Uvnitř kupole utichaly poslední boje, jak se Rand rozhlížel kolem. Pod dohledem hrstky červeně označených mužů a Děv si odzbrojení Shaidové s netečnými tvářemi svlékali šaty. Byli zajatí v bitvě, takže budou rok a den nosit bílý oděv gai’šainů, i kdyby se Shaidům nějak podařilo tábor dobýt. Cairhieňané a Mayenerové hlídali velký hlouček rozzlobených strážců a Molodců, mezi nimiž bylí promísení ustrašení sluhové. Hlídačů bylo téměř tolik jako zajatců. Téměř tucet Aes Sedai byl odstíněn stejným počtem asha’manů s mečem a drakem na límci. Aes Sedai vypadaly nemocné a vyděšené. Rand tři z nich poznal, ačkoliv Nesune byla jediná, u které znal jméno. Žádného z asha’manských žalářníků nepoznal. Některé ženy, které Rand odstínil a srazil do bezvědomí, položili k vězenkyním. Několik z nich se již začínalo probírat, zatímco černě odění vojáci a zasvěcení tahali s pomocí saidínu další a pokládali je do řady. Pár z nich vytáhlo dvě bezvládné Aes Sedai a hranatou ženu z houští. Žena pořád ještě vřískala. Když je přidaly k hloučku, některé Aes Sedai se prudce otočily a začaly vrhnout.
Byly tu i další Aes Sedai, obklopené strážci, pod dohledem mužů v černých kabátcích, ačkoliv nebyly odstíněné, a na asha’many pohlížely se stejným neklidem jako na ženy pod stráží. Také civěly na Randa a očividně by za ním přišly, nebýt asha’manů. Rand se na ženy zlobně zamračil. Byla tady Alanna. Neměl halucinace. Všechny její společnice sice nepoznal, ale bylo jich dost. Dohromady jich bylo devět. Devět. Náhle za prázdnotou propukl vztek a muší bzučení Luise Therina zesílilo.
V té chvíli ho ani nepřekvapilo, když uviděl, jak k němu klopýtá Perrin, se zakrvácenou tváří a vousem, a za ním kulhá Loial s obrovskou sekerou a chlapík s ohnivým pohledem, který v kabátě s červenými pruhy vypadal jako Cikán, až na to, že nesl meč s čepelí celou od krve. Rand se málem rozhlédl kolem, jestli zde někde není Mat. Zahlédl Dobraina, opěšalého, s mečem v jedné a Randovou karmínovou zástavou v druhé ruce. K Perrinovi se připojila Nandera, která si spustila závoj, a další Děva, kterou Rand málem nepoznal. Byl velice rád, že zase vidí Sulin v cadin’soru.
„Rande,“ vydechl Perrin, „díky Světlu, jsi ještě naživu. Chtěli jsme, abys nám udělal průchod, abychom se odsud dostali, ale vše se to rozpadlo. Rhuark a většina Aielů jsou pořád tam venku mezi Shaidy, i většina Mayenerů a Cairhieňanů, a nevím, co se stalo s chlapama z Dvouříčí ani s moudrýma. Měly s nima zůstat Aes Sedai, ale...“ Opřel sekeru čepelí o zem a s funěním se opřel o topor. Vypadal, že by bez opory mohl upadnout.
Podél bariéry se objevovali muži na koních, Aielové s červenými páskami a Děvy s rudými pruhy na pažích. Přehrada je taky zadržela venku. Kdekoliv se objevili, obklopili je Shaidové a pohltili je.
„Odstraňte okamžitě tu kupoli,“ nařídil Rand. Perrin si, ze všech věcí, vydechl úlevou. Copak si myslel, že Rand nechá pozabíjet vlastní lidi? Ale Loial si vydechl taky. Světlo, co si o něm mysleli? Min ho začala hladit po zádech a tiše něco mumlala, aby ho uklidnila. Z nějakého důvodu se na ni Perrin podíval velice překvapeně.
Taim byl možná taky překvapený, ale rozhodně se mu neulevilo. „Můj pane Draku,“ řekl sevřeným hlasem, „řekl bych, že tam venku je pořád několik set shaidských žen a některé, zdá se, nejsou bezvýznamné. A to nemluvím o několika tisících Shaidů s oštěpy. Pokud opravdu nechceš zjistit, jestli jsi nesmrtelný, tak radím počkat několik hodin, až toto místo poznáme natolik dobře, abychom mohli vytvořit průchody s trochou jistoty, kam povedou, a potom odejít. V boji prostě dochází ke ztrátám. Já dneska ztratil několik vojáků, devět mužů, které bude těžší nahradit než libovolný počet odpadlých Aielů. Ať už tam venku zemře kdokoli, zemře pro Draka Znovuzrozeného.“ Pokud by věnoval pozornost Nandeře a Sulin, mohl umírnit tón a pečlivěji volit slova. Děvy si vyměnily poznámky znakovou řečí. Tvářily se, že by ho klidně na místě srazily k zemi.
Perrin se narovnal, žluté oči upíral na Randa, zároveň odhodlaně i nervózně. „Rande, i kdyby se Dannil a moudré drželi v povzdálí, jak měli nařízeno, dokud budou vidět tohle, neodejdou.“ Ukázal na kupoli, kde oheň a blesky vytvářely souvislou vrstvu světla. „Když tady budeme sedět pár hodin, Shaidové se dřív nebo později obrátí proti nim, pokud to už neudělali. Světlo, Rande! Dannil a Ban a Wil a Tell... Amys je tam venku a Sorilea a...! Světlo tě spal, Rande, už jich pro tebe umřelo víc, než vůbec tušíš!“ Perrin se zhluboka nadechl. „Aspoň pusť ven mě. Třeba se dostanu tak daleko a můžu jim říct, že jsi naživu a že se můžou stáhnout, než je pozabíjejí.“
„My dva se můžeme dostat ven,“ ozval se tiše Loial a potěžkával svou obrovskou sekeru. „Dva budou mít větší šanci.“ Cikán se jenom usmíval, ale vypadalo to skoro dychtivě.
„Nechám v bariéře kus otevřít,“ začal Taim, ale Rand ho prudce přerušil.
„Ne!“ Ne kvůli lidem z Dvouříčí. Nemohl vypadat, že si kvůli nim dělá starosti, stejně jako ne kvůli moudrým. Pravdou bylo, že kvůli nim si dělal menší starosti. Amys je tady? Moudré se nikdy bitev neúčastnily. Procházely bez obtěžování bitvami i krevními mstami. Když pro něj přišly, porušily zvyk, pokud ne zákon. Raději by nechal Perrina vrátit se do toho víru, než je opustil. Ale nemohlo to být kvůli moudrým ani kvůli Dvouříčským. „Sevanna chce moji hlavu, Taime. Asi si myslela, že ji dostane dneska.“ Nečitelnost, již prázdnota dodávala jeho hlasu, byla příhodná. Zřejmě to však dělalo starosti Min. Hladila ho po zádech, jako by ho chtěla uklidnit. „Chci jí ukázat, že udělala chybu. Řekl jsem ti, abys udělal zbraně, Taime. Ukaž mi, jak skutečně nebezpečné jsou. Rozežeň Shaidy. Zlom je.“
„Jak přikazuješ.“ Pokud byl Taim předtím škrobený, teď byl jako kámen.
„Vztyčte mou zástavu tak, aby byla vidět,“ přikazoval Rand. Alespoň ji uvidí všichni, kteří obklíčili tábor. Možná se moudré a Dvouříčtí stáhnou, až ji uvidí.
Když Taim odešel, Loial znepokojeně zastříhal ušima a Perrin chytil Randa za ruku. „Viděl jsem, co dělají, Rande. To je...“ I přes krev na tváři a sekeře mluvil znechuceně.
„Co chceš, abych udělal?“ zeptal se Rand. „Co můžu dělat?“
Perrin si povzdechl. „Já nevím. Ale nemusí se mi to líbit.“
„Grady, zvedni praporec Světla!“ zavolal Taim a díky jediné síle jeho hlas zahřměl. Na pramenech vzduchu sebral Jur Grady Dobrainovi z rukou karmínovou zástavu a zvedl ji až těsně k otvoru na vrcholu kupole. Kolem ní vzplál oheň a proletěl blesk, když se v kouři stoupajícím z hořících vozů objevila zářivá červená. Rand hodně mužů v černých kabátcích poznal, ale kromě Jura jich jen pár znal jménem. Byli tady Damer, Fewin a Eben, Jahar a Torvil. Z nich měl pouze Torvil na límci draka.
„Asha’mani, vytvořit bojovou frontu!“ zařval Taim.
Muži v černých kabátcích vyběhli a postavili se mezi bariéru a ostatní, všichni, až na Jura a ty, kteří dávali pozor na Aes Sedai. Kromě Nesune, jež pozorně všechno sledovala, se věžová banda ochable sesula na kolena a na muže, kteří je odstínili, se ani nepodívaly, a dokonce i Nesune pořád vypadala, že začne zvracet. Salidarská skupina většinou chladně pozorovala asha’many, kteří ji strážili, i když občas mrkla po Randovi. Alanna hleděla jen na něj. Uvědomil si, že ho lehce zasvrběla kůže. Aby to z té dálky ucítil, muselo se chopit saidaru všech devět žen. Doufal, že mají dost rozumu, aby neusměrnily. Ledově se tvářící muži kolem nich drželi saidín, byli ho plní až k prasknutí a vypadali stejně napjatí jako strážci hladící své meče.