„Jestli je tenhle Rand al’Thor opravdu znovuzrozený Luis Therin Telamon,“ pokračovala Graendal a posadila se muži na záda, jak tu klečel na všech čtyřech, „tak mě překvapuje, že ses ho nepokusila dostat do postele, Lanfear. Nebo by to nebylo tak snadné? Vzpomínám si, že Luis Therin vodil za nos tebe, a ne obráceně. Vždycky s přehledem utišil ty tvoje směšné výbuchy hněvu. Posílal si tě, tak říkajíc, pro víno.“ Své víno položila na podnos, který ztuhle držela nevidoucí klečící žena. „Byla jsi jím tak posedlá, že by ses mu položila k nohám, kdyby řekl ‚kobereček'.“
Lanfear se na chvíli zaleskly oči, než se zase ovládla. „Možná je Luis Therin znovuzrozený, ale není to Luis Therin sám.“
„Jak to víš?“ zeptala se Graendal s úsměvem, jako by to všechno byl žert. „Je docela dobře možné, jak mnozí věří, že se všichni rodí pořád znovu, jak se kolo otáčí, ale zatím jsem nečetla nic o tom, že by se něco takového skutečně stalo. Konkrétní muž znovuzrozený podle věštby. Kdo ví, co je zač?“
Lanfear se přezíravě ošklíbla. „Pozorně ho sleduji. Vypadá, že není víc než ovčák, pořád hodně naivní.“ Opovržení přešlo ve vážnost. „Ale teď má Asmodeana, i když je to slabý spojenec. A dokonce i před Asmodeanem zemřeli čtyři z Vyvolených, když se mu postavili."
„Ať prořeže suché větve,“ zavrčel drsně Sammael. Spletl vlákna vzduchu, přitáhl si po koberci křeslo a rozvalil se do něj s nohama zkříženýma v kotnících a jednou rukou přehozenou přes nízké vyřezávané opěradlo. Každý, kdo by uvěřil, že je uvolněný, by byl hlupák. Sammael vždycky rád své nepřátele zmátl natolik, aby si mysleli, že ho dokážou překvapit a přemoci. „V Den návratu zbyde víc na nás. Nebo si myslíš, že by mohl Tarmon Gai’don vyhrát, Lanfear? I kdyby Asmodeanovi narovnal páteř, tentokrát nemá stovku rytířů. A ať s Asmodeanem nebo sám, Veliký pán ho zhasne jako rozbitou lampu."
Pohled, který na něj vrhla Lanfear, přetékal opovržením. „Kolik z nás bude naživu, až bude Veliký pán konečně osvobozen? Čtyři už jsou pryč. Půjde příště po tobě, Sammaeli? Nemuselo by se ti to líbit. Kdybys ho porazil, mohl by ses konečně zbavit té jizvy. Ale já zapomněla. Kolikrát jsi mu čelil za války síly? Zvítězil jsi někdy? Nemůžu si vzpomenout.“ Bez přestávky se obrátila ke Graendal. „Nebo bys to mohla být ty. Z nějakého důvodu nerad ubližuje ženám, ale ty bys nedostala stejnou volbu jako Asmodean. Nemůžeš ho naučit nic, co by ho nemohl naučit kámen. Pokud by se nerozhodl nechat si tě jako domácího mazlíčka. To by pro tebe byla změna, viď? Místo toho, aby sis vybírala, který z těch tvých krasavců tě potěší nejvíc, by ses mohla naučit potěšit jiného.“
Graendal zkřivila tvář a Rahvin se připravil zaštítit se proti čemukoliv, co by ty dvě ženy mohly po sobě vrhnout, a při pouhém náznaku odřivousu byl hotov cestovat. Poté vycítil, jak Sammael sbírá sílu, vycítil v tom rozdíl – Sammael by to nazval získat taktickou výhodu – sklonil se a popadl druhého muže za ruku. Sammael ho rozhněvaně setřásl, ale vhodná chvíle pominula. Obě ženy se teď dívaly na ně, ne na sebe navzájem. Žádná nemohla vědět, co se málem přihodilo, ale mezi Rahvinem a Sammaelem se cosi událo, a ženám teď oči plály podezřením.
„Chci slyšet, co nám chce Lanfear říci.“ Rahvin se sice na Sammaela nepodíval, ale bylo to míněno pro něj. „Musí toho být víc než tenhle přihlouplý pokus nás zastrašit.“ Sammael trhl hlavou, snad to mělo být kývnutí na souhlas nebo jen podráždění. Bude to muset stačit.
„Oh, je toho víc, i když trocha strachu nemůže uškodit.“ Lanfear se v tmavých očích stále zračila nedůvěra, ale hlas měla jasný jako voda v jezeře. „Izmael se ho snažil ovládnout a neuspěl, nakonec se ho snažil zabít a neuspěl, ale Izmael se ho snažil zastrašit, a zastrašování na Randa al’Thora prostě nezabírá.“
„Izmael byl více než z poloviny šílený,“ zamručel Sammael, „a míň než z poloviny člověkem.“
„Tak tohle jsme?“ Graendal zvedla obočí. „Jenom lidé? Určitě jsme něco víc. Tohle je člověk." – Prstem pohladila ženu klečící vedle ní po tváři. „Musí se vytvořit nové slovo, aby to popsalo nás.“
„Ať už jsme cokoliv,“ vložila se jí do řeči Lanfear, „můžeme uspět tam, kde Izmael zklamal.“ Lehce se předkláněla, jako by jim svá slova chtěla vnutit. Lanfear jen zřídkakdy dávala najevo napětí. Tak proč teď?
„Proč jen my čtyři?“ zeptal se Rahvin. Ostatní proč budou muset počkat.
„A proč víc?“ opáčila Lanfear. „Když v Den návratu dokážeme předvést pokořeného Draka Znovuzrozeného před Velikého pána Temnoty, proč se dělit o pocty – a odměnu – s jinými, když to není nutné? A třeba ho bude možné použít k – jak jsi to říkal, Sammaeli? – prořezání suchých větví.“
Takové odpovědi Rahvin rozuměl. Ne že by jí věřil, to rozhodně nikoliv, nebo někomu z ostatních přítomných, ale rozuměl ctižádosti. Vyvolení mezi sebou kuli pikle kvůli postavení až do dne, kdy je Luis Therin uvěznil, když uzavřel věznici Velikého pána, a začali znovu v den, kdy byli osvobozeni. Jen si potřeboval být jist, že Lanfeařin úklad nenaruší jeho vlastní plány. „Mluv dál,“ vyzval ji.
„Tak za prvé, snaží se ho ovládnout někdo jiný. Možná ho i zabít. Podezírám Moghedien nebo Demandreda. Moghedien se vždy snažila pracovat ze stínů, a Demandred Luise Therina vždycky nenáviděl.“ Sammael se usmál, nebo se možná ušklíbl, ale jeho nenávist bledla ve srovnání s Demandredovou, i když k ní měl lepší důvody.
„Jak víš, že to není jeden z nás?“ zeptala se hbitě Graendal.
Lanfear v úsměvu předvedla stejně tolik zubů jako druhá žena, a stejně tolik tepla. „Protože vy tři jste se rozhodli vyhrabat si pro sebe noru a zabezpečit si moc, zatímco se ti ostatní tlučou mezi sebou. A z jiných důvodů. Říkala jsem, že Randa al’Thora pozorně sleduji.“
Byla to pravda, co o nich říkala. Rahvin sám dával přednost diplomacii a manipulacím před otevřeným střetem, i když by před ním necouvl, kdyby to bylo potřebné. Sammaelovým způsobem vždy bylo vojsko a dobývání. K Luisi Therinovi, i když se znovuzrodil jen jako ubohý ovčák, by se nepřiblížil, pokud by si nebyl jist vítězstvím. Graendal také dávala přednost dobývání, i když její způsob nezahrnoval vojáky. Přes všechen svůj zájem o hračky dělala vždy pouze jeden dobře zabezpečený tah najednou. Otevřeně, to ano, tedy tak, jak tento pojem chápali Vyvolení, ale nikdy při každém kroku nepostoupila příliš daleko.
„Víte, že ho dokážu sledovat, aniž by si toho všiml,“ pokračovala Lanfear, „ale vy ostatní se od něj musíte držet dál, jinak riskujete, že vás objeví. Musíme ho přitáhnout zpátky...“
Graendal se se zájmem předklonila a Sammael začal při řeči přikyvovat. Rahvin si svůj soud zatím nechával pro sebe. Mohlo by to docela dobře fungovat. A jestli ne... Jestli ne, viděl několik způsobů, jak události upravit ke své výhodě. Tohle by opravdu mohlo fungovat docela dobře.
1
Rozdmýchávání jisker
Kolo času se otáčí a věky přicházejí a odcházejí, zanechávajíce po sobě vzpomínky, které se mění v pověsti. Pověsti vyblednou v mýty, a když věk, který je zrodil, znovu přijde, i ty mýty jsou dávno zapomenuty. V jednom věku, nazývaném některými třetím, věkem, který teprve přijde, věkem dávno minulým, se ve velkém lese, zvaném Brémský les, zvedl vítr. Ten vítr nebyl začátek. Otáčení kola času nemá ani začátků, ani konců. Ale byl to aspoň nějaký začátek.