Luka se otřásl. „Děkujeme, kapitáne, ale ne,“ zachraptěl přiškrceným hlasem. Někteří hlupáci si myslí, že vojákům lichotí, když je někdo považuje za výše postavené, než jsou doopravdy. I mezi vojáky se najdou hlupáci. „Omluv mě, prosím. Musíme připravit představení. Lidi moc netěší, když budou muset čekat dýl.“ Ještě se na ženu ostražitě podíval, jako kdyby se bál, že by ho mohla popadnout za límec a odtáhnout, a otočil se k mužům za sebou. „Všichni se vraťte do práce. Co tady okouníte? Mám všechno pod kontrolou. Vraťte se, než lidi začnou chtít zpátky peníze.“ To by podle jeho názoru byla hotová pohroma. Kdyby si měl vybrat mezi vracením peněz a rvačkou, nejspíš by se nedokázal rozhodnout, co je horší.
Když se začali cirkusáci rozcházet a Luka spěchal pryč a jenom se ohlížel přes rameno, žena se obrátila k Matoví, jedinému muži, jenž tu kromě dvou koňáků zůstal. „A co ty? Vypadáš, že by z tebe mohl být dobrý důstojník, nakonec bys mohl velet i mně.“ Ta představa ji zřejmě pobavila.
Mat dobře věděl, co dělá. Lidé ve frontě viděli, jak zahnala tři seančanské vojáky, ovšem kdo mohl tušit, proč utekli, ale teď viděli, jak sama rozehnala mnohem větší dav. Ihned by ji přijal do své Bandy jako korouhevníka. „Ze mě by byl příšerný voják, praporonoši,“ opáčil a cvrnkl si do klobouku. Žena se zasmála.
Když se obracel, zaslechl, jak Bollin mírně říká: „Neslyšel jsi, co jsem říkal tomu muži? Je to stříbrňák za tebe a další za tvou ženu.“ Ve džbánu zacinkaly penízky. „Děkuju.“ Věci se vracely do normálu. A Matoví v hlavě pořád rachotily kostky.
Prošel cirkusem, kde akrobaté opět předváděli svá čísla na dřevěných pódiích, žongléři žonglovali, Clarinini pejsci běhali na velkých dřevěných koulích a Mijořini levharti stáli na zadních ve své kleci, která vypadala, že je snad ani nemůže zadržet. Rozhodl se, že se podívá na Aes Sedai. Panteři mu je připomněli. Obyčejní vojáci možná stráví celý den při práci, ale vsadil by se, že přinejmenším někteří z důstojníků se brzy přijdou podívat. Tuon kupodivu důvěřoval, a Egeanin měla dost rozumu, aby se držela z dohledu, když by se kolem mohli objevit další Seančané, jenomže Aes Sedai zřejmě zdravého rozumu moc nepobraly. Dokonce i Teslyn a Edesina, jež strávily nějakou dobu jako damane, pořád hloupě riskovaly. A Joline, která tím neprošla, se zřejmě považovala za nezranitelnou.
Teď už všichni u cirkusu věděli, že ty tři jsou Aes Sedai, avšak jejich velký vůz, natřený již poněkud opršelou barvou, stál poblíž zásobovacího vozu kousek od koní. Luka byl ochotný přestavět cirkus kvůli vznešené paní, jež mu dala glejt na ochranu, ne však kvůli Aes Sedai, které ho ohrožovaly už jenom svou přítomností a navíc byly v podstatě bez měďáku. Ženy od cirkusu se sestrami většinou soucítily a muži se do větší či menší míry měli na pozoru – s Aes Sedai to tak většinou bylo – ale Luka by je klidně vydal a obešel by se i bez Matova zlata. Dokud budou pobývat na území ovládaném Seančany, představovaly Aes Sedai větší nebezpečí než cokoliv jiného. Matu Cauthonovi se za to nedostalo nejmenšího poděkování, i když ne že by po tom toužil. Spokojil by se s trochou úcty, jakkoliv to bylo nepravděpodobné. Nakonec Aes Sedai byly Aes Sedai.
Jolinini strážci Blaerik a Fen nebyli nikde v dohledu, takže nebylo nutné je přemlouvat, aby ho pustili dovnitř. Když se však přiblížil k zabláceným schůdkům vozu, medailon s liščí hlavou ho přímo zamrazil na prsou a vzápětí zchladl ještě víc. Na okamžik strnul jako socha. Ty hloupé ženské tady usměrňují! Vzpamatoval se, vyběhl nahoru a rozrazil dveře.
Byly tu všechny ženy, které tu čekal, Joline, zelená, štíhlá, hezká, s velkýma očima, Teslyn, červená s úzkými rameny, která vypadala, že žvýká kamení, a Edesina, žlutá, spíš příjemná než hezká, s vlnitými černými vlasy až do pasu. Všechny tři zachránil před Seančany, Teslyn a Edesinu dostal přímo z kotců pro damane, a přesto byla jejich vděčnost přinejlepším pochybná. Bethamin, tmavá jako Tuon, ale vysoká a zakulacená, a žlutovlasá Seta, byly sul’dam, než je přinutil pomoct mu při útěku Aes Sedai. Všech pět bydlelo v tomto voze, Aes Sedai dohlížely na bývalé sul’dam a bývalé sul’dam zase na Aes Sedai. Žádná si to neuvědomovala, ale vzájemná nedůvěra je přinutila tento úkol neúnavně plnit. Jediná žena, kterou tu nečekal, byla Setalle Anan, která vedla hostinec U Tulačky v Ebú Daru, než se rozhodla přidat se z nějakého důvodu k zachráncům. Setalle se ovšem uměla prosadit. Vlastně do všeho strkala nos. Neustále se pletla mezi něj a Tuon. To, co dělaly, však bylo zcela nečekané.
Uprostřed vozu stály Bethamin a Seta nehybné jako kůly v plotě, vražené mezi dvě postele, které se nedaly zvednout ke stěnám, a Joline liskala Bethamin pořád dokola, nejdřív jednou, pak druhou rukou. Vysoké ženě po lících stékaly slzy a Seta se zřejmě bála, že vzápětí přijde na řadu. Edesina a Teslyn, ruce zkřížené na prsou, to bezvýrazně pozorovaly, zatímco panímáma Anan se nesouhlasně mračila Teslyn přes rameno. Mat nepoznal, zda nesouhlasí s fackováním či s tím, co Bethamin udělala, ale bylo mu to jedno.
Jedním krokem se dostal k Joline, popadl ji za zdviženou ruku a otočil ji k sobě. „Co pod Světlem to tady—?“ Dál se nedostal, protože mu druhou rukou vrazila takovou facku, až mu zazvonilo v uších.
„Tak tohle zabilo kozu,“ prohlásil. Před očima mu stále jiskřilo, když se posadil na postel a překvapenou Joline si přehodil přes kolena. Jeho pravice dopadla na její zadek s hlasitým plesknutím a ona překvapeně zaskřehotala. Medailon zchladl ještě víc a Edesina zalapala po dechu, když se nic nestalo. Mat se však snažil sledovat druhé dvě sestry i otevřené dveře, zda se v nich neobjeví Jolinini strážci, přičemž jednou rukou držel zelenou sestru a druhou ji vyplácel, jak rychle a tvrdě to jen šlo. Netušil, kolik spodniček a košil má pod modrou sukní, a chtěl se ujistit, že zanechá příslušný dojem. Měl pocit, že se mu ruka pohybuje do rytmu s kostkami chřestícími v hlavě. Joline se vzpírala a kopala a začala nadávat jako poháněč. Medailon jako by se změnil v led, po chvíli si už Mat říkal, jestli nebude mít omrzliny, ale do jejího sžíravého výraziva se brzy vloudil křik. Mat možná neměl tak pádnou ruku jako Perrin, ale slabý rozhodně nebyl. A ze cvičení s lukem a holí měl pořádné svaly.
Edesina a Teslyn jako kdyby přimrzly na místě, stejně jako dvě bývalé sul’dam s vytřeštěnýma očima – no, Bethamin se křenila, třebaže očividně žasla stejně jako Seta – ale právě když si začínal myslet, že Joline víc křičí než nadává, pokusila se kolem dvou Aes Sedai protlačit panímáma Anan. Kupodivu ji Teslyn posunkem zarazila! Jenom málo žen nebo mužů odporovalo Aes Sedai, avšak panímáma Anan po červené sestře vrhla mrazivý pohled a kolem Aes Sedai se i tak protlačila, mumlajíc cosi, na co se obě zatvářily zvědavě. Ještě se musela dostat přes Bethamin a Setu, a Mat toho využil k posledním několika plácnutím, načež si zelenou sestru shodil z klína. Stejně už ho pálila dlaň. Joline přistála na zemi a vyjekla.
Panímáma Anan se rozkročila před Matem dostatečně blízko, aby se Joline nemohla zvednout ze země, a s rukama zkříženýma na prsou, až se jí velký výstřih ještě zvětšil, si ho prohlížela. Přes oděv, co nosila, nebyla rozená Ebúdarka, ne s těma oříškovýma očima, ale v uších měla velké zlaté kruhy, svatební nůž, s jílcem posázeným červenými a bílými kameny za syny a dcery, pověšený na širokém stříbrném obojku na krku a zakřivenou dýku vraženou za pasem. Tmavě zelené suknice měla na levé straně vyhrnuté, aby byly vidět rudé spodničky. S mírně prošedivělými vlasy byla každým coulem majestátní ebúdarskou hostinskou, sebejistou a zvyklou vydávat rozkazy. Čekal, že ho pokárá – když došlo na káráni, uměla to stejně dobře jako Aes Sedai! – takže ho překvapilo, když jenom zamyšleně promluvila.