Mahiro na chvíli zaváhal, pak odložil hlavolam. „Nepovím ti, co to je nebo není, ale slůvko do správného ucha... Asi bys měla čekat, že al’Thor bude trochu rozčilený. Možná bys měla dokonce požádat, aby tvoje zprávy doručoval někdo jiný, snad jeden z nás.“ Myslel tím strážce. „Sestry se možná rozhodnou dát al’Thorovi menší lekci v pokoře. A to, cibulko, je možná o slovo víc, než jsem měl říct. Promyslíš si to, viď?“
Min nevěděla, jestli „menší lekce“ bylo to, co se stalo v paláci, nebo to teprve mělo přijít, ale všechno zapadlo do sebe. A navíc ta aura. „Mně to taky připadá jako dobrá rada. Mahiro, jestli mě bude Merana hledat, abych doručila nějakou zprávu, řekneš jí, že se příštích pár dní budu kochat Vnitřním Městem?“
„Dlouhá cesta,“ zasmál se, s laskavým posměchem. „Ještě si uženeš manžela, jestli si nedáš pozor.“
Velkouchý podkoní na ni zazíral, když Min trvala na tom, že má vytáhnout Růženku z jejího stání a znovu ji nasedlat. Vyjela ze dvora krokem, ale jakmile ji první roh skryl před Růžovou korunou, pobodla kobylku patami a lidé jí museli uskakovat z cesty, když cválala k paláci, jak nejrychleji Růženka zvládala.
„Třináct,“ řekl Rand bezvýrazně, a už jenom to vyslovit stačilo, aby se mu Luis Therin znovu pokusil sebrat saidín. Byl to zápas beze slov s vrčící bestií. Když Min poprvé vyslovila, že v Caemlynu je ve skutečnosti třináct Aes Sedai, Randovi se jen tak tak podařilo popadnout jedinou sílu dřív, než to udělal Luis Therin. Randovi se po tvářích řinul pot. Na kabátci měl tmavé skvrny. Mohl se soustředit vždy jen na jednu věc. Udržet saidín z dosahu Luise Therina. Z té námahy mu začal cukat sval v obličeji. Pravá ruka se mu třásla.
Min přestala přecházet po jeho obývacím pokoji a stála celá napjatá. „Není tady jenom tohle, Rande,“ vyhrkla překotně. „To ta aura. Krev, smrt, jediná síla, tyhle dvě ženy a ty, na jednom místě, zároveň.“ Oči se jí znovu zaleskly, ale tentokrát jí slzy tekly po tvářích. „Kiruna a Bera tě nemají rády, ani trošku! Pamatuješ, co jsem viděla u tebe? Ženy, které dokážou usměrňovat, ti ublíží. To ty aury a třináctka a všechno, Rande. Je toho moc!“
Vždycky tvrdila, že její vidění se pokaždé vyplní, ačkoliv nikdy nepoznala, jestli ten den nebo za rok či za deset let, a kdyby zůstal v Caemlynu, mohlo by to být i dnes. Přestože Luis Therin jenom vrčel, Rand věděl, že chce udeřit na Meranu a ostatní dřív, než ony budou moci uhodit na něho. Vlastně se ten nápad Randovi nepříjemně líbil. Možná to byla jen shoda náhod, možná ta’veren zase měnil šance, tentokrát proti sobě, ale skutečnost zůstávala. Merana se rozhodla ho vyzvat právě v den, kdy počet Aes Sedai dosáhl třinácti.
Vstal a zaskočil do ložnice, jen na tak dlouho, aby si ze šatníku vyzvedl meč a připjal si opasek s Dračí přezkou. „Ty půjdeš se mnou, Min,“ sdělil jí, když si bral Dračí žezlo a vyrazil ke dveřím.
„Kam?“ chtěla vědět, otírajíc si tváře kapesníčkem, nicméně vydala se za ním. Rand už byl mezitím na chodbě. Jalani vyskočila o chviličku dřív než Beralna, kostnatá rusovláska s modrýma očima a divokým úsměvem.
Když kolem byly pouze Děvy, Beralna na něho civěla, jako by zvažovala, jestli mu má prokázat velkou laskavost a udělat, co žádá, ale on se na ni sám ostře podíval. Díky prázdnotě zněl jeho hlas vzdáleně a chladně. Luis Therin už jenom tlumeně vzlykal, nicméně Rand se neodvážil povolit. Ne v Caemlynu. Ne nikde poblíž Caemlynu. „Beralno, najdi Nanderu a vyřiď jí, ať za mnou hned přijde do Perrinových komnat s tolika Děvami, kolik jich bude chtít vzít.“ Nemohl nechat Perrina tady, a nebylo to kvůli Mininu vidění. Až Merana zjistí, že Rand zmizel, jedna z nich by se docela dobře mohla spojit s Perrinem, tak jako to udělala Alanna jemu. „Možná se sem už nevrátím. Jestli některá uvidí Perrina, Faile nebo Loiala, tak jim řekněte, ať tam přijdou taky. Jalani, najdi paní Harforovou. Řekni jí, že potřebuju brk, inkoust a papír.“ Před odchodem musel napsat nějaké dopisy. Znovu se mu roztřásla ruka. Ještě dodaclass="underline" „Hodně papíru. No? Honem! Honem!“ Ženy si vyměnily pohled a rozběhly se. Rand se vydal na opačnou stranu a Min musela málem klusat, aby mu stačila.
„Rande, kam půjdeme?“
„Do Cairhienu.“ S prázdnotou kolem sebe to znělo hodně chladně, jako by ji udeřil do tváře. „Věř mi, Min. Neublížím ti. Dřív bych si uřízl ruku, než bych ti ublížil.“ Min nic neříkala a on se na ni konečně podíval a viděl, že k němu vzhlíží se zvláštním výrazem.
„To moc ráda slyším, ovčáku.“ Její hlas zněl stejně divně, jako se tvářila. Představa, že si pro něj jde třináct Aes Sedai, ji musela opravdu vyděsit, a nebylo divu.
„Min, jestli dojde na to, že se jim budu muset postavit, tak ti slibuju, že tě nějak dostanu mimo nebezpečí.“ Jak by se mohl nějaký muž postavit třinácti Aes Sedai? Při té myšlence se znovu s jekem vynořil Luis Therin.
K jeho překvapení Min ladně vytáhla nože z rukávů a otevřela pusu, ale čepele zase stejně rychle vrátila – musela cvičit – než promluvila. „Můžeš mě vodit za nos, v Cairhienu nebo kdekoliv jinde, ovčáku, ale radši by ses měl zakopat hodně hluboko a hodně se snažit, jestli si myslíš, že mě někam pošleš.“ Z nějakého důvodu si byl jistý, že tohle původně říci nechtěla.
Když se dostal do Perrinových komnat, našel tam Rand hotové shromáždění. Na jedné straně seděli se zkříženýma nohama Perrin a Loial, pouze v košili, a pokuřovali z fajfky spolu s Gaulem, Kamenným psem, na něhož se Rand pamatoval z pádu Kamene. Na druhé straně seděla Faile, taky na podlaze, s Bain a Chiad, které taky byly v Kameni. Otevřenými dveřmi viděl Rand v další místnosti Sulin, převlékající postel. Škubala za povlečení, jako by je nejradši roztrhala na kusy. Když s Min vstoupili, všichni vzhlédli a Sulin přišla ke dveřím do ložnice.
Všichni začali pobíhat, když jim vysvětlil, že je v Caemlynu třináct Aes Sedai a co Min vyslechla, i když ne to, co viděla, protože někteří v místnosti to o ní věděli a někteří ne, on však nehodlal nikomu nic vykládat, pokud to Min neudělá první. Což neudělala. A taky jim, samozřejmě, neřekl nic o Luisi Therinovi. A ne to, že se bojí, co by se mu mohlo stát ve městě plném Aes Sedai, i kdyby zůstaly sedět na zadku. Ať si klidně myslí, že panikaří. Vlastně si nebyl jistý, že nepanikaří. Luis Therin mlčel, ale Rand ho cítil, jako rozhořčené oči, upírající se na něj ze tmy. Hněv a strach, a možná taky panika, se plazily zvenčí po prázdnotě jako velcí pavouci.
Perrin a Faile začali okamžitě balit a Bain a Chiad zakmitaly prsty a vzápětí ohlásily, že ony hodlají doprovázet Faile, načež Gaul prohlásil, že on doprovází Perrina. Rand nechápal, co se tu děje, ale mělo s tím nejspíš hodně společného to, že se Gaul na Bain a Chiad ani nepodíval a ony se nedívaly na něj. Loial odběhl, mumlaje si pro sebe, jako by si myslel, že Cairhienje mnohem dál od Dvouříčí než Caemlyn a jeho matka je vyhlášený chodec. Když se vrátil, měl pod paží zpola zavázaný ranec a přes rameno obrovské sedlové brašny, z nichž visely košile. Loial byl připravený okamžitě vyrazit. Sulin taky zmizela a vrátila se s rancem, který vypadal, že v něm jsou sbalené červenobílé šaty. S tváří zkroucenou do nesmyslně mírného výrazu na Randa zavrčela, že dostala rozkaz sloužit jemu a Perrinovi a Faile, a jenom ještěrka s úžehem by si mohla myslet, že to může splnit v Caemlynu, když oni budou všichni v Cairhienu. Dodala dokonce „můj pane Draku“ tak, že to znělo jako nadávka, a udělala pukrle kupodivu jen s jedním klopýtnutím. Tohle ji zřejmě udivilo taky.