„Jsou to pořád Aes Sedai,“ řekl Rand stejně tiše, „ať jsou kdokoliv.“ A kdekoliv, pomyslel si suše. Aes Sedai... Služebníci všech... síň služebníků je rozbita... rozbita navždycky... rozbita... Ilieno, má lásko... Rand myšlenky Luise Therina nelítostně potlačil. Párkrát mu skutečně pomohly, poskytly mu informace, které potřeboval. Kdyby tu měl nějakou Aes Sedai – žlutou, ty věděly nejvíc o léčení – třeba by mohla... Byla tu jedna Aes Sedai, které důvěřoval, i když s tím začal teprve krátce před její smrtí, a Moirain mu zanechala radu týkající se Aes Sedai, týkající se každé ženy, která nosí šátek a prsten. „Nikdy žádné Aes Sedai neuvěřím,“ zachrčel tiše. „Využiju je, protože je potřebuju, ale ať Věž nebo vzbouřenkyně, vím, že se mě pokusí využít, protože tohle prostě Aes Sedai dělají. Nikdy jim nebudu důvěřovat, Bashere.“
Saldejec pomalu přikývl. „Tak je využij, jestli můžeš. Pamatuj si však tohle. Nikdo neodolá dlouho a začne dělat to, co chtějí Aes Sedai.“ Náhle krátce vyštěkl smíchy. „Artuš Jestřábí křídlo byl poslední, kdo to dokázal, aspoň pokud vím. Světlo spal moje oči, ty možná budeš druhý.“
Vrzání bot oznámilo nově příchozího na nádvoří. Byl to jeden z Bashereho mužů, mladík s mohutnými rameny, ostře řezanými rysy, o hlavu vyšší než jeho generál a taky s bohatou černou bradkou stejně jako hustými kníry. Chodil jako někdo zvyklý spíš na sedlo než na vlastní nohy, ale meč u boku při úkloně zvládal bez chybičky. A klaněl se spíš Basheremu než Randovi. Bashere možná následoval Draka Znovuzrozeného, ale Tumad – aspoň si Rand myslel, že se tak jmenuje, Tumad Ahzkan – následoval Bashereho. Enaila a tři další Děvy upřely na nového Saldejce zrak. Žádnému mokřiňanovi v blízkosti Car’a’carna skutečně nedůvěřovaly. „U brány se přihlásil nějaký muž,“ hlásil Tumad celý nesvůj. „Říká... Je to Mazrim Taim, můj pane Bashere.“
2
Nově příchozí
Mazrim Taim. Během staletí před Randem se jiní muži prohlašovali za Draka Znovuzrozeného. Posledních pár let před Randem to byla hotová morová rána, celá plejáda falešných Draků, někteří z nich dokonce dokázali i usměrňovat. Mazrim Taim byl jedním z nich, posbíral vojsko, a než ho chytili, řádil v Saldeii. Bashereho výraz se nezměnil, ale jílec meče sevřel tak, až mu zbělely klouby, a Tumad se na něj díval, čekaje na rozkazy. Taimův útěk na cestě do Tar Valonu, kde měl být zkrocen, byl důvod, proč Bashere původně přijel do Andoru. Tolik se Saldeia Mazrima Taima bála a nenáviděla ho. Královna Tenobie poslala Bashereho s vojskem, aby toho muže pronásledoval, kamkoliv půjde, jakkoliv dlouho bude třeba, aby zařídil, že Taim už nikdy v Saldeii potíže dělat nebude.
Děvy jenom klidně stály, ale mezi Andořany to jméno zapálilo plamen jako pochodeň hozená do suché trávy. Arymille právě pomáhali na nohy, když znovu vyvrátila oči. Opět by se byla zhroutila na hromádku, kdyby ji Karind nezachytila a pomalu nepoložila. Elegar se odpotácel mezi sloupy, předklonil se a hodně hlasitě zvracel. Ostatní lapali po dechu, celí strachy bez sebe si tiskli kapesníky k ústům a svírali jílce. Dokonce i vyrovnaná Karind si nervózně olizovala rty.
Rand vytáhl ruku z kapsy kabátce. „Ta amnestie,“ pravil a oba Saldejci se na něj dlouze, bezvýrazně zadívali.
„Co když sem nepřišel kvůli tvé amnestii?“ zeptal se po chvíli Bashere. „Co když se sem přišel prohlásit za Draka Znovuzrozeného?“ Andořané přešlapovali. Nikdo nechtěl být na míle poblíž místa, kde by mohla být jediná síla použita v souboji.
„Jestli má na mysli tohle,“ prohlásil odhodlaně Rand, „tak ho vyvedu z omylu.“ Měl v kapse ten nejvzácnější druh angrialu, ten vyrobený pro muže, vyřezávanou sošku tlustého mužíčka s mečem. Ať by byl Taim jak chtěl silný, tomuhle by čelit nedokázal. „Ale jestli přišel pro amnestii, platí i pro něj, stejně jako pro ostatní.“ Ať už Taim udělal v Saldeii cokoliv, Rand si nemohl dovolit odehnat muže, jenž dokáže usměrňovat, muže, jehož nebude nutné učit od prvních krůčků. Takového muže potřeboval. A stejně by neodehnal nikoho, až na Zaprodance, pokud by k tomu nebyl donucen. Demandred a Sammael, Semirhage a Mesaana, Asmodean a... Rand Luise Therina potlačil. Teď si nemohl dovolit žádné rozptýlení.
Bashere znovu chvíli mlčel, než promluvil, ale nakonec přikývl a pustil meč. „Tvoje amnestie ovšem platí. Ale pamatuj, al’Thore. Jestli Taim ještě někdy strčí nos do Saldeie, neodejde živý. Mezi lidmi žije příliš mnoho vzpomínek. Žádný rozkaz, který vydám já – nebo Tenobie – tomu nezabrání.“
„Budu ho držet mimo Saldeiu.“ Buď sem Taim přišel, aby se mu podvolil, nebo ho bude nutné zabít. Rand si mimoděk sáhl na kapsu a přes látku sevřel tlustého mužíčka. „Tak ho sem přiveď.“
Tumad se podíval na Bashereho, ale Bashere krátce přikývl tak rychle, až se zdálo, že se Tumad klaní v odpověď na vyslovený rozkaz. Rand pocítil letmé podráždění, nic však neříkal, a Tumad odspěchal pryč tím svým lehce kolébavým krokem. Bashere zkřížil ruce na prsou a stál s ohnutým kolenem, portrét naprosto klidného muže. Tmavé, zešikmené oči upíral za Tumadem, takže to byl spíš portrét muže čekajícího, až bude mocí někoho zabít.
Andořané začali znovu přešlapovat, váhavě poodešli, pak se zase vrátili. Dýchali, jako by uběhli několik mil.
„Smíte odejít,“ řekl jim Rand.
„Já, například, ti budu stát po boku,“ začal Lir, zrovna když Naean ostře vyhrkla: „Já neuteču před –“
Rand je oba uťal. „Ven!“
Chtěli mu ukázat, že se nebojí, i když si málem pouštěli do spodků. Chtěli utéci, odhodit i ty zbytky důstojnosti, které mu ještě nehodili k nohám. Byla to prostá volba. On byl Drak Znovuzrozený, získat přízeň znamenalo poslušnost, a poslušnost v tomto případě znamenala udělat to, co doopravdy chtěli. Vlna přemrštěných poklon a široce roztažené suknice, spěšné: „S tvým dovolením, můj pane Draku,“ a „Jak přikazuješ, můj pane Draku,“ a... tedy ne že by skutečně utíkali, ale šli tak rychle, jak jenom to bylo možné, aby to ještě nevypadalo, že spěchají. Opačným směrem, než odešel Tumad. Nepochybně nechtěli riskovat případné setkání s přicházejícím Mazrimem Taimem.
Čekání se v horku táhlo – zabralo to čas, přivést muže dlouhými palácovými chodbami až od brány – ale jakmile Andořané odešli, nikdo se nepohnul. Bashere upíral oči na místo, kde se Taim objeví. Děvy sledovaly celé okolí, jenže to ony dělaly vždy, a jestli vypadaly, že jsou připravené se v okamžení zase zahalit, tak to u nich bylo taky obvyklé. Nebýt jejich očí, mohly to být sochy.
Konečně se na nádvoří ozvaly kroky. Rand málem sáhl pro saidín, ale pak se zarazil. Ten muž dokáže poznat, že drží jedinou sílu, jakmile vstoupí na nádvoří. Rand si nemohl dovolit vypadat, že se ho bojí.
Do slunce se jako první vynořil Tumad a pak černovlasý muž, trochu nadprůměrně vysoký, jehož snědá tvář a zešikmené oči, zahnutý nos a vysedlé lícní kosti označovaly za dalšího Saldejce, ač byl hladce oholený a oděný jako kdysi úspěšný andorský kupec, na něhož přišly těžké časy. Tmavomodrý kabátec měl z jemného sukna, prostříhaný tmavším sametem, ale manžety měl odřené a spodky na kolenou vyboulené, a popraskané boty měl pokryté prachem. Přesto se nesl pyšně, což nebylo zrovna snadné, když s ním šli další čtyři Bashereho muži, kteří měli své lehce zakřivené čepele obnažené a hroty drželi jenom pár palců od jeho žeber. Horko se ho zdánlivě nedotýkalo. Děvy sledovaly jeho postup.