„Představ si, že máme hyperposilování a potom zjistíme, že máme čas a prostředky na evakuaci jen jedné miliardy lidí. Která miliarda to bude? A co se stane, když ti, kteří o tom budou rozhodovat, začnou zachraňovat 'své lidi?“
Wyler zavrčeclass="underline" „Na to raději ani nemyslet.“
„Správně,“ souhlasil Fisher. „Buďme rádi, že než to všechno vůbec začne, bude už dávno po nás.“
„Co se toho týče,“ Wyler najednou ztlumil hlas. „První kroky už byly možná učiněny. Mám podezření, že už máme hyperposilování. nebo ho budeme mít co nevidět.“
Fisherův výraz vyjadřoval hluboký cynismus. „K čemuž tě vede co? Sny? Intuice?“
„Ne. Znám holku, jejíž sestra zná někoho ze starochových lidí. Stačí?“
„Ovšem, že ne. Musel bys mi prozradit trochu víc než jen tohle.“
„To bohužel nemůžu. Hele, Crile, jsem přece tvůj přítel. Víš, že jsem ti pomohl získat zpátky tvé postavení v Úřadu.“
Crile přikývl. „Vím. A cením si toho. Čas od času jsem se ti to snažil odpovídajícím způsobem vrátit.“
„To je pravda a já si toho taky cením. Chci ti teď říct něco, co ber jako velmi důvěrnou informaci, která, myslím, může být pro tebe užitečná a důležitá. Jsi připravený ji vyslechnout a nechat si ji pro sebe?“
„Jako vždycky.“
„Tak tedy — asi víš, co jsme vlastně celou tu dobu dělali.“
„Jistě,“ řekl Fisher. Byla to zbytečná, řečnická otázka, která nevyžadovala odpověď.
Agenti Úřadu se už pět let (samotný Fisher tři roky) prohrabávali skládkami informačního smetí kolonií. Mrchožroutství.
Stejně jako Země, pracovaly všechny kolonie na vlastním hyperposilování. Už od té doby, co se přeslechlo, že ho Rotor vyvinul, a zcela určitě od té doby, kdy to potvrdil tím, že opustil sluneční soustavu.
Většina kolonií, možná všechny, podle všeho získala nějaké útržky informací o tom, co Rotor vyvinul. Kdyby dodržovali Dohodu o výměně vědeckých informací a poskládali všechny tyto útržky dohromady, znamenalo by to funkční hyperposilování pro všechny. To bylo však v tomto konkrétním případě jen zbožné přání. Kdoví, jaké užitečné vedlejší poznatky s sebou nová technologie přinese. Žádná kolonie se nechtěla vzdát naděje, že se to podaří právě jí a získá tak důležitý náskok, ať už v kterékoli oblasti, před ostatními. A tak si každá schovávala to, co měla — pokud vůbec něco měla — a žádná z nich neměla dost.
Samotná Země, se svým hojně rozvětveným Pozemským ministerstvem bezpečnosti čenichala, bez rozdílu po všech koloniích. Země lovila ryby, a Fisher — jak příhodné — byl jedním z jejích rybářů.
Wyler zvolna pokračovaclass="underline" „Poskládali jsme všechno co máme dohromady a myslím, že to stačí na to, abychom sestrojili hyperposilovaný pohon. Taky si myslím, že se vydáme k Sousední hvězdě. Nechtěl bys být na palubě, až k tomu výletu dojde?“
„Proč bych tam měl chtít být? Jestli k takovému výletu vůbec dojde, o čemž pochybuji.“
„Já jsem si celkem jistý, že k němu dojde. Nemůžu ti prozradit svůj zdroj, ale je spolehlivý, dej na má slova. A co se tebe týče, určitě se ho budeš chtít zúčastnit. Mohl bys možná znovu spatřit svoji ženu. A když ne ji — tak své dítě.“
Fisher se nepokojně zavrtěl. Připadalo mu, že strávil polovinu svého současného života tím, že se na ty oči pokoušel zapomenout. Marlene teď bude šest let a bude mluvit stejně tiše a rozvážně — jako Roseanne. Vidět skrz lidi — jako Roseanne.
„Vykládáš nesmysly, Garande,“ řekl. „I kdyby se takový let uskutečnil, proč by mě na něj pouštěli. Poslali by odborníky z té či oné oblasti. Krom toho, jestli existuje někdo, koho bude staroch držet od všeho dál, tak jsem to já. Možná dovolil, abych se vrátil do Úřadu a přidělil mi práci, ale víš sám, jaký je jeho postoj k neúspěchu. A můj pobyt na Rotoru nic jiného nepřinesl.“
„Ano, ale právě o to jde. Právě to z tebe dělá odborníka. Jestli chce pronásledovat Rotor, jak by si mohl dovolit vyčlenit z výpravy Pozemšťana, který žil na Rotoru čtyři roky? Kdo zná Rotor lépe a kdo může vědět lépe, jak se s nimi vypořádat? Požádej ho o rozhovor a tohle mu zdůrazni, ale pamatuj — nemáš vědět o tom, že máme hyperposilování. Mluv pouze o eventualitách, v podmiňovacím způsobu. A v žádném případě mě do toho netahej. Já o tom taky nemám vědět.“
Fisherovo čelo se zbrázdilo usilovným přemýšlením. Bylo to možné? Neodvažoval se doufat.
30
Den nato, zatímco Fisher stále uvažoval, má-li to risknout a požádat Tanayamu o rozhovor, padlo rozhodnutí za něj. Dostal předvolání.
Ředitel zřídkakdy předvolával obyčejného agenta. Na to měl dostatek náměstků, aby se na nich vyřádili. Pokud staroch sám agenta předvolal, tak to pro něj skoro nikdy nevěstilo nic dobrého. A tak se Crile Fisher s pochmurnou odevzdaností připravil na úlohu inspektora vyslaného do závodu na výrobu umělých hnojiv.
Tanayama na něj vzhlédl od stolu. Fisher ho za ty tři roky, co uběhly od objevení Sousední hvězdy, viděl jen zřídka a vždycky krátce. Zdál se mu stále stejný. Malinký a scvrklý už byl tak dlouho, že nějaká další fyzická změna, jak se zdálo, nepřicházela v úvahu. Stejně tak neubylo jeho očím nic na pichlavosti a úšklebku usazenému na rtech na sžíravosti. Možná měl na sobě dokonce i tytéž šaty jako před třemi lety. Nedalo se to poznat.
Ale přestože i strohý hlas zůstal beze změny, překvapil ho jeho tón. Staroch ho očividně, navzdory astronomické nepravděpodobnosti, předvolal, aby ho pochválil.
Tanayama spustil svou podivnou, sice ne tak docela odpudivou, ale přesto lámanou planetární angličtinou: „Vyznamenal jste se, Fishere. Chci, abyste to slyšel ode mě.“
Stojící Fisher (nikdo ho nevybídl, aby usedl) se snažil zakrýt překvapení.
Ředitel řekclass="underline" „Nemůžeme kvůli tomu uspořádat žádné veřejné oslavy, laserové přehlídky a holografické průvody. Chybí k tomu tradice. Ale říkám vám to osobně.“
„To úplně stačí, řediteli,“ řekl Fisher. „Děkuji vám.“
Tanayama ho zpod přivřených víček upřeně pozoroval. „To je všechno, co řeknete? Žádné otázky?“
„Předpokládám, že mi sám sdělíte to, co potřebuji vědět.“
„Jste tajný agent, schopný muž. Sám jste na nic nepřišel?“
„Ne, řediteli. Starám se jen o to, o co je mi nařízeno se starat.“
Tanayamova malá hlava mírně přikývla. „Přiměřená odpověď, ale já čekám na jinou. Co jste vytušil?“
„Vypadá to, že jste se mnou spokojený, řediteli. Může to být proto, že jsem vám dodal nějakou informaci, jež se ukázala užitečnou.“
„V jakém ohledu?“
„Myslím, že nic není pro vás užitečnější, než kdybyste získal technologii hyperposilování.“
Tanayamova ústa vydala nezvučné: Á-á-á-h. „Co dál?“ řekl. „Předpokládejme, že máte pravdu, co uděláme dál?“
„Vydáme se k Sousední hvězdě. Lokalizujeme Rotor.“
„Nic víc? To je všechno? Dál váš pohled nesahá?“
V tu chvíli se Fisher rozhodl, že by byla hloupost nehrát vabank. Další podobná příležitost se mu už nemusí naskytnout. „A ještě tohle; až ze sluneční soustavy vyletí první hyperposilované plavidlo, já budu na jeho palubě.“