Bylo to skoro neuvěřitelné. – Elaida byla předtím, než se stala amyrlin, červenou sestrou. Červené nenáviděly již pouhou představu muže, který mohl usměrňovat. Vlastně si o mužích všeobecně už tak nemyslely nic moc dobrého. A přesto pád kdysi nepokořitelného Tearského Kamene naplnil proroctví, což znamenalo, že Rand al’Thor je Drakem Znovuzrozeným, a dokonce i Elaida teď říkala, že Poslední bitva se blíží. Gawyn jenom těžko dokázal srovnat vyděšeného sedláčka, který doslova a do písmene spadl do královské zahrady v Caemlynu, s mužem z klepů a řečí, které proudily po řece Erinin do Tar Valonu. Povídalo se, že pověsil vznešené pány Tearu a nechal Aiely vyloupit Kámen. Zcela určitě převedl Aiely přes Páteř světa, což se stalo od Rozbití světa teprve podruhé, aby vyplenili Cairhien. Možná že to bylo šílenství. Gawyn měl Randa al’Thora rád. Litoval, že se z toho muže vyklubalo to, čím teď byl.
Než se vrátil k Jisaově skupince, na západě se v dohledu objevil kdosi další. Byl to forman v klobouku se zvlněným okrajem, vedoucí štíhlou nákladní mulu. Mířil rovnou ke kopci, už je zahlédl. Jisao přešlápl a pak ztuhl, když mu Gawyn položil ruku na paži. Gawyn věděl, nač mladší muž myslí, ale jestli se Aielové rozhodnou toho chlapíka zabít, tak oni proti tomu nemohli nic dělat. Coiren by rozhodně nepotěšilo, kdyby začal bitvu s lidmi, s nimiž rozprávěla.
Forman se zcela bezstarostně šoural dál – rovnou kolem keře, který chvíli předtím Gawyn zasáhl kamenem. Když si muž stáhl klobouk, předvedl trhanou poklonu, do níž zahrnul všechny okolo, a začal si špinavým šátkem otírat vrásčitou tvář, mula se jala namátkou oždibovat hnědou trávu. „Světlo na vás sviť, urození pánové. Jak může každej vidět, jste dobře vybavený na cestování v těchhle nebezpečnejch časech, ale jestli potřebujete nějakou maličkost, tak ji bude mít starej Mil Tesen ve svejch vacích. A na deset mil kolem nedostanete lepší cenu, pánové.“
Gawyn pochyboval, že na deset mil kolem je byť jediný statek. „Nebezpečné časy to jsou, mistře Tesene. Ty se nebojíš Aielů?“
„Aielů, můj pane? Ti jsou až dole v Cairhienu. Starej Mil dokáže Aiela vycejtit na sto honů, to jo. Pravda, přál by si, aby tu nějací byli. S Aielama se dobře obchoduje. Maj spousty zlata. Z Cairhienu. A formany neotravujou. To ví každej.“
Gawyn se raději nezeptal, proč, když se s Aiely v Cairhienu tak dobře obchoduje, ten muž nezamířil na jih. „Jaké jsou novinky ze světa, mistře Tesene? Přišli jsme ze severu a ty možná víš něco, co se k nám z jihu ještě nedostalo.“
„Ohó, na jihu se toho děje spousta, můj pane. Slyšeli jste už o Cairhienu? O tom chlápkovi, co si říká Drak a tak podobně?“ Gawyn kývl, a forman tudíž pokračoval. „No, teď dostal Andor. Aspoň většinu z něj. Jejich královna je mrtvá. Někteří říkají, že dobyde celej svět, než –“ Muž skončil přiškrceným vyjeknutím, než si Gawyn uvědomil, že ho popadl za klopy kabátu.
„Královna Morgasa je mrtvá? Mluv, člověče! Rychle!“
Tesen koulel očima a hledal pomoc, ale mluvil, a mluvil rychle. „Tohle se aspoň povídá, můj pane. Starej Mil to neví, ale myslí si to. Každej to říká, můj pane. Každej říká, že to udělal Drak. Můj pane? Starýho Mila krk, můj pane! Můj pane!“
Gawyn ho pustil, jako by se spálil. Cítil uvnitř oheň. To byl další krk, který chtěl dostat do rukou. „Dědička.“ Vlastní hlas mu připadal vzdálený. „Jsou nějaké zprávy o dědičce, o Elain?"
Jakmile byl Tesen volný, couvl o hodný kus dozadu. „Ne, pokud starej Mil ví, můj pane. Někteří říkají, že je taky mrtvá. Někteří říkají, že ji zabil, ale starej Mil to neví jistě.“
Gawyn pomalu kývl. Myšlenky jako by mu do hlavy stoupaly ze dna studny. Svou krev proliji před její, svůj život dám před jejím. „Děkuji, mistře Tesene. Já...“ Svoji krev proliji před její... To byla přísaha, kterou složil, když ještě nebyl ani dost veliký, aby viděl do Elaininy kolébky. „Můžeš uzavřít obchod s... Někteří mí muži potřebují...“ Gareth Bryne mu musel vysvětlit, co to znamená, ale on už tehdy věděl, že tuto přísahu musí dodržet, i kdyby všechno ostatní v jeho životě selhalo. Jisao a ostatní se na něj ustaraně dívali. „Postarej se o toho formana,“ nařídil Jisaovi dost drsně a otočil se.
Matka mrtvá, i Elain. Jenom řeči, ale řeči, které všichni opakují, se občas ukážou jako pravda. Než si to uvědomil, popošel pár kroků k táboru Aes Sedai. Bolely ho ruce. Musel se podívat, aby si uvědomil, že v nich má křeč z toho, jak svírá jílec meče, a musel se přinutit ho pustit. Coiren a ostatní chtěly vzít Randa al’Thora do Tar Valonu, avšak jestli je matka mrtvá... Elain. Jestli jsou mrtvé, tak zjistí, jestli Drak Znovuzrozený dokáže žít s mečem v srdci!
Katerina Alruddin si lehce upravila šátek s červenými třásněmi a zvedla se z polštářů spolu s ostatními ženami ve stanu. Málem si odfrkla, když Coiren, baculatá a nabubřelá, málem zazpívala: „Jak bylo dohodnuto, tak se také stane.“ Toto bylo setkání s divochy, ne uzavírání smlouvy mezi Věží a nějakým svrchovaným vladařem.
Aielské ženy nedávaly najevo žádné reakce, žádné city, stejně jako když přišly. To bylo jisté překvapení. Králové a královny prozrazovali i svoje nejniternější pocity, když stáli proti dvěma třem Aes Sedai, natož proti půl tuctu. Necivilizované divošky by se teď měly viditelně třást. Třeba tu neměla být skoro žádná reakce. Jejich vůdkyně – jmenovala se Sevanna, načež následovaly nějaké nesmysly o „klanech“ a „Shaido Aielech“ a „moudrých" – pronesla: „Je to dohodnuto, pokud já uvidím jeho obličej.“ Měla mrzutá ústa a nosila tkanice na živůtku rozvázané tak, aby přitahovala pozornost mužů. To, že si Aielové vybrali někoho takového za vůdce, ukazovalo, jak jsou primitivní. „Chci ho vidět, a chci, aby on viděl mě, až bude poražen. Teprve pak se vaše Věž stane spojencem Shaidů.“
V jejím hlase se ozval náznak dychtivosti a Katerina potlačila úsměv. Moudrá? Tahle Sevanna byla skutečně hloupá husa. Bílá věž neměla spojence. Byli tu tací, kteří sloužili jejím cílům dobrovolně, a ti, kteří sloužili nedobrovolně, nikdo jiný.
Coiren maličko stiskla rty, což prozradilo její podráždění. Šedá byla dobrá vyjednavačka, ale měla ráda věci jasné, všechno hezky na místě, kde to být mělo. „Tvoje služba si nepochybně zasluhuje to, oč žádáš.“
Jedna ze šedovlasých Aielanek – Tarva či tak nějak – přimhouřila oči, ale Sevanna přikývla, slyšela, co Coiren chtěla, aby slyšela.
Coiren aielské ženy vyprovodila až pod kopec, spolu s Erian, zelenou, a Nesunou, hnědou, a pěti strážci, které dohromady měly. Katerina zašla až k lesu a dívala se. Při příchodu Aielankám dovolili přijít nahoru samotným, jako prosebnicím, jimiž také byly, ale nyní se jim dostalo veškerých poct, aby uvěřily, že jsou skutečně přítelkyně a spojenkyně. Katerinu napadlo, jestli jsou dost civilizované, aby tyto jemnůstky rozpoznaly.
Gawyn byl dole, seděl na skále a hleděl na travnatou pláň. Co by si ten mladý muž myslel, kdyby zjistil, že on a ty jeho děti jsou zde jenom proto, aby je dostaly pryč z Tar Valonu? Ani Elaida, ani sněmovna nechtěly mít kolem sebe smečku velice mladých vlků, kteří odmítají přijmout vodítko. Možná že by se Shaidové dali přesvědčit, aby tento problém vyřídili. Potom by královna matka jeho smrt nedávala za vinu Věži.
„Jestli na toho mladého muže budeš zírat ještě chvíli, Katerino, tak si začnu myslet, že ses měla stát zelenou.“
Katerina rychle udusila jiskřičku hněvu a uctivě naklonila hlavu. „Jenom jsem uvažovala o tom, co se mu asi honí hlavou, Galino Sedai.“