V našem chápání může být psychika jedince vztažena k jednomu z následujících typů:
• vše v chování je podřízeno instinktům – živočišný typ stroje psychiky;
• konflikt mezi požadavky norem kultury a instinkty je řešen v prospěch norem kultury, ale za hranice norem kultury jedinec vyjít nemůže ani tehdy, když v kultuře nejsou recepty řešení problémů, s kterými se setkává; nemůže proto, že se zříkává realizace tvůrčího potenciálu, nebo kultura a výchova tvůrčí potenciál nevyužily a potlačily – typ stroje psychiky biorobot-zombie;
• tvůrčí potenciál se realizuje podle principu „co chci, to si beru“ bez jakýchkoliv ohraničení mravně-etického charakteru, a pokud někdo nesouhlasí, nechť dokáže, že je silnější — démonický typ stroje psychiky;
• svědomí je vrozený religiozní smysl, spojující člověka a Boha, a tvůrčí potenciál se realizuje v dialogu s Bohem pod vládou diktatury svědomí, které člověk dá sám sebe — lidský typ stroje psychiky.
• Ještě jeden typ stroje psychiky porodili lidé sami, tím že vpustili do kultury všemožné omamné prostředy (alkohol a další psychotropní látky), pod jejichž vlivem se bortí fyziologie organismu jako celku a vyšší nervové činnosti, konkrétně, což se projevuje na psychické činnosti a jejích výsledcích. Protože se při tom mění geneticky zadaná filozofie organismu člověka, je tento typ stroje psychiky nazván sníženým do protipřirozenosti, tím spíše, že v mnohých případech se formuje závislost na omamných látkách, načež se pobývání pod mocí omamných látek stává jediným a bezalternativním „smyslem života“.
Lidský a démonický typ stroje psychiky je charakterizován aktivností vůle, chápané jako schopnost podřizovat sebe samého a proud událostí vědomému záměru. Další typy stroje psychiky jsou charakterizovány buďto absencí vůle nebo jejím potlačením, ohraničeností, podřízeností vnějším subjektům a objektům.
V našem chápání je norma důstojnosti člověka – nevratně stabilní lidský typ stroje psychiky. Normální lidská společnost je společnost, ve které nevratně lidský typ stroje psychiky je dosahován všemi k začátku dospívání, charakterizovaného probuzením sexuálním instinktů.
Globální válka se vede v průběhu několika tisíciletí ohledně zavedení globální kultury lidskosti, ve které nevratně lidský typ psychiky bude vnímán všemi jako bezalternativní norma a bude garantovaně dosahován všemi k počátku dospívání.
Jako iniciátor té války vystupuje vněsociální postava – nepřítel lidského rodu, pojmenovaný v biblické tradici Satan (v koránické - Iblis). Válka se vede proti Božímu Záměru, předurčujícímu stanovení právě kultury lidskosti jako normy. Vítězsví je předurčeno lidskosti, ale čas jeho příchodu závisí na lidech samých.
Historicky reálné lidstvo, které nevybudovalo takovou kulturu, se samo jeví stálým generátorem války, ve které částečně vystupuje na straně Satana, a částečně koná ve svých zájmech v řečišti Záměru. Jde o to, že nelidské typy stroje psychiky, převládající ve statistice rozdělení lidí podle typů stroje psychiky, se projevují v davově-“elitární“ organizaci společnosti. Davo-“elitarismus“ je nevysychající zdroj potenciálu válek, protože:
• za prvé, díky reprodukci nových pokolení pod mocí sexuálních instinktů převyšuje porodnost možnosti ekologické niky, a zbytečné osoby podléhají zničení během vnitrodruhové konkurence, což se v životě nelidské (soudíme-li podle statistiky rozdělení podle typů stroje psychiky ve vztahu k nositelům lidského typu stroje psychiky) globální civilizace projevuje v hladu, epidemiích, válkách;
• za druhé, i v aspektu kulturologických zákonitostí libovolná davově-“elitární“ kultura je kulturou vedení nekonečných válek, protože se v ní složilo množství různých kulturních obálek realizace instinktivních programů boje za obsazení nejvyššího statusu v hierarchii osob ve stádu-smečce Homo sapiensů a za „lepší místo pod sluncem“. To je zcela analogické tomu, co probíhá ve stádu-smečce opic jen s tím rozdílem, že opice nemají technosféru a zbraně. Ti, kteří dosáhli démonického typu stroje psychiky mohou v těch procesech být adepty na vůdce a vůdci, inspirací pro vůdce (inspirátorkami – kvůli instinktivní podřízenosti muže ženě), manipulátory ve vztahu k slabším démonům a zombie, kteří na sebe vzali roli vůdců nebo pseudovůdců nižší úrovně.
Historická realita je taková, že v průběhu celé historie i v současnosti, je v té globální válce vnitrosociálním agresorem regionální civilizace Západu a její střídající se státy-vůdci: Římská říše, Svatá říše římská německého národa, Velká Británie anyní USA.
Základní zbraní války je lichva (4. priorita zobecněných prostředků řízení), posvěcená židům údajně od Boha a Bible (3. priorita zobecněných prostředků řízení), a podporovaná historicky reálným křesťanstvím, prohlásivším učení Krista o vybudování Království Božího na Zemi úsilím samotných lidí při Božím vedení za kacířství (nazývané chiliasmus (řec.) či millenarismus (lat.)) navzdory přímým slovům Krista v motlitbě „Otče náš“: „Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.“
Regionální civilizace se navzájem odlišují ne způsobem života (technosférou, sociální organizací atd.), ale těmi ideály, které každá z nich nese skrz věky.
Pokud to srovnáme s typy stroje psychiky, pak:
• ideál Západu je společnost biorobotů, naprogramovaných platnými zákony, řízených korporací démonů;
• ideál mnohonárodnostní Ruské civilizace je spravedlivost, přičemž ne právně sepsaná těmi či oněmi pozemskými vládci, ale nadpozemská, pramenící z té skutečnosti, že všichni ve společnosti jsou dlužni žít pod vládou diktatury svědomí.
Ty ideály jsou navzájem neslučitelné, v důsledku čehož je konflikt Západu a Rusi nekompromisní. Právě z tohoto důvodu měl car Alexandr III. pravdu, když prohlásiclass="underline" „Rusko má jen dva věrné spojence – armádu a námořnictvo.“ Ale v naší době je to málo: je nutná celokulturní převaha.
Všechny výhrady, vyjadřované Západem po celou památnou historii ve vztazích s Rusí-SSSR-Ruskem, jsou kamufláž, skrývající tu nekompromisnost konfliktu ideálů a skutečné příčiny mnohasetleté agresivity Západu jako celku i jeho jednotlivých států ve vztahu k Rusku.
Bohužel, kvůli davově-“elitárnímu“ charakteru společnosti na Rusi posledních tisíc let, domácí vládnoucí „elita“ v mnoha historických případech rodila „pátou kolonu“ - sociální skupinu zrádců, realizujících ideologickou, státní i hospodářskou moc namířenou proti zájmům rozvoje Ruska v řečišti Záměru. Právě odtud pramení i perestrojka, i reakce mnohých obyvatel na politiku obrození Ruska v roli suverénní velmoci a nového operátora globální politiky, jehož projekt globalizace znemožňuje možnost realizace projektu globalizace, realizovaného kurátory Západu během posledních více než dvou a půl tisíce let.
7
S tím je dobré porovnat výrok bývalého ministra vzdělání a vědy A.Fursenka na mládežnickém fóru Seliger 23.7.2007: „Nedostatkem sovětského vzdělávacího systému byl pokus formovat člověka-tvůrce, a nyní úkol spočívá v tom, vychovat kvalifikovaného spotřebitele, schopného kvalifikovaně využívat výsledky tvorby druhých.“ Tj. úkolem škol je produkce biorobotů.
8
Nebo v jiné formulaci, odmítané už Šalamounem: „Moc ať je nám zákonem spravedlnosti, vždyť slabost se ukazuje bez užitku!“ (Moudrost 2:11)
10
Globální politika – politika, sledující cíle ve vztahu ke všemu lidstvu, globální civilizaci jako celku.