Elain si vzdychla. Nikdy se nic nezmění. Světlo ji spal, jak bude mít jednou na starosti celý Andor, těžko bude mít aspoň hodinu pro sebe. Co ten Luan a ostatní chtějí?
O něco později se objevila Melfane Dawliš a nechala Essande a Neris Elain svléknout do naha, aby ji mohla zvážit na obrovské váze s dřevěnými rameny, kterou přinesla pro denní obřad. Na mosazné plošině byla pokrývka, díky Světlu! Statná malá žena si dřevěnou trubičkou přitisknutou na prsa a záda poslechla srdce, zvedla jí víčka a prohlédla oči a přičichla jí k dechu. Přinutila Elain se vymočit a pak si přidržela skleněnou nádobu u kandelábru. I k té čichla, dokonce do ní namočila prst a olízla ho! Byl to další denní obřad. Elain odvrátila oči a pevně si k sobě přitiskla květy vyšívané hedvábné šaty, ale stejně se otřásla. Tentokrát si toho Melfane všimla.
„Některé nemoci poznám ze změny chuti, má paní. Ale jsou horší věci. Můj chlapec Jaem, to je ten, co mi nosí váhu, dostal jako první práci kydání maštale. Tvrdí, že všechno, co pak jedl, chutnalo jako-“ Kulatý břich sejí zatřásl smíchem. „No, umíš si to představit, má paní.“ Elain uměla a byla ráda, že nemá sklony zvracet. Stejně se znovu otřásla. Essande vypadala celkem klidně, ruce sepjaté v pase, a pochvalně svou neteř sledovala, ale Neris bylo zjevně nevolno. „Škoda, že se nemůže naučit moje řemeslo, ale od muže by bylinky nikdo nekupoval. Ani by ho nechtěl za porodní bábu.“ Zařehtala se té směšné představě. „Chce se vyučit na platnéře, ze všech věcí. Je na to dost starý, ale tak to je. A ty svému dítěti určitě čti.“ Silně pochybovala o Elainině tvrzení, že bude mít chlapečka a holčičku. Odmítala to přijmout, dokud si neposlechne jejich tep, a to ještě pár týdnů potrvá. „A ať mu hudebníci hrají. Naučí se zvuk tvého hlasu. Naučí se mít ráda čtení a hudbu. Pomůže to i jinak. Dítě je pak bystřejší.“
„To říkáš pokaždé, paní Dawliš,“ pronesla Elain mrzutě. „Já si věci pamatuju, víš. A dělám to.“
Melfane se znovu zasmála a v tmavých očích jí zajiskřilo. Přijímala Elaininy změny nálad stejně jako déšť nebo blesk. „Divila by ses, kolik lidí nevěří, že dítě v lůně slyší, ale já vidím rozdíl u těch, komu se čítávalo, a komu ne. Nebude ti vadit, když si před odchodem promluvím s tetou, má paní? Přinesla jsem jí koláč a mast na klouby.“ Essande zrudla. No, když teď byla její lež odhalena, přijme léčení, nebo bude chtít Elain slyšet, proč to odmítá.
Po svačině Elain předložila svoje záměry s Luanem a ostatními Birgitte. Jídlo bylo úžasné a ona ho přímo hltala. Melfane pokárala kuchařky a všechny ženy v doslechu za jídla bez chuti, která jí předkládaly. Dnes to byl malý jezerní pstruh, dokonale ogrilovaný, zelné závitky nadívané drobivým sýrem z mléka bílých ovcí, široké fazole s piniovými oříšky a kyselý jablečný dort. Další důvod, proč bylo jídlo úžasné, byl ten, že v něm nebyl ani náznak něčeho zkaženého. K pití byl dobrý černý čaj s mátou, z něhož zpozorněla, dokud si neuvědomila, že to je opravdu máta. Jediné, co jí Melfane zakázala, bylo víno, jakkoliv zředěné. Birgitte dokonce sama přestala pít, i když to nemohlo mít přes pouto žádný vliv. Elain se o tom ale nezmínila. Birgitte pila příliš, aby otupila bolest ze ztráty Gaidala. Elain to chápala, i když to neschvalovala. Neuměla si představit, co by dělala, kdyby Rand zemřel.
„Já ti nevím,“ řekla Birgitte, když zhltala svůj dort. „Podle mě tě přišli požádat o pomoc proti Hraničářům. Jisté je jedině to, že zatraceně nepřišli, aby tě podpořili.“
„To si taky myslím.“ Elain si na prst nalepila drobky sýra a strčila si je do úst. Klidně by dokázala sníst ještě jednou tolik, ale Melfane oznámila svůj záměr omezit její přibývání na váze. Nesměla nabrat moc. Takhle se možná cítila kráva vykrmovaná na jatka. „Pokud nepřišli žádat, abych vydala Caemlyn.“
„To je možný,“ usoudila Birgitte téměř vesele. Ale pouto prozrazovalo opak. „Pořád máme na věžích hlídky a Julanja s Keraille pracují jako pradleny v jejich táboře, takže zjistíme, jestli vytáhnou proti městu, ještě než se pohne první voják.“
Elain by ráda tolik nevzdychala. Světlo ji spal, měla Arymillu, Naean a Elenii pod stráží a ta společná postel se jim rozhodně nelíbila – věděla, že by jí to nemělo činit radost, ale činilo – a získala další tři spojence, byť ne ty nejdůvěryhodnější. Aspoň k ní ale byli pevně připoutáni. Měla by se cítit vítězoslavně.
Odpoledne ji Essande se Sefanií oblékly do tmavozeleného, na sukních smaragdově prostřihávaného hedvábí, se stříbrnou výšivkou na živůtku, rukávech a lemu. Jako šperky měla svůj prsten s Velkým hadem a velký stříbrný špendlík s modrým smaltem a trakandským Klenákem. Z toho špendlíku byla nevrlá. V rodě se říkalo, že Trakandové jsou klenákem, který drží Andor pohromadě. Zatím neodvedla zrovna nej lepší práci.
S Birgitte se střídaly ve čtení jejím dětem. Pochopitelně z dějin. Pokud měla Melfane pravdu, nechtěla je směřovat k frivolním příběhům. Bylo to suchopárné. Kyprý muž v červenobílé hrál na flétnu a štíhlá žena v livreji hrála na dvanáctistrunný sitár veselou, živou melodii. Aspoň dokud je nepřehlušil rachot hromu. Bardové nerostou na stromech a Birgitte nehodlala k Elain pustit někoho mimo palác, ale paní Harfor našla dost schopných hudebníků, kteří skočili po možnosti obléknout livrej. I jejich plat byl o dost vyšší v paláci než v šenku, a dostali k němu oblečení. Elain uvažovala, že najme kejklíře, ale to jí připomnělo Torna. Je v pořádku? Je aspoň živý? Mohla se jenom modlit. Světlo dej. Prosím.
Paní Harfor přišla ohlásit příchod Luana, Arathelle a ostatních a Elain si nasadila korunku dědičky, prostou zlatou obroučku se zlatou růží obklopenou tmím na čele. Když vycházely z komnat, zařadily se za ni, Birgitte a Essande Caseille s osmi gardistkami, a jejich holínky hlasitě dupaly do rytmu. Devět gardistek bylo mezi mrtvými, když ji zachránili ze spárů temných družek, a to zřejmě ostatní k sobě připoutalo ještě víc. Dvakrát cestou do Velkého sálu zabloudily, ale nikdo ani necekl. Co byly nějaké měnící se chodby proti ohni a bleskům stvořeným s pomocí jediné síly? Velké dveře do Velkého sálu s vysokými vyřezávanými lvy se otevřely a Caseille odvedla gardistky, aby se postavily před ně, zatímco Elain, Birgitte a Essande vstoupily.
Za vysokými okny byla tma, pokud se zrovna nezablýsklo, ale všechny kandelábry u zdí a kolem vysokých bílých sloupů, táhnoucích se v řadách podél stěn, byly zapálené. V rozlehlém prostoru se ozývalo hlasité, pravidelné cákání, jak voda kapala do obyčejného dřevěného vědra pod jedním oknem s barevnými skly, zasazeným ve stropě ve výšce deseti sáhů, kde se jednomu z kráčejících Bílých lvů leskly kapky podél praskliny poblíž bitevních výjevů a tváří prvních andorských královen. Jako vždycky v tomto sále měla Elain pocit, že ji ty ženy cestou po červených a bílých dlaždicích soudí. Ony vybudovaly Andor díky své bystré mysli a krvi svých synů a manželů, na počátku jen s jediným městem, a z trosek říše Artuše Jestřábí křídlo vytvořily silný národ. Měly právo soudit každou ženu, která usedla na Lví trůn. Nicméně tušila, že tam jejich portréty umístili, aby každá královna cítila, jak jsou její činy poměřovány historií.
Samotný trůn seděl na stupínku z bílého mramoru na druhém konci sálu, vyřezávaný a pozlacený, velký právě pro ženu, přesto masivní, na nohách zakončených lvími tlapami. Bílý lev, vyskládaný z měsíčních kamenů na poli třpytivých rubínů na vysokém opěradle, byl vidět nad hlavou i té nejvyšší ženy, jež by na trůn usedla. Dyelin už stála pod stupínkem a dívala se, jak Sylvase rozmlouvá s Konailem a Katalyn, zatímco Branlet s Perivalem pozorně poslouchali. Perival si prohrábl vlasy a kývl. Měla Dyelin pochyby i ohledně Sylvase? Lir a Karind stáli stranou od ostatních i od sebe a ani se na sebe nepodívali. Jelikož byli spojenci proti Elain, nechtěli, aby si myslela, že jsou stále ve spojení. Essande se připojila ke sloužícím v livrejích osmi ostatních rodů, shromážděným kolem stolu s vysokými stříbrnými džbány s vínem a čajem. To v tomto kontextu znamenalo neformální chování. Každý si na shromáždění přivede jednoho sluhu. U formálního sezení by veškeré služebnictvo poskytovala Elain a Velký sál by byl nacpaný všemi šlechtici z Caemlynu i z táborů pod ním.