Odletíme na Zemi s jedním Rotořanem, kterého nám vyberete jako důkaz, že jsme tu opravdu byli. Postavíme další lodě a vrátíme se — tím si můžete být jistí, protože my Erythro mít musíme. Potom s sebou vezmeme vaše vědce, kteří se u nás naučí technologii superluminálního letu, kterou poskytneme i ostatním koloniím. Shrnul jsem v dostatečné míře vše, na čem jsme se dohodli?“
Leverett oponovaclass="underline" „Tak snadné to zase nebude. Erythro bude třeba terraformovat, má-li na ni přebývat větší počet Pozemšťanů.“
„Ano, detaily jsem vynechal,“ řekl Wu. „Ty se také budou muset projednat, ale už ne námi.“
„Pravda, komisař Pitt a Rada musí vydat oficiální rotorské prohlášení.“
„A Celosvětový kongres také, ale v sázce je tolik, že nemám strach, že by se nedohodli.“
„Budou se muset vytvořit určité záruky. Jak dalece můžeme Zemi věřit?“
„Asi tak dalece, jak může Země věřit Rotoru, řekl bych. Jejich vypracování může trvat tak rok. Nebo i pět. Nebo i deset. V každém případě potrvá roky, než postavíme přiměřený počet lodí, které zahájí evakuaci, ale náš program má trvat několik tisíc let a bude ukončen až úplným vyklizením Země a počátkem kolonizace galaxie.“
„Za předpokladu, že se nám do toho nebudou plést žádné konkurenční civilizace,“ zamručel Leverett.
„Předpoklad, který můžeme brát jako daný, až do doby, kdy ho budoucnost vyvrátí. Seznámíte nyní tedy s naším rozhodnutím komisaře Pitta, vyberete jednoho Rotořana, který půjde s námi, abychom se mohli co nejdřív vydat zpátky na Zemi?“
V tu chvíli se Fisher předkloniclass="underline" „Mohl bych navrhnout, aby tím Rotořanem byla má dcera Marlene —“
Ale Genarr ho nenechal domluvit:
„Lituji, Crile. Už jsem s ní o tom hovořil. Ona tento svět neopustí.“
„Když s ní půjde její matka, tak —“
„Ne, Crile. Její matka s tím nemá nic společného. I kdybyste chtěl, aby se k vám Eugenie vrátila a Eugenie by se rozhodla s vámi odejít, Marlene by i tak zůstala na Erythro. A kdybyste se rozhodl tu zůstat s ní, tak byste si stejně nepomohl. Je ztracená jak pro vás, tak i pro svoji matku.“
Fisher reagoval zlostně: „Je to ještě dítě. Nemůže sama dělat taková rozhodnutí.“
„Naštěstí pro vás, pro Eugenii, pro nás všechny, jak jsme zde a možná i pro celé lidstvo, ona takové rozhodnutí dělat může. Abych řekl pravdu, slíbil jsem jí, že až skončíme, a to jsme myslím právě udělali, tak ji s naším rozhodnutím seznámíme.“
Wu zapochybovaclass="underline" „To snad nebude třeba.“
Leverett se usmáclass="underline" „Co blázníš, Sievere, přece se nemusíme ptát o dovolení nějaké holky.“
Genarr řekclass="underline"
„Vyslechněte mě, prosím. Je to zapotřebí a musíme se jí ptát o dovolení. Dovolte mi malý experiment. Já navrhuji, abychom zavolali Marlene a sdělili jí, na čem jsme se dohodli. Pokud si někdo z vás myslí, že to je zbytečné, ať odejde. Ať vstane a odejde.“
Leverett řekclass="underline"
„Myslím, že jsi ztratil rozum, Sievere. Já si nehodlám hrát na školu s nějakou dospívající holkou. Promluvím si s Pittem. Kde máte vysílačku?“
Vstal, hned nato se však zapotácel a svezl se k zemi.
Wu se začal polekaně zdvihat: „Pane Leverette —“
Leverett se překulil a opřel o ruce. „Pomozte mi někdo.“
Genarr mu pomohl na nohy a potom zpátky do křesla. „Co se ti stalo?“ zeptal se ho.
„Nejsem si jistý,“ váhal Leverett. „Strašlivým způsobem mě na vteřinu rozbolela hlava.“
„Takže jsi nebyl schopen opustit tuto místnost.“ Genarr se obrátil k Wuovi. „Když si myslíte, že není zapotřebí uvědomit Marlene, ráčil byste opustit tuto místnost?“
S nesmírnou opatrností, oči upřené na Genarra, se Wu pomalu zdvihl z křesla, trhl sebou a znovu se posadil.
Zdvořile pronesclass="underline" „Možná bychom měli tu mladou dámu přece jen zavolat.“
Genarr řekclass="underline" „Taky že musíme. Na tomto světě je totiž každé přání této mladé dámy zákonem.“
91
„Ne!“ vyrazila ze sebe Marlene s takovou silou, že se to rovnalo skoro výkřiku.
„To nemůžete udělat!“
„Co nemůžeme udělat?“ zeptal se Leverett a jeho bílé obočí se spojilo do zachmuřené čáry.
„Použít Erythro jako přestupní stanici — nebo něco podobného.“
Leverett na ni upíral hněvivý pohled a už už se chystal něco říct, když ho Wu předešel. „Proč ne, mladá dámo? Je to pustý, nevyužitý svět.“
„Není pustý a není nevyužitý. Strýčku Sievere, řekni jim to.“
Genarr řekclass="underline" „Marlene se vám snaží sdělit, že Erythro obývá nespočetné množství prokaryotních buněk schopných fotosyntézy. Proto je v atmosféře Erythro kyslík.“
„Výborně,“ řekl Wu. „A co má být?“
Genarr si odkašlal. „Jednotlivě jsou tyto buňky tak primitivní, jak jen může být život nad virovou úrovní, ale jak je patrno, jednotlivě se na ně pohlížet nedá. Dohromady tvoří totiž jeden nesmírně složitý organismus. Organismus obepínající celý svět.“
„Organismus?“ Wu zachovával zdvořilý tón.
„Jeden organismus. Marlene ho nazývá jménem planety, jelikož jej lze těžko rozlišit.“
Wu řekclass="underline"
„Mluvíte vážně? Jak víte o tom organismu?“
„Převážně díky Marlene.“
„Díky této mladé dámě,“ řekl Wu, „která může být hysterická?“
Genarr zdvihl prst. „Nepokoušejte se na ni žádným způsobem útočit, ani slovně ne. Nejsem si jistý, zda má Erythro — onen organismus — smysl pro humor. Víme o něm převážně díky Marlene — ne však pouze díky ní. Když Saltade Leverett vstal, aby odešel, byl sražen k zemi. Když jste před malou chvíli napůl povstal vy, možná abyste také odešel, udělalo se vám špatně. To jsou reakce Erythro. Chrání Marlene tím, že přímo působí na náš mozek. V počátcích naší existence na tomto světě organismus nechtěně zapříčinil menší epidemii mentální poruchy, kterou jsme nazvali erythrejskou Nákazou. Obávám se, že kdyby si to organismus přál, mohl by nám přivodit nevratné mentální změny; nebo, pokud by si to opravdu přál, i smrt. Prosím, nechtějte to zkoušet.“
Fisher řekclass="underline" „Chceš říct, že to není Marlene, kdo —“
„Ne, Crile. Marlene má určité schopnosti, ale ty nejsou rozvinuté do té míry, aby mohly někomu ublížit. To Erythro představuje nebezpečí.“
„Jak tomu nebezpečí můžeme zabránit?“ zeptal se Fisher.
„Předně tím, že budete Marlene pozorně naslouchat. Potom také tím, že necháte mě, abych s ní hovořil. Mě Erythro zná, když nic víc. A věřte mi, když vám říkám, že chci Zemi zachránit. Nemám nejmenší chuť zavinit smrt několika miliard lidí.“
Obrátil se k Marlene. „Marlene, chápeš, v jakém nebezpečí se Země nachází, že? Tvá matka dokázala, že přiblížení Nemesis může Zemi zničit.“
„Já vím, strýčku Sievere,“ řekla Marlene zmučeným hlasem, „ale Erythro patří sobě.“
„Třeba by se o sebe podělila, Marlene. Dovolí, aby na planetě byla Kopule. Nezdá se, že bychom ji rušili.“