Po chvíli Felaana pustila Katerinino zápěstí a opřela se, ale žádná pravý zdroj nepustila. Všechny měly v měsíčním světle vyrovnané tváře, nicméně hnědá zatínala ruce do šátku a sestra odklánějící se od Kateriny si neustále uhlazovala suknice.
„Už bylo načase, myslím,“ usekla Katerina a setkala štít. „Nechceme, abys zkoušela něco… marného.“ Usmívala se zle. Egwain si jenom povzdechla, když se na ni tkanivo sneslo. Pochybovala, že by zatím ještě dokázala obejmout saidar, a proti pěti už plnými jediné síly by měla úspěch jenom chvilku. Ale její mírná reakce červenou zřejmě zklamala. „Tohle je možná tvoje poslední noc na světě,“ pokračovala. „Nepřekvapilo by mě, kdyby tě zítra nechala Elaida utišit a popravit.“
„Nebo ještě dnes v noci,“ dodala její hubená společnice a kývla. „Myslím, že Elaida se nemůže dočkat, až se tě zbaví.“ Na rozdíl od Kateriny jen sdělovala fakt, ale určitě to byla další červená. A pozorovala ostatní sestry, jako by si myslela, že by se o něco mohly pokusit ony. Velice zvláštní!
Egwain zachovala klid, odpírala jim reakci, na niž čekaly. Byla odhodlaná zachovat si důstojnost až na popravčí špalek. Ať už se jí jako amyrlin dařilo nebo ne, zemře tak, jak se na amyrlin sluší.
Žena odtahující se od obou červených promluvila a její silný arafelský přízvuk Egwain pomohl si tu tvrdou, úzkou tvář, kterou v měsíčním světle neviděla zřetelně, zařadit. Beriša Terakuni, šedá, vyhlášená nejpřísnějším, často nejdrsnějším výkladem zákona. Pochopitelně vždycky doslova, ale nikdy ani s nádechem slitování. „Dneska ne, ani zítra, Barasine, pokud nechce svolat přísedící uprostřed noci, a ony nebudou ochotné přijít. Tohle vyžaduje nejvyšší dvůr a není to záležitost několika minut či hodin. A sněmovna je mnohem méně ochotná Elaidě vyhovět, než by si přála, což není divu. Holka bude souzena, ale sněmovna se k tomu sejde, až bude chtít, řekla bych.“
„Sněmovna přijde, až ji Elaida zavolá, nebo je nechá všechny konat pokání, až si budou přát, aby ji poslechly,“ ohrnula nos Katerina. „Podle toho, jak Jala a Merym odcválaly, když jsme uviděly, koho jsme chytily, už to Elaida ví, a vsadím se, že kvůli téhle vytáhne přísedící z postelí vlastníma rukama, pokud bude muset.“ Zatvářila se samolibě a zároveň jedovatě. „Třeba tě jmenuje do Křesla odpuštění. Bude se ti to líbit?“
Beriša se rozčileně narovnala a upravila si šátek. V některých případech čekalo Křeslo odpuštění stejný trest jako tu, kterou bránilo. Možná to takové obvinění vyžaduje. Třebaže se Siuan snažila, seč mohla, aby dokončila její vzdělání, Egwain si nemohla vzpomenout.
„Já chci slyšet,“ pronesla šedá po chvíli a ženy naproti sobě okatě ignorovala, „co jsi udělala s tím řetězem? Jak se to dá odčinit?“
„Nijak,“ odtušila Egwain. „Musíte už vědět, že je to cuendillar. Ten nezlomí ani jediná síla, jenom ho posílí. Asi byste ho mohly prodat, pokud rozbouráte dost velký kus přístavní hradby, abyste ho dokázaly odstranit. Pokud si tedy někdo může dovolit tak velký cuendillar. Nebo pokud ho vůbec někdo bude chtít.“
Tentokrát Kateřině nikdo nezabránil ji udeřit, a to velmi tvrdě. „Drž zobák!“ štěkla červená.
To vypadalo jako dobrá rada, pokud by se nechtěla nechat blbě mlátit. Už cítila v ústech krev. A tak mlčela a v kočáře se rozhostilo ticho. Ostatní zářily saidarem a podezíravě se prohlížely. Bylo to neuvěřitelné! Proč vůbec Elaida pro tento úkol vybrala ženy, které se tak očividně nesnášejí? Na tom nezáleží. Jestli jí Elaida dovolí přežít dnešní noc, aspoň by mohla dát Siuan vědět, co se jí stalo – a nejspíš i Leaně. Mohla by jim sdělit, že byly zrazeny. A modlit se, aby Siuan zrádkyni vystopovala. Modlit se, aby se vzpoura nerozpadla. Hned se za to krátce pomodlila. Bylo to mnohem důležitější než to druhé.
Než kočí přitáhl opratě, vzpamatovala se natolik, aby mohla za Kateřinou a Pritalle vystoupit bez pomoci, třebaže se cítila trochu ztuhlá. Dokázala se postavit, ale pochybovala, že by měla sílu utíkat, tedy ne že by se jí podařilo udělat více než pár kroků. A tak klidně stála vedle lakovaného kočáru a čekala stejně trpělivě jako čtyřspřeží v chomoutech. Nakonec i ona byla jistým způsobem v chomoutu. Bílá věž se nad nimi tyčila, bledý sloup zvedající se do noci. Svítilo se jen za několika málo okny, ale z nich byla většina až téměř pod střechou, možná v pokojích, kde přebývala Elaida. Bylo to velice zvláštní. Egwain byla zajatkyně a pravděpodobně už jí nezbývalo moc života, ale měla pocit, že se vrátila domů. Věž jako by obnovila její elán.
Dva lokajové v livreji Věže s plamenem Tar Valonu na prsou, kteří seskočili za kočárem a rozvinuli schůdky, podávali ruku v bílé rukavici každé vystupující ženě, ale jenom Beriša toho využila, a jen proto, že se tak dostala rychle ven a mohla se podívat po ostatních sestrách, usoudila Egwain. Barasine po nich vrhla takový pohled, že jeden slyšitelně polkl a druhý zbledl. Felaana se dívala po ostatních a jenom netrpělivě mávla rukou. Všech pět stále drželo saidar, i tady.
Byli právě u hlavního zadního vchodu, mramorového schodiště s kamenným zábradlím, sestupujícího z prvního poschodí pod čtyřmi bronzovými lucernami vrhajícími kaluže mihotavého světla, a k jejímu překvapení stála pod schody jedna novicka, choulící se v chladu do bílého pláště. Zpola čekala, že je bude osobně čekat Elaida, aby se mohla škodolibě radovat z jejího zajetí, obklopená družinou patolízalů. Novicka byla Nicola Treehill, což bylo další překvapení. Poslední místo, kde by uprchlici hledala, byla Bílá věž samotná.
Podle toho, jak Nicola vykulila oči, když z kočáru vystoupila Egwain, byla překvapená víc než ona, ale hned sestrám předvedla chvatné pukrle. „Amyrlin říkala, že… že ji máš předat správkyni novicek, Kateřino Sedai. Silviana Sedai prý má svoje příkazy.“
„Takže dnes večer alespoň dostaneš výprask březovou metlou,“ zamumlala Katerina s úsměvem. Egwain napadlo, jestli ta ženská nenávidí osobně ji nebo to, co představuje, nebo prostě nenávidí všechny. Březová metla. Sama to ještě nikdy neviděla, ale slyšela popisy. Znělo to velice bolestivě. Podívala se Kateřině klidně do očí a tu po chvíli úsměv přešel. Zatvářila se, jako by ji chtěla znovu uhodit. Aielové vědí, jak se vyrovnat s bolestí. Přijmou ji, poddají se jí, aniž by s ní bojovali nebo se pokoušeli potlačit křik. Třeba to pomůže. Moudré říkaly, že tak lze bolest setřást, aniž by na člověka působila.
„Jestli to chce Elaida zbytečně protahovat, tak už mě tady dnes v noci nic nečeká,“ prohlásila Felaana a na všechny včetně Nicoly se zamračila. „Jestli má být holka utišená a popravená, to by mělo stačit.“ Zvedla si sukně a proběhla kolem Nicoly do schodů. Opravdu utíkala! Ještě když mizela uvnitř, obklopovala ji záře saidaru.
„Souhlasím,“ pronesla chladně Pritalle. „Harrile, půjdu s tebou ustájit Krvavé kopí.“ Tmavý, podsaditý muž, jenž se vynořil ze tmy s vysokým ryzákem, se jí uklonil. Tvář měl jako z kamene a na sobě chameleonský plášť strážce, takže to vypadalo, že tam skoro není, když se nehýbal, až když se pohnul, objevily se barvy. Mlčky odvedl Pritalle do tmy a jenom se ohlížel přes rameno kvůli bezpečí. I Pritalle stále obklopovala záře. Něco Egwain unikalo.