Faile a ostatní, tedy šest žen a pět mužů, probudili uprostřed noci, aby stáli u Sevanniny postele – se dvěma péřovými matracemi – pro případ, že by se vzbudila a něco chtěla. Copak na nějakého jiného vládce na světě dohlížel tucet sluhů, zatímco spal? Potlačila nutkání zívnout. Trest si mohla vysloužit za mnoho věcí, ale za zívání by přišel určitě. Gai’šainové měli být pokorní a dychtící potěšit, což zřejmě znamenalo, že mají být podlézaví na hranici ponižování se. Bain a Čiad, jak byly jinak zuřivé, to přišlo snadné. Faile nikoliv. Během měsíce poté, co ji svlékli a svázali jako kovářskou skládačku za to, že schovala nůž, ji devětkrát zpráskali za bezvýznamné přestupky, které byly v Sevanniných očích vážné. Poslední podlitiny jí ještě nezmizely, a ona si nehodlala vysloužit další nějakou neopatrností.
Doufala, že si Sevanna myslí, že ji ta noc, kdy byla svázaná na mrazu, zkrotila. Život jí zachránil jen Rolan a jeho ohřívadla. Doufala, že zkrocená není. Předstírejte něco hodně dlouho a stane se to skutečností. Nebyla zajatkyní ještě ani dva měsíce, ale už si ani nevzpomínala, kolik přesně dní to trvá. Občas měla pocit, že bílé šaty nosí přes rok. Občas jí široký pás a obojek z plochých zlatých kroužků připadal přirozený. To ji děsilo. Zuby nehty se držela naděje. Brzy uteče. Musí. Než ji Perrin najde a pokusí se ji zachránit. Proč ji ještě nenašel? Šaidové už u Maldenu tábořili dost dlouho. Určitě ji neopustil. Její vlk ji přijde zachránit. Musí uprchnout, než se při tom on nechá zabít. Než ona přestane předstírat.
„Jak dlouho hodláš trestat Galinu Sedai, Theravo?“ zeptala se Sevanna a zamračila se na Aes Sedai. Therava seděla před ní se zkříženýma nohama na modré podušce se střapci, vzpřímená a přísná. „Včera v noci mi připravila příliš horkou lázeň a má tolik podlitin, že jsem musela nařídit, aby ji zbili přes chodidla. To není příliš účinné, když musí být schopná chodit.“
Faile se pohledu na Galinu vyhýbala od chvíle, kdy ji Therava přivedla do jejího stanu, ale při zmínce o ní se jí po ženě oči samy stočily. Galina klečela mezi oběma Aielankami, kousek stranou, na tvářích hnědavé modřiny a kůži zvlhlou, jak zmokla cestou sem, nohy až po kotníky zablácené. Na sobě měla pouze zlatý obojek a opasek s ohnivými opály a vypadala víc než jenom nahá. Z vlasů a obočí jí zbývalo jen strniště. Každý chloupek od hlavy k patě jí byl spálen s pomocí jediné síly. Faile slyšela popis, i to, jak byla Aes Sedai pověšena za kotníky pro první výprask. Mezi gai’šainy se o tom povídalo celé dny. Jen hrstka z těch, kdo věděli, co znamená její bezvěká tvář, ji dosud považovala za Aes Sedai, a někteří z nich už taky vyjádřovali pochyby, jaké Faile mořily od chvile, kdy Aes Sedai mezi gai’šainy našla. Měla správnou tvář a prsten, ale nechala by nějaká Aes Sedai Theravu, aby s ní takhle zacházela? Faile si tuto otázku kladla poměrně často, aniž by měla odpověď. Pořád si opakovala, že Aes Sedai často dělají to, co dělají, z důvodů, jež nikdo jiný nepochopí, ale příliš ji to neuspokojovalo.
Ať měla Galina ke snášení takového týráni jakékoliv důvody, nyní upírala vykulené, vystrašené oči na Theravu. Supěla, až se jí dmula hruď. Měla důvod se bát. Každý, kdo prošel kolem Theravina stanu, musel Galinu slyšet, jak žebrá o slitování. Skoro týden Faile vídala Aes Sedai běžící co nejrychleji za nějakou posílkou, bez vlasů a oděná jako právě teď, s tváří zkřivenou hrůzou, a Therava každý den přidávala pruhy podlitin od ramen až ke kolenům. Kdykoliv některé modřiny zmizely, Therava nadělala další. Faile slyšela, jak Šaidové mumlají, že s Galinou zachází příliš tvrdě, ale nikdo se nechtěl zaplést s moudrou.
Therava, vysoká skoro jako aielští muži, si upravila tmavou loktuši, až jí zařinčely zlaté a slonovinové náramky, a upřela na Galinu pohled jako modrooký orel na myš. Její náhrdelníky, také zlaté a slonovinové, vypadaly ve srovnání se Sevanninou opulentností obyčejně a tmavé vlněné suknice a bílá blůzka z algode uboze, ale z nich dvou se Faile bála Theravy mnohem víc než Sevanny. Sevanna ji mohla potrestat za klopýtnutí, ale Therava ji mohla zabít či rozdrtit z pouhého rozmaru. Určitě by ji potrestala, kdyby se jí nezdařil útěk. „Dokud jí zůstane sebemenší modřina na obličeji, bude mít modřiny i na zbytku těla. Nechala jsem jí předek neoznačený, aby mohla být potrestána za jiné přestupky.“ Galina se roztřásla. Po lících se jí koulely slzy.
Faile odvrátila zrak. Nedalo se na to dívat. I kdyby se jí podařilo dostat hůl z Theravina stanu, mohla by jí Aes Sedai ještě pomoct s útěkem? Vypadala dočista zlomená. To byla drsná představa, ale vězeň musí být nade všechno praktický. Zradí ji Galina, aby se pokusila vykoupit z dalších výprasků? Vyhrožovala, že ji zradí, pokud se Faile nepodaří získat hůl. O manželku Perrina Aybary by se zajímala spíš Sevanna, avšak Galina byla zřejmě natolik zoufalá, že byla odhodlaná vyzkoušet všechno. Faile se modlila, aby ta ženská našla silu vydržet. Pochopitelně plánovala útěk sama pro případ, že by Galina nedodržela slib a nevzala je s sebou, ale kdyby to dokázala, bylo by to mnohem snazší, mnohem bezpečnější pro všechny. Ach, Světlo, proč je ještě Perrin nenašel? Ne! Musi se soustředit.
„Takto není příliš působivá,“ podotkla Sevanna a zamračila se do poháru. „Ani s tím prstenem nevypadá jako Aes Sedai.“ Podrážděně zavrtěla hlavou. Z nějakého důvodu, jemuž Faile nerozuměla, bylo pro Sevannu nesmírně důležité, aby všichni věděli, že Galina je sestra. Dokonce ji začala oslovovat titulem. „Proč tu jsi tak brzy, Theravo? Ještě jsem nejedla. Dáš si víno?“
„Vodu,“ prohlásila Therava rázně. „A brzy tu nejsem, slunce už vyšlo nad obzor. Pojedla jsem před jeho východem. Začínáš být líná jako mokřiňan, Sevanno.“
Lusara, baculatá domanská gai’šainka, rychle naplnila pohár ze stříbrného džbánu s vodou. Sevannu zřejmě pobavilo, jak moudré trvaji na tom, že budou pít jenom vodu, ale postarala se o to. Cokoliv jiného by byla urážka, které se chtěla vyhnout dokonce i ona. Domanka s měděnou pletí bývala obchodnice, byla ve středních letech, ale těch několik bílých vlasů v černé hřívě pod ramena ji nezachránilo. Byla ohromně krásná, a Sevanna sbírala bohaté, mocné a krásné, a pokud byli gai’šainy někoho jiného, jednoduše si je vzala. Gai’šainů bylo tolik, že si jen málokdo stěžoval, pokud mu nějakého sebrala. Lusara udělala půvabné pukrle a sklonila se, aby podala podnos Theravě, všechno hezky tak, jak měla, jenže cestou zpátky na svoje místo se na Faile usmála. Hůř, byl to spiklenecký úsměv.
Faile potlačila vzdych. Posledně dostala výprask za to, že si povzdechla ve špatnou chvíli. Lusara patřila k těm, kteří jí v minulých dvou týdnech odpřísáhli věrnost. Po Aravine se Faile snažila vybírat opatrně, jenomže odmítnout někoho, kdo požádal, aby směl přísahat, by znamenalo stvořit možného zrádce, a ona měla příliš mnoho stoupenců, z nichž většinou si nebyla jistá. Pomalu začínala věřit, že Lusara je důvěryhodná, nebo alespoň že by ji nezradila úmyslně, ale ta ženská brala všechny plány k útěku jako dětskou hru, při níž se za prohru neplatí. K obchodování zřejmě měla stejný vztah, několikrát vydělala a zase prodělala hotové jmění, jenomže pokud prohrají, Faile nebude mít šanci začít znovu. A Alliandre či Maighdin taky ne. Ani Lusara. Ti ze Sevanniných gai’šainů, kteří se skutečně pokusili uprchnout, byli drženi v řetězech, pokud jí zrovna neposluhovali nebo neplnili úkoly.