Proto také obstaral pro Terezu podnájem, do něhož musila odnést svůj těžký kufr. Chtěl nad ní bdít, chránit ji, těšit se jej í přítomností, ale necítil žádnou potřebu měnit způsob svého života. Nechtěl proto, aby se vědělo, že Tereza u něho spí. Společný spánek byl totiž corpus delicti lásky. S jinými milenkami nikdy nespal. Když byl na návštěvě u nich, bylo to snadné, mohl odejít, kdy chtěl. Horší bylo, když ony byly u něho a on jim musil vysvětlovat, že je po půlnoci odveze domů, protože má potíže s nespavostí a není
s to usnout v těsné blízkosti jiného člověka. Nebylo to daleko od pravdy, ale hlavni důvod byl horší a neodvažoval se jim ho svěřit: ve chvíli, která
následovala po milování, měl nepřekonatelnou touhu zůstat sám; probouzet se uprostřed noci po boku cizí bytosti mu bylo nepříjemné; společné ranní vstávání
ho odpuzovalo; netoužil, aby někdo slyšel, jak si v koupelně čistí zuby a intimita snídaně ve dvou ho nelákala.
Proto byl tolik překvapen, když se vzbudil a Tereza ho pevně držela za ruku. Díval se na ni a nemohl dost dobře pochopit, co se to stalo. Vzpomínal na právě
uplynulé hodiny a zdálo se mu, že se z nich šíří vůně jakéhosi neznámého štěstí. Od té doby se oba těšili na společný spánek. Řekl bych málem, že cílem milování
nebyla pro ně rozkoš nýbrž spánek, který po ní následoval. Zejména ona nemohla spát bez něho. Když zůstávala někdy sama ve svém podnájmu (který se stával čím dál víc pouhým alibi), nemohla usnout celou noc. V jeho náručí usínala, i když
byla sebevíc rozrušena. Vyprávěl jí šeptem pohádky, které pro ni vymýšlel, nesmysly, slova, která monotónně opakoval, a která byla útěšná nebo legrační. Ta slova se j í proměňovala ve zmatené vidiny, které ji odváděly do prvního snu. Měl jej í spánek zcela v moci a ona usínala ve vteřině, kterou zvolil. Když spali, držela se ho jako první noci: svírala pevně jeho zápěstí, jeho prst, jeho kotník. Když se chtěl vzdálit a neprobudit ji, musil použít lsti. Vyprostil prst (zápěstí, kotník) z jej ího sevření, což ji vždycky napůl probudilo, protože si ho i ve spánku dobře hlídala. Utišila se, když j í vsunul do ruky místo svého zápěstí nějaký předmět (smotané pyžamo, střevíc, knihu), který pak svírala pevně, jako by to byl kus jeho těla.
Jednou, když ji právě uspal a ona byla teprve v první předsíni snu, takže mu byla ještě s to odpovídat na otázky, řekl jí: "Tak. A teď odejdu." "Kam?" zeptala se. "Pryč," řekl přísným hlasem. "Já jdu s tebou!" řekla a vztyčila se na posteli. "Ne, nesmíš. Odcházím navždycky," řekl a šel z pokoje do předsíně. Vstala a s očima přimhouřenýma šla za ním. Byla jen v krátké košilce, pod kterou byla nahá. Jej í tvář byla nepohnutá, bez výrazu, ale jej í pohyby byly energické. Vyšel z předsíně na chodbu (společnou chodbu činžovního domu) a zavřel před ní
dveře. Otevřela je prudce a šla za ním, přesvědčena ve svém snu, že jí chce odejít navždycky a že ho musí zadržet. Sešel po schodech na první odpočívadlo a tam na ni počkal.
Sešla k němu, vzala ho za ruku a vedla si ho zpátky k sobě do postele.
Tomáš si říkaclass="underline" milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě vášně nejen rozdílné, ale téměř protikladné. Láska se neprojevuje touhou po milování (tato touha se vztahuje na nespočetné množství žen), ale touhou po společném spánku (tato touha se vztahuje jen k jediné ženě).
—7. --Uprostřed noci začala úpět ze sna. Tomáš ji probudil, ale když uviděla jeho tvář,
řekla s nenávistí: "Jdi pryč! Jdi pryč!" Pak mu řekla, co se jí zdálo: Byli někde oni dva a Sabina. Octli se ve velkém pokoji. Uprostřed byla postel jako pódium v divadle. Tomáš jí poručil, aby zůstala stát v koutě a pak před jejíma očima miloval Sabinu. Ten pohled jí působil utrpení, které nemohla vydržet. Chtěla přerušit bolest duše bolestí těla a vrážela si jehly pod nehty.
"Tak strašně to bolelo," říkala a držela ruce v pěstích, jako by byly opravdu zraněné.
Objal ji a ona zvolna (dlouho se ještě chvěla) usínala v jeho náručí. Když příští den myslil na ten sen, na něco si vzpomněl. Otevřel psací stůl a vyňal z něho balíček dopisů, které mu psala Sabina. Brzo našel toto místo:
"Chtěla bych tě milovat ve svém ateliéru, jako by to bylo jeviště. Kolem by byli lidé a nesměli by se přiblížit ani na krok. Ale nemohli by z nás spustit oči..." Nejhorší bylo, že dopis byl datován. Byl z nedávné doby, kdy už Tereza dávno bydlila u Tomáše.
"Ty ses hrabala v mých dopisech!" uhodil na ni. Nezapírala a řekla: "Tak mne vyžeň!"
Ale nevyhnal ji. Viděl ji před očima, jak stojí přitištěna ke zdi Sabinina ateliéru a vráží si jehly pod nehty. Vzal do rukou její prsty, hladil je, dal si je ke rtům a líbal je, jako by na nich byly ještě stopy krve. Ale od té doby jako by se proti němu všechno spiklo. Skoro každý den se dověděla nějaký nový údaj o jeho tajném milostném životě.
Nejdřív všechno zapíral. Když byly důkazy příliš zřejmé, dokazoval, že jeho polygamní život není v žádném rozporu s jeho láskou k ní. Nebyl důsledný: chvíli své nevěry popíral a chvíli je zase ospravedlňoval.
Jednou telefonoval nějaké ženě, aby si s ní smluvil schůzku. Když končil hovor, slyšel z vedlejšího pokoje podivný zvuk, jako když nahlas drkotají zuby. Nějaká náhoda způsobila, že k němu přišla a on o tom nevěděl. Držela v ruce lahvičku s tišící medicínou, lila si ji do úst a třásla se j í ruka, takže sklo sklenky naráželo o zuby.
Vrhl se na ni, jako kdyby ji zachraňoval před utopením. Lahvička s valeriánskými kapkami vypadla na zem a zničila koberec. Bránila se, chtěla se mu vytrhnout a on ji tiskl čtvrt hodiny jak ve svěrací kazajce, než ji utišil. Věděl, že se octl v situaci, která je neospravedlnitelná, protože je založena na naprosté nerovnosti: Ještě předtím, než odhalila jeho korespondenci se Sabinou, byl s ní a s několika přáteli v baru. Oslavovali Terezino nové místo. Opustila laboratoř a stala se fotografkou týdeníku. Protože sám nerad tančil, ujal se Terezy jeho mladý kolega. Nádherně jim to na parketu slušelo a Tereza se mu zdála krásnější než jindy. Pozoroval udiveně, s jakou přesností a poslušností
Tereza předchází ještě o zlomek vteřiny vůli svého partnera. Ten tanec se zdál vypovídat
o tom, že její obětavost, jakási nadšená touha udělat to, co vidí
Tomášovi na očích, nebyla nijak nutně vázána na Tomášovu osobnost, ale byla připravena odpovědět na volání kteréhokoli muže, jehož by potkala místo něho. Nebylo nic snadněj šího než si představit, že Tereza a jeho kolega jsou milenci. Snadnost té představy ho zraňovala! Uvědomoval si, že Terezino tělo je bez jakýchkoli potíží myslitelné v milostném spojení s kterýmkoli mužským tělem a upadl do špatné nálady. Teprve pozdě v noci, až se vrátili domů, přiznal se jí, že žárlil.
Ta absurdní žárlivost, která se týkala jen teoretické možnosti, byla důkazem, že považoval jej í věrnost za bezpodmínečný předpoklad. Jak j í pak mohl mít za zlé, že žárlila na jeho naprosto skutečné milenky?
—8. --Ve dne se snažila (i když s úspěchem jen částečným) věřit tomu, co Tomáš říká a být veselá, jako byla až dosud. Žárlivost ve dne krocená projevovala se však o to divočeji v jejích snech, z nichž každý končil nářkem, z kterého ji musil probouzet.
Sny se opakovaly jako témata s variacemi anebo jako televizní seriály. Často se jí například vracely sny o kočkách, které j í skákaly do tváře a zatínaly drápy do kůže. Můžeme mít
pro ně celkem snadné vysvětlení: kočka je v českém argotu označení pro hezkou ženu. Tereza se viděla ohrožena ženami, všemi ženami. Všechny ženy byly potenciální Tomášovy milenky a ona se jich bála. V jiném cyklu snů byla posílána na smrt. Jednou uprostřed noci, když ji probudil křičící hrůzou, vyprávěla: "Byla to velká krytá plovárna. Bylo nás asi dvacet. Samé ženy.