Morgasa vždy slýchala, že bělokabátníci jsou v Amadicii skutečnou silou, a byla si jistá, že právě získala důkaz.
Niall byl při odchodu o maličko formálnější než při příchodu, jeho úklona by mohla patřit jemu rovnému. Tak nebo tak, dával jí na srozuměnou, že nemá na vybranou.
Teprve když odešel, Morgasa vstala, avšak Breana byla přesto rychlejší a ke dveřím se dostala dřív. Než však jedna či druhá žena stačila dveře otevřít, ty se rozlétly a dovnitř vpadl Tallanvor a druzí dva muži.
„Morgaso,“ vydechl Tallanvor a snažil se ji pohltit očima. „Bál jsem se –“
„Bál?“ odsekla opovržlivě. Bylo toho moc. On se prostě nepoučí. „Tak takhle mě chráníš? Takhle by to zvládl i kluk! On mě ale taky hlídal kluk.“
Ještě chvíli na ni upíral ten kouřmý pohled, pak se otočil na patě a protlačil se mezi Baselem a Lamželezem.
Hostinský tam stál a lomil rukama. „Bylo jich aspoň třicet, má královno. Tallanvor by byl bojoval, snažil se zakřičet, varovat tě, ale oni ho praštili jílcem. Ten starý říkal, že ti nechtějí ublížit, ale nepotřebovali než tebe, a kdyby se nás pokusili zabít...“ Zabloudil očima k Lini a Breaně, která si prohlížela Lamželeza od hlavy k patě, aby se ujistila, že není zraněný. Kolohnát měl zřejmě stejné starosti o ni. „Má královno, kdybych si myslel, že něčemu prospějeme... Je mi to líto. Zklamal jsem tě.“
„‚Správná medicína vždycky chutná hořce,'“ zamumlala Lini tiše. „A nejvíc dítěti, které mívá záchvaty mrzutosti a vzteku.“ Aspoň pro jednou to neřekla tak, aby to slyšeli všichni v komnatě.
Měla pravdu. Morgasa to věděla. Tedy až na ty záchvaty. Basel vypadal dost špatně, aby setnutí hlavy přivítal. „Ty jsi mě nezklamal, pane Gille. Jednoho dne tě možná požádám, abys za mne položil život, ale jen pokud by z toho mělo vzejít větší dobro. Niall si chtěl jenom promluvit.“ Basel se okamžitě narovnal, ale Morgasa na sobě cítila Liniin pohled. Velmi hořký. „Vyřiď Tallanvorovi, ať za mnou přijde. Chci – Chci se mu omluvit za svoje ukvapená slova.“
„Nejlepší způsob, jak se omluvit muži,“ poznamenala Breana, „je zajít s ním do uzavřené části zahrady.“
V Morgase se něco zlomilo. Než si to uvědomila, hodila po té ženě pohár, takže punč vyšplíchl na koberec. – „Ven!“ zavřískla. „Všichni okamžitě vypadněte! Můžeš mou omluvu Tallanvorovi vyřídit, pane Gille.“
Breana si klidně setřela punč ze šatů a pak neuspěchaně došla k Lamželezovi a zavěsila se do něj. Basel málem poskakoval, když se je snažil dostat ven.
K Morgasinu překvapení odešla Lini také. Tohle nebyl Liniin způsob. Mnohem víc by se jí podobalo, že by zůstala a poučovala svou starou svěřenku, jako by jí bylo teprve deset. Morgasa nevěděla, proč to udělala. Přesto málem Lini řekla, ať zůstane. Pak už byli všichni venku a dveře se zavřely – a ona měla na přemýšlení důležitější věci, než aby si dělala starosti, jestli se snad nedotkla Liniiných citů.
Morgasa přecházela po koberci a snažila se přemýšlet. Ailron bude za pomoc vyžadovat obchodní koncese – a možná i tu Niallovu „oběť". Obchodní koncese mu byla ochotná poskytnout, ale bála se, že Niall by mohl mít pravdu v tom, kolik vojáků jí Ailron může dát. Niallovy požadavky bude, jistým způsobem, snazší splnit. Nejspíš to bude volný přístup do Andoru pro tolik bělokabátníků, kolik bude chtít. A volnou ruku, aby mohli vymýtat temné druhy, které budou nacházet v každém podkroví, štvát davy proti ženám bez přátel, které obviní z toho, že jsou Aes Sedai, a zabíjet skutečné Aes Sedai. Niall by možná mohl chtít i zákon zakazující usměrňování, zakazující ženám odcházet do Bílé věže.
Vypudit bělokabátníky, jakmile se jednou usadí, bude možné – ale těžké a krvavé, bude však nezbytné je tam vůbec pouštět? Rand al’Thor byl Drak Znovuzrozený – tím si byla jistá bez ohledu na to, co Niall říkal, tedy skoro jistá – a přesto, pokud věděla, vládnutí státům nebylo součástí Dračích proroctví. Ať Drak Znovuzrozený nebo falešný Drak, Andor prostě mít nemohl. Jenomže jak to měla vědět?
Ozvalo se tiché zaškrábání na dveře. „Dále,“ řekla ostře.
Dveře se pomalu otevřely a dovnitř vstoupil usmívající se mladý muž ve zlatočervené livreji s podnosem v rukou. Na podnose nesl nový džbán s chlazeným vínem. Stříbrná nádoba již byla ojíněná. Morgasa zpola očekávala Tallanvora. Pokud nyní dobře viděla, stál v chodbě na stráži Lamželezo sám. Tedy, spíš se opíral o stěnu jako hospodský vyhazovač. Morgasa mladíkovi pokynula, aby položil podnos na stůl.
Rozzlobeně – Tallanvor měl přijít, měl přijít! – začala opět přecházet sem a tam. Basel a Lamželezo možná v nejbližší vesnici slyšeli nějaké řeči, ale to budou jen řeči, které docela dobře mohl rozšířit sám Niall. To stejné platilo pro palácové služebnictvo.
„Má královno. Smím promluvit, má královno?“
Morgasa se ohromeně otočila. Ten přízvuk byl andorský. Mladý muž klečel a jeho úsměv přecházel z nejistého v domýšlivý a zase zpátky. Byl by vypadal dobře, nebýt zlomeného a špatně srovnaného nosu. Na Lamželezovi vypadal přeražený nos drsně, i když zpustle, ale tenhle jinoch vypadal, jako kdyby zakopl a rozbil si nos při pádu.
„Kdo jsi?“ chtěla vědět. „Jak ses sem dostal?“
„Já jsem Paitr Conel, má královno. Z Trhového Šeranu. V Andoru?“ dodal, jako kdyby si to nemusela uvědomit. Morgasa mu netrpělivě kývla, aby přistoupil blíž. „Přišel jsem do Amadoru se strýčkem Jenem. On je kupec ze Čtverkrálí a myslel si, že tu zřejmě najde nějaké tarabonské barvy na látky. Jsou drahé, když jsou v Tarabonu ty zmatky, ale on si myslel, že by tady mohly být levnější –“ Morgasa stiskla rty a on ze sebe začal slova doslova chrlit. „Doslechli jsme se o tobě, má královno, že jsi tady v paláci, a při tom, jaké platí v Amadicii zákony, a když ses cvičila v Bílé věži a tak, mysleli jsme si, že bychom ti mohli pomoct...“ Ztěžka polkl a dokončil se zadrhnutím. „Pomoct utéct.“
„A ty jsi připravený mi pomoct... utéci?“ Nebyl to nejlepší plán, ale vždycky mohla ujet na sever do Ghealdanu. Jak se bude Tallanvor nafukovat. Ne, nebude, a tím to bude ještě horší.
Paitr ale nešťastně zavrtěl hlavou. „Strýček Jen měl plán, ale teď jsou po celém paláci bělokabátníci. Nevěděl jsem, co jiného dělat, takže jsem přišel za tebou, jak mi řekl. On vymyslí něco jiného, má královno. Je mazaný.“
„Tím jsem si jistá,“ zamumlala Morgasa. Takže Ghealdan byl zase nedosažitelný. „Jak dlouho jste pryč z Andoru? Měsíc? Dva?“ Kývl. „Takže vlastně nevíte, co se v Caemlynu děje.“ Morgasa si povzdechla.
Mladý muž si olízl pomalu rty. „Já... Bydlíme u jednoho muže v Amadoru, co má holuby. Je to kupec. Dostává zprávy téměř odevšad. Z Caemlynu taky. Ale co jsem slyšel, tak to jsou všechno špatné zprávy, má královno. Může to den dva trvat, ale můj strýček přijde s něčím jiným. Jenom jsem ti chtěl říct, že pomoc je nablízku.“
No, to být mohla. Závod mezi Pedronem Niallem a strýčkem tohohle Paitra, Jenem. Morgasa si přála, aby tak jistě nevěděla, na koho si vsadit. „Mezitím mi můžeš povědět, jak špatné je to v Caemlynu.“
„Má královno, já ti jen měl říct o té pomoci. Strýček se bude zlobit, jestli zůstanu –“
„Já jsem tvoje královna, Paitre,“ prohlásila Morgasa velmi důrazně, „a taky strýčka Jena. Nebude mu vadit, když mi odpovíš na několik otázek.“ Paitr vypadal, že by mohl utéci, ale ona se usadila v křesle a začala vyhrabávat pravdu.