„Měla jsem tušit, že to budeš ty,“ pronesla Karlinja chladně s pěstmi v bok. Nikdy nebyla příjemná, ale teď jí lokny, nedosahující ani k ramenům, rámovaly tvář jako vytesanou z ledu téměř stejně světlého, jako byly její šaty. „Nedovolím, abys poslouchala mé soukromé hovory, Siuan.“ No ano, myslely si, že je konec.
Kulatolící Morvrin se kupodivu netvářila nepřítomně ani ospale, i když měla hnědé šaty pomačkané. Obešla kulatý stolek, na němž na lakovaném podnose stál vysoký stříbrný džbán a pět stříbrných pohárů. Sáhla do váčku u pasu a vrazila Siuan do ruky hřeben vyřezaný z rohoviny. „Jsi celá rozcuchaná, ženská. Uprav si vlasy, než si tě nějaký trouba splete s holkou z krčmy a pokusí se posadit si tě na koleno.“
„Egwain a Leana jsou naživu a uvězněné ve Věži,“ oznámila Siuan klidněji, než se cítila. Holka z krčmy? Sáhla si na vlasy a zjistila, že druhá žena měla pravdu. Hned hrábla hřebenem do toho vrabčího hnízda. Když chcete, aby vás ostatní brali vážně, nemůžete vypadat, jako kdybyste se muchlali v uličce. Měla s tím už tak dost potíží, a bude mít ještě pár let poté, co znovu položí ruce na hůl přísah. „Egwain ke mně promluvila ve snu. Podařilo se jim zablokovat přístavy, ale chytili je. Kde jsou Beonin s Nisao? Jedna z vás ať pro ně doběhne. Nechci měřit stejnou rybu dvakrát.“ Tak. Jestli si myslí, že se zbavily přísah i Egwaininých rozkazů, aby ji poslouchaly, tohle by je mělo vyvést z omylu. Až na to, že se žádná nepohnula, aby poslechla.
„Beonin chtěla jít spát,“ prohlásila klidně Morvrin a prohlížela si Siuan. Velmi pozorně si ji prohlížela. Za klidnou tváří skrývala bystrý mozek. „Byla na řeči už příliš unavená. A proč bychom měly říkat Nisao, aby se k nám připojila?“ Na to se Myrelle zamračila, protože byla kamarádka Nisao, ale druhé dvě Aes Sedai kývly na souhlas. Nepovažovaly Beonin za součást spolku, třebaže složila stejnou přísahu věrnosti jako ony. Podle Siuanina názoru si tyhle ženy nikdy nepřestaly myslet, že by nějak mohly řídit události, i poté, co se jim kormidlo už dávno vymklo z rukou.
Šeriam vstala, jako by chtěla vyběhnout, dokonce si vykasala sukně, ale to nemělo nic společného se Siuaniným příkazem. Hněv zmizel, nahradila ho dychtivost. „Prozatím je rozhodně nepotřebujeme. ‚Uvězněné‘ znamená, že jsou v kobkách hluboko pod sněmovnou a čekají na soud. Můžeme tam odcestovat a osvobodit je dřív, než Elaida zjistí, co se děje.“
Myrelle důrazně kývla, vstala a chtěla si rozvázat pásek u županu. „Myslím, že strážce bychom měly nechat tady. Na tohle je nebudeme potřebovat.“ Natáhla hlouběji z pravého zdroje, už se připravovala.
„Ne!“ štěkla Siuan a trhla sebou, jak se jí hřeben zachytil ve vlasech. Občas ji napadlo, že si je ostříhá, ale Gareth jí je pochválil, řekl, že se mu velice líbí, jak se jí otírají o ramena. Světlo, copak před ním neunikne ani tady? „Egwain nebudou soudit a není v kobkách. Nechtěla mi říct, kde přesně je, akorát říkala, že ji neustále hlídají. A dala rozkaz, že se nikdo nemá pokoušet ji zachraňovat.“
Ostatní ženy na ni zíraly v šokovaném tichu. Pravdou bylo, že ona sama se s Egwain kvůli tomu pohádala, ale zbytečně. Byl to rozkaz vydaný amyrlin, a s plnou mocí.
„Co říkáš, je naprosto iracionální,“ prohlásila nakonec Karlinja. Stále mluvila chladně a tvářila se vyrovnaně, ale zbytečně si uhlazovala bílou vyšívanou sukni. „Kdybychom my chytily Elaidu, soudily bychom ji a nejspíš utišily.“ Kdyby. Jejich pochybnosti a strach ještě nebyly rozptýleny. „A protože ona má Egwain, určitě udělá totéž. Nepotřebuju Beonin, aby mi řekla, co v tomto ohledu praví zákon.“
„Musíme ji zachránit, bez ohledu na to, co chce ona!“ Šeriam mluvila stejně ohnivě jako Karlinja chladně a v zelených očích jí jiskřilo. Ruce zatínala do sukní. „Neuvědomuje si, v jakém je nebezpečí. Musí být v šoku. Naznačila nějak, kde ji drží?“
„Nepokoušej se před námi něco skrývat, Siuan,“ dodala rázně Myrelle. Její oči byly jako oheň a na důraz trhla za hedvábný pásek. „Proč tají, kde ji drží?“
„Ze strachu, že uděláte, co se Šeriam navrhujete.“ Siuan vzdala boj s rozcuchanými vlasy a hodila hřeben na stůl. Nemohla zde stát a česat se a čekat, že jí budou věnovat pozornost. Vrabčí hnízdo bude muset stačit. „Hlídají ji, Myrelle. Sestry. A nevzdají se jí snadno. Jestliže se pokusime ji zachránit, budou umírat Aes Sedai rukama Aes Sedai, ale to už se nesmí stát, jinak se rozplynou veškeré naděje na mírové urovnání rozkolu ve Věži. Nesmíme dovolit, aby se to stalo znovu, takže žádná záchrana nebude. A netuším, proč se Elaida rozhodla, že ji nebude soudit.“ Egwain v tomto ohledu mluvila mlhavě, jako by tomu sama pořádně nerozuměla. Jinak se však vyjádřila jasně, což by neudělala, pokud by si nebyla naprosto jistá.
„Mírové,“ zamumlala Šeriam a znovu se posadila na kavalec. Znělo to nesmírně hořce. „Byla vůbec někdy naděje, že to půjde? Elaida zrušila modré adžah! Jaká je potom šance na mír?“
„Elaida nemůže jen tak zrušit adžah,“ podotkla Morvrin, jako by to mělo něco společného s projednávanou věcí. Poplácala Šeriam po rameni, ale zrzka její ruku smetla.
„Vždycky je zde naděje,“ ozvala se Karlinja. „Přístavy jsou zablokované, to posílilo naši pozici. Každé ráno probíhá vyjednávání…“ Ustaraně se odmlčela, nalila si čaj a napila se, aniž by si ho osladila medem. Zablokování přístavů nejspíš samo o sobě ukončí vyjednávání, i když ne že by se vyjednavačky někam dostávaly. Nechá je Elaida pokračovat, když teď má v rukou Egwain?
„Nechápu, proč Elaida nepostaví Egwain před soud,“ zabručela Morvrin, „protože ji může snadno odsoudit, ale zůstává faktem, že je vězeňkyně.“ Nebyla vzteklá jako Šeriam s Myrelle, ani chladná jako Karlinja. Prostě předkládala fakta a jen u toho tiskla rty. „Jestli ji nechce soudit, takji chce určitě zlomit. Ukázala, že je silnější, než jsem si zprvu myslela, ale nikdo není tak silný, aby odolal Bílé věži, když se rozhodne ho zlomit. Musíme zvážit následky, pokud ji nedokážeme dostat dřív ven.“
Siuan zavrtěla hlavou. „Nedostane dokonce ani výprask, Morvrin. Netuším proč, ale nechtěla by po nás, abychom ji nechaly být, kdyby ji měly mučit—“
Odmlčela se, protože se odhrnula stanová chlopeň a vstoupila Lelaine Akaši, šátek s modrými třásněmi přehozený přes ramena. Šeriam vstala, třebaže nemusela. Lelaine byla přísedící, ale Šeriam byla kronikářka. Jenomže Lelaine byla v modře prostřihávaném sametu působivá i přes útlý pas, ztělesněná důstojnost, a působila ještě autoritativněji než obvykle. Byla dokonale učesaná, mohla po dobrém nočním spánku vstupovat do sněmovny.
Siuan se otočila ke stolu a popadla džbán, jako by to předvídala. Normálně v této společnosti jen nalévala čaj a mluvila, pokud se jí někdo zeptal. Když zůstane potichu, vyřídí Lelaine, co chce, s ostatními a na ni se ani nepodívá. Málokdy se na ni dívala.
„Myslela jsem, že ten kůň venku je tentýž, na kterém jsem tě viděla přijíždět, Siuan.“ Lelaine přelétla pohledem po ostatních sestrách, jež teď nasadily dokonale vyrovnaný výraz. „Nevyrušuju?“