Otevřel malá dvířka, hodlaje si najít cestu do spíže. Museli tu mít nějaké slušné víno. Jeden krok, a ztuhl, krev se mu vytratila z tváří. „Ty? Ne!“ To slovo ještě viselo ve vzduchu, když se ho zmocnila smrt.
Morgasa si otřela pot z tváře, potom si strčila kapesník zpátky do rukávu a upravila si poněkud roztřepený slamák. Alespoň se jí podařilo získat slušné jezdecké šaty, i když v tomhle horku bylo i jemné šedé sukno nepohodlné. Vlastně ho získal Tallanvor. Nechala jít koně krokem a prohlížela si vysokého mladého muže, jenž jel před ní lesem. Zakulacený trup Basela Gilla zdůrazňoval, jak vysoký a pružný Tallanvor je. Podal jí ty šaty řka, že se k ní hodí víc než ta kousavá věc, ve které uprchla z paláce, díval se na ni, ani jednou nemrkl a nikdy neřekl jediné uctivé slovo. Ovšem, ona sama se rozhodla, že pro nikoho není bezpečné, aby se vědělo, kdo je, zvláště poté, co zjistili, že Gareth Bryne odjel z Korských Pramenů. Proč ten muž musel někde honit paličky stodol, když ho potřebuje? Nezáleželo na tom. Povede si dobře i bez něj. V Tallanvorových očích však bylo něco zneklidňujícího, když ji oslovoval prostě Morgaso.
Povzdechla si a ohlédla se přes rameno. Kolohnát Lamželezo při jízdě ostražitě pozoroval okolní les a Breana po jeho boku sledovala jeho stejně pozorně jako okolí. Morgasino vojsko se od odjezdu z Caemlynu nezvětšilo ani o jedinou duši. Příliš mnoho pánů a paní slyšelo o šlechticích poslaných bez důvodu do vyhnanství a o nespravedlivých zákonech v hlavním městě, aby udělali víc, než se ušklíbli při té nejzběžnější zmínce o tom, že by zvedli ruku na podporu své zákonné panovnice. Morgasa pochybovala, že i kdyby věděli, kdo s nimi mluví, neznamenalo by to žádný rozdíl. A tak tu projížděla Altarou, co nejvíc bylo možné, se držela v lese, neboť všude kolem zřejmě řádily oddíly ozbrojenců, projížděla hvozdem se zjizveným pouličním rváčem, zmámenou uprchlou cairhienskou šlechtičnou, podsaditým hostinským, který se jen tak tak udržel, aby neklekal, kdykoliv se na něj podívala, a mladým vojákem, který se na ni občas díval, jako by měla na sobě ty šaty, které nosila pro Gaebrila. A s Lini, samozřejmě. Na Lini se nedalo zapomenout.
Jako by tím, že na ni pomyslela, starou chůvu přivolala, ta pobídla koně blíž. „Lepší dívat se dopředu,“ řekla tiše. ,„Mladý lev útočí nejrychleji, když to nejméně čekáš.‘“
„Myslíš, že je Tallanvor nebezpečný?“ zeptala se Morgasa ostře a Lini se na ni úkosem zamyšleně podívala.
„Jenom způsobem, kterým může být muž nebezpečný. Má hezkou postavu, nemyslíš? Je víc než dost vysoký. A silné ruce, řekla bych. ‚Nemá smysl nechat med stárnout příliš dlouho, než ho sníš.‘“
„Lini,“ vyjela Morgasa varovně. Stará žena poslední dobou často kráčela po této cestě. Tallanvor byl pohledný muž, jeho ruce vypadaly silné a měl hezky tvarovaná lýtka, ale on byl mladý a ona královna. Poslední, co potřebovala, bylo, aby se na něj začala dívat jako na muže, místo jako na poddaného a vojáka. Už to chtěla Lini říci – a ta ztratila rozum, jestli si myslela, že si něco začne s mužem o deset let mladším, musel být tak mladý – ale Tallanvor a Gill se vraceli. „Drž zobák, Lini. Jestli tomu mladému muži nacpeš do hlavy nějaké hloupé nápady, tak tě někde nechám.“ Liniino odfrknutí by i nejvyššímu urozenci v Andoru vysloužilo nějaký čas v kobce, aby mohl přemýšlet. Kdyby Morgasa ještě měla svůj trůn, tak ano.
„Jsi si jistá, že tohle chceš, děvče? ‚Je pozdě měnit názor poté, co skočíš z útesu.‘“
„Najdu své spojence, kde to půjde,“ řekla jí Morgasa odměřeně.
Tallanvor přitáhl otěže. Seděl v sedle vzpřímený. Po obličeji se mu řinul pot, ale on si toho zřejmě nevšímal. Mistr Gill se popotahoval za výstřih kulatými plišky pošité kazajky, jako by toužil po tom, ji sundat.
„Les za chvíli ustupuje nějakým statkům,“ řekl Tallanvor, „ale není pravděpodobné, že tě tam někdo pozná.“ Morgasa před jeho pohledem neuhnula. Den za dnem bylo stále těžší uhnout pohledem, když se na ni takhle díval. „Ještě deset mil a budeme u Cormaedu. Jestli ten chlapík v Seharu nelhal, tak tam bude přívoz a do večera můžeme být na amadicijském břehu. Opravdu chceš tohle udělat, Morgaso?“
To, jak vyslovil její jméno... Ne. Nedovolí, aby ji zmátly Liniiny směšné představy. To tím prokletým vedrem. „Už jsem se rozhodla, mladý Tallanvore,“ prohlásila chladně, „a nečekám, že mi budeš klást otázky, když jsem tak učinila.“
Tvrdě pobídla koně, takže skočil dopředu, a jejich pohledy se konečně rozešly. Morgasa se protáhla kolem něj. Mohl ji dohonit. Najde své spojence tam, kde to půjde. Dostane svůj trůn zpátky, a běda Gaebrilovi i každému jinému muži, který si myslí, že může sedět na jejím místě.
A sláva Světla na něj dopadala.
A mír Světla on dal lidem.
Připoutal národy k sobě. Z mnoha učinil jeden.
Přesto úlomky srdcí způsobily rány.
A co kdysi bylo, to se vrátilo
– v ohni a bouři
vše rozťalo vedví.
Pro jeho mír...
– pro jeho mír...
– byl mír...
– byl mír...
– meče.
A sláva Světla na něj dopadala.
Slovníček
Od Rozbití světa byly použity tři systémy zaznamenávání dat. První zaznamenává roky Po Rozbití světa (PR). Jelikož však panoval v letech Rozbití a několika následujících téměř dokonalý zmatek, a protože tento kalendář byl přijat téměř sto let po Rozbití, byl jeho začátek stanoven uměle. Po skončení trollockých válek bylo mnoho záznamů ztraceno. Bylo jich tolik, že vznikl spor o přesné datování podle starého systému. Proto byl zaveden nový kalendář, který se datuje od konce válek a oslavuje domnělé osvobození světa od hrozby trolloků. Tento druhý kalendář zaznamenával každý rok jako Svobodný rok (SR). Po rozsáhlém ničení, zabíjení a rozvratu, způsobeném stoletou válkou, vznikl třetí kalendář. Tento kalendář, zaznamenávající léta Nové éry (NE), se používá v současné době.
a’dam: Seanchanský nástroj, jejž lze použít k ovládání ženy, která může usměrňovat, sestávající z obojku a náramku spojeným vodítkem, vše ze stříbřitého kovu. Na ženu, která usměrňovat nemůže, nemá žádný vliv. Viz též damane; Seanchané; sul’dam.
adžah: Společenství Aes Sedai, je jich sedm a rozlišují se podle barev: modré adžah, červené adžah, bílé adžah, zelené adžah, hnědé adžah, žluté adžah a šedé adžah. Všechny Aes Sedai, kromě amyrlin, jsou členky jednoho z adžah. Každé se při užívám jediné síly řídí vlastní filozofií a má s Aes Sedai vlastní cíle. Červené adžah zaměřují veškerou energii na hledání a krocení mužů, kteří se pokoušejí ovládnout sílu. Hnědé adžah upustilo od vměšování se do světských záležitostí a cele se oddalo získávání vědomostí, zatímco bílé adžah se většinou vystříhá světa i světských vědomostí a oddává se otázkám filozofie a pravdy. Zelené adžah (během trollockých válek nazývané bojové adžah) se připravuje na Tarmon Gai’don, žluté se soustřeďují na studium léčení a modré sestry se zabývají světskými záležitostmi a právem. Šedé jsou vyjednavačky, hledající soulad a souhlas. Pověsti o černých adžah, oddaných službě Temnému, jsou oficiálně popírány.