Выбрать главу

Až se Superluminal vydá — superluminálně — na cestu k Sousední hvězdě, můžeme takových přechodů udělat celý tucet anebo taky jen dva. Bude to bezpečný let. Naproti tomu, během letu s hyperposilováním dojde k milionu takových přechodů, abys věděl, tedy vzroste pravděpodobnost výskytu osudného napětí.“

Fisher vypadal zděšeně. „Je to jisté?“

„Ne, nic není jisté. Je to statistická záležitost. Loď může projít miliony — nebo miliardami přechodů — bez toho, aniž by se něco přihodilo. Na druhou stranu může být zničena už při prvním přechodu. Ovšem pravděpodobnost něčeho takového každým přechodem rychle narůstá.

To tedy znamená, že Rotor se vydal na cestu jen s minimálními znalostmi o riziku, které s sebou přechody nesou. Kdyby věděli víc, tak by nikdy neodletěli. Je tedy velká pravděpodobnost, že nějakým napětím prošli, napětím, které mohlo být dostatečně slabé, aby jim umožnilo 'dopotácet' se k Sousední hvězdě, nebo takové, které bylo dostatečně silné, aby je zcela vymazalo ze světa. Proto tam můžeme najít vrak nebo taky vůbec nic.“

„Nebo kolonii, která přežila,“ odsekl rebelantsky Fisher.

„Nebo,“ připustila Wendelová. „Nebo se proti vší pravděpodobnosti můžeme sami dostat do osudného napětí a z toho důvodu nic nenajít. Chci po tobě, abys byl připravený, ne na určitosti, ale na možnosti. A pamatuj, že ti kdo na to pohlížejí bez podrobných vědomostí hyperprostorové teorie, mohou jen velmi těžko dojít k nějakým rozumným závěrům.“

Fisher upadl do hlubokého a zjevně sklíčeného ticha, zatímco Wendelová ho znepokojeným pohledem sledovala.

62

Pro Tessu Wendelovou byla Stanice čtyři podivným prostředím. Bylo to, jako kdyby někdo zamýšlel vybudovat malou kolonii, ale přitom ji vybavil jen jako kombinaci laboratoře s observatoří a startovací plošinou. Nebyly tam žádné farmy, žádné příbytky, nic z toho. co tvořilo příslušenství kolonie, byť už jakkoli malé. Dokonce jí chyběla i rotace, která by ji udělila příslušné pseudogravitační pole.

Ve skutečnosti nebyla stanice nic víc než vesmírná loď s nadbytkem prostoru. Přestože mohla být permanentně obydlená — za předpokladu, že by se zajistil nepřetržitý přísun potravin, vzduchu a vody (nějaká recyklace tam existovala, ale nebyla ekonomická) — bylo zřejmé, že by tam jednotlivec dlouho nevydržel.

Crile Fisher jízlivě poznamenal, že Stanice čtyři připomíná jednu ze starodávných kosmických stanic z počátků Kosmického věku, která nějakým nedopatřením přežila do dvacátého třetího století.

Ovšem v určitém ohledu byla přece jen jedinečná. Nabízela panoramatický pohled na systém Země-Měsíc. Z kolonií, které Zemi obíhaly, šlo obě tělesa jen zřídkakdy spatřit v jejich skutečné vzájemné poloze. Avšak ze Stanice čtyři nebyly Země a Měsíc vidět nikdy víc než patnáct stupňů od sebe, a jak se Stanice čtyři otáčela kolem gravitačního centra systému (tedy zhruba kolem Země), skýtal pohled na proměnlivé postavení obou těles, jak z hlediska polohy, tak i fáze a měnící se velikosti Měsíce (podle toho, zda pozorovatel stál na téže straně stanice, které odpovídala strana Země, nebo na opačné), nekonečnou, dech vyrážející podívanou.

Slunce bylo automaticky blokováno 'umzatem' (Wendelová se musela někoho zeptat, aby zjistila, že to znamená zkratku pro „Umělé zatmění“) a výhled na oblohu stanice se zhoršil pouze tehdy, když Slunce prošlo příliš blízko Měsíce nebo Země.

Nyní se projevil Tessin kolonistický původ, protože toto představení Země a Měsíce ráda sledovala, hlavně proto (vysvětlovala), že tak měla jistotu, že už není na Zemi.

Alespoň tak to řekla Fisherovi. Ten se jen kysele usmál. Neušlo mu její rychlé rozhlédnutí, než to vyslovila.

Praviclass="underline" „Vidím, že mi to nechceš říci, hlavně proto, že jsem Pozemšťan a mohlo by se mě to dotknout. Ale žádné strachy, jsem nad věcí.“

„Nevěřím ti ani slovo, Crile.“

Šťastně se na něj usmála. Hodně se změnil od té nemilé rozmluvy, tehdy, kdy se poprvé dostali na Stanici čtyři. Byl naštvaný, ano, ale spíš tím horečným očekáváním „něčeho“, než čímkoli jiným.

Zeptal se:

„Vážně si myslíš, že tvému kolonistickému původu ještě i v této fázi hry nedůvěřují?“

„Jistě. Oni nikdy nezapomínají. Jsou stejně konzervativní jako já a já nikdy nezapomínám, že jsou to Pozemšťané.“

„Asi zapomínáš, že i já jsem Pozemšťan.“

„To proto, že ty jsi Crile a do žádné jiné škatulky nezapadáš. A já jsem Tessa. A tím to hasne.“

Fisher zamyšleně pronesclass="underline"

„Neštve tě někdy, že jsi superluminální pohon vypracovala pro Zemi a ne pro svou rodnou Adelii?“

„Ale já jsem to neudělala pro Zemi a za jiných okolností bych to neudělala ani pro Adelii. V každém případě to dělám pro sebe. Dostala jsem k vyřešení určitý problém a úspěšně jsem jej zvládla. Teď vejdu do historie jako vynálezce superluminálního pohonu a to jsem udělala pro sebe. Možná to zazní nabubřele, ale dělám to také pro lidstvo. Nezáleží na tom, na kterém světě k objevu dojde. Někdo na Rotoru vynalezl hyperposilování, ale teď ho máme i my, a stejně tak ostatní kolonie. Superluminální pohon budou mít všechny kolonie nakonec také. Vývoj se může odehrát kdekoli, nakonec to stejně pomůže celému lidstvu.“

„Ale Země ho potřebuje víc než ostatní kolonie.“

„Myslíš kvůli Sousední hvězdě, které se kolonie mohou snadno vyhnout tím, že v případě nutnosti odletí pryč, což Země nemůže. Nu, ano, ale tento problém přenechám pozemským vůdcům. Já jim dodala nástroj a oni už musí vypracovat metodu, jak ho co nejlépe využít.“

„Jestli to dobře chápu, tak zítra odlétáme,“ podotkl Crile.

„Ano, konečně. Udělají z toho holografický záznam a my v něm budeme hrát hlavní role. Ale kdoví, jestli to budou někdy moci pustit široké veřejnosti a koloniím.“

„Ne dřív než se vrátíme,“ souhlasil Fisher. „Nemá smysl dávat to do holovize, když si nemohou být jistí, jestli se vůbec někdy vrátíme. Už jen to čekání pro ně bude hrozné, když s námi nebudou mít žádný kontakt. Když přistáli na Měsíci první kosmonaute, byli po celou dobu v kontaktu se Zemí.“

„Pravda,“ připustila Wendelová, „ale když Kolumbus vyplul na Atlantik, neslyšeli o něm španělští vladaři dřív, než když se po sedmi měsících vrátil zpátky.“

„Země má nyní v sázce mnohem víc, než mělo Španělsko před sedmi stoletími. Je to opravdu velká škoda, že nemáme superluminální komunikaci, když máme superluminální let.“

„Já si to myslím také. Stejně jako Koropatský, který na mě silně naléhal, abych telekomunikaci vypracovala. Ale, jak jsem mu i řekla, já nejsem žádná zázračná nadpřirozená síla, která ze sebe chrlí na počkání, co si kdo zamane. Jedna věc je poslat hyperprostorem kus hmoty, a něco docela jiného dostat hyperprostorem jakési záření. Řídí se jinými zákonitostmi dokonce i v obyčejném prostoru, takže Maxwell své elektromagnetické rovnice nevypracoval dřív, než za celá dvě století potom, co Newton vypracoval gravitační rovnice. V hyperprostoru se hmota a záření také řídí různými zákonitostmi, no a to druhé nám stále vzdoruje. Jednou superluminální komunikaci budeme mít, ale zatím ji nemáme.“