„Copak ses nikdy nenaučila klepat, Elain?“ Nyneiva narovnala židli a znovu se posadila. Tedy spíš upadla. Z úlevy se jí podlomila kolena. „Myslela jsem, že ty jsi Sheriam.“ Už jen z pomyšlení na odhalení se jí stáhl žaludek.
K její cti bylo třeba říci, že se Elain začervenala a okamžitě se omluvila. Pak to ale zkazila, když dodala: „Ale nechápu, proč jste se tak vyděsily. Birgitte je pořád venku a vy víte, že by vás varovala, kdyby se někdo přiblížil. Nyneivo, ony mě musejí pustit.“
„Ony nic takového nemusejí,“ poznamenala Siuan nabručeně. S Leanou už také znovu seděly. Siuan seděla vzpřímeně, jako vždy, ale Leana se opřela, byla pěkně otřesená. Marigan se opírala o zeď, ztěžka dýchala, oči měla zavřené a dlaně tiskla k omítce. Náramkem nárazovitě proplouvaly střídavě úleva a čirá hrůza.
„Ale –“
Siuan Elain nedovolila říci více. „Copak si myslíš, že Sheriam nebo některá z ostatních nechají padnout dědičku Andoru do rukou Draka Znovuzrozeného? Když je tvoje matka mrtvá –“
„Tomu nevěřím!“ vyštěkla Elain.
„Ty tedy nevěříš, že ji zabil Rand,“ pokračovala Siuan neúnavně, „a to je něco jiného. Já tomu taky nevěřím. Jenže kdyby byla Morgasa naživu, byla by vystoupila a uznala ho za Draka Znovuzrozeného. Nebo, kdyby ho přese všechny důkazy považovala za falešného Draka, organizovala by hnutí odporu. Žádný z mých špehů nezaslechl o něčem takovém ani šeptnout. A nejen v Andoru, ale ani tady v Altaře nebo v Murandy.“
„Ale slyšel,“ vyrazila Elain. „Na západě je povstání.“
„Proti Morgase. Proti ní. Jestli to rovněž není klep.“ Siuan měla hlas plochý jako hoblované prkno. „Tvoje matka je mrtvá, holka. Měla by sis to připustit a vybrečet se.“
Elain zvedla bradu, což byl její velmi protivný zvyk. Byla obrazem ledové nadutosti, i když většině mužů to z nějakého důvodu připadalo přitažlivé. „Neustále si stěžuješ, jak dlouho trvá spojit se se všemi agenty,“ pravila chladně, „ale já odhlédnu od toho, jestli se vůbec můžeš doslechnout všechno, co je zajímavé. Ať už je moje matka naživu nebo ne, mé místo je teď v Caemlynu. Já jsem dědička.“
Siuan si hlasitě odfrkla, až Nyneiva naskočila. „Jsi přijatá už dost dlouho, abys věděla, jak to je.“ Elain měla takový příslib síly, jaký nebyl vidět snad tisíc let. Nebyla sice tak silná jako Nyneiva, pokud se ta ovšem někdy naučí usměrňovat, kdykoliv se jí zachce, ale pořád byla dost silná, aby z toho každé Aes Sedai zazářily oči. Elain nakrčila nosík – velmi dobře věděla, že i kdyby již seděla na Lvím trůnu, Aes Sedai by ji stejně odtáhly k výcviku, s jejím svolením, pokud by ho dala, anebo by ji nacpaly do sudu, bylo-li by to nutné – a otevřela ústa, ale Siuan ani na chvíli nezpomalila. „Pravda, ale jim je jedno, jestli na trůn usedneš dřív nebo později. Příliš dlouho tu nebyla královna, která by byla otevřeně Aes Sedai. A ony tě nenechají jít, dokud z tebe nebude hotová sestra, a i pak, protože jsi dědička a brzy se staneš královnou, tě nepustí nikam blíž k zatracenému Draku Znovuzrozenému, dokud nebudou vědět, nakolik mu můžou důvěřovat. Zvlášť kvůli té jeho... amnestii.“ Kolem tohoto slova trpce zkřivila rty a Leana se ošklíbla.
Nyneivě se rovněž poněkud zkroutil jazyk. Byla vychována ve strachu z každého muže, který dokáže usměrňovat, čímž je odsouzen k zešílení, a než ho Stínem pošpiněná mužská polovice pravého zdroje zhubí strašlivou smrtí, napáchá kolem sebe nesmírné škody. Jenže Rand, kterého viděla vyrůstat, byl Drak Znovuzrozený, narozený jak na znamení, že se blíží Poslední bitva, tak aby bojoval s Temným právě v této bitvě. Drak Znovuzrozený – jediná naděje lidstva – a muž, který může usměrňovat. Horší bylo, že se povídalo, že se snaží sebrat další takové, jako je sám. Jistě, těch nemohlo být mnoho. Takového muže by chytila každá Aes Sedai – červené adžah kromě chytání takových mužů nedělalo téměř nic jiného – ale nacházely jich málo, podle záznamů mnohem méně než dříve.
Elain se ale nehodlala vzdát. To na ní bylo obdivuhodné, že by se nevzdala, i kdyby už měla hlavu položenou na špalku a sekera by letěla dolů. Stála tam se zdviženou bradou a opětovala Siuanin upřený pohled, což Nyneivě často přišlo zatěžko. „Existují dva jasné důvody, proč bych měla jít. Za prvé, ať už se stalo máti cokoliv, ztratila se a já jako dědička můžu uklidnit lidi a ujistit je, že nástupnictví nebude narušeno. Za druhé, můžu se dostat k Randovi. On mi důvěřuje. Já bych byla mnohem lepší než ta, kterou vybere sněmovna.“
Aes Sedai tady v Salidaru si zvolily vlastní věžovou sněmovnu, vlastně sněmovnu ve vyhnanství. Měly údajně probírat volbu nové amyrlin, právoplatné amyrlin, která zpochybní Elaidiny nároky na titul a Věž, ale Nyneiva neviděla moc příkladů, že by dělaly něco takového.
„To je od tebe tak laskavé, že se chceš obětovat, dítě,“ podotkla Leana suše. Elainin výraz se nezměnil, nicméně se silně začervenala. Věděl to sice jen málokdo kromě přítomných, a žádná Aes Sedai, ale Nyneiva neměla nejmenší pochyby o tom, že by Elain v Caemlynu ze všeho nejdříve zatáhla Randa stranou a zlíbala ho skoro k smrti. „Když je tvoje matka... pryč... kdyby Rand al’Thor dostal tebe a Caemlyn, měl by v rukou Andor, a sněmovna mu nepřepustí větší kus Andoru, nebo kterékoliv jiné země, než bude muset, jestli tomu dokáže nějak zabránit. Má v kapse Tear a Cairhien a taky Aiely, jak se zdá. Přidej k tomu Andor a Murandy a Altara – kde trčíme i my – padnou, když si jenom škytne. Získává příliš velkou moc a příliš rychle. Mohl by se rozhodnout, že nás nepotřebuje. Když je Moirain mrtvá, nemá u sebe nikoho, komu můžeme věřit.“
Při poslední větě sebou Nyneiva trhla. Moirain byla Aes Sedai, která vyvedla ji a Randa z Dvouříčí a tím změnila jejich životy. Ji, Randa, Egwain, Mata a Perrina. Tak dlouho chtěla, aby Moirain zaplatila za to, co jim udělala, že ztratit ji bylo jako ztratit kousek sebe samé. Moirain však zemřela v Cairhienu a vzala s sebou Lanfear. Mezi Aes Sedai v Salidaru se rychle stávala legendou. Nebylo jiné Aes Sedai, která by zabila jednoho ze Zaprodanců, neřkuli dva. Jediná dobrá věc, kterou na tom Nyneiva našla, jakkoliv ji zahanbovalo si přiznat, že je na celé věci něco dobrého, byla ta, že Lan nyní přestal být Moiraininým strážcem. Jestli ho ještě někdy najde.
Siuan to okamžitě převzala tam, kde Leana skončila. „Nemůžem si dovolit nechat toho chlapce plachtit úplně bez vedení. Kdo ví, co by mohl udělat? Ano, ano, já vím, že jsi připravená se za něj postavit, ale nechci to slyšet. Snažím se právě zvládnout živého žraloka, co mám na nose, holka. Nemůžem mu dovolit, aby příliš zesílil, dokud nás nepřijme, a přesto se ho neodvažujeme příliš brzdit. A já se snažím udržet Sheriam a ostatní v přesvědčení, že by ho měly podporovat, když s ním půlka sněmovny tajně nechce mít nic společného a druhá půlka si v hloubi duše myslí, že by měl být zkrocený, ať už je Drak Znovuzrozený nebo ne. V každém případě, ať už máš námitky jakékoliv, radím ti, dej na Sheriam. Nikoho stejně nepřesvědčíš a Tiana tady nemá dost noviček, aby ji zabavily.“
Elain se rozzlobeně zamračila. Tiana Noselle, šedá sestra, byla správkyní novicek tady v Salidaru. Přijatá novicka musela překročit čáru o hodně víc než mladší novicka, aby ji poslaly za Tianou, ale podle stejného klíče znamenala tato návštěva pro přijatou větší hanbu a bolest. Tiana se mohla nad mladší novickou smilovat, byť maličko, ale měla pocit, že přijatá už by měla znát meze, a tak si dala práci, aby měla stejný dojem dlouho předtím, než opustí její maličkou noru, co jí sloužila za pracovnu.