Poodstoupila za kmen stromu, aby ji nikdo z těch lidí kolem auta neviděl, ale nepřestávala se na něho dívat. Srdce se jí svíralo výčitkami: Kvůli ní odešel z Curychu zpátky do Prahy. Kvůli ní opustil Prahu. A ani tady mu nedala pokoj a ještě nad umíraj ícím Kareninem ho trápila tajným podezíráním. Vždycky mu v duchu vyčítala, že ji dost nemiluje. Svou vlastní lásku považovala za něco, co se vymyká jakékoli pochybě, kdežto jeho lásku za pouhou shovívavost. Teď vidí, že byla nespravedlivá: Kdyby byla opravdu Tomáše milovala velkou láskou, byla by s ním přece musila zůstat v cizině! Tam byl Tomáš spokojen, tam se před ním otvíral nový život! A přece mu odtud ujela! Je pravda, že se přesvědčovala o tom, že to dělá z velkomyslnosti, aby mu nebyla na obtíž. Ale nebyla ta velkomyslnost jen výmluvou? Ve skutečnosti věděla, že se za ní vrátí!
Volala ho za sebou čím dál níž a níž, tak jako víly lákají vesničany do bažin, aby je tam nechaly utonout. Využila chvíle, kdy měl žaludeční křeče, aby na něm vylákala slib, že se odstěhují na venkov! Jak uměla být lstivá! Volala ho za sebou, jako by chtěla zkoušet znovu a znovu, zda ji miluje, volala ho tak dlouho, až se teď ocitl zde: šedivý a unavený, s polozmrzačenýma rukama, které
už nebudou moci nikdy uchopit skalpel.
Ocitli se tam, odkud se už nedá jít nikam jinam. Kam by odtud mohli ještě jít?
Do zahraničí je nikdy nepustí. Do Prahy už nenajdou cestu zpět, žádnou práci jim tam nikdo nedá. A aby šli do jiné vsi, k tomu nebudou mít žádný důvod. Můj bože, bylo opravdu třeba doj ít až sem, aby uvěřila, že ji má rád?
Konečně se mu podařilo nasadit kolo zpátky na vůz. Nasedl za volant, chlapi naskákali na korbu a ozval se hluk motoru.
Šla domů a napustila si vodu do vany. Ležela v horké vodě a říkala si, že celý
život zneužívala proti Tomášovi své slabosti. Máme všichni sklon považovat sílu za viníka a slabost za nevinnou oběť. Ale Tereza si teď uvědomuje: v jejich případě tomu bylo naopak! I jej í sny, jako by věděly o jediné slabosti toho silného muže, předváděly mu Terezino utrpení, aby ho hnaly na ústup! Jej í
slabost byla agresivní a nutila ho k ustavičné kapitulaci, až nakonec přestal být silný a proměnil se v zajíčka v jejím náručí. Pořád myslila na ten sen. Vstala z vany a šla hledat šaty, do kterých by se oblékla. Chtěla si obléci nejhezčí šaty, aby se mu líbila, aby mu udělala radost.
Sotva si dopjala poslední knoflík, Tomáš vrazil hlučně dovnitř spolu s předsedou družstva a nápadně bledým mladým zemědělcem.
"Honem," volal Tomáš, "nějakou silnou kořalku!" Tereza odběhla a přinesla láhev slivovice. Nalila ji do kalíšku a mladý muž ji rychle zhltl.
Mezitím se dověděla, co se stalo: mladík si při práci vymkl ruku v rameni a řval bolestí; nikdo nevěděl, co si s ním počít a tak zavolali Tomáše, který mu ji jediným pohybem vrátil zpátky do kloubu.
Mladík do sebe vrazil ještě jednu číšku a řekl Tomášovi: "Tvoje paní je dnes zatraceně krásná!"
"Hlupáku," řekl předseda, "paní Tereza je vždycky krásná."
"Já vím, že je vždycky krásná," řekl mladík, "ale dnes se také krásně oblékla. Nikdy vás nebylo vidět v těchhle šatech. Chystáte se někam?"
"Nechystám. To jsem si oblékla kvůli Tomášovi."
"Doktore, ty se máš," smál se předseda. "To mně moje stará nedělá, aby se kvůli mně pěkně oblíkala."
"Však proto taky chodíš na procházku s prasetem a ne se ženou," řekl mladík a dlouho se
smál.
"Co vůbec dělá Mefisto?" řekl Tomáš, "už jsem ho neviděl nejmíň..." zamyslil se:
"nejmíň hodinu!"
"Stýská se mu po mně," řekl předseda.
"Když vás vidím v těch šatech, tak se mi chce s vámi tančit," řekl mladík Tereze. "Pustil bys ji se mnou tančit, doktore?"
"Pojedem tančit všichni," řekla Tereza.
"Jel bys?" řekl mladík Tomášovi.
"Ale kam?" ptal se Tomáš.
Mladík jmenoval město v sousedství, kde je v hotelu bar s tanečním parketem.
"Pojedeš s námi," řekl pak rozkazovacím tónem předsedovi a protože měl v sobě už třetí skleničku slivovice, dodaclass="underline" "Jestli se Mefistovi stýská, vezmeme ho s sebou! Přivezeme jim dva čuňáky! Všechny ženské budou padat na záda, když uvidí dva čuňáky!" a zase se dlouho smál.
"Když se nebudete stydět za Mefista, tak jedu s vámi," řekl předseda a nasedli všichni do Tomášova náklaďáku. Tomáš si sedl k volantu, Tereza vedle něho a oba chlapi seděli za nimi a odnášeli si polovypitou láhev slivovice. Teprve za vesnicí si předseda vzpomněl, že zapomněli na Mefista. Křičel na Tomáše, aby se vrátili.
"Není třeba, jeden čuňák stačí," řekl mu mladík a předsedu to uspokojilo. Stmívalo se. Cesta vedla serpentinami vzhůru. Dojeli do města a zastavili před hotelem. Tereza s Tomášem tam nikdy nebyli. Sešli po schodech do suterénu, kde byl barový pult, taneční parket a několik stolů. Asi šedesátiletý pán hrál na pianino a stejně stará dáma na housle. Hráli čtyřicet let staré šlágry. Na parketu tančilo asi pět párů.
Mladík se rozhlédl a řekclass="underline" "Žádná tady není pro mně," a hned zval k tanci Terezu.
Předseda si sedl s Tomášem k volnému stolu a objednal láhev vína..
"Nemohu pít! Řídím!" připomněl Tomáš.
"Blbost," řekl předseda, "zůstaneme tu přes noc," a šel hned do recepce objednat dva
pokoje.
Pak se vrátila Tereza s mladíkem z parketu, k tanci ji vyzval předseda a teprve nakonec tančila s Tomášem.
Při tanci mu řekla: "Tomáši, všechno zlo v tvém životě pochází ode mne. Kvůli mně jsi se dostal až sem. Tak nízko, že už se nedá jít nikam níž." Tomáš jí řekclass="underline" "Co blázníš? O jakém nízko mluvíš?"
"Kdybychom zůstali v Curychu, operoval bys pacienty."
"A ty bys fotografovala."
"To je hloupé přirovnání," řekla Tereza. "Pro tebe znamenala tvoje práce všechno, kdežto já mohu dělat cokoli a je mi to úplně jedno. Já jsem neztratila vůbec nic. Ty jsi ztratil všechno."
"Terezo," řekl Tomáš, "ty sis nevšimla, že jsem tady šťasten?"
"Tvoje poslání bylo operovat," řekla.
"Terezo, poslání je blbost. Nemám žádné poslání. Nikdo nemá žádné poslání. A je to ohromná úleva zjistit, že jsi volná, že nemáš poslání." Nebylo možno nevěřit jeho upřímnému hlasu. Vybavil se jí obraz z dnešního odpoledne: viděla ho opravovat nákladní auto a zdál se jí starý. Došla tam, kam chtěla: vždycky si přece přála, aby byl starý. Znovu si vzpomněla na zajíčka, kterého si tiskla ke tváři ve svém dětském pokoji.
Co to znamená, stát se zajíčkem? To znamená pozbýt jakékoli síly. To znamená, že jeden už není silnější než druhý.
Kráčeli v tanečních krocích za zvuku klavíru a houslí a Tereza měla hlavu na jeho rameni. Takto měla hlavu, když spolu byli v letadle, které je odváželo mlhou. Zažívala teď stejně podivné štěstí a podivný smutek jako tehdy. Ten smutek znamenaclass="underline" jsme na poslední stanici. To štěstí znamenalo: jsme spolu. Smutek byl formou a štěstí bylo obsahem. Štěstí naplňovalo prostor smutku. Vrátili se ke stolu. Tančila ještě dvakrát s předsedou a jednou s mladíkem, který byl už tak opilý, že s ní na parketu upadl.
Potom šli všichni nahoru a rozešli se do svých pokoj ů.
Tomáš otočil klíčem a rozsvítil lustr. Viděla dvě postele přitištěné k sobě, u jedné z nich noční stolek s lampou, z jej íhož stínidla, vyplašen světlem, se zvedl velký noční motýl a kroužil pokojem. Zezdola slabounce zazníval zvuk klavíru a houslí.
KUNDEROVA PLANETA NEZKUŠENOSTI
--Všechny velké romány jsou vyprávěním o lásce. A protože formy vztahu muže a ženy se v průběhu času mění, jsou velké romány současně zrcadlem své doby, tázáním po podstatě lidské existence určité epochy.