„Joline tě určitě chtěla zarazit a Teslyn s Edesinou taky, ale nepodařilo se jim to. To musí znamenat, že vlastníš ter’angrial, který dokáže přerušit prameny síly. Slyšela jsem o tom – Kadsuane Melaidhrin údajně jeden takový má – ale ještě nikdy jsem žádný neviděla. Moc ráda bych si ho prohlídla. Nepokusím se ti ho vzít, ale ocenila bych, kdybys mi ho ukázal.“
„A odkud znáš Kadsuane?“ chtěla vědět Joline a pokoušela se uhladit si suknice. Při prvním pohybu ruky po zadnici sebou cukla a zle se zamračila na Mata, aby mu ukázala, že na něj nezapomněla. Ve velkých hnědých očích a na lících se jí leskly slzy, ale pokud za to bude muset zaplatit, stálo mu to za to.
„Říkala něco o zkoušce na šátek,“ podotkla Edesina.
„Řekla: ‚Jak jsi mohla projít zkouškou na šátek, když v takové chvíli ztuhneš?‘“ upřesnila Teslyn.
Panímáma Anan na chvíli stiskla rty, nicméně pokud byla vyvedená z míry, nedala to jinak najevo. „Možná si vzpomenete, že jsem vlastnila hostinec,“ podotkla suše. „K Tulačce přicházelo mnoho lidí a mnozí se rozpovídali, možná víc, než měli.“
„Žádná Aes Sedai by nemluvila,“ začala Joline a najednou se obrátila. K vozu mířili Blaerik s Fenem. Oba byli z Pohraničních států, mohutní chlapi, a Mat rychle vyskočil, připravený v případě potřeby sáhnout po nožích. Možná ho zpráskají, ale bez boje se nevzdá.
Joline kupodivu doběhla ke dveřím a zavřela je Fenovi přímo před nosem, načež zastrčila petlici. Saldejec se nepokoušel dveře otevřít, ale Mat nepochyboval, že budou oba čekat, až vyjde ven. Když se Joline otočila, oči jí žhnuly, slzy neslzy, a na panímámu Anan zřejmě prozatím zapomněla. „Jestli tě ještě někdy jen napadne…“ začala a zahrozila mu prstem.
Mat udělal krok a sám jí strčil prst pod nos tak rychle, že uskočila a narazila do dveří, od kterých se se zakvičením odrazila a na lících jí naskočily rudé skvrny. Matoví bylo lhostejné, jsou-li ty skvrny od hněvu či rozpaků. Otevřela ústa, ale on ji jednoduše nepustil ke slovu.
„Nebýt mě, nosila bys kolem krku obojek damane, stejně jako Edesina a Teslyn,“ vybuchl stejně rozlícené, jako se ona tvářila. „Na oplátku se mě akorát všechny snažíte zastrašovat. Děláte si, co chcete, a všechny nás vystavujete nebezpečí. Zatraceně, klidně si tu usměrňujete, když víte, že přímo naproti přes silnici jsou Seančani! Můžou mít s sebou damane, i deset, co vy víte.“ Pochyboval, že by měli byť jedinou, ale pochybnosti neznamenají jistotu, a on rozhodně nehodlal sdělovat své pochybnosti jí. „S něčím se prostě smířím, i když byste měly vědět, že už mi začíná docházet trpělivost, ale nesnesu, abys mě mlátila. Udělej to ještě jednou a já tě vyplatím dvakrát tvrději. To si pamatuj!“
„A jestli to uděláš, už se ho příště nepokusím zarazit,“ přidala se panímáma Anan.
„Já taky ne,“ dodala Teslyn a vzápětí se k ní připojila i Edesina.
Joline se tvářila, jako by utržila ránu kladivem mezi oči. To bylo velmi uspokojivé. Tedy pokud vymyslí, jak si nenechat od Blaerika s Fenem zpřelámat žebra.
„A teď by mi mohla některá z vás zatraceně vysvětlit, proč jste se rozhodly usměrňovat, jako kdyby byla Poslední bitva? Musíš je takhle držet, Edesino?“ Ukázal hlavou na Setu s Bethamin. Byl to jenom odhad, ale Edesina vykulila oči, jako by si myslela, že mu jeho ter’angrial umožňuje vidět prameny jediné síly, nejenom je zastavovat. V každém případě už vzápětí obě ženy stály normálně. Bethamin si klidně začala plátěným kapesníčkem sušit oči. Seta se posadila na postel, položila si ruce na ramena a třásla se. Vypadala otřesenější než Bethamin.
Žádná Aes Sedai se zřejmě nechystala odpovědět, a tak to za ně udělala panímáma Anan. „Došlo k pořádně velké hádce. Joline se chtěla jít na ty Seančany podívat osobně a nenechala si to rozmluvit. Bethamin ji chtěla dát lekci, jako kdyby nevěděla, co se stane.“ Hostinská znechuceně potřásla hlavou. „Pokusila se přehodit si Joline přes kolena a Seta jí pomáhala. Tak je Edesina obalila prameny vzduchu. Předpokládám,“ dodala, když k ní Aes Sedai prudce vzhlédly. „Možná nedokážu usměrňovat, ale mám oči.“
„Ale to neodpovídá tomu, co jsem cítil,“ zavrčel Mat. „Tady se usměrňovalo hodně.“
Panímáma Anan a tři Aes Sedai si ho zamyšleně prohlížely, jako by pohledem pátraly po medailonku. Na jeho ter’angrial rozhodně hned tak nezapomenou, to bylo jisté.
Vyprávění se ujala Joline. „Bethamin usměrnila. Tkanivo, které použila, jsem jaktěživa neviděla, ale chvilku, než přišla o pravý zdroj, kolem nás tří tancovaly jiskry. Myslím, že použila všechnu sílu, kterou dokázala natáhnout.“
Bethamin se náhle rozvzlykala, sesula se a málem upadla na podlahu. „Nechtěla jsem,“ Skytala, tvář zkřivenou. „Myslela jsem, že mě chcete zabít, ale nechtěla jsem. Nechtěla.“ Seta se kymácela sem a tam a s hrůzou zírala na svou přítelkyni. Nebo možná bývalou přítelkyni. Obě věděly, že je a’dam udrží, možná každou sul’dam, jenže důsledky rozhodně popíraly. Že každá žena, která dokáže používat a’dam, se dokáže naučit i usměrňovat. Nejspíš se snažily tento fakt ze všech sil popřít, zapomenout na něj. Ale skutečné usměrňování všechno změnilo.
Světlo ho spal, tohle mu ještě scházelo, navrch ke všemu ostatnímu. „Co s tím budete dělat?“ Tohle zvládnou pouze Aes Sedai. „Když teď začala, nemůže jen tak přestat. Tohle vím.“
„Necháme ji zemřít,“ prohlásila drsně Teslyn. „Můžeme ji odstínit, dokud se jí nezbavíme, a pak může umřít.“
„To nemůžeme,“ vyhrkla Edesina šokované. Třebaže ji očividně nešokovala představa, že by nechaly Bethamin umřít. „Jakmile ji pustíme, bude nebezpečná pro všechny okolo sebe.“
„Už to víckrát neudělám,“ plakala Bethamin a téměř prosila. „Neudělám!“
Joline se protlačila kolem Mata, jako kdyby byl věšák, rozkročila se před Bethamin a s rukama v bok na vyšší ženu civěla. „Nepřestaneš. Nemůžeš, když jsi jednou začala. Mezi pokusy usměrňovat můžou uběhnout celé měsíce, budeš to však zkoušet znova a znova a pokaždé se nebezpečí zvýší.“ S povzdechem spustila ruce. „Na mladší novicku jsi příliš stará, ale s tím se nedá nic dělat. Budeme tě muset učit. Aspoň natolik, abys nikoho neohrožovala.“
„Učit ji?“ zaskřehotala Teslyn a pěsti v bok si dala ona. „Já říkám, nechrne ji umřít! Máš vůbec tušení, jak se mnou tyhle sul’dam zacházely, když mě věznily?“
„Ne, protože jsi to nikdy nerozvedla, jenom pořád kňučíš, jak to bylo hrozné,“ opáčila Joline suše a rázněji dodala: „Ale nenechám zemřít žádnou ženu, pokud tomu budu moct zabránit.“