„Siuan říkala, že Egwain žije,“ pronesla Šeriam, jako by v přístavu sdělovala cenu okouna z delty. „I Leana. Egwain se Siuan mluvila ve snu. Odmítá se nechat zachránit.“ Myrelle po ní úkosem koukla, ale Siuan by ji nejradši praštila po hlavě! Lelaine by sice nejspíš sama vzápětí vyhledala, ale řekla by jí to sama, nevysypala by to takhle rovnou na molo. Poslední dobou se Šeriam chovala přelétavé jako mladší novicka.
Lelaine našpulila rty a upřela oči jako nebozezy na Siuan. „To řekla? Měla bys nosit svou štolu, Šeriam. Jsi přece kronikářka. Projdeš se se mnou, Siuan? Už je to dávno, co jsme si promluvily o samotě.“ Jednou rukou odhrnula chlopeň a přenesla pronikavý pohled na ostatní sestry. Šeriam se začervenala, jak to dokážou jen zrzky, a z měšce u pasu honem vytáhla štolu, kterou si položila přes ramena. Myrelle a Karlinja však Lelainin pohled upřeně opětovaly. Morvrin si konečkem prstu poklepávala na kulatou bradu, jako by ostatní nevnímala. Možná je nevnímala. Byla už prostě taková.
Došly jí Egwaininy rozkazy? Siuan se ani nemohla přesvvědčit, když odkládala džbán. Návrh od sestry Lelainina postavení, ať už byla přísedící nebo ne, byl pro někoho v Siuanině postavení rozkazem. Popadla plášť, zvedla si sukně, vyšla ven a cestou poděkovala Lelaine, že jí drží vchod otevřený. Světlo, doufala, že ty hlupačky poslouchaly, co jim říkala.
Nyní venku stáli čtyři strážci, jeden z nich byl Lelainin Burin, malý Domanec s měděnou pletí, zabalený ve strážcovském plášti, až skoro nebyl vidět, a Avara nahradil další Myrellin, Nuhel Dromand, vysoký, rozložitý, s illiánskou bradkou a oholeným horním rtem. Vypadal by jako socha, nebýt mlhy pod nosem. Arinvar se poklonil Lelaine, rychle a formálně. Nuhel s Jorim dál hlídali, stejně jako Burin.
Uzel na otěžích Noční lilie trvalo stejně dlouho rozvázat jako zavázat, ale Lelaine trpělivě čekala, než se Siuan narovná s otěžemi v rukou, načež pomalu vykročila po dřevěném chodníku kolem tmavých stanů. Tvář jí ve tmě nebyla vidět. Neuchopila jedinou sílu, takže to Siuan nemohla udělat taky. S Burinem za patami šla Siuan vedle Lelaine, vedla si kobylu a mlčela. Začít musela přísedící, a nejenom proto, že byla přísedící. Siuan potlačovala nutkání ohnout krk, aby se snížila o ten coul, o který druhou ženu převyšovala. Málokdy teď vzpomínala na dobu, kdy bývala amyrlin. Stala se znovu Aes Sedai, a k tomu patřilo zapadnout na místo mezi sestrami. Ten zatracený kůň se jí otíral nosem o ruku, jako by se považoval za mazlíčka, a ona si přendala otěže do druhé ruky, aby si tu první mohla otřít. Špinavé, slintající zvíře. Lelaine si ji úkosem prohlížela a Siuan zrudla. Instinktivně.
„Zvláštní kamarádky to máš, Siuan. Myslím, že některé z nich tě chtěly poslat pryč, když ses objevila v Salidaru. Šeriam bych chápala, i když to, že teď stojí o tolik výš než ty, je určitě trapné. To byl hlavní důvod, proč jsem se ti já sama vyhýbala, abych se vyhnula té trapnosti.“
Siuan málem spadla brada. To se téměř přiblížilo něčemu, o čem se nikdy nemluvilo, téměř, přestupek, který by od této ženy nikdy nečekala. Od sebe možná – zapadla na své místo, ale nemohla popřít, kdo je – od Lelaine však nikdy!
„Doufám, že se opět spřátelíme, Siuan, i když pochopím, pokud to nepůjde. Dnešní setkání potvrzuje, co mi řekla Faolain.“ Lelaine se zasmála a sepjala ruce v pase. „Neškleb se tak, Siuan. Ona tě nezradila, aspoň ne schválně. Jenom jí něco uklouzlo, a já na ni zatlačila. Dost tvrdě. Není to vhodný způsob, jak zacházet se sestrou, ale ona je jenom přijatá novicka, dokud neprojde zkouškou. Bude z ní skvělá Aes Sedai. Velice neochotně mi prozradila, co mohla. Jenom útržky a pár jmen, ale dala jsem si to dohromady s tebou na tom shromáždění, takže jsem si udělala celý obrázek. Zřejmě už ji můžu pustit. Rozhodně už mě nikdy nebude špehovat. Ty a ty tvoje kamarádky jste Egwain velice věrné, Siuan. Budeš stejně věrná i mně?“
Tak proto to vypadalo, že se Faolain schovává. Kolik útržků odhalila, když na ni Lelaine zatlačila? Nevěděla všechno, bude však lepší předpokládat, že Lelaine to ví. I s tváří ve stínu to bylo jasné. Siuan se musela připravit ke střetu s druhou ženou. Některé instinkty jsou u Aes Sedai příliš silné. „Jsem ti věrná jako přísedící za mé adžah, ale Egwain al’Vere je amyrlin.“
„To taky je.“ Lelaine se tvářila nevzrušeně, nakolik na ni Siuan viděla. „Mluvila s tebou ve snu? Pověz mi, co víš o tom, v jaké situaci se nachází, Siuan.“ Siuan se přes rameno ohlédla na strážce. „Jeho si nevšímej,“ napomenula ji přísedící. „Nemám před Burinem žádné tajemství už dvacet let.“
„Ve snu,“ souhlasila Siuan. Rozhodně nehodlala přiznat, že jen proto, aby ji zavolala do Salidaru v Tel’aran’rhiodu. Neměla mít u sebe ten prsten. Sněmovna by jí ho okamžitě sebrala, kdyby to zjistila. Klidně – přinejmenším navenek – sdělila Lelaine všechno, co pověděla Myrelle a ostatním, a víc. Ale ne všechno. Ne že šlo o jistou zradu. Která musela vzejít ze samotné sněmovny – nikdo jiný o plánu na zablokování přístavů nevěděl – ale dotyčná nemohla vědět, že zrazuje Egwain. Jenom to, že pomáhá Elaidě, což bylo samo o sobě záhadou. Proč by některá z nich chtěla pomáhat Elaidě? Od začátku se povídalo o tajných Elaidiných pomahačkách, ale ona sama tu představu už dávno zapudila. Každá modrá si určitě přála Elaidu sesadit, ale dokud nezjistí, kdo je za to zodpovědný, žádná přísedící ani modrá se nedozví všechno. „Svolala na zítra zasedání sněmovny… ne, bude to dnes v noci, až zazní poslední,“ dokončila. „Ve Věži, ve věžové sněmovně.“
Lelaine se rozesmála tak silně, až si musela setřít slzy z očí. „To stojí za to. Sněmovna se sejde rovnou Elaidě pod nosem. Nejradši bych jí to řekla, jen abych viděla její obličej.“ Stejně náhle se zase zatvářila vážně. Lelaine měla smích vždy připravený, kdykoliv se rozhodla zasmát se, ale v jádru byla vždy vážná. „Takže Egwain si myslí, že se adžah obracejí proti sobě navzájem. To není možné. Viděla jen hrstku sester, jak jsi říkala. Přesto by stálo za to podívat se příště do Tel’aran’rhiodu. Snad někdo něco objeví v obydlí adžah, místo aby se pořád všechny soustředily na Elaidinu pracovnu.“
Siuan stěží potlačila úšklebek. Hodlala si v Tel’aran’rhiodu trochu zapátrat sama. Kdykoliv se ve světě snů vydala do Věže, vypadala jinak a měla jiné šaty pokaždé, kdykoliv zahnula za roh, ale teď si bude muset dávat větší pozor než obvykle.
„Odmítnout záchranu je asi rozumné, dokonce chvályhodné – nikdo nechce žádné další mrtvé sestry – nicméně velice riskantní,“ pokračovala Lelaine. „Žádný soud, a dokonce ani výprask ne? Jakou hru to Elaida hraje? Myslí si, že ji přinutí hrát znovu přijatou? To není moc pravděpodobné.“ Avšak kývla si, jako by o tom přemýšlela.
Hovor mířil nebezpečným směrem. Jestli sestry přesvědčí samy sebe, že vědí, kde by Egwain mohla být, zvyšovala se tím pravděpodobnost, že se ji někdo pokusí dostat ven bez ohledu na stráže Aes Sedai. Zkoušet to na špatném místě by mohlo být stejně nebezpečné jako na správném, pokud ne víc. Ahorší bylo, že Lelaine něco opomíjela.
„Egwain svolala zasedání sněmovny,“ ozvala se Siuan kysele. „Půjdeš?“ Odpovědí jí bylo káravé mlčení, a jí znovu zahořely tváře. Některé věci byly opravdu hluboce zakořeněné.
„Pochopitelně že půjdu,“ připustila Lelaine nakonec. Přímé prohlášení, ale až po odmlce. „Půjde celá sněmovna. Egwain al’Vere je amyrlin a máme vyhovující snový ter’angrial. Možná nám vysvětlí, jak se chce udržet, pokud ji Elaida hodlá zlomit. To mě opravdu zajímá.“