„Je to od Sašalle Anderly,“ oznámila, čímž u Pevary vyvolala lítostivé nadskočení a u Javindhry zabručení, které mohlo znamenat cokoliv. Chudinka Sašalle. Cutama však pokračovala bez viditelných známek soucitu. „Ta zatracená ženská je přesvědčená, že Galina uprchla, protože je adresovaný jí. Hodně z toho, co píše, jen potvrzuje, co už víme z jiných zdrojů včetně Toveine. Aniž by je jmenovala, v podstatě říká, že ‚velí většině sester ve městě Cairhien‘.“
„Jak může Sašalle velet kterékoliv sestře?“ Javindhra zavrtěla hlavou a očividně takovou možnost popírala. „Nemohla se zbláznit?“
Pevara mlčela. Cutama odpovídala, když chtěla, ne, když jste se zeptali. Předchozí dopis od Toveine, také určený Galině, se o Sašalle vůbec nezmiňoval, ani o druhých dvou, ale jí by celé téma pochopitelně připadalo nechutné. Pouhé pomyšlení na to bylo jako kousnout do shnilé švestky. Hlavně se snažila shodit vinu za celou událost na Elaidu, byť pouze nepřímo.
Cutama zalétla pohledem k Javindhře, jako by po ní vrhla dýku, ale bez odmlky pokračovala. „Sašalle líčí zatracenou návštěvu Toveine v Cairhienu s dalšími sestrami a těmi prokletými aša’many, třebaže o tom zatraceném poutu očividně nic neví. Všechno jí připadá zvláštní, sestry ve společnosti aša’manů, zřejmě ‚napjaté, ale často přátelské‘. Krev a zatracený popel! Takhle to podala, Světlo mě spal.“ Její tón, vhodný k debatě o ceně krajek, byl v ostrém protikladu s jejím upřeným pohledem a vyjadřováním, a neprozrazoval, co si o tom vlastně myslí. „Sašalle říká, že když odešli, vzali s sebou prokleté strážce patřící sestrám, o kterých si myslí, že jsou s tím klukem, takže je zatraceně jisté, že ho hledali a nejspíš už ho našli. Nemá tušení proč. Ale potvrzuje Toveinino tvrzení ohledně Logaina. Ten zatracený chlap už zřejmě není zkrocený.“
„To není možné,“ zamumlala Javindhra potichu do čaje. Cutama neměla ráda, když jí někdo odporoval. Pevara si svoje názory nechávala pro sebe a napila se. Zatím zřejmě nic z dopisu nestálo za debatu kromě toho, jak může Sašalle čemukoliv „velet“, a ona by radši myslela na cokoliv jiného než na osud, jaký Sašalle čeká. Čaj chutnal po borůvkách. Jak Cutama získala borůvky tak brzy na jaře? Možná byly sušené.
„Přečtu vám zbytek,“ prohlásila Cutama, rozvinula papír a podívala se až dolů, než začala. Sašalle byla očividně velmi důkladná. Co jim nejvyšší nechce říct? Tolik podezření.
„Zatím jsem se neozvala, protože jsem nepřišla na to, jak mám sdělit, co imisím, ale teď vidím, že jediný způsob je prostě vylíčit fakta. Spolu se značným počtem dalších sester, které nechávám, aby se samy rozhodly, zda sdělí, co se teď chystám sdělit já, jsem složila přísahu věrnosti Drakovi Znovuzrozenému, která má trvání do vybojování Tarmon Gai’donu.“
Javindhra hlasitě zalapala po dechu, oči vykulené, ale Pevara jen zašeptala: „ Taveren. “ Muselo to být tohle. Taveren bylo její vysvětlení pro všechny znepokojivé zprávy z Cairhienu.
Cutama četla dál.
„To, co dělám, dělám pro dobro červeného adžah a pro dobro Věže. Pokud nesouhlasíš, podvolím se tvé disciplině. Po Tarmon Gai’donu. Jak jsi možná slyšela, s Irgain Fatamed a Ronaille Vevanios jsme byly utišeny, když Drak Znovuzrozený u Dumajských studní uprchl. Vyléčil nás však muž jménem Darner Flinn, jeden z aša’manu, a všechny se zřejmě opět těšíme plné moci. Jakkoliv to vypadá nepravděpodobně, přísahám pod Světlem a na svou naději na spasení a znovuzrození, že to je čistá pravda. Těším se na návrat do Věže, kde znovu složím tři přísahy, abych znovu potvrdila svou oddanost svému adžah a Věži.“
Znovu dopis složila a zakroutila hlavou. „Je toho víc, ale jde jen hlavně o zatracené opakování, že všechno dělá pro adžah a Věž.“ Záblesk v očích naznačoval, že Sašalle bude nejspíš litovat, pokud Poslední bitvu přežije.
„Jestli byla Sašalle opravdu vyléčena,“ začala Pevara, ale nedokázala pokračovat. Zvlhčila si rty čajem, opět zvedla šálek a napila se. Ta možnost byla příliš nádherná, než aby se odvážila doufat, sněhová vločka, která se může na dotek rozplynout.
„To neni možné,“ zavrčela Javindhra, třebaže ne příliš důrazně. Přesto se obracela na Pevaru, aby si nejvyšší nemyslela, že hovoří k ní. „Utišení nelze vyléčit. Zkrocení nelze vyléčit. To dřív budou ovce létat! Sašalle se musela zbláznit.“
„Toveine se mohla zmýlit,“ pronesla Cutama velmi silným hlasem, „i když, pokud ano, nechápu, proč ti prokletí aša’manové nechávají Logaina mezi sebou, natož aby jim velel, neumím si však představit, že by se Sašalle mohla zmýlit v sobě. A nepíše jako ženská, která proklatě přišla o rozum. Občas to, co je zatraceně nemožné, je zatraceně nemožné jenom do té doby, než to první žena dokáže. Tak. Utišení bylo vyléčeno. Mužem. Ty zatracené seančanské kobylky uvážou každou ženu, která dokáže usměrňovat a kterou najdou, zřejmě včetně značného počtu sester. Před dvanácti dny… Víte, co se stalo, zatraceně stejně dobře jako já. Svět začal být nebezpečnější než kdykoliv od trollockých válek, možná od samotného Rozbití. Proto jsem se rozhodla, že pohneme s tím, co máme v plánu pro ty prokleté asa’many, Pevaro. Jsou nechutní a nebezpeční, ale Světlo mě spal, nemáme jinou možnost. S Javindhrou to zařídíte.“
Pevara sebou trhla. Ne kvůli Seančanům. To byli lidé, ať vlastnili jakékoliv podivné ter’angrialy, a nakonec budou poraženi. Ale nad zmínkou o tom, co před dvanácti dny udělali Zaprodanci, se zašklebila, jakkoliv se snažila zachovat hladkou tvář. Tolik jediné síly použité na jednom místě, to nemohl zvládnout nikdo jiný. Pokud mohla, vyhýbala se pomyšlení na to, o co se pokoušeli. Nebo co dokázali, což bylo ještě horší. Když uslyšela návrh spojit se s aša’manem označeným za jejího, trhla sebou podruhé. Ale to bylo nevyhnutelné od chvíle, kdy Tamin návrh předložila Cutamě, zatímco zadržovala dech a připravovala se na výbuch, který určitě přijde. Dokonce použila argument, že včleněním mužů se zvýší počet propojených kruhů proti tak obludné ukázce jediné síly. Kupodivu, k žádnému výbuchu nedošlo, vlastně se téměř nic nestalo. Cutama jenom řekla, že si to promyslí, a nechala si z knihovny doručit důležité dokumenty o mužích a kruzích. Potřetí, nejsilněji, sebou trhla, že musí pracovat s Javindhrou, že se toho vůbec musí účastnit. Měla toho na talíři už tak dost, a kromě toho spolupráce s Javindhrou byla vždycky obtížná. Ta žena měla námitky vůči všemu, co navrhl kdokoliv kromě ní. Téměř všemu.
Javindhra důrazně odporovala spojení se s aša’many, děsila ji představa, že se červené sestry s někým spojí, natož s muži, kteří dokážou usměrňovat, ale teď jí to nejvyšší přikázala, takže musela držet zobák. Přesto si našla způsob, jak něco namítnout: „Elaida bude proti.“
Cutama na ni upřela oči a kostnatá žena slyšitelně polkla.
„Elaida se to nedozví, dokud nebude po všem, Javindhro. Ukrývám její tajemství – pohromu v Černé věži, u Duntajských studní – jak to jen jde, protože byla pozvednuta z červeného adžah, aleje amyrlin, ze všech adžah a žádného. To znamená, že už není červená, a tohle je záležitost adžah, ne její.“ Do hlasu sejí vloudil nebezpečný tón. A ani jednou nezaklela. To znamenalo, že je téměř vzteky bez sebe. „Nesouhlasíš se mnou? Hodláš Elaidu informovat i přes mé výslovné přání?“