„Dnes v noci budu spát mimo stany,“ pokračovala Amys. „Ne moc daleko. Měla bys mě snadno najít, jestli to zkusíš. Nebude-li se mi o tobě zdát, ráno si o tom promluvíme.“
Egwain potlačila zasténání. Amys ji zavedla do Rhuarkova snu – sama zůstala jen na chviličku, jen na tak dlouho, aby se ujistila, že ji Rhuark stále vidí nezměněnou, jako mladou ženu, kterou si vzal – a moudré s ní vždycky byly ve stejném stanu, když to zkoušela.
„No,“ prohlásila Bair a zamnula si ruce, „slyšely jsme, co jsme potřebovaly slyšet. Vy ostatní můžete zůstat, jestli chcete, ale připadám si už dost čistá, abych mohla jít do pokrývek. Nejsem tak mladá, jako vy ostatní.“ Mladá nebo ne, nejspíš by každou z nich uštvala a zbytek cesty donesla.
Jak se Bair zvedala, promluvila Melain a, což bylo na ni dost zvláštní – váhala. „Potřebuju... Musím tě požádat o pomoc, Bair. A tebe, Amys.“ Starší žena se znovu posadila a obě s Amys se na Melain vyčkávavě zadívaly. „Já... chci vás požádat, abyste za mě promluvily s Dorindhou.“ Poslední slova vyhrkla. Amys se široce usmála a Bair se nahlas zahihňala. Aviendha zřejmě také pochopila a překvapilo ji to, ale Egwain netušila, oč jde.
Pak se Bair zasmála: „Tys vždycky tvrdila, že manžela nepotřebuješ, ani nechceš. Já pochovala tři, a další by mi nevadil. Jsou moc užiteční, když je v noci zima.“
„Žena může změnit názor.“ Melain měla hlas dost pevný, ale zradil ji temný ruměnec na tvářích. „Já prostě nemůžu od Baela odejít a nemůžu ho dokonce ani zabít. Jestli mě Dorindha přijme jako sestru-ženu, upletu svatební věneček a položím ho Baelovi k nohám.“
„Co když na něj šlápne, místo aby ho přijal?“ chtěla vědět Bair. Amys se zvrátila dozadu, smála se a plácala se do stehen.
Egwain si nemyslela, že by to hrozilo, ne při tom, jak Aielové dodržovali své zvyky. Jestli se Dorindha rozhodne přijmout Melain za svou sestru-ženu, Bael do celé věci nebude mít moc co mluvit. Už ji vlastně ani nešokovalo, že muž může mít dvě ženy. Tedy ne úplně. Jiné země znamenají jiné zvyky, připomínala si pevně. Nikdy se neodvážila zeptat, ale velice dobře věděla, že mohou být i aielské ženy se dvěma manželi. Byli to velmi zvláštní lidé.
„Žádám vás, abyste v tomto jednaly jako moje první sestry. Myslím, že mě má Dorindha docela ráda.“
Jakmile Melain pronesla tato slova, veselí druhých žen se změnilo v cosi jiného. Stále se smály, ale teď ji objímaly a říkaly, jak jsou kvůli ní šťastné a jak si s Baelem povede skvěle. Přinejmenším Amys a Bair braly Dorindžin souhlas za předem daný. Všechny tři odcházely v objetí a stále se smály a hihňaly jako malé holčičky. Předtím ovšem neopomněly Egwain a Aviendze povědět, aby upravily stan.
„Egwain, může žena ve tvé zemi přijmout sestru-ženu?“ zeptala se Aviendha, když jakýmsi klackem stahovala chlopeň z kouřového otvoru.
Egwain si přála, aby právě tohle nechala až naposled. Horka ve stanu začalo okamžitě ubývat. „To já nevím,“ řekla a rychle sbírala šálky a misky s medem. Na podnos přidala také staery. „Ale nemyslím. Možná kdyby byly hodně dobré kamarádky,“ dodala spěšně. Nemělo smysl očerňovat aielské zvyky.
Aviendha jenom zavrčela a začala tahat za postranní chlopně.
Když se Egwain škrábala ven, zuby jí cvakaly stejně hlasitě, jako chřestily šálky a bronzové čepelky na podnose. Moudré se oblékaly pomalu, jako by to byla vlahá noc a ony ve spacích komnatách v některé držbě. Bíle oděná postava, přízračná v měsíčním světle, jí odebrala podnos, a Egwain začala spěšně hledat svůj plášť a boty. Nikde mezi zbylými kusy oděvu na zemi nebyly.
„Nechala jsem ti odnést věci do stanu,“ poznamenala Bair zavazujíc si tkanice na blůze. „Ještě je nebudeš potřebovat.“
Egwain pokleslo srdce. Poskakujíc na místě poplácávala se rukama v marné snaze udržet se v teple. Aspoň jí neřekly, aby přestala. Náhle si uvědomila, že bílá postava odnášející podnos byla příliš vysoká dokonce i na aielskou ženu. Zaťala zuby a zamračila se na moudré, kterým zřejmě bylo lhostejné, jestli při svém poskakování zmrzne. Aielankám možná nezáleželo na tom, jestli je nějaký muž zahlédne bez šatů, přinejmenším když to byl gai’šain, ale jí to rozhodně jedno nebylo!
Po chvíli se k nim připojila i Aviendha, a když ji tu viděla skákat, jen zůstala stát, aniž by se namáhala hledat vlastní šatstvo. Zima na ni na pohled neměla větší vliv než na moudré.
„Teď,“ pokračovala Bair upravujíc si loktuši na ramenou. „Ty, Aviendho, jsi nejen umíněná jako muž, ale nedokážeš si ani zapamatovat prostý úkol, který jsi dělala již mnohokrát. Ty, Egwain, jsi stejně umíněná, a navíc si pořád myslíš, že se můžeš zdržovat ve stanu, když tě zavoláme. Doufejme, že když padesátkrát oběhnete tábor, zmírní to vaši umíněnost, pročistí mysl a připomene, jak odpovídat na zavolání či provádět úkoly. Tak sebou hněte.“
Aviendha se beze slova rozběhla k okraji tábora a obratně se vyhýbala tmou zahaleným stanovým provazům. Egwain váhala jen chviličku, než ji následovala. Aielanka klusala dost pomalu, aby ji mohla dohonit. Noční vzduch mrazil a popraskaný ztvrdlý jíl pod nohama byl stejně studený, a navíc ji pukliny chytaly za prsty. Aviendha běžela s naprostou lehkostí.
Když dorazily k posledním stanům a zahnuly k jihu, Aviendha prohodila: „Víš, proč tolik studuju?“ Ani zima, ani tělesná námaha se jí v hlase nijak neprojevily.
Egwain se třásla tak silně, že skoro nemohla ani mluvit. „Ne. Proč?“
„Protože Bair a ostatní vždycky poukazují na tebe a říkají mi, jak snadno se učíš, jak ti nikdy nemusejí nic vysvětlovat dvakrát. Říkají, že bych měla být víc jako ty.“ Úkosem se na Egwain podívala a Egwain zjistila, že se při běhu také chichotá. „To je jen část. Věci, které se učím dělat...“ Aviendha zavrtěla hlavou a i v měsíčním světle byl zřejmý její údiv. „A samotná síla. Nikdy jsem se takhle necítila. Tak živá. Cítím tu nejslabší vůni, nejmenší záchvěv vzduchu.“
„Je nebezpečné se toho držet příliš dlouho nebo příliš silně,“ podotkla Egwain. Běh ji trošičku zahřál, i když se pořád chvílemi třásla. „Říkala jsem ti to a vím, že moudré ti to říkaly taky.“
Aviendha si jen odfrkla. „Myslíš, že bych se bodla do nohy oštěpem?“
Chvíli běžely mlčky.
„Opravdu Rand?“ ozvala se nakonec Egwain. Zima neměla nic společného s tím, jaké měla potíže ta slova ze sebe dostat. Vlastně se začala zase potit. „Totiž... s Isendrou?“ Nedokázala se přinutit, aby se vyjádřila jasněji.
Nakonec Aviendha pomalu pronesla: „Nemyslím, že by to udělal.“ Mluvila rozzlobeně. „Ale proč by riskovala bití, kdyby o ni neprojevil žádný zájem? Je to změkčilá mokřiňanka, která chce, aby muži chodili za ní. Viděla jsem, jak se na ni dívá, i když se to snažil zakrýt. Rád se na ni dívá.“
Egwain napadlo, jestli i ji její přítelkyně považuje za změkčilou mokřiňanku. Nejspíš ne, jinak by nebyly přítelkyněmi. Ale Aviendha si nikdy nedávala pozor na to, že by snad mohla někoho ranit. Asi by ji překvapilo, kdyby zjistila, že Egwain se vůbec může cítit ublížená.
„Díky tomu, jak ji Děvy nutí se oblíkat,“ připustila Egwain jaksi váhavě, „by se na ni podíval každý muž.“ Připomněla si, že je venku bez jediné nitky, klopýtla a málem upadla, jak se kolem sebe nervózně rozhlížela. Kam až dohlédla, byla noc pustá. Dokonce i moudré již byly ve svých stanech. V teple pod pokrývkami. Egwain se sice potila, ale kapky potu jako by zmrzly ve chvíli, kdy se objevily.