Snažila se zachovat klid, ale při posledních písmenech trhal brk papír. Bezpečný průchod. Usměrnila a zapálila pečetící svíci. Když kapala zlatý vosk na papír, ruka se jí třásla. Naznačili, že by je mohla držet násilím. Ne, víc než naznačili! Skoro jako by to rovnou řekli! Otiskla do vosku svou pečeť, rozkvétající lilii, jako by se snažila prorazit stůl.
„Na,“ řekla a podala list mladíkovi. Hlas měla jako led a nepokoušela se s tím nic dělat. „Jestli se teď nebudou cítit bezpečně, tak by se mohli zabalit do zavinovačky.“ Její slova podtrhl hrom.
Hanselle znovu zrudl, tentokrát očividně hněvem, ale moudře jen poděkoval, když skládal list. Opatrně si ho strčil do kabátu, když ho paní Harfor vyprovázela ven. Osobně ho doprovodí až k jeho koni. Kurýrovi šlechticů tak mocných jako Luan a ostatní bylo třeba prokázat určitou úctu.
Náhle se Elainin hněv změnil ve smutek. Nevěděla, kvůli čemu je smutná. Její nálady se často měnily bez důvodu. Možná kvůli všem těm lidem, kteří zemřeli a kteří ještě zemřou. „Víš jistě, že nechceš být královnou, Dyelin? Luan a ta jeho banda tě okamžitě podpoří, a pokud tě podpořím já, ti, kdo podpořili mě, budou stát za tebou. Světlo mě spal, i Danine tě nejspíš podpoří.“
Dyelin se posadila a pečlivě si roztáhla modré suknice, než odpověděla. „Jsem naprosto jistá. Vést můj rod pro mě znamená už dost práce i bez toho, abych si ještě přidala celý Andor. Kromě toho neschvaluju změnu rodů na trůnu bez dobrého důvodu – není-li dědička nebo, což je horší, je-li hloupá, neschopná, krutá nebo hamižná. Ty nejsi ani jedno. Kontinuita přináší stabilitu a stabilita přináší prosperitu.“ Kývla. Tohle rčení se jí líbilo. „Věz, že pokud bys zemřela předtím, než ses vrátila do Caemlynu a vznesla svůj nárok, byly bych ho vznesla já, ale prostou pravdou je, že z tebe bude lepší vládkyně, než by byla ze mě. Lepši pro Andor. Částečně i kvůli tvým stykům s Drakem Znovuzrozeným.“ Dyelin zvedla obočí, žádajíc Elain, aby to spojení rozvedla. „Ale hlavně je to kvůli tobě,“ pokračovala, když Elain mlčela. „Viděla jsem tě vyrůstat, a už když ti bylo patnáct, věděla jsem, že budeš dobrou královnou, možná tou nejlepší, jakou kdy Andor měl.“
Elain zahořely tváře a do očí jí vhrkly slzy. Světlo spal ty změny nálad! Jenomže věděla, že tentokrát není na vině její těhotenství. Chvála od Dyelin byla jako chvála od máti, nikdy ne skoupá, ale nikdy nezasloužená.
Měla rušné dopoledne a to musela řešit jen Caemlyn a palác, ne celý Andor.
Paní Harfor hlásila, že špehové v paláci, o kterých se s jistotou ví, že se hlásí Arymille nebo jejím spojencům, velice ztichli, jako myši bojící se, že je pozoruje kočka.
„Aspoň je bezpečné je teď propustit, má paní.“ Reene mluvila spokojeně. Nelíbilo se jí, že má v Královském paláci špehy, stejně tolik jako Elain, možná víc. Dědička či královna možná v paláci bydlely, ale podle první panské patřil jí. „Všechny.“ Špehové pro ostatní byli ponecháni v paláci, aby nikdo netušil, že o nich Reene ví.
„Nech je tu a dál je sleduj,“ nařídila jí Elain. „Nejspíš začnou brát peníze od někoho jiného, a my víme, kdo jsou.“ Špehovi, o němž se to ví, lze zabránit, aby zjistil něco, co by neměl, a můžete zajistit, aby zjistil přesně to, co chcete vy, aby věděl. To platilo i pro špehy adžah, jež paní Harfor odhalila taky. Adžah neměla žádné právo ji špehovat, a pokud jim občas podstrčila falešnou informaci, byla jejich vina, že podle ní jednala. Nemohla to ale dělat příliš často, protože jinak by jim došlo, že jejich špehy odhalila, ale v případě potřeby se to hodilo.
„Jak říkáš, má paní. Svět se změnil, že?“
„Obávám se, že ano, paní Harfor.“
Kulatá žena smutně kývla, ale hned zase mluvila věcně. „Jedno z oken do Velkého sálu začalo zatékat, má paní. Cokoliv menšího bych zařídila, aniž bych tě s tím obtěžovala, ale tady je prasklé sklo, což znamená zavolat…“ Seznam problémů vyžadujících Elainin souhlas – a papíry, vyžadující její podpis – se táhl dál.
Pan Norry tím svým suchým hlasem hlásil vozy zrní a bobů a zboží, a s jistým překvapením oznámil, že počet případů žhářství neklesl. V noci bylo vypáleno sedmnáct budov. Byl si jistý, že zajetím Arymilly to skončí, a litoval, že se zmýlil. Přinesl jí k podpisu a zpečetění rozsudky smrti se jmény Rhyse a’Balamana a Aldreda Gomaisena. Žoldnéři, kteří změní strany, nemohli čekat nic jiného, pokud jejich nový pán nevyhrál. Evard Cordwyn padl u brány, jinak by byl skončil na šibenici také. Hafeen Bakuvun poslal žádost o odměnu za své skutky u Farmaddinské brány, ale tu bylo snadné odmítnout. Přítomnost domanských žoldnéřů a jeho mužů mohla napomoct tomu, že bránu udrželi, dokud nedorazila Dyelin, ale tím si jenom odpracovávali žold, nic víc.
„Zajatci stále mlčí, obávám se,“ řekl Norry a strčil si odmítnutou žádost zpátky do složky. Zřejmě měl pocit, že pokud to udělá dost rychle, bude to stejné, jako by ji nikdy ani nevyndal. „Myslím ty Aes Sedai temné družky, má paní. A ty další dvě osoby. Jsou velmi uzavřené, tedy kromě… ehm… nadávek. Mellar je z nich nejhorší, vykřikuje, co všechno hodlá udělat ženám, které ho zatkly.“ Deni vzala její příkazy doslova. Gardistky Mellara pořádně ztloukly, takže byl od hlavy k patě samá podlitina. „Ale Aes Sedai umějí být docela… ehm… jedovaté také. Obávám se, že bude možná nezbytné je podrobit výslechu, pokud se máme dozvědět něco užitečného.“
„Neříkej jim Aes Sedai,“ štěkla Elain. Slyšet „Aes Sedai“ ve spojení s temnými družkami u ní vyvolávalo nevolnost. „Ty ženy se vzdaly veškerých práv nechat si říkat Aes Sedai.“ Jejich prsteny s Velkým hadem jim sebrala osobně a nechala je roztavit. To byl přednostní příkaz Egwain, ne její, a možná ji za to pokárají, ale nedokázala se ovládnout. „Požádej urozenou paní Sylvase o jejího tajemníka.“ Sama nikoho, kdo by uměl vyslýchat, neměla, a podle Aviendhy nezkušený tazatel spíš zabije osobu, která je výslechu podrobována zbytečně. Kdy její sestře dovolí návštěvu? Světlo, že jí Aviendha scházela. „Soudím, že nic takového není.“ Za oknem se blýsklo a skleněné výplně roztřásl hrom.
Norry si přitiskl k sobě konečky prstů, složku si k inkoustem potřísněnému tabardu tiskl dlaní a vážně se mračil. „Jen málokdo si drží soukromého tazatele, má paní. Naznačuje to… ehm… temnou stránku. Ale jak to chápu já, její děd odehnal každého muže, který o ni projevil zájem, dokud muži nepřestali zájem projevovat, a ona byla od dosažení dospělosti v podstatě vězenkyní. To pak v člověku vznikne temný pohled na svět. Možná nebude tak… ehm… důvěryhodná, jak by sis přála, má paní.“
„Dokázal bys podplatit někoho z jejích sluhů, aby pro nás špehoval?“ Jak snadné bylo se na to zeptat. Špehové se stali součástí jejího života stejně jako kameníci a sklenáři.
„To by mělo být možné. S jistotou to budu vědět zítra nebo pozítří.“ Kdysi by ji samotná představa, že by měla mít něco společného se špehováním, vyděsila. Všechno se zřejmě nakonec změní. Posunul ruce na složce, ale neotevřel ji. „Obávám se, že stoky v jižní části Nového Města naléhavě vyžadují pozornost.“