„Ano, drahoušku.“
„Mně se chce hrozně spát.“
94
Tessa Wendelová upírala na Crila Fishera vážný pohled. „Stále si říkám: 'Vrátil se. Nějak jsem byla přesvědčená, že se už nevrátíš, jakmile bylo jasné, že jsi našel Rotořany.“
„Marlene byla první — úplně první osoba, kterou jsem potkal.“
Díval se před sebe. Wendelová ho nerušila. Bude se s tím muset vyrovnat sám. Měli teď dost jiných námětů k přemýšlení.
Vraceli se s jedním Rotořanem: neurofyzičkou Ranay D'Aubissonovou. Před dvaceti lety pracovala v jedné nemocnici na Zemi. Určitě se najde někdo, kdo si ji bude pamatovat. Najdou se záznamy, které poslouží k její identifikaci. Stane se z ní živoucí důkaz toho, co dokázali.
Z Wua se stal také jiný člověk. Plný plánů o využití gravitační odpudivosti k ovlivnění pohybu Sousední hvězdy. (Teď už jí říkal Nemesis, ale kdyby někdy tušil, že dokáže formulovat plán, který by ji tak snadno odstranil z cesty, nemusela být pozemskou Nemesis vůbec.)
Také se z něj stal skromný člověk. Nechtěl, aby zásluha za objev byla připsána jemu, což se Wendelové zdálo naprosto neuvěřitelné. Řekl, že projekt vzešel z jednání, a že o tom nechce víc mluvit.
A co víc, byl pevně rozhodnutý se do nemesijské soustavy vrátit — a nejen proto, aby projekt řídil. Chtěl tam prostě být. „I kdybych měl jít pěšky,“ prohlásil.
Wendelová si uvědomila, že ji Fisher sleduje a mírně se přitom mračí. „Proč sis myslela, že se nevrátím, Tesso?“
Rozhodla se pro upřímnost. „Tvá žena je mladší než já a dcery by se nevzdala, tím jsem si byla jistá. A ty jsi tak zoufale chtěl zpátky svou dceru, že jsem si myslela —“
„Že zůstanu s Eugenií, protože to byl jediný způsob?“
„Tak nějak.“
Fisher zavrtěl hlavou. „Stejně by to nefungovalo. Nejdřív jsem si myslel, že je to Roseanne — moje malá sestřička. Hlavně očima, ale připomínala mi ji i jinak. Jenže ona byla něco mnohem víc než Roseanne, Tesso. Ona už nebyla člověkem, není člověkem. Vysvětlím ti to později. Já —“ zavrtěl hlavou.
„To nevadí, Crile,“ řekla Wendelová. „Vysvětlíš mi to, až budeš chtít.“
„Nebyla to zase naprostá prohra. Viděl jsem ji. Je naživu. Má se dobře. Nakonec myslím, že jsem ani víc nechtěl. Marlene je pro mě po tom všem — prostě Marlene. Zbytek svého života, Tesso, chci už jen tebe.“
„Budu ti jako útěcha stačit, Crile?“
„Budeš pro mě daleko víc než jen útěcha, Tesso. Formálně se rozvedu a tím pádem se my dva vezmeme. Rotor a Nemesis ponecháme Wuovi a my dva zůstaneme na Zemi nebo na kolonii, kterou si vybereš. Budeme oba pobírat slušnou penzi a galaxii a její problémy přenecháme jiným. Už jsme udělali dost. Tedy, pokud s tím budeš souhlasit.“
„Už aby to bylo.“
O hodinu později se ještě stále objímali.
95
Eugenie Insignová řekla: „Jsem tak ráda, že jsem u toho nebyla. Musím na to neustále myslet. Chudinka Marlene. Musela mít hrozný strach.“
„Ano, to měla. Ale dokázala to a díky ní bude Země zachráněna. Dokonce ani Pitt s tím nic nezmůže. V podstatě se zhroutil smysl jeho celoživotního snažení. Nejenže už nemá smysl držet se jeho projektu o utajeném budování nové civilizace, ale dokonce musí sám pomáhat dohlížet nad projektem záchrany Země. Musí. Rotor už není tajemstvím. Je dosažitelný v kterémkoli okamžiku. Kdybychom nespolupracovali, odvrátilo by se od nás všechno pozemské i mimozemské lidstvo. A to všechno by se bez Marlene nemohlo uskutečnit.“
Insignová o tak dalekosáhlých důsledcích nepřemýšlela. „Ale když měla strach, myslím opravdový strach, obrátila se na tebe, ne na Crila.“
„Ano.“
„To ty jsi ji držel, ne Crile.“
„Ano, ale nedělej z toho žádnou vědu, Eugenie. Mě znala, jeho ne.“
„Ty musíš vždycky všechno tak logicky vysvětlit. To jsi celý ty. Ale jsem ráda, že se obrátila na tebe. On si ji nezasloužil.“
„To máš pravdu. On si ji nezasloužil. Teď ale, Eugenie, prosím — pojďme dál. Crile odchází. Už se nikdy nevrátí. Viděl svou dceru. Byl u toho, jak se zasloužila o záchranu Země. Přeji mu to a ty bys mu to měla přát také. Takže, jestli se nebudeš zlobit, změním téma. Víš o tom, že Ranay D'Aubissonová odlétá s nimi?“
Ano. Mluví se o tom všude. Mně ale nijak scházet nebude. Nikdy se mi nezdálo, že by ji Marlene měla moc v lásce.“
„Ty občas taky ne, Eugenie. Pro Ranay je to velká věc. Jakmile si uvědomila, že takzvaná erythrejská Nákaza vůbec nespadá do jejího oboru, přišla tím vlastně vniveč celá její zdejší práce, ale na Zemi bude moci zavést moderní mozkové snímkování a mít skvělou profesionální kariéru.“
„Výborně, dobře jí tak.“
„Ale Wu se vrátí. Velice inteligentní člověk. To jeho mozek poskytl správné řešení. Víš, jsem si jistý, že se sice vrátí, aby pracoval na efektu odpudivosti, ale ve skutečnosti mu půjde o to, aby zůstal na Erythro. Organismus Erythro si ho vybral, stejně jako si vybral Marlene. A co je ještě legračnější, myslím, že si vybral i Leveretta.“
„Podle čeho, myslíš, si je vybírá, Sievere?“
„Myslíš, proč si vybral Wua a ne Crila? Proč si vybral Leveretta a ne mě?“
„Wu musí být mnohem inteligentnější než je Crile, to je mi jasné, ale ty jsi zase daleko lepší než Leverett. Ne, že bych o tebe chtěla přijít.“
„Díky. Předpokládám, že organismus Erythro má svá vlastní kritéria. Dokonce si myslím, že mám mlhavou představu o tom, jaká by mohla být.“
„Opravdu?“
„Ano. Když byla naše vědomí sondována, vstupoval tím do nás skrze Marlene samotný organismus Erythro. Mám dojem, že jsem zachytil část jeho myšlenek. Samozřejmě ne vědomě, ale když bylo všem, jako bych věděl něco, co jsem předtím nevěděl. Marlene má zvláštní dar, který jí umožňuje s organismem komunikovat a také mu posloužit vlastním mozkem jako sondou do ostatních mozků. Já si ale myslím, že to je pouze praktická výhoda. Vybralo si jí to kvůli něčemu mnohem neobyčejnějšímu.“
„A co by to jako mělo být?“
„Představ si, Eugenie, že jsi nit. Jak by ses cítila, kdybys zjistila, že existuje něco jako krajka? Představ si, že jsi kruh. Jak by ses cítila, kdybys narazila na kouli? Erythro znala jen jeden druh vědomí — své vlastní. To je sice nepředstavitelně rozsáhlé, ale tak nějak fádní. Je tím, čím je, pouze proto, že se skládá z bilionů bilionů buněčných jednotek, které jsou všechny mezi sebou propojeny jen velmi volně.
A najednou narazí na lidský mozek, ve kterém je buněčných jednotek relativně málo, ale existuje mezi nimi nepředstavitelný počet vzájemných propojení — nepřestavitelná složitost. Krajka místo nitě. Už jen samotná jeho krása musela Erythro učarovat. A Marlenin mozek se jí musel zdát nejkrásnější ze všech. Proto se na ni tak upjala. Ty bys nechtěla získat pravého Rembrandta nebo Van Gogha? Proto ji tak úzkostlivě ochraňovala. Ty bys neochraňovala mistrovské umělecké dílo? A přesto se Erythro odvážila riskovat Marleninu duši kvůli lidstvu. Bylo to vůči Marlene drsné, ale od Erythro ušlechtilé.
Buď jak buď, dostávám se k tomu, co si myslím, že Erythro je. Totiž umělecký znalec, sběratel těch nejkrásnějších mozkových struktur.“
Insignová se rozesmála. „To potom musí mít Wu a Leverett opravdu rozkošné dušičky.“