To bylo něco, co Egwain nečekala. Moudré vyžadovaly tvrdou disciplínu – dokonce tvrdší, než panovala ve Věži, což vyžadovalo nějakou dřinu – ale Aviendha pracovala na tom, aby se naučila usměrňovat, s pochmurným odhodláním. Nemohla chodit ve snu, ale rozhodně věnovala stejně tolik úsilí tomu, aby vstřebala každičkou kapku umění moudrých, jako kdy věnovala výuce v zacházení se zbraněmi jako Děva. Jistě, poté, co přiznala, že Randovi vyzradila, že moudré sledují jeho sny, nechaly ji tři dny strávit kopáním jako člověk hlubokých jam a jejich opětovným zasypáváním, ale to byl jeden z těch mála případů, kdy Aviendha překročila meze. Amys a druhé dvě ji často Egwain předhazovaly jako příklad pokorné poslušnosti a správného přístupu, až Egwain občas chtěla vřískat, i když byla Aviendha její kamarádka.
„Dala sis s příchodem na čas,“ podotkla Bair nevrle, když Egwain ještě nesměle hledala pohodlnější posezení. Hlas měla slabý a vetchý, ale také pevný jako železo. Dál si škrábala paže staerou.
„Mrzí mě to,“ řekla Egwain. Tak, to by mělo být dost pokorné.
Bair si odfrkla. „Za Dračí stěnou jsi Aes Sedai, ale tady jsi jenom žačka, a žačky se neopožďují. Když pošlu pro Aviendhu, nebo ji pro něco pošlu, tak utíká, i kdybych chtěla jenom špendlík. Rozhodně by ti neuškodilo, kdybys ji aspoň napodobovala.
Egwain, celá rudá, se pokusila dodat svému hlasu poddajnost. „Pokusím se, Bair.“ To bylo poprvé, kdy moudrá obě dívky srovnávala před ostatními. Egwain mrkla na Aviendhu a překvapilo ji, že se tváří zamyšleně. Občas si přála, aby její „skoro-sestra“ nebyla vždycky tak dobrým příkladem.
„To děvče se to naučí, Bair, nebo taky ne,“ řekla podrážděně Melain. „O pohotovosti ji můžeš poučovat později, jestli to bude ještě potřebovat.“ Byla sice jen o deset či dvanáct let starší než Aviendha, ale obvykle mluvila, jako by měla pod sukněmi bodlák. Možná seděla na ostrém kameni. Pokud ano, určitě by si nepřesedla. Očekávala by, že se pohne kámen. „Říkám ti znovu, Moirain Sedai, že Aielové půjdou za Tím, jenž přichází s úsvitem, ne za Bílou věží.“
Egwain očividně měla pochopit, o čem se tu mluví, během řeči.
„Je možné,“ prohlásila Amys vyrovnaným hlasem, „že Aielové budou znovu sloužit Aes Sedai, ale ten čas ještě nepřišel, Moirain Sedai.“ Na chvíli se přestala oškrábávat a klidně se na Aes Sedai zadívala.
Přijde to. Egwain si tím byla jistá, když teď Moirain poznala, že některé moudré mohou usměrňovat. Aes Sedai budou cestovat Pustinou, aby nalezly dívky, které je to možné naučit, a zcela jistě se taky pokusí odvést každou moudrou s touto schopností do Věže. Kdysi si dělala starosti, že moudré budou zastrašovány a pokořovány, odvlékány do Věže i proti své vůli. Aes Sedai nikdy nenechaly žádnou ženu, která mohla usměrňovat, běhat příliš dlouho volně mimo Věž. Už si ale starosti nedělala, i když moudré občas ano. Amys a Melain se silou vůle vyrovnaly snadno každé Aes Sedai, jak ostatně neustále dokazovaly s Moirain. A Bair by nejspíš dokázala přimět i Siuan Sanche, aby skákala skrz obruč, a Bair dokonce ani nemohla usměrňovat.
Co se toho týkalo, Bair ani nebyla moudrou s nejsilnější vůlí. Tato čest náležela ještě starší ženě, Sorilee z klanu Jarra Chareen Aielů. Moudrá z držby Shende uměla usměrňovat méně než většina novicek, ale na pochůzku si mohla poslat stejně snadno moudrou jako gai’šainku. A ony šly. Ne, nebyl důvod znepokojovat se kvůli tomu, že by někdo mohl zastrašovat moudré.
„Je pochopitelné, že chceš ochránit vaše země,“ připojila se Bair, „ale Rand al’Thor nás očividně nehodlá vést na trestnou výpravu. Nikomu, kdo se podvolí Tomu, jenž přichází s úsvitem, a Aielům, nebude ublíženo.“ Tak o tohle šlo. Ovšem.
„Mně nedělají starosti jenom životy nebo země.“ Moirain si královským gestem prstem otřela pot z čela, ale hlas měla skoro stejně stísněný jako Melain. „Jestli to dovolíte, bude to pohroma. Roky plánování teď mají přinést ovoce, a on to všechno hodlá zničit.“
„Plány Bílé věže,“ řekla Amys tak klidně, jako by souhlasila. „Ty plány s námi nemají nic společného. My, a ostatní moudré, musíme zvážit, co je správné pro Aiely. Dohlédneme na to, aby Aielové dělali to, co je nejlepší pro Aiely.“
Egwain napadlo, co by na to řekli kmenoví náčelníci. Jistě, často si stěžovali, že se moudré pletou do záležitostí, jež jim nepřináležejí, tak je to snad příliš nepřekvapí. Náčelníci všichni byli tvrdohlaví, avšak inteligentní muži, jenže Egwain tušila, že proti spojeným silám moudrých mají asi takovou šanci, jako vesnická rada u nich doma proti ženskému kroužku.
Tentokrát ale měla Moirain pravdu.
„Jestli Rand –“ začala Egwain, ale Bair ji ostře zarazila.
„Poslechneme si, co nám chceš říct, později, děvče. To, že znáš Randa al’Thora, je jistě cenné, ale teď mlč a poslouchej, dokud nebudeš vyzvána, abys promluvila. A přestaň se tvářit mrzutě, jinak ti podám jarmankový čaj.“
Egwain se zamračila. Úcta k Aes Sedai, i když to byla úcta mezi sobě rovnými, se nevztahovala na žačku, i když o ní věřily, že je Aes Sedai. Pro všechny případy však držela jazyk za zuby. Bair byla schopná ji poslat pro pytlíky s bylinami a nařídit jí, aby si ten neuvěřitelně hořký čaj uvařila sama. Neměl žádný léčivý účinek, moudré ho používaly proti mrzutosti a nevrlosti či čemukoliv, co se jim snad znelíbilo, což čaj léčil pouhou svou chutí. Aviendha ji na uklidněnou poplácala po rameni.
„Myslíš, že to pro Aiely taky nebude pohroma?“ Muselo být těžké mluvit chladně jako zimní potok, když jste se od hlavy k patě leskly sraženou párou a vlastním potem, ale Moirain to očividně žádné potíže nedělalo. „Bude to aielská válka znovu dokola. Budete zabíjet a pálit a loupit ve městech, zrovna jako jste to dělali předtím, dokud proti sobě neobrátíte každého muže i ženu do jednoho.“
„Pětina nám patří, Aes Sedai,“ prohlásila Melain a odhodila si dlouhé vlasy přes rameno, aby si mohla staerou očistit hladké rámě. I když měla vlasy splihlé párou, leskly se jí jako hedvábí. „Nebereme si víc dokonce ani od zabijáků stromů.“ Pohled, který vrhla na Moirain, byl příliš uhlazený, aby v něm nebyl skryt žádný význam. Věděly, že je Cairhieňanka. „Vaši králové a královny si berou stejně tolik na daních.“
„A až se státy obrátí proti vám?“ trvala stále na svém Moirain. „V aielské válce vás spojené státy zahnaly zpátky. To se může a určitě také stane zas, s velkými ztrátami na životech na obou stranách.“
„Nikdo z nás se nebojí smrti, Aes Sedai,“ sdělila jí Amys s mírným úsměvem, jako by něco vysvětlovala dítěti. „Život je sen, z něhož se všichni musíme probudit, než budeme moci snít znovu. Kromě toho, pod Janduinem překročily Dračí stěnu jen čtyři kmeny. Tady už jich je šest, a ty tvrdíš, že Rand al’Thor hodlá vzít všechny kmeny.“
„Rhuideanské proroctví říká, že nás zlomí.“ Jiskra v Melaininých zelených očích mohla patřit Moirain, nebo tam snad byla proto, že moudrá nebyla tak klidná, jak se tvářila. „Co záleží na tom, jestli to bude tady, nebo za Dračí stěnou?“