Karede zamyšleně kývl. Předpokládal, že Bílá věž musela únosem vznešení paní Tuon pověřit své nejlepší lidi, ale nebral v úvahu, co dokážou lidé na této straně oceánu, jimž tu říkali velicí kapitáni. Možná se Tom Merrilin ve skutečnosti jmenoval Agelmar Jagadský nebo Gareth Bryne. Těšil se na setkání s tím mužem, a nejen proto, že se ho chtěl zeptat, jak věděl, že přijde do Ebú Daru. Možná tajil Surotinu účast a možná taky ne. Na výšinách mohl být dnešní spojenec zítřejší obětí. Kromě zahradníků byla Smrtonosná garda da’covale samotné císařovny, kéž žije věčně, ale přesto žili na výšinách. „Musí existovat nějaký plán, jak je najít a přitlačit. Ty tomu velíš?“
„Ne, Světlo budiž pochváleno!“ pronesl procítěně Loune. Zhluboka se napil, jako by si přál, aby to byla pálenka. „Generál Čisen přivádí celé vojsko Malvidskou soutěskou zpátky. Tarasinský palác zřejmě rozhodl, že je to natolik důležité, aby riskoval výpady z Murandy a Andoru, i když co jsem slyšel, není ani jeden stát v současné době něčeho takového schopen. Musím tu počkat, dokud Čišen nedorazí. Pak, myslím, uvidíme jiný výsledek. Víc než polovina Čisenových mužů budou veterány z domova.“
Náhle si zřejmě uvědomil, s kým mluví. Jeho obličej se proměnil v masku z tvrdého dřeva. Na tom ale nezáleželo. Karede byl přesvědčený, že to celé je dílo Merrilina, nebo jak se vlastně jmenoval. A věděl, proč ten člověk dělá, co dělá. Za jiných okolností by Lounemu vysvětlil svoje důvody, ale vznešená paní nebude v bezpečí, dokud se nevrátí do Tarasinského paláce mezi ty, kdo znají její tvář. Pokud by mu druhý muž neuvěřil v tomto klíčovém bodě, že je to vznešená paní, potom by ji ohrozil pro nic za nic.
„Děkuju ti za kafu,” řekl, odložil šálek a vzal si přílbu a rukavice. „Světlo tě provázej, Loune. Jednoho dne se uvidíme v Seandaru.“
„Světlo tě provázej, Karede,“ pronesl Loune po chvíli, očividně překvapený tak zdvořilým rozloučením. „Jednoho dne se uvidíme v Seandaru.“ Ten muž se s ním podělil o kafu a Karede s ním neměl žádný spor. Proč ho to tedy překvapilo?
Karede promluvil teprve tehdy, když vyjeli z tábora a ogierští zahradníci kráčeli těsně před lidskými gardisty. Hartha šel po Karedeho boku, dlouhou sekeru hozenou na rameni, hlavu téměř v jeho úrovni.
„Vydáme se na severovýchod,“ oznámil Karede, „k Malvidské soutěsce.“ Pokud si správně vybavoval mapu, a on málokdy zapomněl mapu, i když ji zahlédl jenom na chvíli, mohli by tam dorazit za čtyři dny. „Světlo na nás sviť, ať dorazíme před vznešenou paní.“ Pokud se jim to nepodaří, budou v pronásledování pokračovat až do Tar Valonu, nebude-li zbytí. Nikdy ho ani nenapadlo, že by se ke vznešené paní obrátil zády. Pokud ji bude muset vyvést z Tar Valonu, udělá to.
35
Důležitost Dyelin
„Oni chtěli bezpečný průchod?“ řekla Elain nevěřícně. „Aby vstoupili do Caemlynu?“ Venku se zablýsklo a zaduněl hrom. Za okny zaplavoval Caemlyn liják. Slunce už muselo být vysoko nad obzorem, ale kandelábry byly zapálené, protože byla tma jako večer.
Stál před ní štíhlý mladý muž, celý rudý rozpaky, ale přesto jí hleděl do očí. Byl to v podstatě ještě kluk, hladké líce si holil spíš kvůli dojmu, než že by břitvu potřeboval nějak často. Hanselle Renšar, Arathellin vnuk, neměl meč ani zbroj, ale na jeho zeleném kabátě zůstávaly stopy po kyrysu, vtištěné jeho dlouhým nošením. Velká vlhká skvrna na levém rameni ukazovala, kde mu pláštěm protekla voda. Zvláštní, čeho si jeden v takové chvíli všimne. „Dostal jsem příkaz o to požádat, má paní,“ opáčil vyrovnaně.
Dyelin, s rukama sepjatýma na prsou, kysele zabručela. Skoro se mračila. Paní Harfor, jako vždy oslnivá v karmínovém tabardu s Bílým lvem na pozoruhodném poprsí, si hlasitě frkla. Hanselle znovu zrudl. Byli v Elainině malém obývacím pokoji, kde ohýnek v mramorovém krbu ohříval chladný ranní vzduch a z lamp se nesla vůně růží. Elain si přála, aby tu byla Birgitte. Podle mírného podráždění, jež se neslo z pouta, vyřizovala hlášení. Její podráždění ale nebylo velké, takže se nemohlo jednat o nic naléhavého.
Když Luan a ostatní předevčírem přitáhli k městu se svými šedesáti tisíci ozbrojenci, vyvolalo to nemálo vzrušení a spontánní oslavy v ulicích, jakmile bylo jasné, že nehodlají zabrat tábory opuštěné po odchodu Jarida Saranda. A odvedl s sebou muže z rodů, které nyní stály při Elain, ač to ještě nemohli vědět. Světlo ví, jaké potíže ten chlap ještě napáchá. Ale Hanselleho zpráva dodala obrovskému táboru jen míli na jih od Dolního Caemlynu zcela nový rozměr. Pokud Arathelle, Luan a ostatní věděli, že město je zásobováno z Tearu a Illianu skrze průchody, a tohle dnes už musel vědět v Andoru každý, možná usoudili, že obléháním ničeho nedosáhnou. Bezpečná cesta byla otázka bitevních linií. Možná hodlali žádat o kapitulaci Caemlynu, aby se vyhnuli plnému útoku. Prohlášení o podpoře, které roznášely ženy z rodinky místo kurýrů, bylo vyvěšeno od Aringillu po havířské vesnice v pohoří Oparů, nebo brzy bude, ale i když se Sumeko a ostatní dřely při léčení, ani s ozbrojenci Caerenů, Anšarů a Barynů, které s sebou nestáhl Jarid, se počty jejích mužů neblížily šedesáti tisícům. Poté, co se rozneslo, že je opět bezpečné přiblížit se ke Caemlynu, začínaly proudit do města malé tlupy ozbrojených mužů, ale zdaleka to ještě nestačilo. Než se objeví větší oddíly, může to trvat týden i déle. Ty se zatím držely mimo město z obavy před Arymilliným vojskem. Výsledek plného útoku nebyl nikdy předem jasný – muži na hradbě mají značnou výhodu nad těmi, kdo se ji snaží překonat – ale i v nejlepším případě by to bylo těsné a nebyla žádná naděje na brzkou pomoc. Dyelin znovu navštívila Danine Kandraed na západě, ale ta se stále rozmýšlela. Elain měla devět rodů a potřebovala jich deset, všechno viselo na vážkách a Danine se zatraceně nemohla rozhodnout, jestli se postaví za Trakandy, nebo ne.
„Proč se mnou chtějí mluvit?“ Podařilo se jí, že jí do hlasu neproniklo Birgittino podráždění, ani její vlastní.
Hanselle znovu zrudl. Zřejmě rudl snadno. Světlo ji spal, oni opravdu poslali kluka! „To mi nesdělili, má paní. Jenom mi řekli, ať požádám o bezpečný průchod.“ Zaváhal. „Bez něj do Caemlynu nevstoupí, má paní.“
Elain vstala a přešla k psacímu stolu, z krabičky z palisandrového dřeva vzala list dobrého bílého papíru a namočila brk do křišťálového kalamáře se stříbrným hrdlem. Po stránce plynula přesně vyvedená písmena bez jejích obvyklých kudrlinek. Byla stručná a k věci.
Urozený pán Luan Norwelyn, urozená paní Arathelle Renšar, urozený pán Pelivar Coelan, urozená paní Aemlyn Carand, urozená paní Ellorien Traemane a urozený pán Abelle Pendar se mohou při vstupu do Caemlynu cítit bezpečně a mohou si být jistí, že oni i jejich doprovod budou moct opustit město, kdykoliv se jim zlíbí. Přijmu je neformálně dnes odpoledne ve Velkém sále, jak odpovídá jejich postavení. Musíme si promluvit o Hraničářích.