Rand si Taima prohlížel, když s doprovodem přecházel nádvoří. Byl nejméně o patnáct let starší než Rand, mohlo mu být tak pětatřicet, nejvýš o pár let víc. O mužích, kteří dokážou usměrňovat, toho bylo známo málo a ještě méně zapsáno – tomuto tématu se většina slušných lidí vyhýbala – ale Rand se naučil, co jen dokázal. Poměrně málo mužů se toho skutečně dobralo. To byl jeden z jeho problémů. Od Rozbití většina mužů, kteří usměrňovali, měli tuto schopnost vrozenou, projevila se, když dospívali. Některým se podařilo udržet šílenství na uzdě celá léta, než je Aes Sedai našly a zkrotily. Ostatní už byli beznadějně šílení, když byli objeveni, často necelý rok poté, co se poprvé dotkli saidínu. Rand se držel zdravého rozumu již téměř dva roky. A přesto tu měl před sebou muže, kterému se to dařilo deset patnáct let. Už to samo o sobě za něco stálo.
Muži se zastavili pár kroků před ním na Tumadův pokyn. Rand otevřel ústa, jenže než mohl promluvit, ozval se mu v hlavě Luis Therin jako posedlý. Sammael a Demandred mě nenáviděli, nechť jsem jim prokazoval jakékoliv pocty. Čím větší pocty, tím horší nenávist, dokud nezaprodali své duše a nepřešli na druhou stranu. Zvlášť Demandred. Měl jsem ho zabít! Měl jsem je zabít všechny! Sežehnout zemi, aby je zabila všechny! Sežehnout zemi.
Rand, se ztuhlým výrazem, se snažil ovládnout vlastní myšlenky. Já jsem Rand al’Thor. Rand al’Thor! Sammaela ani Demandreda ani nikoho z ostatních neznám! Světlo mě spal, jsem Rand al’Thor! Jako slabá ozvěna se odjinud objevila ještě jedna myšlenka. Světlo mě spal. Znělo to jako prosba. Pak byl Luis Therin pryč, zahnán zpět do stínů, v nichž přebýval.
Mlčení využil Bashere. „Říkáš, že jsi Mazrim Taim?“ Znělo to nevěřícně a Rand se na něj zmateně podíval. Je to Taim, nebo ne? Jedině šílenec by se hlásil k takovému jménu, kdyby mu nepatřilo.
Zajatec zvedl koutky úst, což mohl být náznak úsměvu, a zamnul si bradu. „Oholil jsem se, Bashere.“ V jeho hlase byl víc než jen náznak posměchu. „Takhle daleko na jihu je horko, nebo sis toho nevšiml? Větší horko, než by být mělo, dokonce i tady. Chceš ode mě důkaz? Mám pro tebe usměrnit?“ Tmavýma očima zalétl k Randovi a pak se podíval zpátky na Bashereho, jehož tvář byla s každou minutou temnější. „To asi ne, ne teď. Vzpomínám si na tebe. Málem jsem tě porazil u Irinjavaru, jenže se na obloze objevila ta zjevení. To ale ví každý. Co ale neví každý, kromě tebe a Mazrima Taima?“ Soustředil se na Bashereho a zdánlivě si neuvědomoval své stráže ani jejich meče u svých žeber. „Slyšel jsem, že jsi utajil, co se stalo Musarovi a Hacharimu a jejich ženám.“ Posměch byl pryč, teď jenom vyprávěl, co se stalo. „Neměli se mě pokoušet zabít pod vlajkou příměří. Soudím, že jsi jim našel dobrá místa mezi svou čeládkou. Oni nyní chtějí jedině sloužit a poslouchat. Jinak nebudou šťastní. Mohl jsem je zabít. Všichni čtyři tasili dýky.“
„Taime,“ zavrčel Bashere a sáhl po jílci meče, „ty...!“
Postavil se před něj Rand a popadl ho za zápěstí, když byla čepel již zpola venku z pochvy. Hroty čepelí čtyř strážných i Tumadovy se teď Taima dotýkaly a nejspíš se mu zarývaly do masa, podle toho, jak je muži tiskli k jeho kabátci, ale on nehnul brvou. „Přišel jsi sem za mnou,“ chtěl vědět Rand, „nebo se snad posmívat urozenému pánu Basheremu? Jestli to uděláš ještě jednou, nechám ho, aby tě zabil. Moje amnestie omlouvá, co jsi udělal, ale nedovoluje, aby ses svými zločiny chlubil.“
Taim si Randa chvíli prohlížel, než promluvil. Přes panující žár se ten chlapík skoro nepotil. „Přišel jsem za tebou. Ty jsi ten z vidění na obloze. Povídá se, že jsi tam bojoval se samotným Temným.“
„S Temným ne,“ řekl Rand. Bashere se mu přímo nevzpíral, ale Rand cítil napětí v jeho ruce. Jestli ho pustí, ta čepel bude vmžiku venku a v Taimově srdci. Pokud nepoužije jedinou sílu. Nebo pokud ji nepoužije Taim. Tomu bylo třeba se pokud možno vyhnout. Dál svíral Bashereho za zápěstí. „Říkal si Ba’alzamon, ale já myslím, že to byl Izmael. Zabil jsem ho později v Tearském Kameni.“
„Slyšel jsem, že jsi zabil víc Zaprodanců. Mám tě oslovovat můj pane Draku? Slyšel jsem, jak tihleti ten titul používají. Chceš zabít všechny Zaprodance?“
„Znáš nějaký jiný způsob, jak to s nimi vyřídit?“ zeptal se Rand. „Buď zemřou oni, nebo zemře svět. Pokud si ovšem nemyslíš, že se dají přemluvit k tomu, aby opustili Stín tak, jako opustili Světlo.“ Tohle začínalo být směšné. Vedl tady rozhovor s mužem, který měl pod kabátcem určitě zarytých pět mečů do těla, určitě až do krve, a sám zatím držel šestého muže, který chtěl dodat šestý meč a pustit tomu muži žilou mnohem víc. Aspoň že byli Bashereho muži natolik disciplinovaní, že neudělali víc bez přímého rozkazu svého velitele. Aspoň že Bashere držel pusu zavřenou. Rand obdivoval Taimův klid, a tak rychle pokračoval, aniž by však dával najevo, že spěchá.
„Ať už jsou tvoje zločiny jakékoliv, Taime, vedle Zaprodanců blednou. Nebo jsi někdy mučil celé město, nutil tisíce lidí, aby si navzájem ubližovali, aby ubližovali svým milovaným? Tohle dělala Semirhage, a to z jediného důvodu, totiž že mohla, aby dokázala, že může, a měla z toho potěšení. Vraždil jsi někdy děti? Todělala Graendal. Nazývala to laskavostí, aby netrpěly, když zotročila jejich rodiče a odnesla je pryč.“ Jenom doufal, že ostatní Saldejci poslouchají aspoň zpola tak pozorně jako Taim. Ten se nyní dokonce se zájmem trochu předklonil. Rand doufal, že se nebudou příliš ptát, odkud tohle všechno ví. „Předhazoval jsi snad lidi trollokům k jídlu? Tohle dělali všichni Zaprodanci – zajatce, kteří se k nim odmítli připojit, hodili trollokům, pokud je rovnou nezavraždili – ale Demandred zajal dvě města jen proto, že si myslel, že ho tamní lidé nebrali vážně, než přešel ke Stínu, a každý muž, žena i dítě skončil v trolločím žaludku. Mesaana zakládala na území, které ovládala, školy, školy, kde se děti a mladí lidé učili o slávě Temného, kde se učili zabíjet své přátele, kteří se neučili dost dobře nebo dost rychle. A mohl bych pokračovat. Mohl bych začít na začátku seznamu a pokračovat přes všech třináct jmen, a ke každému z nich přiřadit stovku stejně hnusných zločinů. Cokoliv jsi udělal, téhle úrovně to nedosahuje. A ty teď přicházíš přijmout mou milost, kráčet ve Světle a poddat se mi, bojovat proti Temnému stejně, jako jsi kdy bojoval proti lidem. Zaprodanci řádí a já je chci všechny pochytat a zničit. A ty mi s tím pomůžeš. Tím si vysloužíš svou milost. Řeknu ti pravdu, nejspíš si ji vysloužíš stokrát, než skončí Poslední bitva.“
Bashere se konečně uvolnil, Rand cítil, jak se jeho meč pomalu vrací zpátky do pochvy. Rand se jen tak tak zarazil, aby si nevydechl úlevou. „Nevidím důvod, proč ho teď tak pozorně sledovat. Odložte meče.“
Tumad a ostatní začali pomalu vracet meče do pochev. Pomalu, ale dělali to. Pak promluvil Taim.
„Podvolit se ti? Myslel jsem spíš na spojenectví mezi námi.“ Ostatní Saldejci se napjali. Bashere byl stále za Randem, ale Rand cítil, jak tuhne. Děvy nehnuly ani svalem, jen Jalani pozvedla ruku k závoji. Taim naklonil hlavu na stranu, ostatní si neuvědomoval. „Byl bych samozřejmě ten slabší partner, ale mám za sebou mnohem víc let studia jediné síly než ty. Mohu tě hodně naučit.“