Stát tady dost dlouho, aby to pochopila, pokud by to vůbec pochopila, nepřicházelo v úvahu. Ostatní už spěchali po rozblácené ulici a Děvy by začaly mít podezření, takže by ji mohly spráskat prutem samy, nebo hůř, použít k tomu její vlastní tkaničky do bot. Už si toho od některých Děv užila až až za to, že má „nestoudné oči“, a netoužila po dalším výprasku. Zvlášť když to znamenalo obnažit se na veřejnosti. Být Sevanninou gai’šainkou neznamenalo žádnou ochranu. Každý Šaido mohl vyplatit kteréhokoliv gai’šaina, pokud si myslel, že se chová nevhodně. Dokonce i dítě, pokud ho poslali, aby na člověka dohlédlo při plnění nějakého úkolu. A navíc jí studený déšť, ač nepršelo zvlášť hustě, promáčel vlněné šaty. Do jejího stanu to byl jen kousek, pouhé čtvrt míle, ale nedojde tam, aniž by ji cestou někdo zastavil.
Obrátila se od velkého stanu a zívla, až jí zapraskalo v kloubech. Toužila po pokrývkách a několikahodinovém spánku. Odpoledne bude mít další práci. Netušila však jakou. Všechno by bylo mnohem jednodušší, kdyby se Sevanna rozhodla, kdo pro ni má co udělat, ale ona zřejmě vybírala jména náhodně a vždycky na poslední chvíli. Kvůli tomu bylo plánování čehokoliv, natož útěku, velmi obtížné.
Kolem Sevannina stanu stály stany všech tvarů a velikostí, nízké, tmavé aielské, špičaté a vysoké, všech možných barev, oddělené rozblácenými uličkami, které se změnily v řeky bláta. Jelikož Šaidové neměli dost vlastních stanů, sebrali každý, na jaký narazili. Kolem Maldenu již tábořilo čtrnáct klanů – sto tisíc Šaidů a stejně tolik gai’šainů – a povídalo se, že během několika dní dorazí další dva klany, Morai a Bílé útesy. Kromě malých dětí cachtajících se v bahně se psy měla většina lidí v ulicích bílé, zablácené šaty a nosila koše či k prasknutí nacpané pytle. Většina žen nespěchala, ony přímo běžely. Kromě kování dělali Šaidové málokdy nějakou práci sami, a potom nejspíš z nudy, jak usoudila Faile. S tolika gai’šainy bylo prací už najít pro všechny práci. Sevanna už nebyla jediná ze Šaidů, kdo se klidně posadil do vany a nechal si od gai’šaina drbat záda. Žádná moudrá zatím tak daleko nezašla, ale někteří jiní Šaidové se neobtěžovali udělat ani dva kroky, aby si něco vzali, když si pro to mohli poslat gai’šaina.
Už byla skoro v gai’šainské části tábora těsně u šedých hradeb Maldenu, když proti sobě uviděla moudrou s tmavou loktuší ovinutou kolem hlavy na ochranu před deštěm. Faile se nezastavila, jen při chůzi trochu pokrčila kolena. Meira nebyla tak děsivá jako Therava, ale byla zachmuřená, tvrdá a menší než Faile. Když musela jednat se ženou vyšší, než byla sama, vždycky tiskla rty do úzké čárky. Faile si myslela, že brzký příchod jejího klanu, Bílých útesů, ji potěší, avšak ta zpráva neměla na Meiru žádný viditelný účinek.
„Takže ses jenom loudala,“ prohlásila Meira, když přišla blíž. Oči měla tvrdé jako safíry, jež připomínaly barvou. „Nechala jsem Rhiale vyslechnout ostatní, protože jsem se bála, že si tě nějaký opilý hlupák zatáhl do stanu.“ Zlobně se rozhlédla kolem sebe, jako by hledala nějakého opilého hlupáka, který se hotoví právě k tomuhle.
„Nikdo mě nezastavil, moudrá,“ vyhrkla Faile. V minulých týdnech to několik hlupáků udělalo, opilých i střízlivých, ale na poslední chvíli se vždycky objevil Rolan. Dvakrát musel velký Mera’din bojovat, aby ji zachránil, a jednou dokonce druhého muže zabil. Cekala kvůli tomu hrozný povyk, ale moudré to považovaly za spravedlivý boj a Rolan řekl, že její jméno nikdy ani nepřišlo na přetřes. Ačkoli Bain a Ciad tvrdily, že je to proti veškerým zvyklostem, byly všechny gai’šainky v neustálém nebezpečí. Faile si byla jistá, že Alliandre byla jednou napadena, než si s Maighdin také opatřily mera’dinské stíny. Rolan popíral, že je požádal, aby jejím lidem pomohli, říkal, že se jenom nudí a hledají, jak se zabavit. „Moc mě mrzí, že jsem byla pomalá.“
„Neděs se, nejsem Therava. Nebudu tě tlouct jen pro potěšení.“ Slova pronášela tvrdě jako kat. Meira ji možná nezbije pro potěšení, ale Faile věděla z vlastní zkušenosti, že s proutkem má pořádně pádnou ruku. „Teď mi pověz, co Sevanna říkala a dělala. Tahle voda padající z oblohy je možná úžasná, ale je protivné v ní chodit.“
Poslechnout rozkaz bylo snadné. Sevanna se v noci neprobudila, a jakmile vstala, mluvila výhradně o šatech a špercích, které si oblékne. Zvláště o špercích. Její truhla na šperky byla původně určená na šaty, a byla naplněná až po vrch klenoty, jaké vlastní jenom královny. Než se vůbec oblékla, strávila dlouhou dobu zkoušením různých kombinací náhrdelníků a prstenů, přičemž se prohlížela ve zlaceném stojacím zrcadle. Bylo to velice trapné. Pro Faile.
Právě se dostávala k příchodu Theravy s Galinou, když se jí všechno před očima zavlnilo. Ona se zavlnila! Nepředstavovala si to. Meira vyvalila modré oči, až jí málem vylézaly z důlků. Taky to cítila. Všechno včetně ni se zavlnilo ještě jednou, silněji než předtím. Faile se v šoku narovnala a pustila si šaty. Svět se zavlnil potřetí, ještě silněji, a jak jí vlnění procházelo tělem, měla pocit, že ji snad odváné vítr nebo se prostě rozpustí v mlhu.
Ztěžka dýchala a čekala na čtvrté zavinění, o kterém věděla, že zničí ji i všechno ostatní. Když se nic nestalo, úlevou si vydechla. „Co se právě stalo, moudrá? Co to bylo?“
Meira se dotkla své ruky a zřejmě ji překvapilo, že jí prsty neprošly svaly a kosti. „To… to nevím,“ pronesla pomalu. Otřepala se a dodala: „Běž si po své práci, děvče.“ Zvedla si sukně a prošla kolem Faile málem klusem. Jak dusala, stříkalo kolem ní bláto.
Děti se z ulic ztratily, avšak Faile slyšela, jak brečí ve stanech. Opuštění psi se třásli a kňučeli, ocasy stažené mezi nohama. Lidé na ulicích se dotýkali jeden druhého, Šaidové i gai’šainové. Faile sepjala ruce. Pochopitelně měla tělo. Jenom se jí zdálo, že se rozpouští v mlhu. Pochopitelně. Vykasala si sukně, aby se vyhnula praní, které by nebylo nezbytně nutné, a vykročila. A rozběhla se, nevšímajíc si toho, kolik bláta si nastříká na šaty. Věděla, že před tím vlněním nikam neuteče. Ale stejně utíkala tak rychle, jak ji nohy nesly.
Stany gai’šainů tvořily široký pás kolem vysokých žulových hradeb Maldenu a byly stejně různorodé jako stany ve vnější části tábora, i když tady byla většina stanů malá. V jejím špičatém stanu by se pohodlně vyspali dva lidé. Přespávala v něm ona a tři další, Alliandře, Maighdin a bývalá cairhienská šlechtična jménem Dairaine, jedna z těch, kdo podlézali Sevanně a donášeli jí na ostatní gai’šainy. To věci komplikovalo, nicméně se s tím nedalo nic dělat, pokud by tu ženskou nezabily, a s tím se Faile nehodlala smířit. Ne, pokud se Dairaine nestane skutečnou hrozbou. Z nezbytí spaly schoulené k sobě jako štěňata a za chladných nocí byly rády, že se můžou navzájem zahřívat.
V nízkém stanu bylo šero. Oleje do lamp a svíček byl nedostatek a na gai’šainy se jimi neplýtvalo. Když Faile vstoupila, byla uvnitř pouze Alliandře, ležící na břiše na pokrývkách jen v obojku, s mokrým hadrem namočeným v bylinkovém odvaru, položeným přes hýždě plné podlitin. Aspoň že moudré byly ochotné dávat své léčivé bylinky gai’šainům stejně jako Šaidům. Alliandře neudělala nic špatně, ale byla označena jako jedna z pěti, kteří včera Sevannu potěšili nejméně. Na rozdíl od jiných si během trestu vedla dobře – Doirmanes začal fňukat dřív, než ho přehnuli přes truhlu – ale zřejmě byla mezi vybranými každé tři či čtyři dny. Být královnou vás nenaučí jak sloužit královně. Vlastně Maighdin byla vybírána skoro stejně často, a ona bývala komornou urozené paní, i když ne příliš schopnou. Sama Faile byla vybrána pouze jednou.