Molodci si svoje jméno zasloužili. Gawynovi samotnému bylo jen málo přes dvacet a mezi nimi patřil mezi nejstarší. Bylo pravidlem, že nepřijímali nikoho, kdo nesloužil v nějakém vojsku nebo nebojoval za nějakého urozeného pána a paní nebo aspoň nepracoval u kupecké stráže. První molodci přišli do Věže jako chlapci a mladí muži, kteří se měli učit na strážce, což byli nejlepší šermíři, nejlepší bojovníci na světě, a oni aspoň částečně v této tradici pokračovali, i když už je strážci necvičili. Mládí nebylo na škodu. Teprve minulý týden uspořádali malý obřad za první opravdové fousky, které si Benji Dalfor kdy oholil a již to nebylo pouhé chmýří, a ten měl na tváři jizvu z bojů ve Věži. Aes Sedai měly ve dnech těsně po sesazení Siuan Sanche jako amyrlin plné ruce práce s léčením. Nebýt ale toho, že se molodci postavili mnohým ze svých bývalých učitelů a v chodbách Věže je porazili, mohla být Siuan amyrlin doteď.
„Má tohle nějaký smysl, můj pane?“ zeptal se Hal Moir. Byl o dva roky starší než Jisao a jako mnozí z těch, co nenosili stříbrnou věžičku, litoval, že tam nebyl. Poučí se. „Po Aielech není ani stopy.“
„Myslíš?“ Bez nejmenšího varování Gawyn vší silou hodil kamenem po jediném keři, který byl hodně blízko, aby jej zasáhl, i když to bylo jen takové koště. Zašustění suchého listí bylo jediným zvukem, keř se však otřásl přece jen o něco víc, než měl, jako by muž nějak schovaný za ním dostal zásah do měkkého místa. Novější muži vykřikli. Jisao si jen uvolnil meč v pochvě. „Aiel, Hale, se schová i v rýze v zemi, o kterou ty bys ani nezakopl.“ Ne že by toho Gawyn věděl o Aielech víc, než se dočetl v knihách, ale přečetl o nich každou knihu, kterou v knihovně Bílé věže našel, od všech mužů, co s nimi skutečně bojovali, každou knihu od každého vojáka, který vypadal, že ví, o čem mluví. Muž se musel připravit na budoucnost, a zdálo se, že budoucností světa je válka. „Ale zlíbí-li se Světlu, dneska se bojovat nebude.“
„Můj pane!“ ozvalo se volání z vršku, když hlídka zahlédla totéž, co právě on. Z malé houštiny o pár set kroků na západ se vynořila trojice žen a blížila se ke kopci. Na západě, překvapení. Ale Aielové si na překvapení potrpěli.
Gawyn četl o tom, aielské ženy bojují po boku mužů, ale tyhle ženy by rozhodně bojovat nemohly ve svých tmavých nabíraných suknicích a bílých jupkách. Přes lokty měly i přes panující vedro přehozené loktuše. Na druhou stranu, jak se jim podařilo dostat do toho houští, aniž by si jich všimli? „Mějte oči otevřené a nekoukejte na ně,“ řekl, a pak sám sebe neposlechl a tři moudré, vyslankyně Shaido Aielů, se zájmem pozoroval.
Přicházely majestátním krokem, vůbec ne, jako kdyby se blížily k velkému oddílu ozbrojených mužů. Vlasy měly dlouhé až do pasu – Gawyn četl, že Aielové si vlasy stříhají nakrátko – a z čela jim je držely složené šátky. Měly tolik náramků a dlouhých náhrdelníků ze zlata, stříbra a slonoviny, že je jejich třpyt měl prozradit na míle daleko.
S rovnými zády a hrdými výrazy prošly tři ženy kolem šermířů, aniž jim věnovaly nejmenší pohled, a vydaly se do kopce. Vedla je zlatovlasá žena se živůtkem rozvázaným tak, aby odhaloval hodně opálený výstřih. Druhé dvě byly prošedivělé, s vrásčitými tvářemi. Musely být dobře dvakrát tak staré jako první žena.
„Tuhle bych docela rád vyzval k tanci,“ prohodil jeden z molodců obdivně, když ženy prošly kolem. Byl o dobrých deset let mladší než zlatovláska.
„Kdybych byl tebou, Arwine, tak bych to nedělal,“ ucedil Gawyn suše. „Mohlo by dojít k nedorozumění.“ Četl, že Aielové nazývají bitvu „tanec". „Kromě toho by si dala tvoje játra k večeři.“ Ve světle zelených očích zahlédl záblesk, a nikdy neviděl tvrdší pohled.
Díval se, dokud moudré nevyšplhaly až k místu, kde se svými strážci čekalo půl tuctu Aes Sedai. Ne všechny však měly strážce, protože dvě byly z červeného adžah a červené strážce nikdy nemívaly. Když potom ženy zmizely v jednom z vysokých bílých stanů a strážci se postavili kolem něj, pokračoval Gawyn v obhlídce kopce.
Molodci byli v pohotovosti od chvíle, kdy dorazily Aielanky, což ho nepotěšilo. Měli být pozorní už předtím. Dokonce i většina těch, co nenosili stříbrnou věžičku, už viděla dost bojů kolem Tar Valonu. Eamon Valda – zdejší bělokabátnický velící pan kapitán – stáhl už víc než před měsícem skoro všechny své muže na západ, ale hrstku jich nechal tady, aby se pokusili udržet bandity a rváče, které Valda sebral, pohromadě. Aspoň ty molodci rozehnali. Gawyn si přál, aby si mohl říkat, že zahnali i Valdu – Věž pevně držela své vojáky mimo šarvátky i přesto, že jediný důvod, proč tu bělokabátníci byli, byl ten, aby zkusili Věži napáchat co největší škody – ale on tušil, že Valda měl vlastní důvody. Nejspíš to byly rozkazy Pedrona Nialla, a Gawyn by byl dal hodně za to, aby věděl, jak zněly. Světlo, jak nesnášel, když něco nevěděl. Bylo to jako klopýtat temnotou.
Připouštěl si, že je podrážděný. Nejen kvůli Aielům a kvůli tomu, že se o tomhle setkání dozvěděl až dnes ráno. Aes Sedai mu ani neřekly, kam půjdou, dokud si ho nevzala stranou Coiren Sedai, šedá sestra, která skupinku Aes Sedai vedla. Když byla Elaida rádkyní jeho matky v Caemlynu, měla pusu na zámek a chovala se pánovitě. Od chvíle, co ji pozvedly na amyrlinin stolec, vypadala vedle ní ta stará Elaida jako otevřená a přátelská osoba. Zcela nepochybně ho donutila vytvořit tenhle doprovod i proto, aby ho dostala pryč z Tar Valonu, jako z kteréhokoliv jiného důvodu.
Molodci se v bojích postavili na její stranu – stará amyrlin byla sněmovnou zbavena hole a štóly a pokus ji osvobodit byl protizákonným vzbouřením, prostě a jasně – ale Gawyn měl pochybnosti o všech Aes Sedai dávno předtím, než se doslechl o obviněních proti Siuan Sanche. Že tahaly za provázky a nutily tancovat trůny podle svého, se říkalo tak často, že tomu už skoro nevěnoval pozornost, ale pak viděl zblízka, jak se za ty provázky tahá. Nebo aspoň jejich účinek na jeho sestru Elain, která tancovala, odtancovala mu z dohledu, odtancovala ze života, pokud věděl. Ona a jedna další žena. Bojoval o to, aby udržel Siuan ve vězení, a pak zavřel oči a nechal ji uniknout. Jestli to Elaida někdy zjistí, ani koruna jeho matky mu nezachrání krk.
I přesto se Gawyn rozhodl zůstat, neboť jeho matka Věž vždycky podporovala a poněvadž jeho sestra se chtěla stát Aes Sedai. A poněvadž to chtěla ještě jedna žena. Egwain z al’Vereů. Neměl právo na ni byť jen pomyslet, ale opustit Věž by znamenalo opustit ji. A takové chabé důvody ovlivňují to, jakou cestu si muž v životě vybere.
Cestou od jedné skupinky ke druhé se mračil na větrem bičovanou vyprahlou pláň. Takže byl tady a doufal, že se Aielové i přes to – nebo snad právě proto – co shaidské moudré probírají s Coiren a ostatními, nerozhodnou zaútočit. Tušil, že by jich tu mohlo být dost na to, aby ho přemohli i přes pomoc Aes Sedai. Byl na cestě do Cairhienu a nevěděl, jaký z toho má vlastně pocit. Coiren ho donutila odpřisáhnout, že tuto výpravu uchová v tajnosti, a i pak se zřejmě bála toho, co říkala. No, to by taky měla. Vždycky bylo dobře pozorně prozkoumat to, co Aes Sedai řekla – nemohly lhát, ale pravdu dokázaly roztočit jako káču – jenže ani pak nenašel žádný skrytý význam. Šest Aes Sedai se vydalo požádat Draka Znovuzrozeného, aby je doprovodil do Věže, s molodci pod velením syna andorské královny jako čestnou stráží. K tomu mohl existovat pouze jediný důvod, který Coiren očividně děsil natolik, že ho dokázala jenom naznačit. Gawyna to zděsilo taky. Elaida hodlala světu oznámit, že Bílá věž podporuje Draka Znovuzrozeného.