„To přece není možné,“ namítla Graendal cestou ke křeslům. Teď měla šaty tmavošedé a zcela neprůhledné. „Musí být mrtvý.“ Nikdo se však nepohnul příliš rychle. Moridin byl Nae’blis, nicméně nikdo kromě Moghedien a Cyndane nebyl ochoten chovat se k němu podřízeně. Aran’gar tedy rozhodně nikoliv.
Posadila se naproti Moridinovi, odkud ho mohla pozorovat, aniž by to bylo znát. A Moghedien s Cyndane taky. Moghedien se vůbec nepohnula, a nebýt jejích jasných šatů, byla by splynula s křeslem. Cyndane byla královna s tváří vytesanou z ledu. Pokoušet se svrhnout Nae’blise bylo nebezpečné, ale ty dvě k tomu mohly mít klíč. Pokud přijde na to, jak jím otočit. Graendal se posadila vedle ní a křeslo bylo náhle blíž. Aran’gar jí mohla položit ruku na zápěstí, ale jenom se usmála. Lepší bude se prozatím soustředit.
„Nesnesl zůstat tak dlouho v úkrytu,“ přisadil si Demandred, rozvalil se v křesle mezi Semirhage a Mesaanou a zkřížil nohy, jako by byl naprosto klidný. To nebylo příliš pravděpodobné. Byl další z těch, kdo byli pořádně vrtkaví. „Sammael potřeboval, aby se všichni dívali jen na něj.“
„V každém případě Sammael, nebo někdo, kdo se za něj vydává, dává rozkazy myrddraalům a oni poslouchají, takže to byl jeden z Vyvolených.“ Moridin se rozhlížel kolem sebe, jako by dokázal zjistit, kdo to byl. Přes modré oči mu neustále proudila černá saa. Aran’gar v této chvíli nijak nelitovala, že pravou sílu může využívat jenom on. Cena byla příliš vysoká. Išamael byl rozhodně přinejmenším zpola šílený, a i když se stal Moridinem, nezměnilo se to. Jak dlouho potrvá, než ho dokáže odstranit?
„Hodláš nám sdělit, co to bylo za rozkazy?“ Semirhage mluvila chladně a klidně se napila vína, pozorujíc Moridina přes okraj číše. Při sezení měla záda rovná jako vždy. I ona se tvářila zcela nevzrušeně, což také nebylo pravděpodobné.
Moridin zaťal zuby. „Nevím,“ přiznal nakonec neochotně. Toto odjakživa říkal nerad. „Ale poslal stovku myrddraalů a tisíce trolloků na Cesty.“
„To vypadá na Sammaela,“ poznamenal Demandred zamyšleně, otáčel číší v prstech a sledoval kroužící víno. „Asi jsem se zmýlil.“ Od něj to bylo pozoruhodné přiznání. Nebo pokus zakrýt, kdo se za Sammaela vydával. Moc ráda by věděla, kdo začal hrát její vlastní hru. Nebo zda je Sammael opravdu naživu.
Moridin trpce zabručel. „Předejte rozkazy přátelům Temného. Všechny zprávy o trollocích a myrddraalech mimo Momu předáte mně, jakmile je obdržíte. Čas návratu se blíží. Nikdo si už nesmí vyrazit sám za dobrodružstvím.“ Znovu si je prohlédl, všechny kromě Moghedien a Cyndane. Aran’gar jeho pohled opětovala s úsměvem ještě lenivějším než Graendal. Mesaana před ním ucukla.
„Jak jsi ke svému vlastnímu zármutku zjistila,“ řekl Mesaaně, a jakkoli se to zdálo nemožné, ona zbledla ještě víc. Napila se a zuby jí zacvakaly o křišťál. Semirhage s Demandredem se pohledu na ni vyhýbali.
Aran’gar si vyměnila pohled s Graendal. Mesaana byla nějak potrestána za to, že se neobjevila v Šadar Logothu, ale jak? Kdysi by takové selhání znamenalo smrt. Na to jich však zbylo příliš málo. Cyndane s Moghedien se tvářily zvědavě, takže to taky nevěděly.
„Vidíme znamení stejně jasně jako ty, Moridine,“ zavrčel Demandred podrážděně. „Čas se blíží. Musíme najít zbytek zámků na věznici Velikého pána. Mí následovníci hledají všude, avšak zatím nic nenašli.“
„Aha, ano, zámky. Správně, ty musejí být nalezeny.“ Moridin se usmíval téměř samolibě. „Zůstávají jen tři a všechny vlastní al’Thor, i když pochybuju, že je má u sebe. Teď jsou příliš náchylné k rozbití. Určitě je někam schoval. Ať se vaši lidé podívají na místa, kde byl. Hledejte taky sami.“
„Nejsnazší je unést Luise Therina.“ V ostrém protikladu ke svému vzezření ledové panny měla Cyndane hlas zadýchaný a smyslný, hlas stvořený pro povalování se v měkkých polštářích jenom v nedbalkách. V modrých očích měla žár. Spalující žár. „Já ho přinutím prozradit, kde ty zámky jsou.“
„Ne!“ štěkl Moridin a upřel na ni přísný pohled. „Ty bys ho ‚náhodou‘ zabila. Čas a způsob al’Thorovy smrti zvolím já. Nikdo jiný.“ Zvláštním způsobem si položil ruku na přednici kabátu a Cyndane sebou trhla. Moghedien se otřásla. „Nikdo jiný,“ zopakoval tvrdě.
„Nikdo jiný,“ řekla Cyndane. Když dal ruku dolů, tiše si vydechla a napila se vína. Na čele se jí leskl pot.
Aran’gar ta výměna připadala nadmíru poučná. Jakmile se zbaví Moridina, bude mít zřejmě Moghedien a holku na vodítku. Výborně.
Moridin se v křesle narovnal a upřel zrak na ostatní. „To platí pro všechny. Al’Thor je můj. V žádném případě mu neublížíte!“ Cyndane sklonila hlavu nad číši a napila se, ale nenávist v jejích očích byla jasná. Graendal tvrdila, že to není Lanfear, že je slabší v jediné síle, ale na al’Thora byla rozhodně fixovaná a nazývala ho stejným jménem, jaké vždycky používala Lanfear.
„Jestli už chcete někoho zabít,“ pokračoval, „zabijte tyhle dva!“ Uprostřed kruhu se objevily podobizny dvou mladých mužů v hrubém venkovském odění a otáčely se, aby jim všichni viděli do obličeje. Jeden byl vysoký, rozložitý, se žlutýma očima, ze všech věcí, zatímco druhý nebyl zrovna hubený a přidrzle se usmíval. Výtvory Tel’aran’rhiodu se pohybovaly strnule a jejich výraz se v nejmenším nezměnil. „Perrin Aybara a Mat Cauthon jsou taveren. Lze je snadno najít. Najděte je a zabijte.“
Graendal se zasmála, a nebyl to veselý smích. „Najít ta’veren nebylo nikdy tak snadné, jak to vypadá, a dnes je to ještě těžší. Celý vzor je v pohybu, samý posuv a změna.“
„Perrin Aybara a Mat Cauthon,“ zamumlala Semirhage a podobizny si prohlížela. „Tak takhle vypadají. Kdo ví, Moridine. Kdybys nám to ukázal dřív, klidně už mohli být mrtví.“
Moridin praštil pěstí do lenochu křesla. „Najděte je! Ujistěte se, že vaši následovníci znají jejich obličej. Najděte Aybaru a Cauthona a zabijte je! Čas se blíží a oni musejí být mrtví!“
Aran’gar se napila vína. Neměla nic proti tomu ty dva zabít, pokud na ně náhodou narazí, ale s Randem al’Thorem bude Moridin pořádně zklamaný.
4
Dohoda
Perrin seděl na Tanečníkovi kousek od kraje lesa a pozoroval velkou louku, na níž se v hnědé trávě, která poté, co roztál sníh, vypadala jako žíněnka, začínaly objevovat červené a modré květiny. Rostly tu hlavně kaliny, které si ponechávaly široké, tmavé listy i přes zimu, a větve ambroní zdobilo sotva pár světlých lístků. Šedý hřebec podupával. Byl stejně netrpělivý jako jeho pán, i když ten to nedával znát. Slunce jim stálo téměř nad hlavami. Perrin tu čekal už skoro hodinu. Od západu přes louku směrem k němu vál ostrý vítr. To bylo dobře.
Každou chvíli pohladil rukou v plechové rukavici téměř rovnou větev useknutou z dubu, silnější než jeho předloktí a dvakrát tak dlouhou, kterou měl položenou přes sedlo. Do poloviny délky větev ořezal a ohladil. Louka, lemovaná obrovskými duby a kalinami, vysokými borovicemi a nižšími ambroněmi, byla necelých šest set kroků široká a o něco delší. Větev by měla stačit. Měl plán pro všechny možnosti, jež ho napadly. Větev se hodila do víc než jednoho plánu.