"Lezte dál," řekl voják, "kdepak jste se tak zřídili? Pan feldkurát je taky..."
Voják si odplivl. Voják odešel s paketem. Lekali v předsíni dlouho, až se otevřely dveře a jimi nevešel, ale vletěl do předsíně polní kurát. Byl jen ve vestě, v ruce držel doutník.
"Tak už jste tady," řekl k Švejkovi; "a to vás přivedli. É - nemáte sirky?"
"Poslušně hlásím, pane feldkurát, že nemám."
"É - a proč nemáte sirky? Každý voják má mít sirky, aby si mohl zapálit. Voják, který nemá sirky, je ... Co je?"
"Je, poslušně hlásím, bez sirek," odpověděl Švejk.
"Velice dobře, je bez sirek a nemůže nikomu připálit. Tak to by bylo jedno a teď to druhé. Nesmrdějí vám nohy, Švejku?"
"Poslušné hlásím, že nesmrdějí."
"Tak to by bylo to druhé. A teď to třetí. Pijete kořalku?"
"Poslušně hlásím, že kořalku nepiju, jenom rum."
"Dobře, podívejte se tady na toho vojáka. Toho jsem si vypůjčil na dnešek od obrlajtnanta Feldhubra, je to jeho pucflek. A ten nic nepije, je ab-ab-abstinent, a proto půjde s marškou. Po-poněvadž takového člověka nemohu potřebovat. To není pucflek, to je kráva. Ta pije taky jenom vodu a bučí jako vůl. - Ty jsi abstinent," obrátil se na vojáka, "že se ne-nestydíš, pitomče. Zasloužíš pár facek."
Polní kurát obrátil svou pozornost na ty, kteří Švejka přivedli a kteří ve snaze rovně stát klátili sebou, marné se opírajíce o své ručnice.
"Vy jste se o-opili," řekl polní kurát, "opili jste se ve službě a za to vás dám za-zavřít. Švejku, vy jim vezmete ručnice a odvedete je do kuchyně a budete je hlídat, dokud nepřijde patrola, aby je odvedla. Já hned zatelefonu-nu-nu-ju do kasáren."
A tak slova Napoleonova "Na vojně se mění situace každým okamžikem" došla i zde svého úplného potvrzení.
Ráno ho ti dva vedli pod bajonety a báli se, aby jim neutekl, pak je sám přived, a nakonec je musel hlídat sám.
Zprvu si dobře neuvědomili toho obratu, až když seděli v kuchyni a u dveří viděli stát Švejka s ručnicí a bajonetem.
"Já bych něco pil," povzdechl malý optimista, kdežto čahoun dostal opět záchvat skepticismu a řekl, že je to všechno mizerná zrada. Jal se hlasitě obviňovat Švejka, že je přivedl do toho postavení, a vyčetl mu, že prý jim sliboval, že bude zítra oběšenej, a teď že je vidět, že to je legrace i s tou zpovědí, i s tím oběšením.
Švejk mlčel a přecházel u dveří.
"Volové jsme byli," křičel čahoun.
Nakonec vyslechnuv všechna obvinění prohlásil Švejk:
"Nyní alespoň vidíte, že vojna není žádný med. Já konám svou povinnost. Já jsem se stejně do toho dostal tak jako vy, ale v obecnej řeči se říká, že se na mne štěstěna usmála."
"Já bych něco pil," opakoval zoufale optimista.
Čahoun vstal a šel ke dveřím vrávoraným krokem. "Pust nás domů," řekl Švejkovi, "kolego, neblbni."
"Jdi vode mě," odpověděl Švejk, "já vás musím hlídat. Teď se neznáme."
Ve dveřích objevil se polní kurát: "Já, já se nijak nemohu do těch kasáren dozvonit, tak jděte domů a pa-pamatujte si, že ve službě se chlastat ne-nesmí. Marš!"
Ku cti pana polního kuráta budiž řečeno, že do kasáren netelefonoval, poněvadž neměl doma telefonu a mluvil do stojanu na žárovku.
2
Již třetí den byl Švejk sluhou polního kuráta Otto Katze a za tu dobu viděl ho jen jednou. Třetího dne přišel vojenský sluha od nadporučíka Helmicha, aby si Švejk přišel pro polního kuráta.
Po cestě sdělil Švejkovi, že polní kurát pohádal se s nadporučíkem, rozbil pianino, že je opilý namol a nechce jít domů.
Nadporučík Helmich že je také opilý, vyhodil polního kuráta na chodbu a ten že sedí u dveří na zemi a dřímá.
Když přibyl Švejk na místo, zatřásl polním kurátem, a když ten zabručel a otevřel oči, Švejk zasalutoval a řekclass="underline" "Poslušné hlásím, pane feldkurát, že jsem zde."
"A co zde - chcete?"
"Poslušně hlásím, že mám pro vás přijít, pane feldkurát."
"Vy tedy máte pro mne přijít - a kam půjdem?"
"Do vašeho bytu, pane feldkurát"
"A proč mám jít do svého bytu - copak nejsem ve svém bytě?"
"Poslušné hlásím, pane feldkurát, že jste na chodbě v cizím domě."
"A - jak - jsem - se sem dostal?"
"Poslušné hlásím, že jste byl na návštěvě."
"Na - ná-návštěvě jsem ne-nebyl. - To - se vy mý-mýlíte."
Švejk zdvihl polního kuráta a přistavil ho ke zdi. Polní kurát se mu kácel ze strany na stranu, navaloval se na něho, přičemž říkaclass="underline" "Já vám upadnu. - Upadnu," opakoval ještě jednou usmívaje se pitomě.
Konečně podařilo se Švejkovi přimáčknout polního kuráta ke zdi, který v nové pozici počal opět dřímat.
Švejk ho probudil. "Co si přejete?" řekl polní kurát, dělaje marný pokus svézt se po zdi a posadit se na zem. "Co jste zač?"
"Poslušné hlásím," odpověděl Švejk, přidržuje polního kuráta opět ke stěně, "že jsem váš pucflek, pane feldkurát"
"Já žádného pucfleka nemám," řekl namáhavé polní kurát, dělaje nový pokus skácet se na Švejka, "já nejsem žádný feldkurát. - Já jsem prase," dodal s upřímností pijáka, "poste mne, pane, já vás neznám."
Malý zápas skončil naprostým vítězstvím Švejkovým. Švejk využil svého vítězství tím, že polního kuráta stáhl ze schodů do průjezdu, kde polní kurát kladl odpor, aby nebyl vytažen na ulici. ,"Já vás, pane, neznám," tvrdil neustále při zápase Švejkovi do očí. "Znáte vy Ottu Katze? To jsem já. - Já byl u arcibiskupa," hulákal, drže se vrat v průjezdu. "Vatikán se o mne zajímá, rozumíte?"
Švejk shodil "Poslušné hlásím" a mluvil s polním kurátem čistě důvěrným tónem.
"Pust se, povídám," řekl, "nebo té seknu přes tu pazouru. Jdeme domů, a basta. Žádné řeči."
Polní kurát pustil se vrat a navalil se na Švejka: "Pojďme tedy někam, ale k Šuhům nepůjdu, tam jsem dlužen."
Švejk vytlačil ho i vynesl z průjezdu a tahal se s ním po chodníku směrem k domovu.
"Copak je to za pána?" otázal se někdo z diváků na ulici.
"To je můj bratr," odpověděl Švejk, "dostal dovolenou, tak mne přijel navštívit a z radosti se opil, poněvadž myslel, že jsem mrtvej."
Polní kurát, který zaslechl poslední slova, pobručuje si nějaký motiv z operety, kterou by nikdo nepoznal, vztyčil se k divákům: "Kdo je z vás mrtvej, ať se přihlásí u korpskomanda během tří dnů, aby mohla být jeho mrtvola vykropena."
A upadl v mlčení, snaže se upadnout nosem na chodník, když ho Švejk pod paždím táhl domů.
Maje hlavu kupředu a nohy vzadu, kterými pletl jako kočka s přeraženým hřbetem, polní kurát pobručoval si: "Dominus vobiscum - et cum spiritu tuo. Dominus vobiscum."
U stanoviště drožkářů Švejk posadil polního kuráta ke zdi a šel vyjednávat s drožkáři o převoz.
Jeden z drožkářů prohlásil, že toho pána velice dobře zná, že ho vezl jen jednou a víckrát že ho nepoveze.
"Poblil mně to všechno," vyjádřil se přímo, "a nezaplatil ani za jízdu. Vozil jsem ho přes dvě hodiny, než našel, kde bydlí. Teprve za týden, když jsem byl u něho asi třikrát, dal mně na to všechno pět korun."
Po dlouhém vyjednávání odhodlal se jeden z drožkářů, že je poveze.
Švejk vrátil se k polnímu kurátovi, který spal. Tvrdý černý klobouk (neboť on chodil obyčejné v civilu) mu někdo zatím sňal s hlavy a odnesl.