Vozy tvořily velký kruh kolem stromů. Někteří sluhové se snažili udržet koně pohromadě – tahouni byli všichni zapražení – ale většina se někde choulila v naději, že se vyhnou tomu běsnění snášejícímu se shora. Pravdou bylo, že, až na tu jednu střelu, ostatní mířily na vozy a bojující muže. Možná i na Aes Sedai. Všechny seděly na koních mimo dosah vířících oštěpů a mečů a ohně, ale ne zase příliš daleko, a některé se zvedaly ve třmenech, aby lépe viděly.
Rand vzápětí zahlédl Erian, štíhlou a tmavovlasou na světle šedé klisně. Luis Therin zavrčel a Rand udeřil téměř bez přemýšlení. Když to udělal, ucítil zklamání druhého muže. Duch ji odstínil, jen nepatrný odpor mu prozradil, že se prořízl jejím spojením se saidarem, a ve chvíli, kdy zavázal štít, ji palicí ze vzduchu srazil v bezvědomí ze sedla. Jestli se rozhodne ji utišit, chtěl, aby věděla, kdo to udělal a proč. Jedna Aes Sedai na kohosi zařvala, aby se o Erian postaral, ale ke stromům se nikdo nepodíval. Žádná z nich nemohla cítit saidín, myslely si, že ji srazil někdo z bojujících.
Rand zapátral též mezi ostatními ženami na koních a zastavil se u Kateriny, otáčející dlouhonohého ryzáka sem a tam, a kamkoliv se podívala mezi Aiely, tam vzplanul oheň. Duch a vzduch, a bezvládně se složila, jedna noha jí uvízla ve třmeni.
Ano, smál se Luis Therin. A teď Galinu. Tuhle chci obzvlášť dostat.
Rand pevně zavřel oči. Co to dělá? To Luis Therin chtěl tyhle tři tak moc, že nedokázal myslet na nic jiného. Rand jim chtěl oplatit, co mu udělaly, ale kolem se bojovalo, muži umírali, zatímco on hledal konkrétní Aes Sedai. Nepochybně umíraly také Děvy.
Srazil další Aes Sedai, dvacet kroků po Katerinině levici, duchem a vzduchem, a pak došel k vedlejšímu stromu a složil na zem Sarene Nemdahl, v bezvědomí a odstíněnou. Pomalu klopýtal kolem kraje lesíka a neustále útočil jako kapesní zloděj. Min se už vzdala, nebránila mu, ačkoliv byla připravená ho zachytit.
„Ony nás uvidí,“ zamumlala. „Jedna z nich se otočí a uvidí nás."
Galina, vrčel Luis Therin. Kdepak je?
Rand si ho nevšímal, a Min taky ne. Padla Coiren a dvě další, jejichž jména neznal. Musel udělat, co se dá.
Aes Sedai netušily, co se děje. Kolem kruhové hradby vozů padaly sestry z koní jako kuželky. Ty, které byly ještě při vědomí, se rozestoupily a snažily se pokrýt celý okruh; v tom, jak ovládaly koně a ve zdvojené zuřivosti, s níž náhle mezi Aiely zažíhaly oheň a práskaly blesky z oblohy, byla náhle vidět úzkost. Muselo to být něco zvenčí, ale Aes Sedai padaly a nevěděly jak a proč.
Jejich počet se snižoval a účinky se začínaly projevovat. Čím dál méně blesků náhle zasyčelo ve vzduchu a zmizelo a víc jich práskalo do řad strážců a vojáků. Méně ohnivých koulí se ztrácelo nebo vybuchovalo dřív, než zasáhlo vozy. Aielové se začali tlačit do mezer mezi vozy a některé vozy převrhli. Ve chvilce byli černě zahalení Aielové všude a zavládl zmatek. Rand se užasle rozhlížel.
Strážci a zeleně odění vojáci bojovali v hloučcích s Aiely a Aes Sedai se obklopily ohnivým deštěm. Ale rovněž tu bojovali Aielové s Aiely, muži se šarlatovými páskami siswai’aman na čele a Děvy s červenými pruhy přivázanými na pažích bojovali s Aiely bez červené látky. A najednou se mezi vozy ocitli cairhienští kopiníci ve zvonových přilbách a Mayenerové v červených kyrysech, útočící na Aiely stejně jako na strážce. To se konečně úplně zbláznil? Uvědomil si Min, která se k němu tiskla a třásla se. Byla skutečná. To, co viděl, muselo být taky skutečné.
Klusem k němu vyrazil asi tucet Aielů, každý vysoký jako on či vyšší. Neměli na sobě žádnou červenou. Zvědavě se na ně díval, až, když byli na krok od něj, jeden zvedl obrácený oštěp jako palici. Rand usměrnil a na dvanácti bojovnících vyrazil oheň. Sežehnutá pokroucená těla se mu zhroutila k nohám.
Náhle asi deset kroků od něj přitahoval svému rezavému hřebci otěže Gawyn, v ruce měl meč, a za ním jela přibližně dvacítka mužů v zelených kabátech. Chvíli se na sebe dívali a Rand se modlil, aby nemusel ublížit Elaininu bratrovi.
„Min,“ zachrčel Gawyn, „můžu tě odsud dostat.“
Min vyhlédla Randovi přes rameno a zavrtěla hlavou. Držela se ho tak pevně, že si nebyl jistý, jestli by ji ze sebe dokázal dostat, i kdyby chtěl. „Já zůstávám s ním, Gawyne. Gawyne, Elain ho miluje."
S jedinou silou v sobě Rand viděl, jak jezdci zbělely klouby na jílci. „Jisao,“ pravil hluše. „Seber Molodce. Prosekáme se odsud.“ Jestli předtím mluvil hluše, nyní zněl jeho hlas mrtvě. „Al’Thore, jednoho dne tě uvidím umírat.“ Pobodl hřebce a odcválal. On i jeho muži všichni křičeli: „Molodci!“ z plných plic a ze všech stran se k nim prosekávali další muži v zelených kabátech.
Před Randem vyskočil muž v černém kabátě, podíval se za Gawynem a země vybuchla v zášlehu ohně a spršky hlíny, což srazilo půl tuctu koní, právě když dorazili k vozům. Rand viděl, jak se Gawyn chvilku kymácí v sedle, než srazil černě oděného muže kyjem ze vzduchu. Mladého muže s tvrdou tváří, který na něj ze země zaprskal, nepoznal, ale měl na vysokém límci meč i draka a byl plný saidínu.
V okamžení se tu objevil Taim, jemuž se po rukávech černého kabátu šplhali modrozlatí draci, a podíval se na ležícího. Na límci neměl ani jeden špendlík. „Draka Znovuzrozeného bys přece neuhodil, Gedwyne,“ pronesl zároveň měkce i odhodlaně a muž s tvrdým výrazem se vyškrábal na nohy a s pěstí na srdci pozdravil.
Rand se podíval k místu, kde předtím byl Gawyn, ale viděl jen velkou skupinu mužů se stříbrným kancem na praporci, prosekávající si cestu hlouběji do masy Aielů, a další zeleně odění muži bojovali, aby se dostali blíž k nim.
Taim se obrátil k Randovi s tím svým skoroúsměvem na rtech. „Za daných okolností doufám, že mi nebudeš mít za zlé, že jsem porušil tvůj rozkaz ohledně střetu s Aes Sedai. Měl jsem důvod navštívit Cairhien a...“ Pokrčil rameny. „Vypadáš hrozně. Dovolíš mi –“ Lehce zkřivil rty, ale zase je narovnal, když Rand před jeho nataženou rukou couvl a Min stáhl s sebou. Držela se ho pevněji než předtím.
Luis Therin začal jako obyčejně blábolit o zabíjení, což dělal vždy, když se Taim objevil, šíleně kecal o Zaprodancích a o tom, že zabije každého, ale Rand ho přestal poslouchat, ohradil ho jako bzučící mouchu. Byl to trik, který se naučil v truhlici, když neměl na práci nic jiného než hmatat po štítu a naslouchat hlasu ve své hlavě, který byl většinou úplně šílený. Přesto, i bez Luise Therina, nechtěl, aby ho léčil tento muž. Pomyslel si, že kdyby se ho Taim dotkl prostřednictvím jediné síly, jakkoliv lehce, zabil by ho.
„Jak si přeješ,“ prohlásil muž s orlím nosem trpce. „Myslím, že mám tábor zabezpečený.“
Vypadalo to tak. Všude na zemi ležela těla, ale jen na pár místech uvnitř kruhu vozů se ještě bojovalo. Celý tábor náhle obklopila kupole ze vzduchu a kouř z ohňů stoupal k otvoru ponechanému nahoře. Nebyla to jedna pevná tkanina ze saidínu. Rand viděl, kde se jednotlivá tkaniva dotýkají navzájem, takže tvořila celistvou kupoli. Pomyslel si, že pod kupolí je tak dvě stě mužů v černých kabátcích. Do přehrady narazilo krupobití blesků a ohně a neškodně se odrazilo. Obloha samotná jako by praskala a hořela. Neustále se ozýval řev. Děvy s červenými pruhy na rukávech a siswai’aman stáli podél hradby, již nemohli vidět, spolu s Mayenery a Cairhieňany, z nichž mnozí již byli také opěšalí. Na druhé straně na neviditelnou přehradu, která je dělila od nepřítele, hleděli natlačení Shaidové a občas do ní bodali oštěpy či se na ni vrhali. Oštěpy se zastavily, těla se odrazila.