„Ne, to nemůžeme, komisaři.“
„Takže naším skutečným úkolem je vyřešit především tento problém. To jsme nikdy neudělali. Nákaza prostě ustala a my jsme se s tím spokojili — ovšem poslední incident ukazuje, že nebezpečí ještě není zažehnáno. Ať už v tom, co se Genarrovi přihodilo, měla nebo neměla prsty Nákaza, dozajista se mu něco stalo a já této záležitosti hodlám udělit nejvyšší prioritu. Vy se nabízíte jako přirozený vedoucí takového projektu.“
„Ujala bych se toho velmi ráda. Dělala bych vlastně totéž, co se pokouším dělat stále, jen s větší pravomocí. Nejsem si jistá, ale domnívám se, že pro tento úkol bych měla být velitelem erythrejské Kopule.“
„Jak už jste řekla, to záleží na mém rozhodnutí. Mám to tedy chápat tak, že byste případnou nabídku na tuto funkci neodmítla?“
„Ne, komisaři. Byla by to pro mě velká čest.“
„Ano, jistě,“ poznamenal Pitt suše. „A co se stalo tomu děvčeti?“
Na okamžik se D'Aubissonová zdála tou náhlou změnou tématu zaskočená. Ale rychle se vzpamatovala. Opakovala: „Tomu děvčeti?“
„Ano, tomu děvčeti, co bylo mimo Kopuli s Genarrem, tomu, co si svléklo ochranný oděv.“
„Marlene Fisherové?“
„Ano, tak se jmenuje. Co se jí stalo?“
D'Aubissonová zaváhala: „Té nic, komisaři.“
„To říká i vaše zpráva. Ale já se vás teď znovu ptám. Nic?“
„Nic, co se dá zjistit snímkováním nebo jakoukoli jinou metodou.“
„Chcete říct, že zatímco Genarr, který měl na sobě E-oblek, šel k zemi, tomu děvčeti, Marlene Fisherové, bez E-obleku, se nestalo nic?“
D'Aubissonová pokrčila rameny. „Pokud to dokážeme posoudit, tak vůbec nic.“
„Nezdá se vám to zvláštní?“
„Ona sama je zvláštní mladá dáma. Její mozkové snímky —“
„Její mozkové snímky znám. Také vím, že má podivné schopnosti. Všimla jste si toho?“
„Ano. To tedy ano.“
„A jaké vám připadají? Jako čtení myšlenek, co říkáte?“
„Ne, komisaři. To je nemožné. Představa telepatie je čirá fantazie. Vlastně bych si přála, aby to bylo čtení myšlenek, protože by nebylo tak nebezpečné. Myšlenky se dají ovládat.“
„Co je tedy ještě nebezpečnějšího?“
„Jak to vypadá, dokáže interpretovat jazyk těla a ten se ovládat nedá. Každý pohyb něco prozrazuje.“ Řekla to s nádechem trpkosti, kterého si Pitt nemohl nepovšimnout.
„Měla jste s ní snad nějakou osobní zkušenost?“
„Ovšem.“ D'Aubissonová se zachmuřila. „Je nemožné ocitnout se v blízkosti této mladé dámy a nepocítit na sobě nějakým způsobem nepříjemnosti, které s sebou její pozorovací schopnosti přinášejí.“
„Ano, ale co se stalo?“
„Nic tak hrozného, ale bylo to nepříjemné.“ D'Aubissonová zrudla a na okamžik sevřela rty, jakoby chtěla svému vyšetřovateli vzdorovat. Pak téměř šeptem řekla: „Potom, co jsem vyšetřila velitele Genarra, se mě Marlene zeptala, jak mu je. Pověděla jsem jí, že není vážněji zraněn, a že máme všechny důvody se domnívat, že se zotaví docela.
Zeptala se mě: 'Proč vás to mrzí?
To mě překvapilo. Odpověděla jsem jí: 'Nemrzí mě to. Mám z toho radost.
Tvrdila: 'Ne, vás to mrzí. Je to jasně poznat. Jste zklamaná.
Bylo to poprvé, co jsem se s něčím takovým sama setkala, i když jsem o tom už slyšela od jiných. Nenapadlo mě nic jiného, než jí odporovat. 'Proč bych měla být zklamaná? Kvůli čemu?
Beze slova na mě upřela ty svoje velikánské, temné a znepokojivé oči a prohlásila: 'Zdá se mi, že to má něco společného se strýčkem Sieverem — “
Pitt ji přerušil.
„Strýčkem Sieverem? Je mezi nimi nějaký vztah?“
„Ne. Mám dojem, že jen vzájemná sympatie. Řekla: 'Zdá se mi, že to má něco společného se strýčkem Sieverem, nepřekvapilo by mě, kdybyste ho chtěla jako velitele Kopule nahradit.
Nato jsem se prostě otočila a odešla.“
Pitt se zeptaclass="underline" „Co jste cítila, když vám to řekla?“
„Byla jsem vzteklá. Přirozeně.“
„Protože vám křivdila? Nebo protože měla pravdu?“
„No, svým způsobem —“
„Ne, ne. Žádné kličkování, doktorko. Měla pravdu nebo ne? Byla jste Genarrovým uzdravením tak zklamaná, aby si toho děvče všimlo, nebo to bylo všechno jen výplod její bujné fantazie?“
Slova šla doktorce přes rty těžce „Vycítila něco, co ve mně opravdu bylo.“ Upřela na Pitta vzdorný pohled. „Jsem také jenom člověk a mám své pohnutky. Sám jste před chvílí naznačil, že by mi jeho místo mohlo být nabídnuto, což by, pokud to správně chápu, znamenalo, že mě považujete za kvalifikovanou osobu.“
„Jsem si jistý, že temné myšlenky vám nejsou cizí — možná je to dokonce i charakterem,“ řekl Pitt bez jakéhokoli náznaku humoru. „Ale teď zvažte — Máte pod dohledem tuto mladou ženu, která je zvláštní, velmi zvláštní, jak ukazuje její mozkový snímek, stejně jako je zvláštní její chování — a navíc se zdá, že na ni Nákaza nepůsobí. Zkrátka, může existovat spojitost mezi její neuronovou strukturou a odolností vůči Nákaze. Nemohl by z ní být užitečný nástroj ke studování povahy Nákazy?“
„To nemohu posoudit. Možné to je.“
„Nemělo by se to vyzkoušet?“
„Snad, ale jak?“
Pitt tiše řekclass="underline" „Vystavit ji působení Erythro, jak jen to bude možné.“
D'Aubissonová zamyšleně podotkla: „To také sama chce, jak to vypadá, a velitel Genarr, jak se zdá, jí to hodlá dovolit.“
„Výborně. Vy tedy zajistíte lékařský dohled.“
„Rozumím. A když dívenka dostane Nákazu?“
„Musíme si uvědomit, že vyřešení tohoto problému je důležitější než prospěch jednotlivce. Můžeme získat celý svět — a možná bude třeba zaplatit nezbytnou daň.“
„A když ztratíme Marlene a nepomůže nám to pochopit povahu Nákazy?“
„Takové riziko musíme podstoupit. Koneckonců, může se také stát, že se jí nestane nic, a právě její imunita, při pečlivém prostudování, může způsobit průlom v pochopení povahy Nákazy. V tom případě zvítězíme beze ztrát.“
Teprve když D'Aubissonová odešla do svého rotorského apartmá, dovolilo Pittovi jeho neochvějné odhodlání pohlížet na sebe jako na úhlavního nepřítele Marlene Fisherové. Opravdovým vítězstvím by bylo, kdyby byla Marlene zničena a Nákaza zůstala nevyřešená. Jednou ranou by se zbavil nepohodlné holky, která by jinak mohla jednoho dne přivést na svět dalšího sobě podobného jedince, a zároveň nepohodlného světa, který by jinak mohl jednoho dne vyprodukovat populaci stejně nežádoucí, stejně závislou a stejně nemobilní, jako byla populace Země.
64
Všichni tři seděli uvnitř erythrejské Kopule — Siever Genarr ve střehu, Eugenie Insignová hluboce znepokojená a Marlene Fisherová zjevně netrpělivá.
Insignová kázala: „Hlavně si, Marlene, pamatuj, že se nemáš dívat do Nemesis. Vím, že o jejím infračerveném záření víš, aleje tu fakt, že Nemesis je mírně eruptivní hvězda. Jednou za čas dochází na jejím povrchu k výboji bílého světla. Trvá sice jen minutu nebo dvě, ale to už stačí, aby ti to poškodilo sítnici, a sama nepoznáš, kdy se to stane.“