Therava se napila vody, odložila pohár na koberec vedle podušky a upřela na Sevannu ocelový pohled. „Moudré věří, že už uplynul čas, kdy jsme se měli přesunout na severovýchod. Tam v horách můžeme najít snadno bránitelná údolí, a dorazíme tam asi za dva týdny, i když nás tolik zpomalují gai’šainové. Tohle místo je na všech stranách otevřené a při nájezdech za jídlem se musíme vydávat pořád dál a dál.“
Sevanna její pohled bez mrknutí opětovala. Faile pochybovala, že by to sama zvládla. Sevannu dost štvalo, když se ostatní moudré sešly bez ní, a často si vztek vybíjela na gai’šainech, ale teď se usmála a napila se vína, než trpělivým hlasem odpověděla, jako by něco vysvětlovala někomu, kdo není dost bystrý, aby to pochopil. „Tady je dobrá půda pro setí a my máme kromě našeho i jejich osivo. Kdo ví, jaká půda je v horách? Při nájezdech jsme získali i dobytek, ovce a kozy. Tady jsou dobré pastviny. Co víš o pastvinách v těch horách, Theravo? Tady máme víc vody, než kdy měl kterýkoliv klan. Víš, kde se v horách nachází voda? A co se obrany týče, kdo proti nám vytáhne? Tihle mokřiňané před našimi oštěpy prchají.“
„Všichni ne,“ podotkla suše Therava. „Někteří jsou v tom tanci s oštěpy dobří. A co když proti nám Rand al’Thor pošle jeden z ostatních klanů? Zjistili bychom to, teprve když by se kolem nás sevřely rohy.“ Pro jednou se rovněž usmála, ale do očí jí úsměv nevystoupil. „Někdo říká, že máš v plánu nechat se zajmout a stát se gai’šainkou Randa al’Thora, abys ho mohla přimět, aby si tě vzal. Zábavná představa, nemyslíš?“
Faile sebou proti své vůli škubla. Nebezpečí od Galiny jí hrozilo právě kvůli Sevanninu záměru vdát se za al’Thora – musí být šílená, pokud si myslí, že to dokáže! Jestli Aielanka nevěděla, že Perrin je ve spojení s al’Thorem, pak jí to mohla Galina prozradit. Řekne jí to, pokud nedokáže získat tu zatracenou hůl. Sevanna by pak neriskovala, že ji ztratí. Uvázala by ji na řetěz stejně jistě, jako kdyby ji přistihla při útěku.
Sevanna se rozhodně netvářila pobaveně. Oči se jí zaleskly, když se předklonila, a župan se ji rozevřel, takže jí bylo vidět celé poprsí. „Kdo to říká? Kdo?“ Therava zvedla pohár a znovu se napila. Sevanna pochopila, že odpověď nedostane, narovnala se a upravila si župan. Oči se jí stále blýskaly jako leštěné smaragdy, a když promluvila, byla její slova stejně tvrdá jako její oči. „Já se vdám za Randa al’Thora, Theravo. Už jsem ho skoro měla, než jste mě ty a ostatní moudré zklamaly. Vdám se za něj, sjednotím klany a dobudu celé mokřiny!“
Therava ohrnula nos do poháru. „Kuladin byl Kar’a’karn, Sevanno. Nenašla jsem moudré, jež mu daly svolení jít do Rhuideanu, ale najdu je. Rand al’Thor je výtvorem Aes Sedai. Naučily ho, co má říkat u Alcair Dal, a byl to černý den, kdy vyjevil tajemství, jež mohou znát jenom silní. Buď ráda, že to většina považovala za lež. Ale já zapomněla. Ty jsi v Rhuideanu nikdy nebyla. Ty těm jeho tajným lžím sama věříš.“
Do stanu vstoupili gai’šainové a drželi si promočená bílá roucha u kolen, dokud nevešli. Každý měl zlatý obojek a opasek. Měli zašněrované měkké, bílé holínky a zanechávali na kobercích blátivé stopy. Až uschnou, budou je muset vyčistit, ale mít na šatech bláto byla jistá cesta k výprasku. Sevanna chtěla své gai’šainy kolem sebe bez poskvrnky. Ani jedna Aielanka jim nevěnovala pozornost.
Sevannu Theravina slova zřejmě zarazila. „Co se staráš, kdo dal Kuladinovi svolení? Na tom přece nezáleží,“ prohlásila a mávla rukou, jako by zaháněla mouchu, když nedostala odpověď. „Kuladin je mrtvý. Rand al’Thor má značky, ať je získal jakkoliv. Já se za něj vdám a využiju ho. Jestli ho dokážou ovládat Aes Sedai, a já viděla, že s ním zacházejí jako s dítětem, tak to dokážu taky. S trochou pomoci od tebe. A ty mi pomůžeš. Souhlasíš, že sjednotit klany stojí za to, ať k tomu dojde jakkoliv? Kdysi jsi souhlasila.“ V jejich slovech zazněl náznak hrozby. „My Šaidové se staneme jedním skokem nejmocnějším z klanů.“
Noví gai’šainové si shrnuli kapuce a mlčky se rozestavili kolem stěn, devět mužů a tři ženy, Maighdin mezi nimi. Sluncovlasá žena se tvářila zachmuřeně už ode dne, kdy ji Therava našla ve svém stanu. Ať už Therava udělala cokoliv, Maighdin jenom řekla, že ji chce zabit. Občas ale kňourala ze spánku.
Therava si to, co si myslí o sjednocení klanů, nechala pro sebe. „Mnoha lidem se nelíbí, že tu zůstáváme. Mnoho náčelníků klanů si každé ráno přitiskne na nar’baha červený kotouč. Radím ti, poslechni moudré.“
Nar’baha? To znamenalo „krabice bláznů“ nebo něco takového. Co to ale může být? Bain a Čiad ji dosud učily, jak to u Aielů chodí, kdykoliv si našly čas, ale o ničem takovém se nikdy nezmínily. Maighdin se postavila vedle Lusary. Štíhlý cairhienský šlechtic jménem Doirmanes se zastavil vedle Faile. Byl mladý a velmi hezký, ale nervózně si hryzal ret. Jestli se doslechne o přísahách věrnosti, budou ho muset zabít. Faile si byla jistá, že by s tím okamžitě běžel za Sevannou.
„Zůstaneme tady,“ vybuchla Sevanna rozzlobeně a mávla rukou, až víno vystříklo na koberec. „Mluvím za kmenového náčelníka a promluvila jsem!“
„Promluvila jsi,“ souhlasila Therava klidně. „Bendhuin, klanový náčelník Zelených solí, získal svolení jít do Rhuideanu. Odešel před pěti dny s dvaceti svými algai’d’siswai a čtyřmi moudrými jako svědky.“
Teprve když se všichni nově příchozí gai’šainové postavili vedle těch, kteří tu již byli, si Faile a ostatní zvedli kapuce a zamířili k východu. Cestou si už vyhrnovali roucha. Faile dost rozčilovalo takhle ukazovat nohy.
„On mě chce nahradit, a mně se o tom ani neřekne?“
„Ne tebe, Sevanno. Kuladina. Jako jeho vdova mluvíš za kmenového náčelníka, dokud se z Rhuideanu nevrátí nový náčelník, ale nejsi kmenový náčelník.“
Faile vyšla do chladného, šedého mrholení a stanová chlopeň ztlumila Sevanninu odpověď. Co se to mezi těmi dvěma ženskými děje? Občas, jako dnes ráno, působily jako protivnice, ale jindy zase spíš jako neochotné spiklenkyně spoutané něčím, co se ani jedné příliš nelíbilo. Nebo je možná rozčilovalo to, že je něco spojuje. Netušila, jak by jí to mohlo pomoct k útěku, takže to nebylo důležité. Nicméně jí ta záhada strašila v hlavě.
Před stanem stálo šest Děv, závoje svěšené na prsa a oštěpy prostrčené řemením, na němž měly na zádech upevněné luky v pouzdrech. Bain a Čiad Sevannou opovrhovaly, že používá Děvy oštěpu jako svou čestnou stráž, ačkoliv sama nikdy Děvou nebyla, a že nechává svůj stan neustále hlídat, ale nikdy jich tady nebylo méně než šest, ať ve dne, nebo v noci. Obě Aielanky opovrhovaly i šaidskými Děvami, že to dovolují. To, že je člověk kmenový náčelník nebo že za něj mluvi, ještě neznamená, že má takovou moc jako šlechtici. Tyto Děvy rychle kmitaly rukama v rozhovoru. Faile několikrát zachytila znak pro Kar’a’karna, ale jinak nepoznala dost, aby věděla, o čem se baví či jestli se to týká al’Thora nebo Kuladina.