„Odříznutí,“ řekla žena na stoličce. „Tak se tomu říkalo, tomu, čemu vy říkáte utišení pro ženy a zkrocení pro muže.“
Tři hlavy se k ní otočily. Tři páry očí zaplály vzteky. Siuan a Leana byly Aes Sedai, než je při převratu v Bílé věži, který na amyrlinin stolec vynesl Elaidu, utišily. Utišení. Toto slovo vyvolávalo třesavku. Už nikdy nebudou moci usměrňovat. Ale stále si to budou pamatovat a znát svou ztrátu. Vždycky dokážou vycítit pravý zdroj a budou vědět, že se ho už nikdy nebudou moci dotknout. Utišení se nedalo vyléčit o nic víc než smrt.
Aspoň tomu každý věřil, ale podle Nyneivina názoru by jediná síla měla být schopná kromě smrti vyléčit všechno. „Jestli chceš dodat něco užitečnýho, Marigan,“ vyjela ostře, „tak to řekni. Jestli ne, tak drž zobák.“
Marigan se stáhla ke zdi, oči se jí leskly a upírala je na Nyneivu. Z náramku se vyvalil strach a nenávist, jenže to bylo do jisté míry běžné. Vězňové jen málokdy milují své věznitele, i když – a snad zvlášť proto – vědí, že si vězení či něco ještě mnohem horšího zaslouží. Potíž byla v tom, že Marigan také tvrdila, že odříznutí – utišení – není možné vyléčit. Pořád vykládala, jak ve věku pověstí bylo možné vyléčit cokoliv kromě smrti, že to, čemu dnes žluté adžah říkají léčení, je jenom ta nejhrubší práce přímo na bojišti. Jenomže když se ji člověk snažil přimět, aby řekla nějaké podrobnosti nebo alespoň naznačila, jak se něco dělá, vůbec nic nezjistil. Marigan toho o léčení věděla tolik, co Nyneiva o kování, kteréžto znalosti se omezovaly na to, že prostě strčíte kus kovu do žhavého uhlí a pak do něj praštíte kladivem. Určitě to nestačilo ani na výrobu podkovy. Nebo vyléčit něco víc než modřinu.
Nyneiva se otočila na židli a studovala Siuan a Leanu. Tohle dělala už celé dny, kdykoliv je dokázala dostat od jejich práce, a zatím nezjistila nic. Náhle si uvědomila, že obrací náramek na zápěstí. Ať už z toho byl jakýkoliv užitek, propojení s tou ženskou nesnášela. Z důvěrnosti toho spojení jí naskakovala husí kůže. Aspoň bych se mohla něco přiučit, pomyslela si. A už to nemůže být horší než teď.
Opatrně sundala náramek – spona se nedala najít, pokud člověk nevěděl, co hledat – a podala ho Siuan. „Nasaď si to.“ Ztráta jediné síly byla hořká, muselo se to však udělat. A ztratit vlny emocí bylo jako vykoupat se. Marigan sledovala ten kousek stříbra jako zhypnotizovaná.
„Proč?“ chtěla vědět Siuan. „Říkalas, že ta věc funguje jen –“
„Prostě si to nasaď, Siuan.“
Siuan se na ni chvíli umíněně dívala – Světlo, ale že ta ženská umí být zatvrzelá! – než si náramek zapnula kolem levého zápěstí. Okamžitě se zatvářila užasle a pak přimhouřila oči a podívala se na Marigan. „Ona nás nenávidí, ale to já vím. A je tu strach a... Šok. Na tváři se jí neobjeví ani záchvěv, ale je úplně vyděšená. Myslím, že taky nevěřila, že dokážu tuhle věc použít.“
Marigan si znepokojeně poposedla. Zatím jen dvě z žen, které věděly, co je zač, mohly používat náramek. Čtyři znamenaly větší příležitost k výslechu. Na povrchu se zdálo, že plně spolupracuje, ale kolik toho skrývala? Tolik, kolik jen dokázala, tím si byla Nyneiva jistá.
Siuan s povzdechem zavrtěla hlavou. „A já nemůžu. Měla bych být schopná skrze ni dosáhnout na pravý zdroj, ne? No, nemůžu. To by dřív vepř dokázal lízt po stromech. Byla jsem utišená, a tím to končí. Jak se ta věc sundává?“ Obracela náramek. „Jak dostanu tu zatracenou věc dolů?“
Nyneiva docela jemně položila ruku na Siuanin náramek. „Copak to nechápeš? Náramek nebude fungovat u ženy, co nedokáže usměrňovat, o nic víc, než by u ní fungoval ten náhrdelník. Kdybych jeden nebo druhej nasadila některý kuchařce, byla by to pro ni jenom hezká ozdoba.“
„Kuchařka nekuchařka,“ prohlásila Siuan stroze, „já usměrňovat nemůžu. Byla jsem utišená.“
„Ale to je něco, co se dá vyléčit,“ trvala na svém Nyneiva, „jinak bys přes ten náramek nic necítila.“
Siuan natáhla ruku k Nyneivě. „Sundej to.“ Nyneiva, potřásajíc hlavou, poslechla. Siuan čas od času uměla být stejně zabejčená jako kterýkoliv muž!
Když podávala náramek Leaně, Domanka dychtivě nastavila zápěstí. Leana předstírala, že je se svým utišením stejně smířená jako byla Siuan – jako Siuan předstírala, že je – jenomže ne vždycky se jí to dařilo. Údajně jediný způsob, jak delší dobu přežít utišení, bylo najít si něco jiného, čím žena mohla vyplnit život, vyplnit díru, kterou zanechala jediná síla. Pro Siuan a Leanu tím něčím bylo vedení sítě agentů, a ještě důležitější byla snaha přesvědčit Aes Sedai tady v Salidaru, aby podpořily Randa al’Thora jako Draka Znovuzrozeného, aniž by některé Aes Sedai prozradily, že něco takového dělají. Otázkou bylo, jestli to stačí. Hořkost v Siuanině tváři a Leanino nadšení, když si připínala náramek, říkaly, že tu možná nikdy nic nebude.
„Aha, ano.“ Leana mluvila rázně, stroze. Tedy když se zrovna nebavila s nějakým mužem. Byla, koneckonců, Domanka a v poslední době se snažila dohnat čas, který ztratila ve Věži. „Ovšem, opravdu je ohromená, že? Ale už se začíná ovládat.“ Chvíli seděla mlčky a zvažovala ženu na stoličce. Marigan její pohled unaveně opětovala. Nakonec Leana pokrčila rameny. „Ani já se však pravého zdroje nedokážu dotknout. A snažila jsem se, aby ucítila kousnutí od blechy na pravém kotníku. Kdyby to fungovalo, byla by to dala nějak najevo.“ To byl jen další trik stříbrného náramku. Mohly jste donutit ženu, která měla nasazený obojek, cítit věci. Byly zde však jen ty pocity – ať už jste udělaly cokoliv, nezanechávalo to žádné viditelné stopy, žádné skutečné škody – ale pocit slušné rány proutkem, či dvou, stačil na to, aby se Marigan přesvědčila, že spolupráce je v jejím vlastním zájmu. To a druhá možnost, rychlý soud následovaný popravou.
Přes svůj neúspěch se Leana pozorně dívala, když Nyneiva sundávala náramek a připínala si jej na zápěstí. Zdálo se, že přinejmenším ona se úplně nevzdala naděje, že jednoho dne bude opět usměrňovat.
Znovu získat jedinou sílu bylo nádherné. Ne tak nádherné, jako natáhnout ze saidaru sama, být jím naplněna až po okraj, ale už to, že se dotýkala pravého zdroje skrze druhou ženu, stačilo, aby Nyneiva dvojnásobně cítila život, který jí proudil v žilách. Podržet v sobě saidar znamenalo chtít se smát a tančit z čisté radosti. Nyneiva předpokládala, že si na to jednoho dne zvykne. Hotová Aes Sedai musela. Proti tomu bylo spojení s Marigan jen malou cenou. „Teď víme, že tu je naděje,“ prohlásila, „myslím –“
Dveře se rozlétly a Nyneiva vyskočila dřív, než si to uvědomila. Vůbec ji nenapadlo použít jedinou sílu. Byla by zaječela, kdyby neměla hrdlo tak stažené. Nebyla jediná, ale skoro si nevšimla, že Siuan a Leana taky vyskočily. Strach, protékající náramkem, jako by byl ozvěnou toho jejího.
Mladá žena, která za sebou zavřela dřevěné dveře plné třísek, si zřejmě vůbec nevšimla, jaký zmatek tu vyvolala. Vysoká a vzpřímená, v bílých šatech přijaté novicky s pruhy a zlatými kudrnami až na ramena, vypadala vzteky bez sebe. Dokonce i když měla obličej stažený hněvem a zalitý potem, dařilo se jí vypadat krásně. To bylo něco, co Elain rozhodně dovedla. „Víte, co dělají? Posílají poselstvo do... do Caemlynu! A odmítly mě nechat jít! Sheriam mi zakázala se o tom ještě někdy zmínit. Zakázala mi o tom jenom mluvit!"