Ještě to ani nestačil doříct a už věděl, že prohrál — nebo přinejmenším nevyhrál. Tanayamovi ztvrdly rysy. Úsečným, imperativním tónem vyštěkclass="underline" „Sednout!“
Fisher za sebou zaslechl slabé zašelestění křesla, které se k němu na Tanayamova slova přisunulo — slova, kterým jeho jednoduchý komputerizovaný motor dokázal porozumět.
Fisher si sedl, aniž by se ujistil, že má křeslo pod sebou. Tanayama by to mohl chápat jako urážku a to si Fisher v tuto chvíli nemohl dovolit.
Tanayama se zeptaclass="underline" „Proč chcete být na jeho palubě?“
Fisher s námahou ovládal hlas. „Řediteli, mám na Rotoru ženu.“
„Kterou jste před pěti lety opustil. Myslíte, že o vás bude ještě stát?“
„Řediteli, mám tam dceru.“
„Které byl rok, když jste odešel. Myslíte si, že ví, že má otce? Nebo, že ji to zajímá?“
Fisher mlčel. Tyto otázky si kladl nesčetněkrát.
Tanayama okamžik vyčkával a potom dodaclass="underline" „K žádnému letu k Sousední hvězdě nedojde. A žádné plavidlo, na kterém by se pro vás našlo místo, nebude.“
Fisher byl podruhé donucen zakrýt své překvapení. „Promiňte mi, řediteli.“ řekl. „Neřekl jste, že máme hyperposilování. Řekl jste: 'Předpokládejme, že máte pravdu — Měl jsem dávat lepší pozor, jak jste to formuloval.“
„To jste měl. A vždycky musíte. Nicméně, hyperposilování opravdu máme. Můžeme se pohybovat vesmírem stejně jako Rotor; nebo přinejmenším budeme moci, až postavíme plavidlo přiměřeného typu a bezchybně fungující — což může trvat rok nebo dva. Ale co potom? Skutečně navrhujete, abychom s ním odletěli k Sousední hvězdě?“
Fisher opatrně odpověděclass="underline" „Určitě je to jedna z možností, řediteli.“
„Jedna z těch stupidních. Zamyslete se nad tím, chlape. Sousední hvězda je přes dva světelné roky daleko. Ať už bude náš hyperposilovaný pohon jakkoli dokonalý, potrvá nám přes dva roky, než tam dorazíme. Naši teoretikové mi teď tvrdí, že hyperposilování umožňuje lodi na krátké okamžiky cestovat nadsvětelnou rychlostí — čím rychleji, tím kratší časový úsek — důsledkem čehož se nikdy nikam nemůže dostat rychleji než světelný paprsek vyslaný z téhož místa jako loď.“
„Ale to znamená —“
„To znamená, že byste byl nucen přebývat dva roky v těsných prostorách s ostatními členy posádky. Myslíte si, že byste to dokázal? Víte moc dobře, že malá plavidla se nikdy nevydávají na dlouhou cestu. Potřebujeme kolonii, konstrukci dostatečně velkou k zajištění přiměřených podmínek — jako je Rotor. Jak dlouho nám to potrvá?“
„Nemám zdání, řediteli.“
„Snad deset let, když bude všechno klapat — když nedojde k žádným závadám a nedopatřením. Pamatujte na to, že už jsme skoro celé jedno století nepostavili jedinou kolonii. Všechny poslední kolonie postavily jiné kolonie. Kdybychom najednou začali nějakou stavět, připoutali bychom na sebe pozornost všech existujících kolonií a to nesmíme dopustit. A i když bychom takovou kolonii mohli postavit, vybavit ji hyperposilováním a poslat na dvouletý let k Sousední hvězdě, co se stane, až tam dorazí? Jako kolonie bude zranitelná a snadno zničitelná, pokud má Rotor bitevní lodě — a to určitě mít bude. A bude jich mít beze vší pochybnosti víc, než by se jich mohlo případně naložit na naši putující kolonii. Koneckonců už tam jsou tři roky a než se tam dostaneme, tak tam mohou být dalších dvanáct let. Odstřelí celou naši kolonii ještě v otevřeném vesmíru.“
„V tom případě, řediteli —“
„Žádné další dohady, agente Fishere. V tom případě musíme mít skutečný hyper pohon, abychom mohli překonat libovolně dlouhou vzdálenost v libovolně krátkém čase.“
„Promiňte, řediteli, ale je to vůbec možné? Byť i teoreticky?“
„Na to my dva neodpovíme. Potřebujeme, aby se tím problémem zabývali vědci a nemáme je. Celé století nebo i víc trpěla Země přetahováním mozků na kolonie. Teď to obrátíme. Musíme kolonie patřičným způsobem pročesat a nejlepší fyziky a inženýry přesvědčit, aby přišli na Zemi. Můžeme jim nabídnout nezanedbatelnou částku, ale musí se to provést opatrně. Nesmíme jednat příliš otevřeně, chápete, protože jinak by nám to kolonie určitě překazily. A teď —“
Odmlčel se a hloubavě si Fishera prohlížel.
Fisher se znepokojeně pohnul a otázal se: „Ano, řediteli?“
„Fyzik, o kterého mi jde, se jmenuje T. A. Wendel a je to, jak mi bylo řečeno, nejlepší hyperspecialista ve sluneční soustavě —“
„Ale byli to rotorští hyperspecialisté, kteří přišli na hyperposilování.“ Fisher nedokázal zabránit tomu, aby se mu do hlasu nevloudily jisté obavy.
Tanayama to ignoroval. „K objevům někdy dochází šťastnou náhodou a nižší intelekt může na krátkou chvíli předhonit vyšší, který si mezitím dává načas a buduje pevné základy. K tomu došlo v dějinách už několikrát. Kromě toho, to, co má Rotor, je pouhý hyperposilovaný pohon nepřekračující rychlost světla. Já chci superluminální pohon, který rychlost světla daleko překračuje. A chci toho fyzika.“
„A po mně chcete, abych vám ho přivedl?“
„Jo. Je to žena. Tessa Anita Wendelová z Adelie.“
„Uh?“
„Proto potřebujeme právě vás. Podle všeho“ — z Tanayamy jakoby okamžik vyzařovalo mlčenlivé pobavení, přestože v jeho tváři tomu nic nenasvědčovalo — „jste pro ženy neodolatelný.“
Fisherovi ztuhly rysy. „Promiňte, řediteli, že vám odporuji, ale tak si vůbec nepřipadám. Nikdy jsem si tak nepřipadal.“
„To nic nemění na přesvědčivosti mých podkladů. Wendelová je zralá čtyřicátnice, dvakrát rozvedená. Nemělo by být těžké ji přesvědčit.“
„Abych byl upřímný, řediteli, tento úkol mi připadá nechutný a vzhledem k daným podmínkám bych se přimlouval, aby byl přidělen jinému agentovi, který by se na takový úkol hodil lépe.“
„Jenže já chci vás. Jestli máte strach, že ztratíte své neodolatelně přitažlivé já, až se k ní se štítivým výrazem a ohrnutým nosem přiblížíte, můžu vám celou záležitost usnadnit, agente Fishere. Na Rotoru jste zklamal, ale vaše pozdější služby tento neúspěch částečně odčinily. Teď máte příležitost odčinit ho totálně. Pokud ovšem tu ženu nepřivedete, bude to znamenat mnohem větší neúspěch než na Rotoru, takový, který už nebudete moci odčinit nikdy. Nicméně nechci, aby vás poháněla pouze negativní motivace. Dám vám nádavkem i z druhého soudku. Přiveďte mi Wendelovou a až postavíme superluminální loď a vyšleme ji k Sousední hvězdě, budete na její palubě, když si to tak přejete.“
„Udělám, co je v mých silách,“ řekl Fisher, „a udělal bych to i bez záporné či kladné motivace.“
„Skvělá odpověď,“ liboval si Tanayama a dovolil si slabý náznak úsměvu, „a bezpochyby pečlivě připravená.“
Fisher odcházel a plně si přitom uvědomoval, že byl vyslán na svou dosud nejdůležitější rybářskou výpravu.
PATNÁCT
NÁKAZA
31
Eugenie Insignová se na Genarra nad moučníkem usmála. „Zdá se, že tu žiješ příjemně.“
Genarr se také usmáclass="underline" „Příjemně, ale klaustrofobicky. Bydlíme na obrovském světě, ale omezuje nás Kopule. Lidé se tu uzavírají do sebe. A když už opravdu potkám někoho zajímavého, tak mi za pár měsíců, v nejlepším případě, uteče. Dá se říct, že mě současné osazenstvo nudí, i když pravděpodobně já je víc. Proto příchod tebe a tvé dcery byl pro mě taková 'holovizní událost. Možná bych uvítal i někoho jiného, ale samozřejmě — když jsi přijela právě ty —“