Život nebyl těžký. Pobíral štědrou penzi. Dokonce se pro něj našla i práce, místo v kanceláři, kde se po něm chtěla rozhodnutí, která zaručeně nemohla ovlivnit nic důležitého. Odpustili mu, alespoň částečně, říkal si, protože si vzpomněl na tu Eugeniinu poznámku: „Kdybys věděl, kam máme namířeno —“
Přesto měl pocit, že je pod dozorem, a začínalo ho to otravovat.
Garand Wyler se jednou za čas objevil, vždycky přátelský, zvídavý a neustále se, nápadně či nenápadně, vracel k tématu Rotoru.
Nejinak tomu bylo i teď, a jak Fisher předpokládal, přišla řeč na Rotor.
Zamračil se: „Už to budou skoro dva roky. Co po mně, sakra, pořád chcete?“
Wyler zavrtěl hlavou. „Nemám tušení, Crile. Všechno, co máme, je ta poznámka tvé ženy. A jak to vypadá, sama o sobě nestačí. Za ta léta, co jste spolu strávili, musela říct ještě něco. Když si připomeneš vaše rozhovory, vaše vzájemné výměny názorů, nenapadá tě nic?“
„Tohle je už popáté, co se mě na to ptáš, Garande. Vyslýchali mě. Podrobili mě hypnóze. Dávali mi psychosondy. Vymačkali mě do poslední kapičky. Nenašli ve mně nic. Buď mě nechte na pokoji, nebo mě vemte zpátky. Venku lítají stovky kolonií a na nich lidé, přátelé, kteří si navzájem důvěřují, a nepřátelé, kteří se navzájem špehují. Kdo ví, co někdo z nich může vědět — a třeba ani nevědět, že to ví.“
„Abych byl upřímný, kamaráde, už jsme v tomhle směru začali podnikat určité kroky, taky jsme se soustředili na Dálkovou Sondu. Je nasnadě, že Rotor musel přijít na něco, o čem my ostatní nevíme. Nikdy jsme nevyslali žádnou Dálkovou Sondu. Stejně jako ji nevyslala žádná jiná kolonie. Jen Rotor si to mohl dovolit. Ať už našel cokoli, musí to být mezi údaji z Dálkové Sondy.“
„Fajn. Tak je projděte. Určitě je toho dost na celá léta práce. A mě nechtě na pokoji. Všichni.“
„Náhodou je toho opravdu na léta práce,“ řekl Wyler. „Rotor, v souladu se Smlouvou o výměně vědeckých informací, poskytl úctyhodné množství materiálu. Zejména snímky všech vlnových délek. Fotopřístroje na Sondě dokázaly obsáhnout skoro celou oblohu. Podrobně jsme je prostudovali a nenašli na nich nic zajímavého.“
„Nic?“
„Zatím nic, ale, jak říkáš, může to trvat ještě léta. Jistě, dozvěděli jsme se nespočet informací, nad kterými astronomům plesá srdíčko a které je stačí zaměstnávat, ale ani náznak toho, co by nám mohlo pomoct odpovědět na otázku, kam šli. Zatím ne. Například si myslím, že v nich není absolutně nic, co by nás dovedlo k přesvědčení, že kolem jedné z větších hvězd Alfy Centauri obíhají planety. Stejně tak, že v blízkém vesmíru neexistují žádné neznámé hvězdy typu Slunce. Osobně si stejně myslím, že tam nic zas tak důležitého nebude. Co mohlo být ze Sondy vidět a ze sluneční soustavy ne? Byla jen pár světelných měsíců odtud. Neměl by v tom být žádný rozdíl. Přesto mají někteří kolegové dojem, že Rotor musel něco zaznamenat, a to nejspíš velmi krátce. Což nás přivádí zpátky k tobě.“
„Proč ke mně?“
„Protože tvá žena byla vedoucí projektu Dálková Sonda.“
„Ne tak docela. Tou se stala až když byly všechny údaje pohromadě.“
„Byla vedoucí potom, ale i po značnou část samotného projektu. Nepovídala ti nikdy o tom, co Dálková Sonda posbírala?“
„Ani slovo. Moment, říkal jsi, že kamery na Dálkové Sondě mohly obsáhnout skoro celou oblohu?“
„Ano.“
„Co znamená 'skoro celou'?“
„Nemůžu ti to říct tak přesně jako ti, co se tím zabývají, ale počítám, přinejmenším, takových devadesát procent.“
„Nebo víc?“
„Nebo víc.“
„Jsem zvědavý —“
„Na co jsi zvědavý?“
„Na Rotoru to měl pod palcem chlápek, který se jmenoval Pitt.“
„To víme.“
„Myslím, že vím, jak to mohl udělat. Mohl posílat údaje z Dálkové Sondy po troškách. Dodržoval by tak Smlouvu o výměně vědeckých informací — aby se neřeklo. Tak, aby v momentě jejich odchodu zbývalo takových deset procent — které neměl čas předat. A to by bylo právě těch důležitých deset procent.“
„Myslíš ty, co by nám prozradily, kam Rotor odletěl.“
„Možná.“
„Jenže je nemáme.“
„Ovšem, že je máte.“
„Jak jsi na to přišel?“
„Ještě před chvilkou ses pozastavil nad tím, že by měly snímky z Dálkové Sondy ukazovat něco jiného než údaje ze sluneční soustavy. Proč teda ztrácíte čas nad tím, co vám poslali? Vyčleňte z mapy tu část oblohy, kterou vám nedodali a prostudujte ji podle vlastních map. Položte si otázku, jestli na nich může něco vypadat jinak, než by to viděla Dálková Sonda — a proč. Tak bych to udělal já.“ Najednou zvýšil hlas téměř do výhružného řevu. „Vrať se a řekni jim, aby si prohlédli tu část oblohy, kterou nedostali.“
Wyler zadumaně pronesclass="underline" „Trochu divoké.“
„Ani v nejmenším. Dokonale prosté. Jenom by se musel v Úřadě najít někdo, kdo sem tam používá mozek. Pak byste se možná někam dostali.“
„Uvidíme,“ řekl Wyler a podal Fisherovi ruku. Fisher se zamračil a nechal ji viset ve vzduchu.
Uběhly celé měsíce, než se Wyler znovu objevil. Fisher nebyl jeho návštěvou dvakrát nadšený. Měl volno, dobrou náladu a četl si.
Fisher nepatřil mezi ty, kteří považovali knihy za barbarský zlozvyk dvacátého století a uznávali videočetbu jako jediný civilizovaný způsob vstřebávání informací. Mělo něco do sebe držet knihu v rukou, vlastními prsty otáčet stránky, umět se vcítit do toho, co jste četli, nebo se dokonce umět tak pohroužit do děje, že jste ztratil pojem o čase a procitl o sto stránek dál nebo dokonce na samém konci. Fisher považoval za civilizovanější způsob vstřebávání informací naopak knihy.
Tím víc mu nebylo po chuti, že ho někdo ruší z tak příjemné činnosti.
„Co zase chceš, Garande?“ řekl neomaleně.
Wyler se nepřestával zdvořile usmívat. Skoro se stisknutými čelistmi mu sděliclass="underline"
„Našli jsme to, bylo to přesně tak, jak jsi říkal.“
„Našli co?“ zeptal se Fisher nechápavě. Potom, když mu došlo, o čem musí být řeč, rychle dodaclass="underline" „Neříkej mi nic, co nemám vědět. S Úřadem nechci mít už nic společného.“
„Pozdě, Crile. Chtějí s tebou mluvit. Sám Tanayama tě chce vidět.“
„Kdy?“
„Hned, jak tě tam dostanu.“
„V tom případě mi řekni, co se děje. Nerad bych před něj šel naslepo.“
„To jsem taky chtěl udělat. Prostudovali jsme každičkou část oblohy, která chyběla v údajích z Dálkové Sondy. Ti, co to dostali na starost, si položili otázku přesně jak jsi radil. Co mohly kamery Dálkové Sondy zachytit jinak než kamery ve sluneční soustavě. Jako první se samozřejmě nabízelo posunutí blízkých hvězd. Toto měli naši astronomové neustále na paměti a zjistili něco naprosto úžasného, něco, co by je ani ve snu nenapadlo.“
„Poslouchám.“
„Našli velmi matnou hvězdu s paralaxou přes vteřinu oblouku.“
„Nejsem astronom. Je na tom něco neobvyklého?“
„To znamená, že hvězda je pouze v poloviční vzdálenosti Alfy Centauri.“
„Řekl jsi 'velmi matnou'.“
„Říkají, že je za malým mračnem hvězdného prachu. Hele, ty astronom nejsi, ale tvá žena na Rotoru byla. Možná ji objevila. Řekla ti někdy o tom něco?“