Měla co dělat, aby se Muranďanovi nevytrhla a necukla sebou. Žaludek se jí obracel už jenom z toho, že stojí tak blízko něj. A že se jí dotýkal… Bylo jí do pláče, a to ji překvapilo. Přece je houževnatější! Soustředila se na to, aby navenek zachovala klid, a snažila se dostat trochu vlhkosti do náhle vyschlých úst.
„Tvrdí, že je přítelkyně Sevanny,“ dodal Gaul.
„Přítelkyně Sevanny,“ zopakoval Aybara a zamračil se. „A přitom má gai’šainské šaty. Hedvábné šaty a šperky, ale stejně… Nechtěla jsi přijít, ale neusměmila jsi, abys Gaulovi s Nealdem zabránila tě přivést. A bojíš se.“ Zakroutil hlavou. Jak poznal, že se bojí? „Překvapilo mě, že po Dumajských studních vidím u Šaidů Aes Sedai. Nebo jste o tom nevěděli? Pusťte ji, pusťte ji. Pochybuju, že uteče, když se nechala přivést až sem.“
„Na Dumajských studních nezáleží,“ pronesla chladně Galina, když ji muži pustili. Oba však zůstali stát vedle ní jako stráž a ona byla hrdá, že udržela vyrovnaný hlas. Muž, který dokáže usměrňovat. Dva takoví, a ona je sama. Sama, a nedokáže usměrnit ani nitku. Stála rovně, hlavu zdviženou. Je Aes Sedai a oni v ní museli Aes Sedai vidět každým coulem. Jak mohl vědět, že se bojí? Do hlasu jí nepronikl ani náznak strachu. Tvář jako by měla vytesanou z kamene, kolik toho na sobě dávala znát. „Bílá věž má záměry, které nemůže znát či chápat nikdo jiný než Aes Sedai. Jsem tu s úkolem od Bílé věže a vy zasahujete. To je nemoudrá volba pro každého muže.“ Ghealdaňan lítostivě kývl, jako by to znal z vlastní zkušenosti. Aybara se na ni jen bezvýrazně díval.
„Tvoje jméno byl jediný důvod, proč jsem těm dvěma neprovedla něco drastického,“ pokračovala. Jestli Muranďan nebo Aiel řeknou, jak dlouho to trvalo, hodlala tvrdit, že byla nejdřív ohromená, ale oni mlčeli. Galina rychle mluvila dál. „Tvoje žena Faile je pod mou ochranou, stejně jako královna Alliandra, a až moje jednání se Sevannou skončí, odvedu je s sebou do bezpečí a pomůžu jim dostat se tam, kam budou chtít jít. Mezitím však vaše přítomnost zde ohrožuje mou práci, práci Bílé věže, což nesmím dopustit. Taky to ohrožuje vás, tvou ženu a Alliandru. V tom táboře jsou desítky tisíc Aielů. Mnoho desítek tisíc. Jestli se na vás vrhnou, a jejich zvědové vás rychle najdou, pokud už o vás nevědí, smetou vás z povrchu země. Mohli by ublížit i tvé ženě a Alliandře. Možná v tom Sevanně nedokážu zabránit. Je to tvrdá žena a mnoho jejích moudrých dokáže usměrňovat, jsou jich téměř čtyři stovky a všechny jsou ochotné použít jedinou sílu k páchání násilí, kdežto já jsem Aes Sedai a mně v tom brání mé přísahy. Jestli chceš ochránit svou ženu a královnu, zruš tábor a odjeď, jak nejrychleji to půjde. Když budeš ustupovat, snad na tebe nezaútočí. To je jediná naděje, kterou tvoje žena má.“ Tak. Kdyby se ujalo aspoň pár semínek, která zasadila, mělo by ho to přimět, aby se vrátil.
„Jestliže je Alliandra v nebezpečí, urozený pane Perrine,“ začal Ghealdaňan, ale Aybara ho umlčel zdviženou rukou. Víc nepotřeboval. Voják zaťal zuby, až měla Galina dojem, že slyší, jak mu skřípou, ale zůstal zticha.
„Viděla jsi Faile?“ zeptal se mladý muž a do hlasu se mu vloudilo vzrušení. „Je v pořádku? Neublížili jí?“ Ten hlupák zřejmě neslyšel nic kromě toho, že mluvila o jeho ženě.
„Je v pořádku a pod mou ochranou, urozený pane Perrine.“ Jestli si ten povýšenecký sedlák chce řikat urozený pán, bude to prozatím snášet. „Ona i Alliandra.“ Voják se na Aybaru mračil, ale nepromluvil. „Musíš mě poslouchat. Šaidové vás zabijí-”
„Pojď sem a podívej se na tohle,“ přerušil ji Aybara, obrátil se ke stolu a přitáhl si velkou stránku.
„Musíš mu odpustit nedostatek vychování, Aes Sedai,“ zamumlala Berelain a podala jí stříbrný pohár s tmavým vínem. „Je pod velkým tlakem, jak za daných okolností jistě chápeš. Nepředstavila jsem se. Jsem Berelain, první z Mayene.“
„Já vím. Můžeš mi říkat Alyse.“
Druhá žena se usmála, jako by věděla, že to je falešné jméno, ale přijala ho. První z Mayene rozhodně nebyla nevzdělaná. Škoda že musí místo toho jednat s tím klukem. Vzdělané lidi, kteří si mysleli, že můžou tancovat s Aes Sedai, bylo snadné uvést na vařené nudli. Venkovští křupani mohli být z nevědomosti umínění. Ale teď už by i on měl o Aes Sedai něco vědět. Když ho bude ignorovat, třeba mu to zavdá důvod k tomu, aby se zamyslel nad tím, kdo je a co je.
Víno jí na jazyku chutnalo jako květiny. „Je moc dobré,“ pronesla z čiré vděčnosti. Dobré víno neměla celé týdny. Therava jí nedovolila potěšení, jež si moudré samy odpíraly. Jestli ta ženská zjistí, že v Maldenu našla několik soudků, nebude mít ani nepříliš dobré víno. A určitě dostane výprask.
„V táboře jsou další sestry, Alyse Sedai. Masuri Sokawa a Seonid Traighan a moje rádkyně Annoura Larisen. Chtěla by sis s nimi promluvit, až skončíš s Perrinem?“
Galina si s hranou ledabylostí přitáhla kápi, až měla tvář ve stínu, a znovu se napila vína, aby měla čas na rozmyšlenou. Přítomnost Annoury byla pochopitelná vzhledem k Berelain, ale co tu dělají druhé dvě? Byly mezi těmi, které uprchly z Věže poté, co byla sesazena Siuan a pozvednuta Elaida. Pravda, ani jedna z nich nebude vědět, že byla zapletená do únosu toho al’Thorovic kluka pro Elaidu, ale stejně…
„To raději ne,“ zamumlala. „Jejich záležitosti jsou jenom jejich a moje zase jenom moje.“ Dala by hodně za to, aby věděla, co tu pohledávají, ale ne za cenu toho, že ji poznají. Každý přítel Draka Znovuzrozeného by mohl mít… výhrady… vůči červeným. „Pomoz mi přesvědčit Aybaru, Berelain. Tvoje okřídlená garda není soupeřem pro oddíly, které proti ní vyšlou Šaidové. Ani Ghealdaňané, které máš s sebou, nebudou znamenat téměř žádný rozdíl. Ani vojsko by ti nepomohlo. Šaidů je příliš mnoho a mají stovky moudrých připravených použít jedinou sílu jako zbraň. Viděla jsem je při tom. Mohla bys taky zemřít, a dokonce i když tě zajmou, nemůžu ti slíbit, že přesvědčím Sevannu, aby tě pustila, až budu odcházet.“
Berelain se zasmála, jako by tisíce Šaidů a stovky moudrých, které dokážou usměrňovat, nebyly nic. „Neboj se, že nás najdou. Jejich tábor leží dobré tři dny jízdy odtud, možná čtyři. A o kousek dál už začíná být terén dost drsný.“
Tři dny, možná čtyři. Galina se zachvěla. Měla si to dát dohromady už předtím. Tři nebo čtyři dny cesty, a oni to zvládli za hodinu. Dírou ve vzduchu, vytvořenou mužskou polovinou pravého zdroje. Byla tak blízko saidínu, že se jí málem dotkl. Hlas však zachovala klidný. „Přesto mi musíš pomoct přesvědčit ho, aby neútočil. Byla by to pohroma pro něho, pro jeho ženu, pro všechny zúčastněné. Kromě toho to, co dělám, je důležité pro Věž. Ty jsi Bílou věž vždycky podporovala.“ Lichotka pro vládkyni jediného města a několika jiter půdy, ale lichotky podmazávaji nedůležité stejně jako mocné.
„Perrin je umíněný, Alyse Sedai. Pochybuju, že změní názor. Toho není snadné dosáhnout, když si jednou něco umíní.“ Z nějakého důvodu se mladá žena usmála natolik záhadně, že by to dělalo čest i sestře.
„Berelain, nemohly byste si poklábosit později?“ řekl Aybara netrpělivě a nebyla to prosba. Poklepal prstem na papír před sebou. „Alyse, podívala by ses na tohle?“ Ani to nebyla prosba. Kdo si ten muž myslí, že je, takhle přikazovat Aes Sedai?