„Myslím, že to neudělá,“ poznamenala Berelain a připlula blíž s vyhrnutou sukní. „Má velmi venkovské způsoby. Dovolíš mně?“
Galina netrpělivě kývla. O nic nešlo, i když ta žena nebude mít příliš přesvědčivé… Zatmělo se jí před očima, a když začala znovu vidět, lehce se kymácela. V ústech cítila krev. Zvedla si ruku ke tváři a ucukla.
„Příliš tvrdě?“ vyptávala se znepokojeně Berelain.
„Ne,“ zamumlala Galina a snažila se udržet hladkou tvář. Kdyby dokázala usměrňovat, utrhla by té ženské hlavu! Pochopitelně kdyby dokázala usměrňovat, nic z toho by nebylo nutné. „Teď na druhou tvář. A ať mi někdo dovede koně.“
Vjela do lesa s Muranďanem na místo, kde spadlo několik velkých, divně posekaných stromů, a byla si jistá, že pro ni bude těžké použít jeho díru ve vzduchu, ale když muž vytvořil svislou modrostříbmou čáru, která se rozšířila a objevil se prudký svah, vůbec na saidín nemyslela, jen pobídla Rychlou do otvoru. Nemyslela na nic kromě Theravy.
Skoro zavyla, když si uvědomila, že je na opačné straně hřebene nad táborem. Snažila se předhonit zapadající slunce. A závod prohrála.
Naneštěstí měla pravdu. Therava nepřijímala omluvy. A modřiny ji zvlášť rozčílily. Ona sama Galině tvář nikdy nezhyzdila. Co následovalo, se snadno vyrovnalo těm nočním můrám. A trvalo to mnohem déle. Občas, když křičela nejhlasitěji, téměř zapomněla na zoufalou nutnost získat hůl. Ale držela se jí. Získá hůl, zabije Faile a její přátele a bude volná.
Egwain se pomalu probírala k vědomí, a jak byla zmatená, měla stěží dost duchapřítomnosti, aby nechala oči zavřené. Předstírat, že je dosud v bezvědomí, bylo snadné. Hlavu měla položenou na rameni jakési ženy, a i kdyby se snažila, nedokázala by ji zvednout. Ležela na rameni Aes Sedai, cítila její schopnost. Měla pocit, že má místo mozku vlnu, myslelo jí to pomalu a nedokázala se soustředit. Končetiny skoro necítila. Vlněné jezdecké šaty a plášť měla suché, třebaže se prve namočila v řece. To se dalo snadno zvládnout s pomocí jediné síly. Ale nebylo příliš pravděpodobné, že jí vodu ze šatů vymačkaly pro její pohodlí. Seděla, vklíněná mezi dvě sestry, z nichž jedna používala květinovou voňavku, a obě ji podpíraly. Podle toho, jak se vše kymáčelo, a protože byl slyšet dusot kopyt na dláždění, musely být v kočáře. Opatrně pootevřela oči do úzkých škvírek.
Záclonky byly roztažené, třebaže tu byly cítit hnijící odpadky, takže zjevně bylo lepší nechat je zatažené. Hnijící odpadky! Jak mohl Tar Valon takhle dopadnout? Takové zanedbávání města bylo samo o sobě dostatečným důvodem, proč by měla být Elaida sesazena. Okénky pronikalo měsíční světlo, takže nejasně rozeznávala tři další Aes Sedai, sedící naproti ní na zadním sedadle kočáru. I kdyby nevěděla, že dokážou usměrňovat, jejich šátky s třásněmi by jí to potvrdily. V Tar Valonu nosit šátek s třásněmi mohlo pro každou ženu, jež nebyla Aes Sedai, znamenat nepříjemnosti. Zvláštní, sestra nalevo jako by se choulila ke straně, odtahovala se od druhých dvou, a i když se ty dvě k sobě netlačily, seděly hodně blízko sebe, jako by se kontaktu se třetí Aes Sedai vyhýbaly. Zvláštní.
Najednou si uvědomila, že není odstíněná. Byť byla zcela otupená, tohle nedávalo naprosto žádný smysl. Určitě cítily její sílu, stejně jako ona cítila jejich, a ačkoliv žádná nebyla vyloženě slabá, Egwain si myslela, že kdyby to udělala hodně rychle, přemohla by všech pět. Pravý zdroj byl jasným sluncem hned mimo zorné pole a volal na ni. První otázkou bylo, opováží se to zatím zkoušet? Vzhledem k tomu, v jakém stavu byla její hlava, jako by se po kolena brodila blátem, nebylo jisté, zda by se jí podařilo uchopit saidar, a ony by to okamžitě poznaly, i kdyby neuspěla. Lepší bude chvilku počkat, než se trochu vzpamatuje. Druhou otázkou bylo, jak dlouho se odváží čekat? Neodstíněnou ji určitě nenechají věčně. Zkusmo zavrtěla prsty v pevných kožených střevících a potěšilo ji, že se poslušně pohnuly. Do nohou a rukou se jí pomalu vracel cit. Myslela si, že už by dokázala zvednout hlavu. Ať jí daly cokoliv, účinky odeznívaly. Jak dlouho?
Události ji předběhly, když se tmavovlasá sestra sedící uprostřed naproti ní předklonila a vrazila jí takovou facku, až přepadla do klína ženě, o niž se opírala. Ruka se jí sama zvedla k pálící tváři. Tolik k předstírání bezvědomí.
„To nebylo nutné, Kateřino,“ zachraptěla sestra nad ní a pomohla jí zase si sednout. Ukázalo se, že přece jen dokáže zvednout hlavu. Kateřino. To bude Kateřina Alruddin, červená. Z nějakého důvodu jí připadalo důležité zjistit, kdo jsou její věznitelky, třebaže o Kateřině nevěděla nic kromě jména a adžah. Sestra, na kterou spadla, měla žluté vlasy a tvář jako měsíc patřila cizince. „Myslím, že jsi jí toho ločidla dala moc,“ pokračovala.
Egwain zamrazilo. Takže tohle do ní nalily! Zapátrala ve vzpomínkách po všem, co jí o tom odporném nálevu vykládala Nyneiva, ale pořád jí to moc nemyslelo. Bylo to však o něco lepší. Nyneiva v každém případě říkala, že účinky ločidla odeznívají delší dobu.
„Dala jsem jí přesnou dávku, Felaano,“ prohlásila suše sestra, která jí dala facku, „a jak vidíš, je přesně v tom stavu, v jakém by měla být. Chci, aby do Věže mohla vstoupit sama. Rozhodně ji nebudu zase nosit.“ Naštvaně se zamračila na sestru po Egwainině levici, která jen zavrtěla hlavou. To byla Pritalle Nerbaijan, žlutá, jež dělala, co mohla, aby se vyhnula výuce novicek, a když musela, dávala jasně najevo, jak se í to nelíbí.
„Nechat mého Harrila, aby ji nesl, by se rozhodně nehodilo,“ prohlásila chladně. Vlastně ledově. „Já budu ráda, když bude moct jít po svých, ale pokud ne, budiž. V každém případě se těším, až ji předáme ostatním. Jestli ji už nechceš nosit, Kateřino, já zase nechci prostát půl noci na hlídce u kobek.“ Katerina jen zavrtěla hlavou.
Kobky, no ovšem. Míří do jedné z těch malých, tmavých místností v prvním poschodí ve sklepení Věže. Elaida ji obviní, že se neprávem vydávala za amyrlin. Trestem za to je smrt. Zvláštní, vůbec se nebála. Možná to bylo tou bylinou. Ustoupí Romanda nebo Lelaine a nechají po její smrti někoho pozvednout na amyrlinin stolec? Nebo se budou dál rvát mezi sebou, až celá vzpoura skončí a zahyne na úbytě a sestry se připlazí zpátky k Elaidě? Smutné pomyšlení. Velice smutné. Jestli ale dokáže cítit smutek, tak ločidlo nepotlačuje její pocity. Proč se tedy nebojí? Pohladila prsten s Velkým hadem. Tedy, pokusila se o to, a zjistila, že je pryč. Zmocnil se jí hněv, a pořádný. Můžou ji klidně zabít, ale nepopřou, že je Aes Sedai.
„Kdo mě zradil?“ zeptala se a potěšilo ji, že mluví klidně a vyrovnaně. „Ničemu to neublíží, když mi to řeknete, protože jsem vaše zajatkyně.“ Sestry na ni civěly, jako kdyby je překvapilo, že umí mluvit.
Katerina se lhostejně předklonila a zvedla ruku, ale přimhouřila oči, když ji světlovlasá Felaana zarazila dřív, než mohla na Egwain ruku vztáhnout.
„Bezpochyby bude popravena,“ pronesla rázně, „ale je novicka Věže a nikdo z nás nemá právo ji bít.“
„Dej tu ruku pryč, hnědá,“ zasyčela Katerina a překvapivě ji obklopilo světlo saidaru.
Okamžitě obklopilo i všechny ostatní ženy v kočáře kromě Egwain. Dívaly se po sobě jako cizí kočky připravené po sobě skočit a vytasit drápy. Ne, ne všechny. Katerina a vyšší sestra vedle ní se na sebe ani nepodívaly. Pro ostatní však měly zamračených pohledů dost a dost. Co se to tu pod Světlem děje? Vzájemné nepřátelství bylo téměř hmatatelné. Vzduch zhoustl napětím, že se téměř dal krájet.