Lanfear jen pokrčila rameny. „Co se mě týče, můžeš si hrát se svými hračkami, jak se ti zachce. Nejsi zrovna pohostinný, Rahvine, takže mi odpustíš, když...“ Z nočního stolku u Rahvinovy postele se zvedl stříbrný džbánek a naklonil se, aby nalil tmavé víno do pozlacené číše. Když se džbánek postavil zpátky, číše vplula Lanfear do ruky. Rahvin samozřejmě nepocítil nic, jen slabounké brnění, neviděl ji splétat žádná vlákna. Tohle nikdy neměl rád. Že ona vidí stejně tolik z jeho přaden, rovnováhu sil vyvažovalo jen maličko.
„Proč?“ zeptal se znovu.
Lanfear klidně usrkla vína, než odpověděla. „Protože se vyhýbáš nám ostatním, pár Vyvolených se tu zastaví. Přišla jsem první, abys věděl, že to není útok.“
„Ostatní? To je nějaký tvůj plán? K čemu já potřebuji pletichy někoho jiného?“ Náhle se zasmál, hlubokým zvučným smíchem. „Takže to není útok, co? Tys nikdy nebyla pro otevřený útok, že ne? Možná nejsi tak špatná jako Moghedien, ale vždycky jsi dávala přednost křídlům a zadním řadám. Tentokrát ti však budu věřit natolik, abych si tě vyposlechl. Dokud tě budu mít na očích.“ Kdo by důvěřoval Lanfear, stojící za jeho zády, by si úplně zasloužil nůž, který se mu mohl docela dobře v zádech ocitnout. Tedy, ne že by byla příliš důvěryhodná, i když byla pod dohledem. Její nálady byly přinejlepším nevyzpytatelné. „Kdo ještě má být součástí tohohle plánu?“
Tentokrát se mu dostalo jasnějšího varování – byla to mužská práce – když se otevřel další průchod, za nímž byli vidět mramorové oblouky vedoucí až na rozlehlé kamenné lodžie a křičící racci kroužící po bezmračné modré obloze. Nakonec se objevil muž, prošel otvorem, a ten se za ním zavřel.
Sammael byl pevně stavěný muž, vypadal větší, než ve skutečnosti byl, měl rychlý, čilý krok a prudkou povahu. S modrýma očima, zlatými vlasy a úhledně zastřiženou hranatou bradkou by byl považován za nadprůměrně hezkého, kdyby nebylo šikmé jizvy, jako by ho někdo přetáhl přes obličej doruda rozpáleným pohrabáčem, jež se mu táhla od okraje vlasů po bradu. Mohl si ji tenkrát nechat odstranit, před všemi těmi dlouhými lety, ale rozhodl se tak neučinit.
Spojen se saidínem stejně pevně jako Rahvin – takhle z blízka to Rahvin nejasně viděl – si Sammael druhého muže ostražitě prohlížel. „Čekal jsem služebné a tanečnice, Rahvine. To už tě tahle zábava po všech těch letech konečně unavila?“ Lanfear se tiše zasmála do svého vína.
„Mluvil tu někdo o zábavě?“
Rahvin si otevření třetího průchodu ani nevšiml. Za tímto byla vidět rozlehlá komnata plná nádržek a kanelovaných sloupků, téměř nazí akrobaté a ještě méně odění sloužící. Mezi účinkujícími se dosti rušivě vyjímal podivný hubený stařík v pomačkaném kabátci, jenž tu seděl. Dva sloužící v tenoučkých kouscích látky, která skoro nestála za zmínku, muž se skvěle vypracovanými svaly s podnosem z tepaného zlata a nádherná, smyslná žena nejistě nalévající víno z karafy z broušeného skla do ladícího poháru na podnose, následovali nově příchozí, než se otvor ztratil.
V každé jiné společnosti krom Lanfear by byla Graendal považována za oslnivě krásnou ženu, svěží a dobře vyvinutou. Šat měla ze zeleného hedvábí s hlubokým výstřihem. V dlouhých vlasech barvy slunce měla rubín velikosti slepičího vejce. Vedle Lanfear však byla jen kyprá a hezká. Pokud jí nevyhnutelné srovnání nějak vadilo, její pobavený úsměv to rozhodně neprozrazoval.
Když mávla rukou plnou prstenů někam za sebe, její zlaté náramky zachřestily. Služebná jí rychle s podlézavým úsměvem, který se zračil i na sluhově tváři, podstrčila pohár. Graendal si jich nevšímala. „Takže,“ pravila rozverně. „Skoro polovina přeživších Vyvolených na jednom místě. A nikdo se nepokouší nikoho zabít. Kdo by to čekal před návratem Velikého pána Temnoty? Izmaelovi se nějakou dobu dařilo zabránit nám, abychom si šli po krku, ale tohle...“
„To vždycky mluvíš tak volně před svými sluhy?“ zavrčel znechuceně Sammael.
Graendal zamrkala a ohlédla se na dvojici, jako by na ně zcela zapomněla. „Oni nebudou bez dovolení mluvit. Vzývají mě. Že ano?“ Oba sluhové padli na kolena a téměř blekotali, jak ji nesmírně milují. Bylo to skutečné. Oni ji opravdu milovali. – Teď. Graendal se po chvíli lehce zamračila a sluhové ztuhli s ústy otevřenými uprostřed slova. „Budou pokračovat. Ale teď nám nebudou překážet, že ne?“
Rahvin zavrtěl hlavou a napadlo ho, kdo to asi je, nebo byl. Tělesná krása u Graendaliných sluhů nedostačovala. Museli mít také moc či vysoké postavení. Bývalý urozený pán jako dveřník, dáma jí připravovala lázeň. To bylo podle Graendalina vkusu. Dopřávat si byla jedna věc, ale ona vyloženě plýtvala. Tahle dvojice mohla být užitečná, pokud by se s ní správně zacházelo, Graendal však používala takovou úroveň nátlaku, že se nejspíš nehodili na nic víc než jako ozdoba. Ta žena rozhodně nezvládala jemnůstky.
„Mám čekat víc, Lanfear?“ zavrčel. „Přesvědčila jsi Demandreda, aby na sebe přestal pohlížet skoro jako na dědice Velikého pána?"
„Pochybuji, že je na tohle dost nadutý,“ opáčila mírně Lanfear. „Sám vidí, kam to dovedlo Izmaela. A to je ten důvod. Důvod, který nanesla Graendal. Kdysi nás bylo třináct nesmrtelných. Nyní jsou čtyři mrtví a jeden nás zradil. My čtyři jsme jediní, kteří se dnes sejdou, a bohatě to stačí.“
„Jsi si jistá, že Asmodean přešel na druhou stranu?“ chtěl vědět Sammael. „Nikdy předtím neměl dost odvahy to zkusit. Kde asi našel kuráž připojit se k prohrané věci?“
Lanfear se pobaveně pousmála. – „Měl odvahu nachystat léčku, o které si myslel, že ho vynese nad nás nad všechny. A když si mohl vybrat buď smrt, nebo ztracený případ, sebral tu trošičku kuráže, co mu zbyla, a vybral si.“
„A vsadím se, že mu to ani moc dlouho netrvalo.“ Díky jizvě vypadal Sammaelův opovržlivý úsměšek ještě kousavěji. „Když jsi mu byla dost blízko, že tohle všechno víš, tak proč jsi ho nechala naživu? Mohla jsi ho zabít dřív, než poznal, že tam jsi."
„Já nezabíjím tak rychle jako ty. Je to konečné, nedá se to vrátit, a obvykle existují jiné, výnosnější způsoby. Kromě toho, řečeno slovy, kterým bys rozuměl, nechtěla jsem začít frontální útok proti silnějšímu nepříteli.“
„Je vážně tak silný?“ zeptal se Rahvin tiše. „Tenhle Rand al’Thor. Dokázal by tě přemoci, tváří v tvář?“ Ne že by to nedokázal sám, kdyby přišlo na věc, nebo Sammael, i když Graendal by se pravděpodobně spojila s Lanfear, kdyby to některý z mužů zkusil. Co se toho týkalo, obě ženy byly nejspíš přeplněné jedinou sílou a připravené zaútočit při prvním náznaku podezření na kteréhokoliv z mužů. Nebo na sebe navzájem. Ale tenhle sedláček. Necvičený ovčák! Necvičený, pokud ho teď nezkoušel učit Asmodean.
„Je to znovuzrozený Luis Therin Telamon,“ podotkla Lanfear stejně mírně, „a Luis Therin byl stejně silný jako kdokoliv z nás.“ Sammael si nepřítomně zamnul jizvu na obličeji. Právě Luis Therin Telamon mu ji způsobil. Před třemi tisíci lety, i víc, dávno před Rozbitím světa, než byl Veliký pán uvězněn, tolik se toho událo, ale Sammael nikdy nezapomněl.
„No,“ přisadila si Graendal, „dostali jsme se konečně k tomu, co jsme sem přišli probrat?“
Rahvin sebou znepokojeně trhl. Oba sloužící byli stále přimražení – nebo spíš znovu. Sammael si mumlal do vousů.