„A ty, Blankowitzová?“ zeptala se tiše Wendelová.
Merry Blankowitzová se nervózně zavrtěla. Byla to drobná mladá žena a dlouhé vlasy měla těsně nad obočím rovně zastřižené. Tohle, spolu s křehkostí její tělesné schránky a rychlými, nervózními pohyby z ní dělalo takovou malou Kleopatru.
Řekla: „Já opravdu nevím. Nemám v tom moc jasno, ale zdá se, že se mužům podařilo mě přesvědčit. Nemyslíte, že je důležité, aby se ta informace dostala na Zemi? Přišli jsme na této cestě na životně důležité poznatky a teď budeme potřebovat lepší lodě, vybavené počítači, které budou počítat s gravitační korekcí. Tak budeme moci uskutečnit přesun mezi Sluncem a Sousední hvězdou jediným skokem a udělat to pod silnějšími gravitačními vlivy, takže budeme moci začít blíž Slunci a vynořit se blíž Sousední hvězdy a v obou případech neztratíme týdny dolétáváním. Já myslím, že Země se o tom musí dozvědět.“
Wendelová řekla:
„Rozumím. Jde vám vlastně o to, zda by nebylo rozumnější předat Zemi informaci o gravitační korekci okamžitě. Wu, je to pro vás opravdu tak důležité, jak se snažíte, aby to vypadalo? Ta věc s korekcí vás přece nenapadla až tady na lodi. Zdá se mi, že jste se o tom se mnou bavil už před několika měsíci.“ Chvilku se zamyslela. „Skoro před rokem.“
„Ano, opravdu jsme se o tom už spolu bavili, kapitánko. Ale vy jste byla netrpělivá a ve skutečnosti jste mě vůbec neposlouchala.“
„Ano, už jsem přiznala, že jsem udělala chybu. Ale vy jste to přece dal na papír. Řekla jsem vám, abyste sepsal formální zprávu, že si ji přečtu, až budu mít čas.“ Zdvihla ruku. „Vím, že jsem se k tomu nikdy nedostala, a dokonce si ani nevzpomínám, jestli jsem tu zprávu vůbec dostala, ale řekla bych, Wu, že vy — při vaší povaze — jste tu zprávu, dostatečně podrobnou a s patřičným zdůvodněním a výpočty, připravil. Není to snad tak, Wu, není snad ta zpráva v záznamech?“
Zdálo se, že Wu sevřel rty, ale tón jeho hlasu se ani v nejmenším nezměnil. „Ano, připravil jsem ji, ale byla to tehdy pouhá spekulace a nemyslím, že se jí bude někdo zabývat — stejně jako jste to neudělala vy, kapitánko.“
„Proč ne? Ne každý je takový hlupák jako já, Wu.“
„I kdyby se tím zabývali, stejně by to nebylo nic víc než jen spekulace. Když se vrátíme, přineseme důkaz.“
„Když je jednou nějaká spekulace na světě, někdo už se o důkaz postará. Přece víte, jak věda funguje.“
„Někdo,“ významně protáhl Wu.
„A jsme doma, Wu. Vy nemáte strach, že Země nebude mít praktickou metodu superluminálního letu. Vy máte naopak strach z toho, že ji mít bude, ale že uznání za to nepřipadne vám. Je to tak?“
„Co je na tom špatného, kapitánko? Každý vědec má právo mít strach, když jde o otázku autorství nebo prvenství.“
Wendelová byla v ráži: „A nezapomněl jste náhodou, že na této lodi jsem kapitánem já a že rozhodnutí závisí na mně?“
„Nezapomněl,“ odvětil Wu, „ale tohle není žádná veslice z osmnáctého století. Jsme tu všichni vědci, především, a rozhodnutí musíme přijmout demokratickou formou. A pokud si většina přeje návrat —“
„Počkat,“ vmísil se ostře Fisher, „než si to dopovíte, nebude vám vadit, když vám něco řeknu? Já jediný jsem ještě nedostal slovo a jestli máme být demokratičtí, tak bych se k němu rád dostal. Mohu, kapitánko?“
„Prosím,“ řekla Wendelová. Křečovitě svírala ruku do pěsti, jako kdyby se nemohla dočkat, až někoho popadne pod krkem.
Fisher pokračovaclass="underline" „Asi tak před sedmi a půl stoletími vyplul ze Španělska na západ Kryštof Kolumbus a nakonec objevil Ameriku, přestože to ani sám nevěděl. Cestou zjistil, že odchylka magnetického kompasu od skutečného severu, takzvaná 'magnetická deklinace', se mění se zeměpisnou délkou. Byl to důležitý objev čistě vědeckého druhu, který během cesty učinil.
A teď mi povězte, kdo si myslíte, že ví, že Kolumbus objevil odchylku magnetické deklinace? Prakticky nikdo. A kdo, si myslíte, že ví, že Kolumbus objevil Ameriku? Prakticky každý. Dejme tomu, že by se Kolumbus po objevení odchylky uprostřed cesty rozhodl, že se vrátí domů, aby králi Ferdinandovi a královně Izabele tu radostnou novinu sdělil, a pojistil si tak prioritu objevení tohoto fenoménu? Je možné, že by jeho objev uvítali se zájmem a monarcha by možná nakonec vyslal další expedici, vedenou, řekněme, Amerigem Vespuccim, který by tedy objevil Ameriku. Kdo, myslíte, že by si v tom případě pamatoval, že Kolumbus přišel na 'něco s kompasem'? Prakticky nikdo. A kdo, si myslíte, že by si pamatoval, že Vespucci objevil Ameriku? Prakticky každý.
Opravdu se tedy chcete vrátit? Objev gravitační korekce zůstane v povědomí několika lidí, to vás ujišťuji, jako jeden z průvodních jevů superluminálního cestování. Zato z posádky expedice po nás, která by k Sousední hvězdě opravdu dorazila, se stanou první lidé, kteří dosáhli superluminálním letem jiné hvězdy. Vy tři, dokonce ani vy, Wu, nebudete stát historikům vůbec za zmínku.
Možná si myslíte, že jako odměnu za Wuův významný objev budete na další expedici vysláni znovu vy, ale obávám se, že se mýlíte. Víte, Igor Koropatský, který je ředitelem pozemského Úřadu pro výzkum a informace, a který nás na Zemi očekává, má eminentní zájem na informacích týkajících se Sousední hvězdy a jejího planetárního systému. Když se dozví, že jsme jí byli na dosah a vrátili se, tak vybuchne jako Krakatoa. Kapitánka Wendelová mu bude muset, samozřejmě, vysvětlit, že jste se vy tři, řekněme si to rovnou, vzbouřili, a vzpoura, to vás ujišťuji, je nesmírně závažný přestupek, přestože nejsme na žádné středověké veslici. Víckrát nespatříte vnitřek laboratoře, vůbec nemluvě o nějaké další expedici. S tím počítejte. Zato můžete spatřit, a to navzdory vašemu vědeckému věhlasu, vnitřek vězeňské cely. Být vámi, nepodceňoval bych Koropatského hněv ani na chvíli.
Takže si to rozmyslete, vy tři. K Sousední hvězdě? Nebo zpátky?“
Ticho. Chvilku nikdo z nich nepromluvil.
„Tak,“ ozvala se stroze Wendelová, „myslím, že Fisher vysvětlil situaci dostatečně jasně. Nemá mi nikdo z vás co říct?“
Blankowitzová zapípala: „Abych řekla pravdu, vlastně jsem nikdy neměla čas pořádně si to promyslet. Myslím, že bychom měli letět dál.“
Jarlow zabručeclass="underline" „Já taky.“
Wendelová řekla: „A co vy, Čao-Li Wu?“
Wu pokrčil rameny. „Já se podřídím většině.“
„To ráda slyším. Co se týká pozemských úřadů, tak na tento incident zapomeneme, ale lépe, ať se to už neopakuje, ani nic podobného, co by se dalo považovat za vzpouru.“
78
Když byli ve své kajutě, Fisher řekclass="underline" „Doufám, že ti nevadilo, že jsem se do toho vložil. Bál jsem se, že zbytečně vybuchneš.“
„Ne, bylo to dobré. Ta analogie s Kolumbem by mě nenapadla a byla perfektní. Díky, Crile.“ Vzala ho za ruku a stiskla ji.
Krátce se usmáclass="underline" „Musel jsem nějak dokázat, že si zasloužím místo na lodi.“
„Dokázal jsi to víc než přesvědčivě. Nemáš nejmenší ponětí, jak jsem byla Wuovým chováním znechucená, právě když jsem ti vyprávěla, jakou mám z jeho objevů radost, a z toho, že se mu za ně dostane patřičného ocenění. Měla jsem takový ušlechtilý pocit z toho, že jsem ochotná se o uznání s někým podělit, z toho, jak etika vědeckého bádání poskytuje každému to, co mu právem patří, a on zatím klade osobní pýchu nad celý projekt.“