Nad další zprávou zvedla obočí. „Krysy uvnitř Věže?“ To už nebylo jen vážné! Tohle mělo být hlášeno jako první! „Ať někdo zkontroluje ochrany, Tamo.“ Ochranná kouzla držela od zbudování Věže, ale po třech tisících letech mohla zeslábnout. Kolik krys je špehy Temného?
Ozvalo se zaťukání na dveře a vzápětí se objevila baculatá přijatá Anemara, která roztáhla pruhované sukně v hlubokém pukrleti. „Zlíbí-li se ti, matko, Felaana Sedai a Negaine Sedai přivedly ženu, kterou našly, jak se potuluje po Věži. Prý chce amyrlininu stolci předložit petici.“
„Řekni jí, ať počká, a nabídni jí čaj, Anemaro,“ rozkázala rázně Tama. „Matka je zaneprázdněná—“
„Ne, ne,“ přerušila ji Elaida. „Pošli je dál, dítě. Pošli je dál.“ Už to bylo dlouho, co jí někdo předložil petici. Byla ochotná žádost splnit, pokud nebude příliš nesmyslná. Snad to znovu nahodí celou činnost. Taky už bylo pořádně dlouho, co za ní nějaká sestra přišla, aniž by si ji předvolala. Ty dvě hnědé snad ukončí období sucha.
Do místnosti však vstoupila pouze jedna žena. Podle hedvábných jezdeckých šatů a dobrého pláště vypadala na šlechtičnu či úspěšnou obchodnici, což podporoválo její sebevědomé vystupování. Elaida si byla jistá, že tu ženu jaktěživo neviděla, přesto jí na tváři rámované vlasy světlejšími, než měla Tama, bylo cosi povědomé.
Elaida vstala a vykročila kolem stolu, ruce natažené a nezvyklý úsměv na tváři. Snažila se o hřejivé uvítání. „Slyšela jsem, že pro mě máš petici, dcero. Tamo, nalej jí čaj.“ Stříbrný čajník na stříbrném podnose na servírovacím stolku musel být dosud teplý.
„Řekla jsem jim, že se jedná o petici, abych se k tobě dostala bez modřin, matko,“ odvětila žena s tarabonským přízvukem, udělala pukrle a v polovině úklony se její obličej změnil. Teď vypadala jako Beonin Marinje.
Tarna popadla saidar a spletla kolem ženy štít, ale Elaida si jen dala ruce v bok.
„Říkat, že jsem překvapená, že se opovažuješ ukazovat zde svůj obličej, by věc zdaleka nevystihovalo, Beonin.“
„Podařilo se mi stát se součásti něčeho, co bys mohla nazvat vládnoucí radou v Salidaru,“ odtušila šedá klidně. „Zajistila jsem, že tam jen seděly a nedělaly nic, a rozšířila jsem klepy, že mnoho sester ve skutečnosti potají podporuje tebe. Sestry se na sebe dívaly velmi podezíravě a myslím, že se mohly brzy vrátit do Věže, jenomže kromě modrých se objevily další přísedící. Pak už jen vím, že si zvolily vlastní věžovou sněmovnu a vládnoucí radu a bylo. Přesto jsem dělala dál, co jenom šlo. Vím, že jsi mi přikázala, abych s nimi zůstala, dokud nebudou všechny připravené se vrátit, ale k tomu teď musí dojít každou chvíli. Jestli to tak smím říct, matko, nesoudit Egwain bylo moudré rozhodnutí. Kupříkladu je génius na odhalování nových tkaniv. Je v tom ještě lepší než Elain Trakandovna a Nyneiva al’Meara. A než ji pozvedly, Lelaine s Romandou se rvaly o to, aby se staly amyrlin. Dokud je Egwain naživu, budou se rvát dál, ale žádná nemůže uspět, že? Myslím, že brzy za mnou začnou přicházet další sestry. Za týden za dva zůstane s Lelaine a Romandou jen zbytek té jejich takzvané sněmovny.“
„Jak víš, že ta al’Vereovic holka nepůjde před soud?“ chtěla vědět Elaida. „Jak vůbec víš, že je ještě naživu? Dej pryč ten štít, Tarno!“
Tarna poslechla a Beonin kývla, jakoby vděčně. Pro své velké modrošedé oči Beonin sice vypadala, že je neustále vyplašená, ale ve skutečnosti se dokonale ovládala. To se spojovalo s oddaností zákonu a rovněž ctižádostí, které měla na rozdávání, takže Elaida okamžitě věděla, že Beonin musí poslat za sestrami prchajícími z Věže. A ta ženská naprosto selhala! Nebo zasela menší neshody, ale nedosáhla ničeho, co od ní Elaida očekávala. Ničeho! Její odměna bude odpovídat jejímu neúspěchu.
„Egwain dokáže vstoupit do Tel’aran’rhiodu jednoduše tak, že usne, matko. Já jsem tam sama byla a viděla ji, musím však použít ter’angrial. Nezískala jsem žádný z těch, které mě vzbouřenkyně donutily vzít s sebou. V každém případě ve snu promluvila k Siuan Sanče, i když podle mě to spíš bylo ve světě snů. Zřejmě jí řekla, že je vězenkyně, ale neřekla jí kde a zakázala pokusy o záchranu. Můžu si nalít ten čaj?“
Elaida byla tak ohromená, že se nevzmohla ani na slovo. Ukázala Beonin na stolek a šedá zopakovala pukrle, než šla opatrně sáhnout hřbetem ruky na čajník. Ta holka dokáže vstoupit do Tel’aran’rhiodu? A existuje ter’angrial, který dokáže totéž? Svět snů byl téměř legendou. A podle těch znepokojujících útržků informací, které se jí adžah obtěžovala sdělit, ta holka znovu objevila tkanivo pro cestování a pár dalších věcí. Kvůli tomu se rozhodla zachránit holku pro Věž, ale navrch tohle?
„Jestli to Egwain dokáže, matko, tak je určitě snílek,“ pokračovala Tama. „Varování, které dala Silvianě —“
„Není k ničemu. Tamo. Seančané jsou stále hluboko v Altaře a skoro se nedostali do Illianu.“ Aspoň že o Seančanech jí adžah sdělovala všechno. Nebo spíš doufala, že ji sdělují všechno. Z toho pomyšlení jí zhrubl hlas. „Pokud se naučily cestování, napadá tě nějaké další předběžné opatření, kromě těch, která jsou už používaná?“ Pochopitelně nenapadlo. Ta holka zakázala záchranu. To bylo dobré na povrchu, ale ukazovalo to, že se pořád považuje za amyrlin. No, Silviana jí ty nesmysly vyžene z hlavy, pokud se to nepodaří sestrám v hodinách. „Dá se do ní nalít dost toho odvaru, aby do Tel’aran’rhiodu nemohla?“
Tama se zaškaredila – ten ohavný odvar neměla ráda žádná, dokonce ani hnědé, které ho samy přinesly k vyzkoušení – a zavrtěla hlavou. „Můžeme ji přinutit spát celou noc, ale druhý den nebude k ničemu, a kdo pozná, jaký vliv to bude mít na tu její schopnost?“
„Můžu ti nalít, matko?“ zeptala se Beonin s šálkem z tenkého bílého porcelánu na konečcích prstů. „Tamo? Nejdůležitější ale je-”
„Nechci žádný čaj,“ štěkla Elaida. „Přinesla jsi z toho fiaska něco, kromě své kůže? Znáš tkanivo pro cestování nebo pro to klouzání nebo…“ Bylo toho tolik. Možná to byly schopnosti a nadání dávno ztracené, ale zřejmě jich většina ještě ani neměla jméno.
Šedá se na ni zadívala přes šálek, tvář nehybnou. „Ano,“ řekla nakonec. „Nedokážu udělat cuendillar, avšak dokážu udělat nová tkaniva léčení stejně dobře jako většina sester, a znám je všechna.“ Do hlasu sejí vloudilo vzrušení. „Nejúžasnější je cestování.“ Bez dovolení uchopila pravý zdroj a spletla ducha. U stěny se objevila svislá stříbrná čára a rozšířila se do pohledu na zasněžené duby. Do místnosti zavál chladný vánek, až plameny v krbu zatančily. „To je takzvaný průchod. Dá se použit jenom k cestě na místo, které dobře znáš, ale místo se naučíš, když tam uděláš průchod, a když chceš jít někam, kde to moc dobře neznáš, použiješ klouzání.“ Pozměnila tkanivo a otvor se změnil ve stříbrnou čáru, která se znovu rozšířila. Duby nahradila čerň a šedě natřená bárka, se zábradlím a vrátky, vznášející se v prázdnotě před otvorem.