Rand se rozzuřil tak, až začal vidět rudě. Mluvil o věcech, které by neměl znát, a nejspíš tak dal základ tuctu dalších řečí o sobě i o Zaprodancích – a to všechno, aby činy tohoto muže vypadaly méně temné, a on má tu drzost mluvit o smlouvách? V hlavě se mu volně toulal Luis Therin. Zabij ho! Zabij ho hned! Zabij ho! Rand se pro jednou nesnažil ten hlas utišit. „Žádné smlouvy!“ zavrčel. „Žádní partneři! Já jsem Drak Znovuzrozený, Taime! Já! Jestli víš něco, co můžu využít, tak to využiju, ale ty půjdeš tam, kam já řeknu, a uděláš, co řeknu a kdy řeknu.“
Taim okamžitě poklekl. „Podvoluji se Draku Znovuzrozenému. Budu sloužit a poslouchat.“ Když vstával, koutky úst se mu znovu zachvěly v tom náznaku úsměvu. Tumad na něj civěl s otevřenými ústy.
„Tak rychle?“ řekl Rand mírně. Vztek ještě nebyl pryč. Byl rozžhavený doběla. Nebyl si jistý, co by udělal, kdyby se tomu poddal. Luis Therin stále blábolil v koutku jeho mysli. Zabij ho! Musíš ho zabít! Rand Luise Therina zahnal pryč, takže se ztišil do sotva slyšitelného mumlání. Snad by ho to ani nemělo překvapovat. Kolem ta‘veren se stávaly dost zvláštní věci, zvlášť kolem tak silných, jako byl Rand. Že může člověk v jeho přítomnosti v okamžení změnit názor, i kdyby byl směr jeho cesty vytesán do kamene, by nemělo být překvapivé. Ale Randa přemáhaly hněv a silné podezření. „Prohlásil ses Drakem Znovuzrozeným, bojoval jsi v bitvách po celé Saldeii, chytili tě jen proto, že jsi byl sražen do bezvědomí, a ty se tak rychle vzdáváš? Proč?“
Taim pokrčil rameny. „Jakou mám jinou volbu? Toulat se světem sám, bez přátel, stále pronásledovaný, zatímco ty budeš stoupat ke slávě? Tedy v případě, že by se Basheremu nebo těm tvým aielským ženským nepodařilo mě zabít dřív, než opustím město. A i kdyby to neudělali, Aes Sedai by mě dřív nebo později zahnaly do kouta. Pochybuju, že Věž hodlá na Mazrima Taima zapomenout. Anebo můžu jít za tebou, a část té slávy bude má.“ Poprvé se rozhlédl kolem, na stráže a Děvy, a zakroutil hlavou, jako by tomu nemohl uvěřit. „Mohl jsem být tím jediným. Jak jsem měl vědět, že to tak není? Můžu usměrňovat. Jsem silný. Co ukazovalo na to, že nejsem Drak Znovuzrozený? Stačilo jedině, abych naplnil jedno z proroctví.“
„Jako že by se ti podařilo narodit se na svazích Dračí hory?“ ucedil Rand chladně. „To bylo první proroctví, které mělo být naplněno.“
Taim znovu zvedl koutky úst. Nebyl to skutečný úsměv, nikdy nevystoupil až k jeho očím. „Dějiny píší vítězství. Kdybych byl dobyl Tearský Kámen, dějiny by byly prokázaly, že jsem se narodil na Dračí hoře, ze ženy, které se nikdy nedotkl muž, a nebesa se otevřela v záři, aby ohlásila můj příchod. Takové věci se teď vyprávějí o tobě. Jenomže ty jsi dobyl Kámen se svými Aiely a svět tě zdraví jako Draka Znovuzrozeného. Vím, že se nemám stavět proti tobě. Ty jsi ten jediný. No, jelikož nebude celý bochník můj, spokojím se i s krajíčkem, který mi spadne do klína.“
„Možná že se ti dostane poct, Taime, a možná ne. Jestli nad tím začneš moc dumat, pomysli i na to, co se stalo ostatním, kteří dokázali to, co ty. Logaina chytily a zkrotily Aes Sedai. Prý zemřel ve Věži. Dalšího upálili Muranďané. Upálili ho zaživa, Taime! Tohle Illiánci udělali taky Gorinu Rogadovi před čtyřmi lety.“
„To není osud, který bych vřele přivítal,“ poznamenal Taim vyrovnaně.
„Tak zapomeň na pocty a vzpomeň na Poslední bitvu. Všechno, co dělám, směřuje k Tarmon Gai’donu. Všechno, co ti řeknu, abys udělal, bude směřovat tam. Ty tam budeš směřovat!“
„Ovšem.“ Taim rozhodil rukama. „Ty jsi Drak Znovuzrozený. O tom nepochybuji. Uznávám tě veřejně. Napochodujeme do Tarmon Gai’donu. Kde proroctví říkají, že vyhrajeme. A dějiny řeknou, že Mazrim Taim stál po tvé pravici.“
„Možná,“ ucedil stroze Rand. Prožil příliš mnoho proroctví, aby věřil, že některé z nich skutečně znamená přesně to, co říká. Nebo snad že něco zajišťují. Podle jeho názoru proroctví jenom určovala podmínky, které bylo třeba splnit, aby se něco stalo. Jenže splnění těchto podmínek ještě neznamenalo, že se to něco stane, jen že by se to mohlo stát. Některé podmínky, zadané v Dračích proroctvích, víc než jen naznačovaly, že musí zemřít, pokud má mít nějakou naději na vítězství. Tohle pomyšlení mu náladu nijak nevylepšilo. „Světlo dej, aby ta tvoje příležitost nepřišla příliš brzy. A teď, co víš o tom, co potřebuju? Můžeš učit muže usměrňovat? Můžeš vyzkoušet muže, abys poznal, jestli se to může naučit?“ Na rozdíl od žen, muž, který sám uměl usměrňovat, nedokázal tuto schopnost v jiném prostě vycítit. V používání jediné síly byly mezi muži a ženami značné rozdíly, v podstatě jako mezi muži a ženami v jiných oblastech. Občas to byla otázka jen vlasového rozdílu, občas to bylo jako kámen proti hedvábí.
„Tvoje amnestie? Opravdu se ukázali nějací hlupáci, aby se naučili být jako ty a já?“
Bashere na Taima jen opovržlivě hleděl, rozkročený, se založenýma rukama, ale Tumad a strážní nejistě přešlapovali. Děvy ne. Rand neměl tušení, co Děvy cítí k asi dvacítce mužů, kteří odpověděli na jeho volání. Nikdy nedaly nic najevo. Saldejci však měli čerstvě v paměti vzpomínky na Taima jako na falešného Draka, a tak jen málokterý z nich dokázal zakrýt znepokojení.
„Prostě mi odpověz, Taime. Jestli umíš, co chci, tak to hned řekni. Jestli ne...“ Teď z něj hovořil hněv. Nemohl toho muže poslat pryč, ne, i kdyby se s ním měl potýkat každý den. Taim si však asi myslel, že to udělá.
„Umím obojí,“ vyhrkl rychle. „Zjistil jsem to před pěti lety – ne že bych se po tom nějak zvlášť pídil – ale jenom jeden měl kuráž jít dál než ke zkoušení.“ Zaváhal a dodaclass="underline" „Zešílel přede dvěma roky. Musel jsem ho zabít dřív, než by on zabil mě.“
Dva roky. „Tys vydržel mnohem dýl. Jak?“
„Starosti?“ zeptal se Taim tiše a pak pokrčil rameny. „Nemůžu ti pomoct. Nevím jak. Prostě jsem vydržel. Jsem normální jako...“ zalétl pohledem k Basheremu a nevšímal si jeho upřeného pohledu, „...jako urozený pán Bashere.“
Randa však náhle cosi napadlo. Polovička Děv se vrátila a sledovala zbytek nádvoří. Nebylo jim podobné, že by se tolik soustředily na jednu možnou hrozbu, aby pominuly ostatní. Možnou hrozbou byl Taim, takže druhá polovička Děv upírala oči na něj a na Randa, čekajíc na jakýkoliv náznak toho, že by nebezpečí bylo skutečné. Každý muž by si to uvědomoval, tu náhle hrozící smrt v jejich očích, z jejich rukou. Rand si to uvědomoval, a to jeho chtěly chránit. A Tumad a ostatní strážní stále svírali jílce, připraveni je okamžitě vytáhnout. Kdyby se Bashereho muži a Aielanky rozhodli Taima zabít, měl by dost velké potíže uniknout z nádvoří, ať už uměl usměrňovat jakkoliv dobře, pokud by mu Rand nepomohl. A přesto Taim nevěnoval vojákům a Děvám navenek o nic větší pozornost než sloupořadí či dlažebním kamenům pod nohama. Odvaha, skutečná či hraná, nebo něco jiného? Druh šílenství?
Po chvilce mlčení Taim znovu promluvil. „Zatím mi ještě nevěříš. Ani k tomu nemáš důvod. Zatím. Časem budeš. Na zástavu budoucí důvěry jsem ti přinesl dárek.“ Z obnošeného kabátce vytáhl cosi zabaleného v hadru, balíček velký asi jako dvě mužské pěsti.