Další regionální civilizace (védická, včetně buddhistické a šintoistické větve, africká, muslimská, latinskoamerická) nemají své projekty globalizace, ale jsou potenciálními spojenci Ruska ve vykořenění projektu globalizace, uskutečňovaného Západem. Ve světle toho získává zvláštní globální význam politika Ruska ve vztahu k státům-členům Eurasijského ekonomického prostranství, Šanghajské organizace spolupráce, BRICS.
Uskutečňování projektu globalizace Západem se během historie nejedenkrát dostávalo do krize z různých vnějších (vznik muslimské civilizace, války čchingizidů) a vnitřních příčin (templářský řád přestal poslouchat, z tohoto důvodu ho museli kurátoři projektu likvidovat).
Další krize je spojena s rozvojem kapitalismu na osnově liberálně-tržního ekonomického modelu. Je generátorem vnitrospolečenského napětí a biosférně-sociální ekologické krize, která nabyla globálního měřítka. Zákulisní vládci Západu se pokoušeli profylaktovat rozvoj té krize, protože její rozvoj představuje nebezpečí i pro ně samé (na národy a kvalitu jejich života kašlou), za čímž účelem ještě v polovině 19. století vytvořili a začali aktivně šířit marxismus – imitaci učení o vybudování společnosti všeobecné svobody a spravedlivosti v globálním měřítku. Ale projekt zkrachoval, ve mnohém díky Rusku.
Nejdříve Lenin trval na uzavření potupného Brest-litevského míru, což vedlo k uvolnění revoluční situace v Evropě (včetně Velké británie), díky čemuž se světová „socialistická“ marxistická revoluce 20. let neuskutečnila. Proto zákulisní hráči globální politiky museli z jedné strany podpořit Stalina s jeho koncepcí vybudování socialismu v jedné samostatně vzaté zemi, a z druhé – organizovat „velkou krizi“ let 1929 – 1930 a dovolit Velké Británii organizovat druhou světovou válku 20. století, během níž marxistický pseudosocialismus získal světovou autoritu a Britská koloniální říše, založená na idejích a politické praxi buržoazního liberalismu, zanikla.
V tom jevu (zánik Britské říše) je určité varování nové, Americké říši, vybudované na principech odlišných od principů budování Britské koloniální říše. Podstata varování: buržoazní liberalismus v libovolné podobě musí být ukončen, načež musí následovat přeformátování světa. Kredit důvěry na „Pax Americana“ byl nepsaně vydán už za Roosevelta na politiku realizace konvergence dvou systémů, avšak USA ho neospravedlnily a budou potrestány, jako byla potrestána i Britská říše.
Perspektivy dalšího přeformátování světa na principech konvergence dvou systémů zbortili buržoazní liberálové: prezident USA F.D.Roosevelt, který směřoval k dlouhodobé spolupráci se SSSR, s cílem zdokonalování obou společností a zlepšení života všeho lidstva, byl zavražděn, a liberál-fašista W.Churchill pronesl „Fultonskou řeč“, která znamenala počátek „studené války“ sociálních systémů, založených na idejích buržoazního liberalismu a marxismu-leninismu.
V dovršení všeho Stalin půl roku před svým zavražděním vynesl smrtelný ortel marxismu: v práci „Ekonomické problémy socialismu v SSSR“ přímo poukázal na metrologickou nesoudržnost (tj. nevědeckost) marxistické politické ekonomie. A protože ta byla představována společnosti jako produkt metodologie poznání dialektického materialismu (1. priorita zobecněných prostředků řízení), pak tím samým Stalin zároveň vynesl i smrtelný ortel dialektickému materialismu a marxismu celkově.
Aby to nikdo nepochopil, a SSSR jako stát směřující od fiktivní k reálné svobodě a demokracii, padl, bylo ideové dědictví Stalina odstraněno v SSSR z obecného dosahu ve všech knihovnách a přestalo být studováno ve vzdělávacím systému, zatímco v USA bylo dokončeno vydání jeho sebraných spisů, a ty byly studovány „sovětology“ pro to, aby USA mohly efektivněji škodit SSSR a se znalostí věci ho přivést ke krachu.
Ve výsledku se marxismus nemohl stát ideologií celosvětového státu, nemohl potlačit závody ve spotřebě beze smyslu a vykořenit buržoazní liberalismus, v důsledku čehož problém vyostření biosférně-socialní ekologické krize zůstal neřešený i počátkem 21. století. Ale globální nadstátní a nadnárodní moc se nevzdala řešení toho problému a pokračuje v jeho řešení, ale už jinými prostředky, o čemž bude řeč dále.
Marxismus je nástroj-pokus řešení toho problému sociokulturními prostředky (operování objektivními zákonitostmi bytí lidské společnosti 4. a 5. kategorie). Pokud to operování nedovolilo zakulisním vládcům globální politiky dosáhnout cíle vykořenění buržoazního liberalismu, co jim zbývá za možnosti? – jen aktivovat mocnější likvidační faktory. Těmi je aktivizace biologických zákonitostí (1. a 2. kategorie) a také etických (3. kategorie) ve směru, vedoucím k biologické degradaci společností nositelů pro ně nepřijatelné buržoazně-liberální kultury.
Biologické vymření nositelů nepřijatelné kultury má očistit území od původních obyvatel, což dovolí přemístit na jejich místo kulturně odlišné obyvatelstvo z jiných oblastí planety, a následně na jeho základě vytvořit sociální systém s jinou kulturou, která bude odpovídat cílům kurátorů globální války proti lidstvu. Právě v důsledku úspěšného použití této technologie je Evropa vůbec ne náhodně zaplavena uprchlíky z Afriky a Asie, a podíl původních obyvatel se progresivně zmenšuje, protože přišelci se rozmnožují rychleji. Závěrečná etapa projektu „de-evropeizace“ Evropy (a následně i severní Ameriky) je odmodelována v sociálním experimentu „Odtržení Kosovského kraje od Srbska“.
Právě z tohoto důvodu byla s cílem realizace této politické technologie ve všech státech, kde vládne ideologie buržoazního liberalismu (3. priorita zobecněných prostředků řízení), provedena transformace morálně-etických sociokulturních norem buržoazního liberalismu:
• pokud na úsvitu kapitalismu byl buržoazní liberalismus svým způsobem morální (kult rodiny, odmítání rozvratu a sexuálních úchylek, pracovní etika a kult práce, umělecká tvorba je realistická),
• pak počátkem 60. let 20. století ve všech státech Západu nastartovala demoralizace buržoazního liberalismu, což se projevilo v demontáži institutu rodiny, pozvednutí sexuálních úchylek a narkotik do stavu sociokulturní normy atd. (hippies, sexuální revoluce, rocková „hudba“, pseudoumělecká tvorba, vyrábění „lumpenu“ pomocí programů sociální pomoci atd.) a našla své sociálně filozofické vyjádření v nyní fungující západní „koncepci lidských práv“ a jejím právním zabezpečení.
Po krachu SSSR se ta demoralizace začala zavádět i v postsovětských státech, především v Rusku a na Ukrajině, protože civilizační ideály Rusi jsou stejně jako dříve nepřijatelné pro zákulisní majitele Západu, tím více po „stalinských zločinech“.
U nás se koncepce demoralizace obyvatelstva pod záminkou šíření západní „koncepce lidských práv“ do „zaostalého“ Ruska doplňuje propagandou alkoholického způsobu života jako údajně neodstranitelné a fundamentální komponenty Ruské kultury a teze „dokud země pije, je neporazitelná“. Aktivisté a lokální kurátoři procesu demoralizace – mravního rozpadu společnosti – jsou přívrženci idejí buržoazního liberalismu, aktivní v sféře politiky, médií, sféře umění, ve vzdělávacím systému.
Takové jsou k tomuto okamžiku závěry boje kurátorů buržoazního liberalismu se směřováním národů Rusi ke kultuře lidskosti. Na jejich základě je možné udělat určité závěry.
11
Konkrétně proto, že Ruský projekt globalizace předpokládá zachování národní svébytnosti a rozvoj národní kultury, a Západní předpokládá zničení svébytnosti národních kultur v nějakém „tavícím kotli národů“.
13
Na postsovětské Ukrajině se používá jiná polittechnologie: světonázor mládeži, vstupující do života se formuje médii a vzdělávacím systémem na základě záměrně zkonstruovaného mýtu o velké minulosti a neméně velké budoucnosti velkých „Ukrů“, kteří údajně nikdy neměli nic společného s ruskou civilizací; starší generace to dopouští z různých příčin. Nyní za podřízenost tomu mýtu Ukrajina platí velkou krví a buď zahyne pod nadvládou této lži, nebo se jí zřekne a stane se svébytnou organickou částí Ruského světa.
14
Seznam „stalinských zločinů“ před kurátory Západního projektu globalizace je následující:
• přivedení marxistického projektu ke krachu,
• Ústava SSSR z roku 1936, ve které je vyjádřeno usilování národů Ruské civilizace ke skutečné svobodě a demokracii.