„Aielové představují s každým dnem menší problém,“ sdělila mu důrazně, „a několik zběhů neznamená nic.“ Souhlasně kývl a přidržel si paruku. Nakonec byl jen nízce urozený.
„Stane se, jak přikazuju!“ prskla. Kletba na ty takzvané děti Světla! Ještě se nerozhodla, zda z Asunawy a těch pár tisíc, jež zůstaly, nadělá da’covale. Zůstali, ale jak dlouho potrvá, než rovněž zradí? A Asunawa zřejmě ze všech věcí nenávidí damane. Je nevyrovnaný!
Galgan zcela nevzrušeně pokrčil rameny. Červeně nalakovaným nehtem jel po mapě, jako kdyby plánoval přesuny vojáků. „Dokud nebudeš chtít i to raken, nemám námitky. Musíme pokračovat. Altara nám spadne do klína bez větší námahy a proti Illianu ještě nejsem připravený vytáhnout, takže musíme v Tarabonu rychle nastolit pořádek. Jestli lidem nezaručíme bezpečí, obrátí se proti nám.“
Suroth už litovala svého výbuchu hněvu. On že nebude mít námitky? Ještě není připravený vytáhnout proti Illianu? V podstatě říkal, že nemusí poslouchat její rozkazy, jenom to nevyslovil nahlas, aby spolu s její autoritou nemusel převzít i její povinnosti.
„Čekám, že Turanovi bude odeslána tato zpráva, generále Galgane.“ Hlas měla vyrovnaný, ale dalo jí to práci. „Pošle mi hlavu Rodela Ituraldeho, i kdyby ho měl honit přes celý Arad Doman až do Morny. A pokud mi nepošle jeho hlavu, vezmu si jeho.“
Galgan stiskl rty a zamračil se do mapy. „Turan občas potřebuje rozpálit,“ zamumlal, „a Arad Doman pro něj byl od začátku další cíl. Dobře. Tvá zpráva bude odeslána, Suroth.“
Už s ním nemohla zůstat ve stejné místnosti. Beze slova odešla. Kdyby promluvila, tak by ječela. Vrazila zpátky do svých komnat, aniž se namáhala zakrýt svůj vztek. Smrtonoši si toho pochopitelně nevšímali. Jako kdyby byli vytesaní z kamene. Kvůli tomu za sebou práskla dveřmi. Třeba si všimnou tohohle!
Cestou k posteli si skopla pantofle a župan a šerpu hodila na zem. Musí najít Tuon. Musí. Kdyby jen dokázala rozluštit Tuoninu hádanku, zjistit, kde vlastně je. Kdyby jen—
Najednou se stěny její ložnice, strop, dokonce i podlaha, rozzářily stříbrným světlem. Jako kdyby se změnily ve světlo. Ohromeně zírala a pomalu se obracela, prohlížejíc si krabici světla kolem sebe, a ocitla se tváří v tvář ženě tvořené šlehajícími plameny, oděné šlehajícími plameny. Almandaragal stál a čekal příkaz k útoku.
„Jsem Semirhage,“ představila se ohnivá žena hlasem jako pohřební gong.
„Lehni, Almandaragale!“ Rozkaz, který ho naučila jako malá, neboť ji těšilo, že před ní lopar lehá na břicho, okamžitě poslechla i sama. Políbila červenozeleně vzorovaný koberec a řekla: „Žiju, abych sloužila a poslouchala, veliká paní.“ V duchu nepochybovala, že ta žena je pravá. Kdo by se opovažoval přijmout tohle jméno? Nebo vypadat jako živý oheň?
„Myslím, že bys taky ráda vládla.“ Gong zněl nepatrně pobaveně, ale okamžitě ztvrdl. „Podívej se na mě! Nemám ráda, jak se vy Seančané vyhýbáte pohledu do očí. Mám z toho dojem, že něco skrýváte. A ty přede mnou určitě nechceš nic skrývat, Suroth.“
„Ovšemže ne, veliká paní.“ Suroth si sedla na paty. „Nikdy, veliká paní.“ Zvedla oči až k ženiným ústům, ale výš to nedokázala. To bude jistě stačit.
„Lepší,“ zamumlala Semirhage. „A teď, jak by se ti líbilo vládnout v těchto zemích? Několik úmrtí – Galgana a dalších – a mohla by ses s mou pomocí prohlásit císařovnou. Není to důležité, ale okolnosti přinášejí příležitost, a ty bys určitě byla přístupnější, než zatím byla současná císařovna.“
Suroth se sevřel žaludek. Lekla se, že bude zvracet. „Veliká paní,“ pronesla hluše, „trest za to je být předvedena před pravou císařovnu, kéž žije věčně, a nechat si stáhnout celou kůži z těla, přičemž je velký důraz kladen na tvé přežití. Potom—“
„Vynalézavé, byť primitivní,“ přerušila ji suše Semirhage. „Ale nesejde na tom. Císařovna Radhanan je mrtvá. Pozoruhodné, kolik krve se vejde do lidského těla. Dost, aby pokryla celý Křišťálový trůn. Přijmi mou nabídku, Suroth. Znovu ji neučiním. Jisté záležitosti zvládáš o něco lépe, ale ne o tolik, abych se namáhala dvakrát.“
Suroth se přiměla znovu dýchat. „Pak je císařovnou Tuon, kéž žije věčně…“ Tuon přijme nové jméno, které kromě císařské rodiny vysloví jenom málokdo. Císařovna je prostě císařovna, kéž žije věčně. Suroth se objala a rozbrečela se, nemohla přestat. Almandaragal zvedl hlavu a tázavě zakňučel.
Semirhage se zasmála – znělo to jako hluboký gong. „Truchlíš pro Radhanan, Suroth, nebo se ti nelíbí, že se císařovnou stane Tuon?“
Suroth mezi vzlyky, které nedokázala ovládnout, vysvětlovala situaci. Jako uznaná dědička se Tuon stala císařovnou ve chvíli, kdy zemřela její matka. Až na to, že pokud byla její matka úkladně zavražděna, musela to zařídit některá z jejích sester, což znamenalo, že Tuon sama je určitě mrtvá. Ale na ničem z toho nezáleželo. Bylo třeba vykonat obřady. Suroth se bude muset vrátit do Seandaru a omluvit se za smrt Tuon, za smrt nové císařovny, právě té ženě, která to zařídila. A která pochopitelně nemůže usednout na trůn, dokud nebude Tuonina smrt ohlášena. Nedokázala si přiznat, že se raději dřív zabije. To byla nepředstavitelně velká hanba. Slova odumírala mezi vytím a vzlyky. Nechtěla zemřít. Dostala slib, že bude žít věčně!
Tentokrát ji smích Semirhage natolik šokoval, že zastavil slzy. Ohnivou hlavu měla Semirhage zvrácenou dozadu a vycházelo z ní veselé dunění. Konečně se vzpamatovala a ohnivými prsty si setřela ohnivé slzy. „Vidím, že jsem to asi neřekla jasně. Radhanan je mrtvá, stejně jako jej i dcery, synové a polovina císařského dvora. Kromě Tuon neexistuje žádná císařská rodina. Neexistuje říše. Seandar je v rukou vzbouřenců a drancovníků, stejně jako desítka dalších měst. O trůn se pere nejméně padesát šlechticů s vojsky v poli. Od Aldaelských hor po Salaking zuří válka. Proto se můžeš klidně zbavit Tuon a prohlásit se císařovnou. Zařídila jsem, aby loď, která brzy dorazí, přivezla zprávu o té katastrofě.“ Znovu se zasmála a řekla cosi divného: „Ať vládne pán chaosu.“
Suroth na ni jen zírala s otevřenými ústy. Říše… zničena? Semirhage zabila…? Úkladné vraždy nebyly mezi urozenými, nízkými či vysokými, neznámé, i v císařské rodině k nim docházelo, ale aby někdo takhle zasáhl císařskou rodinu, to bylo děsivé, nemyslitelné. Dokonce i pro Da’concion, Vyvolenou. Ale stát se císařovnou, dokonce i zde. Točila se jí hlava, jak by se nejradši hystericky rozesmála. Mohla dokončit cyklus, podrobit si tyto země a poslat vojska za moře znovu dobýt Seančan. S námahou se trochu vzpamatovala.
„Veliká paní, jestli je Tuon naživu, pak… pak zabít ji bude velice obtížné.“ Musela ta slova ze sebe doslova vyrazit. Zabít císařovnu… Už jenom pomyšlení na to bylo těžké. Stát se císařovnou. Měla pocit, že jí uletí hlava. „Bude s sebou mít své sul’dam a damane a smrtonoše.“ Obtížné? Zabít ji bude za daných okolností nemožné. Pokud nepřiměje Semirhage, aby to udělala za ni. Šest damane mohlo být nebezpečných i pro ni. Kromě toho měli obyčejní lidé rčení: Mocní říkají níže postaveným, ať se hrabou v blátě, a sami mají ruce čisté. Náhodou to zaslechla a potrestala muže, který to vykládal, ale byla to pravda.