je to mnohem vážnější, než z tvého popisu vyplývá,“ řekla Marlene. „Co je tak hrozného na tom, že Nemesis způsobí sluneční soustavě pár větších zachvění, když se to stejně nakonec srovná?“
„Ano, ale srovná se to na původní stav? V tom je problém. Když se stabilizovaná poloha Země mírně posune — o něco dále od Slunce, o něco blíže, když bude její oběžná dráha excentričtější nebo její osa získá o něco odlišný sklon — jak to ovlivní pozemské klima? I nepatrná změna z ní může udělat neobyvatelný svět.“
„Mohla bys to dopředu vypočítat?“